aneb večerní zamyšlení.
Občas věci nevycházejí jak mají. Například - usmyslíte si, že večer strávíte příjemným posezením v knihovně, když venku o sklo ševelí kapky deště. A abyste spojili příjemné s užitečným, chcete se vrhnout na překlad Plnovousu ("The Beard" - opravdu ošklivého textu pro loňský zápočtový překlad), které máte mít do pátku co nejpočeštěnější. Ale co se nestane? Po asi 15 minutách spadne síť.
Venku stále lije jak z konve. Nějakou hodinku posedíte nad překladem a pak jdete pomalým krokem na privát.
Schoulení v bundě a s kapucí na hlavě (Subjekt si myslel, že bude pěkně, takže si nevzal deštník, naivka.) v dešti. Koukáte na to, jak se nádherně leskne stará kostková dlažba ve světle pouličních lamp, a v tom opojení právě zrozeného básníka si neuvědomíte, že stojíte příliš blízko kaluže.
A nejbližší auto vás ne sice přílíš, ale velmi citelně onou vodou z kaluže ošplíchne.
Po tom už radši zmizíte ke vchodu OP Prostějov, který skýtá útočiště a je hned vedle zastávky. A konečně se dočkáte. Autobus dojede. Okna má uplakaná vodou padající z nebe a lidé dýchají s otevřenou pusou a zhluboka - protože okna jsou mezi slzami pokrytá mlhou vlhkosti.
Z cesty ke dveřím, které vedou po dvou patrech schodů do sucha a tepla... vám v paměti uvíznou jen střípky. Dva zmoklí sedící na prahu... zmoklý pán a zmoklý pes, jejichž výrazy se kouzelným způsobem shodovaly... a podobné.
Se to tak občas semele. Hloupá nepohoda... ale nestojí za to ztrácet dobrou náladu... však ono to snad přejde... ne? :)
1 komentář:
[1] Champbacca | 9. března 2007 v 18:49 | Reagovat
Ačkoliv jsem pesimista,
z deště duch mě osvítí,
všude kolem dosti místa
pro projev štěstí ze žití.
Radostí si pískat, tančit,
mám v tu chvíli děsnou chuť,
asi jsem se musel zbláznit,
však udělám to buď jak buď :)
btw: prosímtě, oprav si to "po asi 15ti minutách", kdykoliv to někde vidím, začínám vidět rudě...
Jinak moc pěkný :)
Okomentovat