Provinilé slasti

Stalo se, že se v městě lžičky, vidličky a nože rušili knihkupectví.

A do ruky se mi tím pádem dostala kniha, kterou bych jinak zřejmě asi nekoupila. Pofidérní název, podivná obálka. Citát hlavní hrdinky: "Já s upíry nechodím, já je zabíjím" na přebalu celkově smíšené pocity korunoval. Ale i přes nízká očekávání jsem byla docela mile překvapena. A ještě více mě překvapilo, když podle série knih spisovatelky Laurel K. Hamiltonové začal v Americe vycházet i komiks.

Ale nepředbíhejme. Krátký úvod do děje - dostáváme se do doby, kdy je vampyrismus v USA naprosto legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Chybí jen krůček k tomu, aby upíři dostali hlasovací právo, což jde ruku v ruce s právní zodpovědností. Ale kdo upíry potrestá, pokud poruší zákon?

---

Lov a exekuce násosků-recidivistů jsou vedlejším zaměstnáním hlavní hrdinky, oživovatelky Anity Blakeové. Není to ovšem žádný samozvaný Blade, pracuje s posvěcením vlády - než je možno krvesajce lovit, je případ prošetřen a až poté je jí v některých případech uděleno povolení zabíjet. Na tom by nebylo nic komplikovaného a její život by šel víceméně hladce, kdyby upíři jednoho dne nepřišli s tím, že chtějí, aby pro ně Anita vyšetřovala záhadné případy vražd v jejich řadách. Oživovatelka nejdřív nesouhlasí, tlakem okolností je však přinucena přistoupit na hru, která začíná nabírat čím dál nebezpečnější obrátky. Lovci, svěcená voda, zombie, kříže, upíři, vyšší upíři, lykantropové, nebezpečí, akce… a pistole schovaná pod tričkem s tučňáky.

Podívejme se knížce o zlodějích rudého moku na příznačný špičák. Za zmínku stojí, že se překladu zhostila osoba nanejvýš povolaná. Lucie Lukačovičová, mezi čtenáři pofiderních časopisů typu Pevnost známá jako autorka fantasy povídek(a jedna z hráčů LARPu inspirovaného hrou Vampire: the Masquerade - Prague by Night). Na výsledku je to vidět.

Kniha samotná je velmi čtivá. Bohužel se nedá říct, že by to bylo díky dechberoucí zápletce či intelektuální hloubce knihy. To ani náhodou. Velká část zábavnosti stojí a padá na charismatu hlavní hrdinky (na podobném principu jako u Kulhánkova Nočního klubu - sledujeme vnitřní monolog postavy. Ta zatím není tak schizofrenická, aby se u ní projevil syndrom Ta druhá, ovšem je docela dost dobře možné, že se u ní s postupem času vyvine.). A že to má Anita v životě těžké - je pomenší, uminutá (praktické, když musíte odolat upířímu hlasu), má pěkně prořízlou pusu a poněkud specifický smysl pro humor. A taky vlastnost stát se objektem tužeb chlapů, co mají špičáky až po límec.

S tím posledním spolu s dvojznačným názvem knihy už by měl kdekterý autor lehce našlápnuto k soft pornu, autorka se však(narozdíl od takové Anne Riceové) drží poměrně zkrátka. V knize dojde sice někde zezačátku na upíří pánský striptýz (sic!) - ale když jde o noční klub a rozlučku se svobodou… no inu, proč ne. Kniha se jmenuje právě podle onoho upírského nočního klubu. Provinilé slasti, v originále Guilty Pleasures(což zní možná trochu líp).

Autorka vytvořila zajímavý, i když po nocích většinou trochu ponurý svět. Podává zprávu podobnou mottu z Mužů v černém: "Jsou mezi námi." Že by byli upíři tak trochu lidi? Podle prodejnosti knihy hádám, že se na překlad dalších dílů série nedostane peněz a ani potřebné pozornosti. I když, kdo by se divil.

Při četbě se nevyhneme mnoha upírským klišé typu "tisíciletá upírská holčička-stařena" (opět bych vzpomněla Riceovou a její Interview s upírem nebo japonské anime Hellsing), upír v košili s krajkovým límcem či svalnatý poskok/svalnatý lovec upírů. A ovládnutí pohledem. "Koukni se mi do očí," to je oblíbená fráze upírů. Vše samozřejmě notně cynicky okomentováno ms. Blakeovou.

Oživovatelka Anita je sice postavička přímo komiksová, ale s politováním musím uznat, že adaptace knihy v komiks se příliš nevyvedla - se zředěním děje a rozfázováním do okýnek ztratil příběh velkou část svého kouzla - tam kde tištěná podoba příjemně lechtala vaši představivost je komiks možná až příliš explicitní. Kresba je vcelku pěkná, barvy příjemné… i když místy jsou kudrlinky vlasů do tváří až příliš vyumělkované.

Jaký je závěr? Pokud někdy ve zkouškovém nebudete mít vyloženě co dělat a vaše mozkové buňky budou potřebovat zklidnit do stavu příjemné otupělosti(plus si přičtěte bodík pro, pokud jste ženského pohlaví), je prima po knize sáhnout. Zavede vás bezpečně a bezbolestně do světa romantiky vábivých neonových světel, cizího a přece tak blízkého světa upírů, vúdú šamanů a vlkodlaků… a bez újmy se opět můžete vrátit zpět.