Mirabelka Mirabilis

Podivuhodný to strom, rodící plody, které nechutnají nic moc (asi jako by jste zkusili !opatrně! dofouknout rybízovou kuličku určitým množstvím vody), ale při tom správném zacházení se z nich dá vydestilovat elixír, jež dle lidové moudrosti v přiměřeném množství posiluje ducha i tělo.

Ale dosti poezie i lidových moudrostí. Na dva horké srpnové dny, což se v momentálním počasí zdá tak strašně dávno, byl náš nejužší rodinný kruh vyslán kamsi na okraj lesa k dědovu včelínu. Kde rostou právě výše zmiňované mirabelky. Proč? Protože prostě a jednoduše - pálenka.
Ač první zemědělská revoluce proběhla už někdy v pravěku, bylo nám dopřáno vzpomenout si na doby, kdy byli lidé ještě sběrači. Ale vše postupně... nejdříve jsme se museli rozvzpomenout na dědictví Keltů - ovšem my se ze stromu nesnažili dostat jmelí(hm, jak by chutnala taková samohonka ze jmelí, co myslíte?), ale jinak byl celý postup vpodstatě stejný. Dole se roztáhlo plátno-celta, aby mirabelky nepopadaly do trávy. A pak už nastalo ono sbírání. Popelka by zahodila svou zástěrku a šla by zkusit své štěstí jinde, když by nás zahlédla při třídění: nahnilé plody a stopky pryč, pěkné mirabelky do kyblíčku. A k tomu nám v neopakovatelné přírodní symfonii bzučely nad hlavami včely. Idylka.

Ale proč to vlastně píšu: v konečném výsledku jsme nasbírali něco přes třista kilo mirabelek... z čehož by mělo být dle destilačního poměru kolem třiceti litrů pálenky. A pokud to podělíme počtem zúčastněných a provedem další početní operace založené vzdáleně na matematických vzorcích, mělo by nám vyjít, že minimálně jedna láhev (0, 7 litru) by snad mohla vyjít i na mou maličkost... jestli do roka a do dne nezapomenete (alkohol se musí nechat uležet...), zvu vás na kapku ;)