Netrpím jistým druhem demograficky založeného rasismu, jako někteří Moraváci, takže na Scon jsem se docela těšila…
Preludio
Na začátku nestíhání-nestačení. Spánek asi dvě a půl hodiny a v brzkou ranní hodinu ploužení se na vlak. V deset hodin ráno byla Praha pošmourná a studeně mrholilo. Zalkala jsem nad stovkou, která se vypařila na celodenní lístek* a hrdinsky se vydala do víru velkoměsta hledat autobusovou zastávku Praha – Roztyly, kde jsem se měla potkat se San. Už už jsem měla pocit, že její pověstná „dopravně komplikační“ aura začíná působit i na dálku. To, když hlas metra zahlásil, že souprava končí v Kačerově. Ne, že bych se bála Kačera Donalda, ale Roztyly byly až o jednu zastávku dále a v té části Prahy se nevyznám. Naštěstí jela další souprava, takže jsem dojela na místo určení a vystoupala na povrch. Měla jsem chvíli na oddych.
Pozn. pro příště – nikdy se hajzldědka na neptejte ani na nejmenší maličkost, pokud nechcete, aby vám následně nepovykládal všechno o infrastruktuře ekonomiky záchodků. Hajzlbáby svoje povolání berou víc s grácií.
Kromě pomoci Aldymu byl totiž naplánována ještě další mise. Jako dvě pirátky jsme se rozhodly přepadnout Zlatou loď. (Pro nezasvěcené – to není jedna z pražských památek, ale obchod s výtvarnými potřebami. :) ) Pokud by nějaký Jedi byl výtvarníkem, propadne Temné straně nebo utratí veškeré úspory Řádu – chtíč by totiž byl příliš silný. Takhle jsme postávaly u stojanů s COPICy** a zkoušely a zkoušely, abychom se rozhodly, za které barvičky jsme ochotné zaplatit nehorázné peníze.(tolik COPICů a tak málo peněz!) Ještě jsme se stavily pro jídlo v TESCU, kde to vypadalo, že podobný nápad dostal minimálně celý Václavák. Brrr, lidí se nebojím, ale nemusí jich být tolik.
**- říkat jim fixy je rouhání, jasné? :)
*** - pak jsme podle pozdního příjezdu Brněnské frakce zjistili, že jen co jsme projeli, tak museli udělat uzavírku…
Během svačinky začali na místo určení přicházet i další STAFFáci. Vyfásli jsme taktéž dva lístky s tímto označením,… a pak už byl čas se dát do práce. San vybalila své super-roztomilé a super-vtipné cedulky (mrkněte zde … kawaii!!!) Rozvěšování se pak ukázalo jako nečekaně tvůrčí proces – hraní s asociacemi… dva Vader a budoucí Vader vedle sebe(bufet a SW místnost), Padmé a… zasvěceným je jasné, která cedulka SF seriálů vedle visela :)
Pak jsme málem padly vyčerpáním při tahání žíněnek na spaní z tělocvičny do druhého patra (kdokoliv ji pak na konci snesl dolů, děkuji moc!!!), překřtěním skříňky se schránkami na „vánoční kolekci“ a zabráním celé místnosti pro brněnskou Star Wars, až na zloducha s jehlou a jeho/její figurínu na šaty(formulace štítku na učebnu byla s takovou docela fuška!).
Nevěřícně jsme koukali na některé aktivisty z řad návštěvníků – kteří dorazili už o hodinu či půl hodiny dřív než byla otvíračka… Con pak začal ani nevím jak… zahájení SW linie… odkud jsem ještě než začal film utekla… dorazila Mešitka. Která je vysazená na kreslení rukou, což jde docela poznat i na letošních vstupenkách Sconu, jichž je tvůrcem. Se San jsme udělaly několik paparazzi fotek Banany a banánu... Odněkud dorazili i Ratmie a Haluzz. Připadala jsem si jako Osaka z Azumangy Daioh, která se chlubí tím, jak dokázala rozdělit hůlky... ale když ona to byla vyloženě radost, na TOHLE koukat(spodní jsou San-chan no Ciao COPICy :) ).
Někde mezi tím vším se vynořil Champbacca. Tomu ( a ctěným přihlížejícím ;) ) jsem odprezentovala pár obrázků. Týkaly se všemožných vztahů – např. takový Edvin a rodinná pouta (až se dostanu ke skeneru, hodím sem link :) )... Final fantasy fan se holt pozná :P...
Kdykoliv prošel Arianus kolem (jakože se v tom vyžíval), měla jsem chuť se naježit a vrčet. Vypadá rok od roku hůř a hůř. To má z toho, že už byl poněkolikáté smrtelně nemocen (s jeho nemocemi to bude asi podobné jako s misemi v Kosovu)... letos na to dokonce i vypadal.
A večerní program se rozpliznul tak nějak do ztracena. Dorazili i Brňáci. Šlo se do hospody. Samozřejmě. Snažila jsem se zlanařit Champbaccu a Mešitku. Nepodařilo se. Samozřejmě.
A poněvadž mě rozbolelo koleno tak, že jsem uvažovala o okamžité výměně (kterou jsem i nabízela... žádná nožka od židle bžel nebyla blízko), tak jsem zůstala sedět na schodech. Discord sabotoval plánek conových místností za nevěřícného pohledu přihlížejích. Pak jsme se zamotali do filosofické debaty. Do které se pak nějako zamotal Discord surrealista, otázka, zda byl Discord někdy u doktora pro ženy (tahle otázka ho viditelně překvapila, soudě dle výrazu), děsivý kapitán Lipánek, jeho reklamní kampaň, definice drama-lamy a tak podobně. Mešitce jsem půjčila kabát(pak mi byla zima, tak jsem se k ní nachvilu přisnugglovala, jaj :D )... později se diskuzní skupinka obměnila a začalo se probírat něco jiného... a následně jsme se přesunuli. A byla to diskuze plná překvapení.
pozn:. Wookieeskému ostrovtip mě baví. Poznámka ohledně Toho škaredého prostě sedla.
motto večera:"Pokud si hodláte naordinovat dvě tabletky léků proti bolesti po způsobu Gregoryho House, ujistěte se, že v tabletkách není kofein."
Sobota měla být náročný den, takže jsem se odebrala na kutě ještě před půlnocí. Pak mě kolem jedné vzbudilo, když nějaký pitomec práskal s dveřmi jako šílený. Pak se na druhém konci učebny začalo šuštit a dupat a já jen uvažovala, zda jsou opravdu tak hlučně neohleduplní, nebo je to jen přecitlivělost smyslů způsobená kofeinem v metabolismu a vytržením z REM fáze. Pak došli další, o něco tišší... A pak se konečně rozhostilo ticho. Které mělo jen jednu vadu. Usnuli všichni až na mě. Takže jsem se vykradla z učebny a narazila na dvě noční debatérky. Tess a Tarkish... a zjistila, že i když je vídávám už dlouho na conech, tak o nich spoustu věcí nevím. Vlastně skoro vůbec nic. Hezké popovídání to bylo :).
Pozorovat Mirabelina bratra Denerotha (bohužel letos bez Mirabel-chan) a Aldora, kteří si vysílačkami volají z chodby na pánské záchodky a zpět, na mě v tak pozdní hodině bylo trochu moc... Když šla Tarkish tančit po liduprázdných chodbách, tak jsem se zavrtala do spacáku a konečně usnula.
Allegro
Osm hodin, čtyři hodiny spánku. Ráno, ráníčko... snídanička, pohodička mě ale nečekala. Chvíli jsem přemáhala lenost, ale nakonec jsem vstala a šla se polidštit, ať nedělám Salle na Výstavě asijského umění ostudu. V příslušné místnosti jsem zjistila, že nejsem sama - podle neidentifikovatelných tlumených zvuků... které, jak se ukázalo, vyluzovala tmavě oděná, ilustrovaná osoba s patřičně velkými slunečními brýlemi. Takové šoky po ránu...
Doprava nám, díky Sallině preciznímu naplánování, nedělala nejmenší problémy. V autobuse ze Smíchovského nádraží jsme potkaly Sallina známého. Výprava byla kompletní, mohli jsme do zbraslavského zámku.
Výstava byla symfonie tvarů a barev... ale nejsem člověk, který by u každého exponátu strávil deset minut a obdivoval žilky v glazuře korejské vázy. Bylo to pěkné, ale v místnosti s japonskými obrázky (mezi nakreslenými hrdiny byste Takezo Kenseie hledali marně a ne, nebyla to tak úplně manga! :) ), jsem se od těch dvou odpojila, a vyrazila na vlastní pěst.
Tady je slibovaná fotka pro San. Jediná, protože to byla snad jediná místnost bez kamer a stejně mi pak Salla pohrozila rozbitím foťáku. Na cestě zpátky jsem pak fotila kytičky, trávu a keříky... jen tak, protože bylo krásně a jarně...
Do budovy Sconu jsem se dostala tak akorát, abych v pohodě stihla dojít na konec přednášky pána, po kterém jsem měla nastoupit. Odpřednášela jsem... Blíž se seznámila s Anne. Což je jedna z dam-překladatelek na serveru TranscomX. A, Anne mi snad odpustí, zelenějšího newbie jsem už dlouhou dobu nepotkala. Ale taky sympatičtejšího :) Po tom, co se od nás odpojil Tobiáš, jsem ji seznámila s Mešitkou (když už zmínila yaoi mangu, tak jsem ji zavedla přímo ke zdroji/překladatelce).
A aby toho seznamování nebylo málo, seznámila jsem se s další „živoucí legendou“. A uviděla v reálu co znamená anglické slovo wholesome*. Teď alespoň budu vědět, jak ji správně nakreslit :).
Chvíli jsem poseděla s vzácnou společností v bufetu. A asi se taky nepěkně předvedla při vyjmenovávání důvodů, proč nejít na jednu přednášku (nové informace tomu ještě dodaly)... mluvila pak chvíli s Marticzkou a nakonec se rozhodla přemoct a vysvobodit jednu mně drahou osobu z tenat Star Wars comicsu. Čas do galavečera se pak ztratil záhadně sám.
* - které podrobovali mr. Livingstone & doc. Řeřicha ten týden v překladatelském semináři důkladnému rozboru, proto jsem si na to vzpomněla. V podstatě to přeneseně znamená krásná holka ve smyslu "jako krev a mlíko“... a pak se pan docent zadíval na naše vyzáblé tělesné schránky a pronesl něco jako: „Mezi vámi není nikdo jako krev a mlíko, vy všichni vypadáte tak nějak... alternativně.“ Děkujeme pěkně.
Grandioso
Je zajímavé porovnávat „produkci“ různých skupin lidí. Pokud to porovnám s ostatními, tak Sconovský byl dobře promakaný. Sice se obešel bez jakéhokoliv vyhlašování soutěží, skloubení tří S a ještě něčeho navíc dá práci. Technika fungovala bezvadně (pokud ne, nepoznali jsme to :) ), program byl pestrý. Videovstupy kouzelné. Divadlo mělo nádech road movie. Moar Panda! Aldorovi sekne červená i maskáče. S poznámkami ohledně reklam souhlasím, ty nepůsobily dobře už na jednom z Koprconů. Největší atrakce večera: už zmiňovaný Aldor, tančící kameraman a Major „Doe“ Bambi. A naše řada měla svou vlastní atrakci. Byl jím neposedný bígl, kterému se tolik lidí vůbec nelíbilo a byl vůbec chudáček celý zničený. A ke konci se ještě ke všemu majitelce ztratil. Jsem proti tahání zvířat na cony. A ještě k tomu na galavečery... přijde mi to jako jejich trápení.
Po galavečeru jsme se konečně dostali k tomu dostat se do hospody. Kendra vypadala utahaně, neúčastnila se. Někteří pili, někteří konverzovali... karbaníci hráli karty, ti výtvarněji založenější kreslili. Ti s dobře napsaným programem pro multitasking stíhali více věcí najednou.
Po strašně dlouhé době jsem potkala Černouamodrou, se kterou jsem chodila na Sci-fi literature na naší univerzitě (doporučuju její krátkou esej o tom, co by udělaly děti, kdyby přiletěli mimozemšťané - emzáci by neměli šanci. To aby se člověk začal dnešních mrňousů bát...). Svět je tak malý!
Malá kuriozita – když jsme s Tobiášem odcházeli z hospody, podařilo se mi konečně poprvé naživo rozloučit s Champbaccou. Hip hip hurá! (ze zprostředkovaného loučení stala se málem tradice... na conech jsme se vždycky při odjezdech minuli, takže přišly na řadu sms zprávy. Na Sconu vážně premiéra...)
V šest hodin ráno mi jel vlak z Olomouce na Irish week, takže půlnoc z soboty na neděli mě zastihla už ve vlaku.
Requiem
Letos jsem nestihla žádnou přednášku krom své vlastní, smutné. A to minimálně fan-art a fotky z Londýna(už jsem to viděla dvakrát a ještě mě to neomrzelo) za to stály. Taky čajovna s Deníkisty by byla fajn... Škoda, že víkend není natahovací. Snad se s lidmi, se kterými jsem neměla čas si popovídat, brzo potkáme a vynahradíme si to.
Vyhrála bych letošní cenu Zapomnětlivců. DVDčka si z místnosti odnést a flashku tam nechat. Tsss.
Omlouvám se Majorovi, za to, že jsem se mu cvičně v pátek pokoušela několikrát uzmout nášivku Impéria. Just a quest to see how good I am :)
Děkuju mockrát San za to, že mi dělala tak příjemnou společnost v pátek...
A otázka na závěr... nevíte náhodou, jak to dopadlo s Aldym a jeho sbírkou na hady?
4 komentáře:
Doprkýnka, já mám vlastně tu flashku stále na pokoji ve skříni... musím nějakým způsobem poslat ^_^;;;
Nebo už jsem poslal? Skleróza :-D
Zdá se, že sbírka na hada nakonec Scon zachránila od potupného mínusu.
Hele, o čem jsme to vlastně v tu sobotu v noci mluvily? Já jen vím, že jsem pořád chtěla jít spinkat... :D
Živoucí legenda prej pěkně děkuje. Nejsou to tedy přesná slova, ale určitě to k nim konverguje :)
Cece> Vyřídíme ;)
Tess> Paměť mám děravou, ale pokud si dobře pamatuju, tak jsme debatovaly o architektuře - a nějaké práci se dřevem jako předmětu na škole... a pak ještě o Neffově dceři a jak snadno se dá zabíjet a jěště o čemsi. Samá vybraná témata na brzké ranní hodiny ;) :)
Bragi> Knííík :D Ono to bylo myšleno jako kompliment ;)
Okomentovat