Sníh - Neal Stephenson

Sněží, sněží, mráz za okny leží… sněžení je někomu příjemné více, někomu méně. Dalším zas nevadí samotné vločky, ale ta zima, která jejich vznik podmiňuje. Všechno pěkné, ale dovedete si představit, že by vám najednou začalo sněžit na monitoru počítače? Kdybyste byli postavou Stephensony knihy, znamenalo by to pro vás opravdu velký průšvih. Sníh je vir, který by vám dokázal přeprogramovat váš biologický software… Ale o tom až později, teď všechno od začátku a popořádku.

---

Píše se blíže neurčený rok v budoucnosti. Rozdělení světa tak jak ho známe neexistuje, tedy aspoň v Americe. Z té se stala skládanka samostatných celků. Frančíz, které jsou víceméně dílem přistěhovalců. Proto se také na ploše každé z nich dodržují trochu odlišné zákony. Máme tu území Mafie pod palcem strýčka Enza, Velký Hongkong pana Leeho nebo území paranoidních Federálů. A aby to bylo ještě trochu komplikovanější, existují dvě vrstvy reality ve kterých se dá pohybovat. Klasická a pak virtuální, téměř matrixovská, zvaná Metaverzum. Umi Neywitz (v originále pojmenovaný Hiro Protagonist, zajímavá hra se slovíčky. Z "hrdinné hlavní postavy" se stal ten, co "umí nejvíc."), jeden ze zakladatelů Metaverza, se živí rozvážením pizzy pro strýčka Enza. Při jednom zvlášť ostrém doručování, kdy má díky požáru v pizerii o třetinu času méně než obvykle, se mu podaří seznámit s S.O. , kurýrkou RadikSu, a to dost kuriozně. Když si zkracuje cestu skrz obytnou čtvrť, kurýrka se na něj přilepí (nebo, lépe řečeno, přisaje na jeho motorku magnetickou harpunu, aby se s ním chvíli vezla…) a Umi pak nechtěně porazí plot na jednom pozemku a skončí i s motorkou v bazénu a zdemoluje při tom svoje vozítko. Což by nebylo tak hrozné, kdyby za včasné doručení pizzy neručil vlastní hlavou. Kurýrka se cítí trochu provinile, takže pizzu doručí za něj. Umi o práci poslíčka stejně přijde, ale s S.O. se stanou parťáky. V Umiho zdroji vedlejších příjmů. Což je honba za informacemi, které skupuje CIC (Central Intelligence Corporation). Možná právě včas, protože v obou realitách začne být zachvíli horko. Díky Sněhu.

Sníh je nové narkotikum, které zasahuje do obou realit. Může se jím nakazit neopatrný člověk připojený k Metaverzu a existuje také jako reálná droga (pozn:. Snow je mimochodem slangovým výrazem pro kokain, to jen tak na okraj, ale myslím, že větší spojitost se Sněhem nemá.). V obou případech přestává být člověk sám sebou a začne téměř nesrozumitelně blábolit. Sníh je šířen cíleně. Ale proč a kdo tahá za nitky?

Na to, že je Snow crash jedním z ranějších děl Neala Stephensona, se jedná o propracované dílo, čerpající z různých pramenů. Sumerská mytologie, jazykověda, programátorství jsou jen slabým výčtem. Kniha nemá dvě, ale hned několik souběžně se proplétajících linií, které dohromady vytvářejí vyvážený celek. Když vás unudí dlouhé popisné pasáže s Umiho pátráním po podstatě Sněhu, příběhová linie S.O. to svou narativitou vynahradí. A naopak. Kapitoly se vtipně střídají tak, aby zájem nepolevil. I když má Stephenson nepěkný zlozvyk a to ten, že konce svých knih nechává vyšumět víceméně doztracena. Podobně jako v později napsaném Diamantovém věku: aneb Čítance pro urozené slečny na dechberoucí finále nedojde. Jako čtenář jsem byla malinko rozčarovaná, mám ráda zajímavou pointu na závěr.

Čím mě kniha zaujala, je její náhled na šíření informací. Ve spojitosti s náboženstvími a jazykem. Mluví se v ní o Bábelu… Babylónu a jeho zmatení jazyků. Jako student, který pochytil něco málo vědomostí o lingvistice, musím říct, že je Stephensonova teorie docela zajímavá. Pro neznalé starého zákona - lidé před dávnými časy všichni mluvili stejnou řečí. A protože se stali zpupnými, rozhodli se, že postaví věž až do nebes. A tak začali budovat… bůh to viděl, evidentně se mu to nelíbilo, a proto uvrhl na lidi zmatení jazyků. Lidé začali mluvit odlišně, přestali si rozumět a opustili projekt. Z přednášek známe, že pro úspěšné předání informace je nutno, aby příjemce znal kód mluvčího, ve kterém je informace předávána (plus ještě úspěšnost předání ovlivňuje několik dalších hledisek). Jazyk samotný je vlastně kódem. Jako jedničky a nuly, které používá ke svému chodu počítač. Za zmínku třeba stojí Židé s kabalistickou naukou, která se mimo jiné zabývá Božími jmény. Věřili, že správně použitá písmena božího jména mají obrovskou moc. A teď otázka - co kdyby byl původní, první jazyk před Zmatením byl vlastně univerzálním kódem? Dovedli byste si představit kód na pečení chleba nebo stavbu domu, který by se předával… tím, že by byl člověku předán kód, zakódovanou činnost by se naučil. Nepřipomíná vám to malinko Matrix? Když se Neo učil bojová umění tím, že si nechal paměťové stopy nahrát přímo do mozku. Může to být na jednu stranu užitečné, odpadne spousta problémů. Na druhé straně se rýsuje jedna velká vada.

Pokud máme systém, který pracuje s kódem, bez příslušného antiviru (i počítačoví amatéři to občas pocítí) je systém náchylný k infekci virem. A ten může nadělat paseku, dokud někdo nevynalezne protilátku.

Napadlo vás někdy uvažovat třeba o některém náboženství jako o viru? Třeba takové křesťanství (vyslovit to, za tohle by mě moje věřící babička zadupala podpatkem do země.). Jak rychle se rozšířilo… jako antivir proti starým polyteistickým náboženstvím. A pak za jistou dobu zmutovalo a začalo být samo virem, který se vymknul kontrole.

To samé se Sněhem, který je částečně zbraní proti programátorům… Nad tímto vším se Stephenson mezi řádky pozastavuje.

Mluví se o programování jazykem. Ale jak už bylo několika lidmi zmíněno… co když programování probíhá pořád? Děti jsou programovány televizí, studenti učiteli. Možná bychom měli občas zauvažovat, než se necháme lehkomyslně něčím naprogramovat, protože si nemůžeme být jisti, jestli to nebyl vir.