Still alive! - Ack! update

pozn. Věnováno Českým Drahám, díky nimž jsem ve večer "čarodek" čekala na vlakové zastávce v Hranicích, jejichž rychlík z Brna do Bohumína měl opět nepatrné zpoždění(80minut)... Prý někde padaly troleje...

--==Můžu vám namasírovat nohy?==--

aneb, co se mi všechno podařilo stihnout a nestihnout...

Ack! Jakožto citoslovce reakce na situaci, při které vám zatrne...

Vzorové situace:

číslo 1: Neobvyklý servis ve vlaku.

Toho člověka jsem znala od vidění. Takového toho bezkontaktního „od vidění“ párkrát do roka – jakmile jezdíte často vlakem a zvlášť jakoukoliv verzí „Příborské střely či Hrušovanského shinkanzenu“, některé tváře se začnou opakovat, takže si je zapamatujete.Pokud se nejedná o nějakou výjimečnou společnost typu rodina/známí/SFK Radegast skvadra, většinou si zalezu odděleně od ostatních cestujících a koukám z okna na ubíhající krajinu kolem, bez zběžného seznamování se jedním uchem tam druhým ven s konverzací uvnitř vagónu. Na takovou meditativní osamělost jsem si navykla tolik, že jede-li se mnou nějaký spolužák z bývalé střední, tak sice s úsměvem pozdravím, ale vzápětí se taktně vzdaluju. Nejsem typ na zdvořilostní konverzace, z mého ročníku střední školy mi nikdo k srdci až na několik výjimek vyloženě nepřirostl...
Takže jsem po tom, co jsem letmo zkontrolovala, jestli se ta osoba tak upřeně dívá na mě, díru do hlavy vypalující pohled ignorovala a věnovala se své oblíbené zábavě ve vlaku. Nakonec z toho člověka vypadlo, jestli bych nechtěla zadarmo namasírovat nohy. Ack. Takhle se ptají neznámých lidí pravděpodobně jen tři skupiny lidí: A) úchylové, B) zoufalci/odvážlivci, když se snaží někoho sbalit, přičemž v jedné osobě může být zastoupeno A i B, a za C) studenti fyzioterapie, kteří zapinkali přípravu na zkoušku a teď marně shánějí pokusné králíky... subjekty, aby jim to zhodnotili nanečisto, než budou masírovat pokusné objekty za účasti komise(masírovat nohy komisi?). V rámci konverzace typu „unuď ho zjišťováním faktů a pak ve Studénce zdrhni, pokud bude potřeba“ jsem zjistila, že je to s velkou pravděpodobností příslušník skupiny C (ohledáním a posteriori jsem zjistila, že v Českých Budějovicích na fakultě zdravotně sociální existuje obor Fyzioterapie). Chvíle zaváhání a pak, v paměti vzpomínky na masáž chodidel jedním Olomouckým známým s přirozeným nadáním, jsem nakonec trochu zdráhavě souhlasila. Sice jsem ještě pro jistotu sedla do kupé, kde jeli další dva studenti, ale cesta ze Studénky do Přerova se obešla bez incidentů a dokonce uběhla rychleji i díky příjemné konverzaci. S namasírovanými chodidly se mi pak v Olomouci dobře běželo na tramvaj...

číslo 2: Pohřeb -dam-ova mládí.

Na tuhle akci jsem se dostala náhodou... Innes se o tom zmínila a když se poté zmínila i o tom, že byla akce pasována na jarním kolínku na částečně klubovou, tak jsem se pod vidinou „akce pro úzce-širší veřejnost“ rozhodla připojit. Když jsme s Innes, Ertefolem a El dorazili, udělali jsme Ack! skupinově. Ukázalo se totiž, že ze širší veřejnosti nedorazil nikdo kromě nás čtyř a zbytek byli Davidovi VIP. Ale nakonec se to vyvinulo v moc příjemnou akci. S El jsme se pohoupali na „houpačkách“ jejichž sedačky někdo zřejmě úspěšně serval z vleku, zavolali jsme Lewin (viz. ukázková situace č.3), která toho díky podivné kvalitě signálu nerozuměla vůbec nic(pitím to nebylo), konverzovali, pili, zahráli si na Wii... večer ovšem vyvrcholil tragicky. Abych řekla pravdu, ten kdo to Budjimu provedl, by zasloužil rozbít hub-... eh, displej.

Číslo 3: „Mediální hvězda“. Mihnout se dvakrát v televizi v jednom měsíci a přitom jste nic zlého nespáchali, to už je na pováženou. Zvlášť pro osobu, jakou je moje maličkost, která zdrhá před kameru seč může a kdy může... Poprvé to bylo na Cravataconu, kdy nás v anime místnosti překvapil kameraman při promítání jednoho AMV z loňského ročníku Viewer´s Choice Awards(a že to byly samé lehce psychedelické kousky, frenzy střih letos vládl). A kde to bylo podruhé – to jsem se dozvěděla od mé drahé ewočí spolubydlící, která mě řádně vylekala smskou při výše zmiňovaných oslavách. Prý „mediální hvězda“, heh. Vyšlo najevo, že v den, kdy jsem mířila klasicky s batohem a taškou domů, byl první den, kdy se v Olomouckých tramvajích zavedla kuriozní směrnice - batohy nesmí být na zádech, ale v ruce a nebo na podlaze. Někde na Žižkově Náměstí jsem si všimla, že mladá sympatická holčina za mnou drží v ruce mikrofon. A osoba za ní zase kameru... a já bláhová myslela, že je vypnutá, tudíž neškodná. Ale každopádně jsem zvěčněná v archivu zpráv TV Prima, jak vycházím z tramvaje... to mám tedy radost. :P

Číslo 4: Facebook. Je zlo. Říkala jsem to předtím, říkám to i teď. Ovšem s tím rozdílem, že jsem neodolala soustředěnému, byť časově rozvrstvenému nátlaku(na Koprconu to byl Ondrowan dokonce i s úplatkem, pak Innes s přirozeným přesvědčovacím talentem... posledním hřebíčkem do rakve byla debata na ICQ s El) a účet si pořídila.

Ano, má to svá plus - například hlášky profesora, který perlí v tomto semestru v Shakespeare´s Comedies, nemusím pracně hledat... a vím aspoň, co dělají lidi, které znám, některé z nich mám dokonce i moc ráda a komunikace s nimi by jinak byla trošku problematičtější.
Ack! proto, že jakožto sociální síť jde se sdílením informací sakra do eticky šedých zón... Nemám nic proti kvízům (i když co jsem viděla, tak je dobrých jenom pár, zbytek slabší průměr a hůř)
Hlavně takzvané Naughty Question, kdy odpovídáte ano nebo na otázky "na tělo" o jiných osobách... a můžete zjistit, kdo tak o vás odpovídal (a pak mu třeba, pokud bude na dosah a vyjádří se o vás nelichotivě, nějakým způsobem "revanšovat"), ale musíte na ošklivé otázky odpovídat také. Přijde mi to zvrhlé...
Sociální sítě jsou zlo, jakmile se jednou zařadíte, je těžká cesta zpátky. Něco jako u pravidelných kuřáků... ti také radí: "Vůbec s tím nezačínejte..." a mají pravdu...