V jako Vendetta

Malinko uspěchané srovnání komiksu a jeho filmové adaptace.

Remember, remember the fifth of November,

The gunpowder, treason and plot,

I see of no reason why gunpowder treason

Should ever be forgot...

Pátý listopad, památný to den, kdy britský parlament byl skorem do vzduchu vyhozen.... A tím teroristou, který měl danou věc spáchat, nebyl Bin Ládin, ani jiný občan státu Blízkého Východu, ale čistokrevný Angličan jménem Guy Fawkes. Zbavil by tak monarchii krále a parlamentu a mohl dát průchod k novému státnímu zřízení. Všichni víme, jak to dopadlo - neuspěl, byl pověšen a dodnes se o něm traduje říkanka (viz. výše).

---

Ovšem komiks, ani jeho filmová adaptace, ačkoliv jde o dystopický obraz světa, o Fawkesovi nepojednávají. Zjednodušeně řečeno, pojednávají o muži, který nosil jeho masku. A měl podobné úmysly.

Podle Alana Moora a Davida Lloyda by Velká Británie nebyla příliš veselým místem pro život. Královská rodina byla pravděpodobně vyhlazena, parlament by měl jen symbolickou funkci a vše by bylo podřízeno teroru despoty, který by se snadno mohl bratříčkovat s Hitlerem. Jeho názory na homosexualitu a příslušníky jiné pleti než bílé by se daly srovnat. Všude panuje přísná cenzura, pořádek zajišťuje policie a všudypřítomné odposlechy a kamery.

Nad celou Británií se převalují těžká temná mračna, dusná atmosféra listopadu, kdy zimní období nepřišlo a podzim už nemá dost sil. Pošmourné počasí spolu s vševidoucím okem totalitního režimu dává každodenní existenci nádech noir.

A do sychravého listopadového večera vyráží Evey, aby si vydělala na chleba nejstarším řemeslem a ještě netuší, jak si s ní osud zahraje. Když ji totiž načapají "prodloužené prsty zákona" a chtějí si s ní... řekněme užít proti její vůli a bez zaplacení, zachrání ji tajemný muž v kostýmu, v masce usmívajícího se Guye Fawkese. A pozve ji na vskutku zvláštní událost. Ten muž totiž před jejíma očima vyhodí do vzduchu jeden ze symbolů britské státnosti (v originále jsou to Houses of Parliament, ve filmu pak jeden ze slavných sightseeing monuments). A to je jen začátek, pomyslná první kostka domina, která rozhýbe běh událostí.

Komiks, který byl vycházel jako strip v průběhu let 1981-1985 je jeden z představitelů děl, kvůli kterým by mělo být SF zkratkou pro Speculative Fiction. Co je na ní vůbec "scifózního"? Možná jisté genetické pokusy, které v jednom nejmenovaném koncentračním táboře (jehož název také začíná na V) provádí lékařka na svých svěřencích a nakonec se jí poprávu vymstí, když stvoří něco, nebo někoho, kdo se jí vykmne zpod kontroly. Jinak je to vlastně vyprávění ze světa, který připomíná trochu Orwellovo 1984 a reálné události za Železnou oponou.

Znám lidi, čtenáře původního komiksu, kteří úpěli nad tím, co s V jako Vendetta bratři Wachowští provedli. Pánové, kteří režírovali Matrix ságu... co bychom od nich mohli čekat? Komiks, který má, jak je u Alana Moora zvykem, několik dějových linií, které se navzájem proplétají, aby se dal přetvořit ve film? Nenechte se vysmát.

Jak má Moore smůlu na kvalitu adaptací svých děl (vzpomeňme například League of Extraordinary gentlemen, která měla s původním komiksem společný snad jen název, nebo From hell), tak myslím, že Vendetta z toho vyšla ještě víceméně dobře. Příběh byl sice zjednodušen a doznal změn, postavy a vztahy mezi nimi byly zredukovány. Z Eveyiného patrnera Gordona udělali homosexuála (Stephen Fry, ten se téhle nálepky, kterou dostal od účinkování ve filmu Wilde snad nezbaví), detektiv, který pátrá po maskovaném teroristovi jménem V nebere LSD, aby se vcítil do jeho kůže a ani Hlas Británie nemá tak morbidní choutky. Samotný V je pak spíše než podívínem bažícím po pomstě romantickým hrdinou, který bojuje za svobodu utlačovaného národa. Ale pořád jsou zde víceméně styčné plochy.

Když řeknu, že Vendetta je velmi dobře natočený film, myslím tím zručnost s jakou byl nastříhán a upraven. Vyloženě akční scény jsou zde přibližně jen dvě, ale to Vendettě neubírá na spádu. Když už se zdá, že tak tak ztrácí film dech, znova ho chytne dřív, než byste se mohli začít nudit. Využívá téměř videoklipových momentů, kdy ve spojení s podmaňující hudbou Daria Marianelliho laská vaše vjemové buňky rychlými prostřihy. Zabývá se otázkami terorismu, homosexuality, vnitřní síly. Autoři si sice neodpustí témeř matrixovsko-divadelní závěr "Byl to Edmond Dantes, byl to můj otec, moje matka, (...) byl vámi, byl námi všemi...", ale jaksi to zapadne do celkového schématu. Jako samostatně existující jednotka by se mi moc líbil.

Ovšem nemá ani za nehet atmosféry originálu. Ani jeho chmurného a zároveň nadějného vyznění.

Pokud bych mohla radit, myslím si, že je lepší brát obě dvě díla odděleně. Podívat se na film, nechat dojmy chvíli uležet a pak si přečíst komiks a až do dna si vychutnat jeho hloubku.

Protože "I see of no reason why gunpowder treason should ever be forgot..."