Silvestr 2007

Ano, ano, stalo se... Po týdnech a dnech složitého vyjednávání, diplomatických kliček a snad i trochy skřípění zubů. Dva dny, o kterých se tak zuřivě debatovalo. A kdoví, možná ještě debatovat bude.

Neděle velmi pozdní odpoledne:
Lokace: Zahrada Albiiných rodičů
Specifikace: chatka

Dorazila jsem pozdě. Díky náhlým potížím, zahrnujícím jednu bouchlou lokomotivu uprostřed pole a strkání vlaku zpět do několik kilometrů vzdáleného Suchdolu nad Odrou, což nás stálo 90 minut zpoždění. Někdy kolem půl deváté jsme se sešli s Tobiášem na hlavním nádraží (Noční klub mě vzal pod své ochranné křídlo při procházení čtvrtí, kde Albi sídlí. Kdo ví kde Thal(bi) bydlí, snad se ani nediví…) a po chvíli chůze (tramvaj nám měla jet za +/- 7 minut. Báli jsme se, že to bude více než +7) a mého koštování sněhových vloček-kalamitek (chutnají studeně a sladce, to bude tím smogem) se dostavili na zahradu Bartůňků. Tam už byla zábava v plném proudu. Pilo se a grilovalo o sto šest, možná i stosedm. Jekkyl byl pasován na druhého nejlepšího kuchaře naší kumpanie (asi, že druhý se víc snaží). Předaly se dárečky (alespoň částečně). Hubovali jsme Lordovi, že sbírá do své (anglicky vypadající) pletené vesty všechno teplo. Pánové se družili na všechny možné i nemožné způsoby. Jekkyl na ně neustále mířil nějakými ostrými kuchyňskými či grilovacími nástroji, poněvadž se při družení ochomýtali příliš blízko Kendry a pranic si nedělali z historek, které o ní vyprávěli. Kdyby věděli, že Kendra umí opravdu zabíjet, tak… kdoví. Tobiáš se dožadoval (prý výborných) klobásek. A taky, že je dostal =).
A pilo se. To byl malinko kámen úrazu. Netušila jsem, že s sebou v batohu vezu smrtící zbraň. Ano, byla to ona mirabelkovice, kterou jsem zde onehdy slibovala. V kombinaci s ostatním pitivem následovala štěpná reakce. Nadkritický objem byl dosáhnut zřejmě tím, že jsme ji popíjeli ve velkých štamprlích(u nás doma se dávkuje do polovičních). Takže se pak několik málo jedinců snažilo zoufale vystřízlivět z různých stádií intoxikace, já bohužel tak trochu mezi nimi =) Od pocuchání fazóny zahradě se distancuju, sice jsem vlkodlak a byla jsem trochu cinknutá, ale večer si pamatuju dost dobře.
Nezůstalo jen u pití a relaxace, během večera došlo i ke sportovním aktivitám. Zmíním se jen o jediné. Řezání dřeva ve mně vzbudilo nostalgické vzpomínky na chatu na Slovensku (Ano, je to neuvěřitelné, ale dávno bývalá skautka umí zapálit oheň, naštípat sekerou polínka plus třísky na podpal, rovnat kladívkem hřebíky. Chvíle trénování a podařilo se mi oživit i dovednost manipulace s pilou… ještě jsem úplně nezakrněla, jupí!)

Večer utekl jako velká voda…

Kendra a Jekkyl byli tak hodní a ubytovali mě u sebe. Zalezla jsem do pelechu a než se majitelé pokoje osprchovali, byla jsem dávno v limbu.

Silvestrovské dopoledne a poledne
Lokace: Brno
Specifikace: Nákupní střediska a stravovací zařízení

S Jekkylem a Kendrou jsme se vydali na nákupy. Nákupů plných nečekaných překvapení. Usneslo se, že se bude pít mojito, takže jsme se v Intersparu pátrali po ingrediencích a několika dalších drobnostech na večer. Narazili jsme na poslední dva bílé rumy, limetky a po dlouhém hledání i na sáčky na dělání ledu (ty se ukázaly být tak trochu výhra z loterie – po naplnění každý druhý protékal). Po chvíli chození kolem vyrovnaných řad a řad šampusu jsme usoudili, že bychom měli nějaký pořídit. Nevěděli jsme kolik, takže jsem nažhavila telefon a rozeslala esemesky. Odpověděli všichni, až na toho nejpovolanějšího – který měl mít podle organizačních pokynů prý na starosti chlast. Tsk, prima. Ve „špáru“ jsme taktéž narazili na Albi a Lorda. Ti měli odvoz, takže se rychle rozloučili a zas zmizeli.
Pořád nám chyběly některé ingredience na onen božský nápoj (no co, je to máta, cukr, limetky a trochu sodovky a rumu, dobré tak akorát na pocucávání, ale je to bezvaaa!), takže zastávka číslo dvě v Tescu. Spousta lidí. Ale zadařilo se. Rozhodli jsme se nečekat na smsku Blaira a risknout to. Máta, třtinový cukr, bohemka šampus, rychlé špunty (které později slavili větší úspěch než sekt) a pár dalších drobností. Tak nám vyhládlo, že jsme pak společně s Tobem (který se ukázal v Tescu), ve skupině čtyř vyhledali restauraci a doplnili síly. Tobova historka o tom, jak se probudil, ani nevěděl, jak se dostal domů; a v kapse měl decentně ohlodanou klobásku a ještě cosi, bavila nejen nás čtyři u oběda.

Silvestrovské odpoledne a tak dál
Lokace: Brno
Specifikace: Mánesovy koleje VUT

Po rozdělení pochutin mezi ledničku Ceceho a JSH a ledničku Jekkyla, jsme se upelešili v budoucím místě konání. Došel i Cece a Xixi. Pustili jsme se do zkušebního Mojita (Jekkyl se v jeho přípravě v průběhu večera zdokonalil natolik, že v době posledních minut umírajícího roku 2007 byl ten koktejl jako od profesionála, mňam mňam. Jekkyle, bravo! :) ). A přes kyselé proužky (takové ty zelené želatinové jedovatosti namáčené v cukru) jsme se dostali až k hrůzostrašným zubařským historkám. Baterka svítící do obličeje a temná hodinka, hadra.
Přišli Blair a Bossi. Společnost upřela své naděje ku „baviči Blairovi“, ten se ovšem vymluvil na nepřítomnost sparing-partnera, takže z toho nebylo nic. Blair a Cece vyšli do ulic ulovit poslední drobnosti na večer. Později večer se ve zprávách vysílalo, že v Brně přepadli obchod dva ozbrojení muži. Závěr si udělejte sami ;). Během té doby jsme stačili spořádat výborné jednohubky virtuoze česnekových pomazánek, pana JSH.
Když nebyla kolej-mejd zábava, uchýlili jsme se k youtube.

Zajímavé zjištění: Muž, který nosí v kufru dalších pět chlapů nemusí být nutně úchyl. Stačí, když je břichomluvec. Jef-f (druhé ef dlouhé) Dun HAAAM(hluboce) dot kóm! (s odmlkou, tence pisklavě a mazlivě). Teroristu Achmeda by měli pustit všem ostatním extrémistům. Sebevražedných útoků by poté snad ubylo. Bombičky, bombičky, kdopak vám dal hlas?

Hádejte-kdo také vyhrabal svůj slavný harddisk, takže jel neméně slavný mix… Verona (to se líbilo, Tobiáš-san, viď že jo?) a pak Michal David, až těm, které při vší smůle pokousali intelektuálové, praskaly hlavy.
Pustila se i klasika (první díl Gumídků). A Lord a Albi nikde. Měli přijít až kolem sedmé. Napsali jsme žádost o skleničky. A když došla Lord/Albi záporná odpověď, rozhodl se Blair obětovat a donést skleničky od nich z kolejí. Donesl. Ovšem za jakou cenu. Neocenitelná relikvie byla poničena. Krígl s Nightwingem, dělaný virtuozkou skla, Aničkou Artooatěnkem - jeden z mála jejích mistrovských výtvorů – kromě imperiálního Damova krígl-grálu a mého snad-krígeálu Saikano. A to ještě neví, že měl možná krígl vyfouknutý, takže to byl neocenitelný originál. Jojo, příště si vlastník rozmyslí, jestli tahat krígl ve speciální krabici potažené sametem a nebo v igelitce a ještě se skleničkami uvnitř. Nakřápnutý krígeál se s vlastníkem ještě zhrzeně rozloučil říznutím do/střepem v prstu. A bylo.

Hodina pokročila, takže dorazili i Lord s Albi. Přinesli skleničky. Vzali s sebou také „taxikářku“, sestru Xixi (skleničky byly Xixi). Takže zábava mohla začít.
Obavy o místo se nakonec ukázaly jako liché – když se dvojice přitulily k sobě (tzn. dohromady osm lidí, čtyři páry… a tři zbylí tam byli tak nějak – znáte písničku Já mám devět kanárů?), tak jsme se docela pohodlně vlezli.
A jelikož mi to bylo malinko líto (moje parodie na ne-až-zas-tak-drahou polovičku se rozhodla si Silvestra udělat jinde, zrada) a byl jsem domluvená se San, zasedla jsem k počítači a nažhavila messengera.
Čímž jsem se sama pasovala tak trochu na nezávislého pozorovatele. Na chodbě se rozbalil Twister, ale po jednom kole – kdy jsem po ukončení měla pocit, že jsem si vykloubila všechny končetiny a na kloubech se mi ještě ke všemu udělaly srůsty - jsem opět zaplula do svého hackerského koutku.

Na zábavu tam stejně byli jiní, tak co.

A ano, rozdaly se další dárečky. Tobiáš dostal klobáskový náhrdelník, ze kterého posléze s výrazem gurmána, kterému někdo předložil jeho oblíbenou pochoutku, soustředěně ukusoval. Blair nějaké DVDčka s nespecifikovaným obsahem… a já f-fá foukací fixy na textil… pozn. po letošních vánocích mám vybavení na tvoření na celý rok, možná na dva, jupí :).
Přišel další bod programu. Pyžamová párty (jo, hlavně, že mi to někdo předem nahlásil, pěkně děkuji). Tzn. všichni přítomní byli nuceni se převléknout do spacího úboru. Jak jsme zjistili, ke spacímu úboru správného anglického džentlmena, potažmo úředníka Krajského úřadu, patří kravata. Óch a ách. Tři nejzarytější – tzn. já, Tobiáš a Bossi jsme vydrželi vzdorovat nejdéle. Nejdřív kapitulovala Bossi(netuším, jaký má vztah k americké angličtině a k hokeji, ale dres Penguins byl ohodnocen jako nejoriginálnější spací úbor večera), pak já a nakonec Tobiáš. Mistrovy nejzarytější fanynky (např. Albi a Xixi) chtěly vidět, jak vypadá Tobiáš bez boxerek. Bohužel pro ně, byl mistr neoblomný.
Poté, co se všichni ostatní znavili Twisterem, koukáním na Twister, komentováním a kibicováním Twisteru, se začali trousit sem a tam mezi chodbou a pokojem. Trio Blair, Lord a Tobiáš s absinthem v ruce. To stejné trio pak cosi vyvádělo v koupelnozáchodě Ceceho a Jiřího č.2 … raději nechci vědět, co všechno. Bossi, JSH, a snad ještě Kendra a Jekkyl vyrobili z přinesených salámů a veky a zeleniny obložené mísy. Šikulové a šikulky.
A jako vždy byli středobodem jakéhokoliv programu Blair a Lord. Vedli vášnivé diskuze o upravování specifického porostu dam, div ne výbušninami. Zahráli si na inkvizi (Inkvizici, zvláště španělskou, nikdo nečeká… n´est pas? Kendra je Knihovnice, kdyby chtěla, poradila by si s nimi). Zavřeli Ceceho do skříně a pak mu dovnitř hodili čtvrťák, ať prý něco zahraje - udělali z něj jukebox.
Velká legrace byla u prohlížení fotek z grilovačky.
Sem tam jsem uhnula od diskuze se San, abych umožnila pánům upravit playlist (posléze o to ztratili zájem a na mé zoufalé volání, ať jdou něco vybrat, nikdo nereagoval.) a zuřivě jsem mrčela, když chtěli pouštět nějaká videa – James Bond parody a David Hasselhoff jsou klasika, ale hlava mi znatelně popraskávala a chystala se rozletět. Když došli k diskopříběhu, někdo rušil fullscreen videa, ale nebyla to moje chyba. To San volala skypem.

Chvíli před půlnocí se totiž stal ten nejúžasnější happening, jakého jsem byla svědkem! San si nainstalovala skype s tím, že uskutečníme videohovor… a nešlo nám to… my ji viděli, viděli jsme i sebe… ale ona neviděla nás… bouřlivě jsme ji aspoň pozdravili(ona se smála a odpovídala, že nás nevidí... a nenávidí ;)) a pak… několik minut před půlnocí, jsme se jí rozhodli udělat aspoň skupinové foto – to na tom bylo nejhezčí. Řekli jsme si, že se vykašleme na odpočet, hlavně, když na fotce budeme všichni a celí… napotřetí nebo napočtvrté se povedlo. A pár minutek před půlnocí jsme skupinovku odeslali. Pak jsem jemně zvedla adrenalin těm nedočkavým, když sem chvíli čachrovala s oknem odpočtu a oknem ICQ… nakonec 20 sekund před odpočtem odpálení starého roku se vše dalo dopořádku a mohli jsme počítat. Pak bouchlo šampaňské a rychlé špunty a cinkli jsme si skleničkami. Vítej Nový roku!

Někteří odesílali smsky, někteří uskutečnili pár hovorů telefonem. A ti nejotrlejší, co měli s sebou i bundy, šli odpalovat ohňostroj. Efektní podívaná. I když jen z okna, ale stejně.
Zavolala jsem domů a holkám na Starý Jičín (Artoo, Innes a zbytek) – Aničku zuřivě pozdravovalo celé osazenstvo Silvestra v Brně, až tak, že jsem musela vyběhnout na chodbu.
Chvíli po dokončení telefonátů a rozmražování pyromanů jsme ještě zůstali na pokoji… a kolem jedné až půldruhé se začali lidé vytrácet.

Tak nám to pěkně začalo a taky skončilo…

Opět jsem zabrala postel u Kendry a Jekkyla a spali jsme až do božího ránka Nového roku.

Creditz(hezky česky: závěrečné titulky):

Speciální věnování Cecemu, Jekkylovi a Kendře, Albi a všem, kdož se podíleli na organizaci: Tato slohovka by bez nich nevznikla.

Je fajn, že jsme mohli být u Ceceho na koleji… nakonec se to ukázalo jako nejrozumnější řešení – pokoj byl tak akorát a nemuseli jsme platit stovku na hlavu, jak to chtěla evil-bytná mojí dosavadní čokoládovny. Díky.

Děkuju za dárečky, moc mě potěšily a zahřály u osrdí.

Spec. pozn. pro ?Ceceho a Xixi? - děkuju za to růžové kotě – zjistila jsem, že se mi doma sešly už tři kočky, každá jiná, všechny ze dřeva. To abych si začala dělat vlastní neko-sbírku ^_^.

Děkuju Kendře a Jekkylovi, kteří mě ubytovali.

Všem, kteří se Silvestra zúčastnili a vytvořili tak neopakovatelnou atmosféru.

A omlouvám se těm, kterým lezlo krkem mé sedění u počítače, ale připadala jsem si letos tak trochu ztracená, tak sem radši zalezla, nekamenujte mě ;)