TOP 10 aneb takoví normální superhrdinové

V dnešní době zažívá superhrdinská tématika rozkvět. Třikrát se na plátně předvedli X-meni, chystá se třetí díl dobrodružství pavoučího muže, vrátil se i chlapík v červeném plášti a modrých elasťácích, ano, ten s S na prsou.
Většina z nich prožívá dilemata kvůli své výjimečnosti. Díky tomu, že je jich málo a příliš se od "normálních" lidí liší.
Co by se ale stalo, kdyby se superhrdinové naopak přemnožili? Tuto otázku si momentálně klade nejeden autor comicsu (třeba pánové Waid a Ross v u nás čerstvě vydaném a výborném Kingdom Come).
Ke skupině takto uvažujících patří i Alan Moore, spolu s Genem Ha a Zanderem Cannonem. Copak si pro čtenáře vymysleli?

Podle nich by se "normální občané" jednoduše naštvali a přemnožené superhrdiny a superpadouchy odsunuli do pomyslného ghetta (vystavěného šílenými nacisty). Do města zvaného Neopolis.
Ovšem spravovat město, kde mají i domácí mazlíčci dvojí identitu, super-oblek a superschopnosti, není jen tak. Proto existuje síť policejních okrsků, které mají řešení všech zločinů, přestupků a přečinů na starosti - a na jeden z nich, Desátý policejní okrsek, neformálně zvaný TOP 10, se autoři zaměřili...

---

Případy se různí. Od vyšetřování bohovraždy (Tak a mám toho tak akorát dost, vy šašci. Zkuste si udělat konec světa a hned vás všechny seberu!), kauzy záhadně dekapitovaných prostitutek až po návštěvu ožralého příbuzného Gojjiry, který si přišel na okrsek pro syna. A do toho všeho přichází jako čerstvý nováček Robyn "Toybox" Slingerová, která možná v prvních dnech služby zažije víc, než si na policejní akademii představovala…

To ovšem neznamená, že když se dá komiks zařadit mezi ty se supertématikou, musí mít zákonitě nějakou bombastickou příběhovou linku. Dalo by se říct, že pravověrný fanoušek výše zmíněných gerojů by mohl být spíše zklamaný.
Kresba je pěkná, ale není typicky superhrdinská, je téměř mainstreamová (po tom, co si rozmazlíte oči kresbami Jima Leeho se vám zvyká velmi, velmi těžko).
Navíc příběh postrádá silnou jednolitou linku, která by vám po přečtení strašila v mysli, je spíše spletencem jednotlivých kauz a menších epizodek, které sice pobaví a chytnou, ale neomráčí.

To, z čeho jako obvykle Alan Moore těží je jeho schopnost pohrávání si s tématem, nazírání na něj z různých úhlů. A schopnost nacpat každou stránku k prasknutí vtipnými odkazy na jiná díla, aniž by narušil samotný příběh. Wolverine v reklamě na vlasový přípravek? Myš v kostýmu Kapitána Ameriky? Proč ne?

Moore v TOP10 úspěšně dociluje toho, co jeden můj kamarád nazývá "kouzlem všednosti". Protože, když máte město plné lidí se zvláštními schopnostmi, tak čím jsou vlastně ti lidé "zvláštní"? Moore si mezi řešením případů, odkazy na jiná díla a hlubokomyslných i trefných promluv najde čas na to, aby v rámci možností nádherně vykreslil psychologii postav.

Jde vidět, že byla série utnuta v rozletu - ke konci druhé knihy jde vidět, že Moore zdaleka nevyčerpal všechny možnosti, které mu tento komiks skýtal (třeba otázka Rozrucha)... což je dle mého názoru trošku škoda.
Protože je to jedinečná možnost, jak nahlédnout pod kůži superhrdinům, příjemně se pobavit (jedině dobře pokud máte rádi detektivky aspoň tak jako já, je to taková komiksová verze starých policejních seriálů) a přitom i ležérně zapojit mozek.

Pustíte se do pátrání s Desátým okrskem také?