Lewin našla inzerát u nich na děkanátě Lékařské fakulty. Sice se jednalo o dvě místa, ale v té době jsme si nebyly jisté, jestli s námi bude Jovey bydlet. Vypadalo to nadějně. Byl to byt na Foerstrově, nějakých 200-300 metrů od původního privce u Flóry, sice u frekventovanějšího tahu, ale okna místností kde se spalo a učilo byla orientovaná dovnitř zástavby, takže tam byl překvapivý klid. A pěkný výhled... mezi domy tam měli nasázené stromy. Navíc... Veni, vidi a zjistili jsme, že jedna z obyvatelek onoho bytu je spolužačka od Lewin. Zajásaly jsme, jelikož naše naděje na úspěch prudce vzrostly. Nebo jsme si to alespoň myslely.
Jenže jsme ten den byly první, kdo tam přišel a zřejmě se objevila lepší partie, takže jsme se ten týden v neděli dozvěděly, že budeme muset hledat dál. A tak se hledalo... hlavně na internetu, uvažovalo se i o pronajmutí bytu od realitky. Předtím jsme ale chtěly projít nabídky místních a že byly opravdu pestré.
Bohužel jsem si nezálohovala původní znění inzerátů, takže se nedá poučit co a jak a kde přesně, ale aspoň v náznacích...
Pokus č.1 - Postapo a motýli
Popis inzerátu: byt 4+1, prostorný, 10 minut od zastávky tramvaje, Neředín, dobrá dostupnost, pes. Domácí zvířátko může být.
Účastníci prohlídky: Sid, Jovey, Markétka
Když je v inzerátu napsáno: Dobrá dostupnost, je nutno zbystřit. Vyjeli jsme autobusem od průchodu na Foerstrově s mylnou představou, že se onen privát nachází někde u konečné tramvaje č. 2 a 7, tj. u Neředínského krematoria (v duchu člověk musí opěvovat ten božský klid tam...). Jaké jen bylo naše zděšení, když jsme minuli krematorium a autobus nás vezl dál a dál... přes menší lesík a pak bylo podél cesty cosi, co by se dalo lehce přirovnat ke kulisám post-apokalyptického filmu. Později jsme se dozvěděli, že jsou to zbytky Olomouckého letištního areálu.
A pak, zdálo se že až na nejzazším cípečku Olomouce těsně u dálnice směr Brno, na nás vykoukly dva panelové domy Červeného kříže. Zjistili jsme, že místní doprava zahrnuje autobusovou linku jedoucí jednou za hodinu a to od šesti ráno do devíti večer.
Jovey musela svůj šok okamžitě ventilovat, takže svým klasicky hlasitým způsobem začala situaci dost nevybíravě komentovat. S tím, že chtěla počkat, až pojede autobus zpátky a na byt se ani nepodívat. Nejlepší na jejím hlasitém komentování bylo, že jsem viděla, jak se ve druhém patře vyklání z okna jakýsi chlap, pravděpodobně náš budoucí průvodce bytem a nepokrytě se zubí.
Když jsme vystoupaly ony dvě patra, tak přešlo tušení v jistotu. Pozdravila jsem a podávala jsem mu ruku a po předchozím Joveyině výstupu jsem si připadala jakožto mistr diplomacie. Docela ironie.
Asi bych se měla krátce zmínit o "bytném". Jednalo se o pohledného muže (vypadajícího tak na třicet let) s postavou vypracovanou úměrně svému zaměstnání. Jednalo se o profesionálního záchranáře. Slabší povahy by se po něm zřejmě vrhly se slovy: "Nechtěl byste mě zachraňovat dnes v noci?" (přeloženo do fangirlštiny: glomp that hansum bishie nao! (*w*) ). Jak Jovey později uvedla jako protiargument (a měla pravdu), pan bytný se chystal na jakousi záchranářskou misi kdesi daleko, takže by nad ním nebylo možno po dobu ubytování slintat.
Plus byly v bytě ubytované jako nájemníci jeho dvě děti... syn a dcera? Kuchyňka byla pomenší, ale aspoň byla v rohové chodbě udělaná menší jídelna. Kde jsme se potkaly s jeho synem a dcerou a ještě kýmsi. Zrovna se pekly v kuchyni lívanečky. Mňam!
Dva pokoje ve kterých by se bydlelo měly kolem 13-16 metrů čtverečních. Výhled ušel. Lokalita klidná.
Byt jsme navštívili ve stádiu vyklízení. Stěhovaly se motýli i se síťkami (kukly si prý přivezl z Japonska) a byla tam i nějaká terária. Prázdná. V místě s terárii měl být jeden z pokojů. Měl alespoň balkón.
Z dalších živočichů bychom mohli v bytě zaznamenat psa. Záchranářského labradorského retrívra (zdokumentován se svým páníčkem na fotce v kalendáři, zřejmě z dob záplav), jednu rezervovaně se tvářící mramorovanou kočku... a... překvapení dne: opičky! (po googlení zjišťuju, že asi šlo o Kosmany zakrslé)Uprostřed bytu byla čtvercová "klec". Od stropu až po zem, o velikosti špajzu a s velkým drátěným průzorem. Tři opičky-nájemnice si nás zevnitř zvědavě prohlížely a najednou se jedna z nich na větvi, kterou tam měli umně nainstalovanou, otočila, zvedla ocásek a ukázala mně a překvapeným holkám zadničku a miniaturní pohlavní orgány. Musela bych si vzít lupu, abych si byla přesně jistá, ale jednalo se zřejmě o opičáka.
Já na to: "Tady vidíte, holky, kde nás všechny má..." (myšleno „u zadničky“)
Pan bytný/chovatel: "Ne, to ony se jen tak představují..."
Takže už jsme si byli oficiálně představeni.
Ale v konečném součtu bohužel ani pestrá fauna nepomohla. Proti nastěhování byla jednak bídná dostupnost. Jednak fakt, že se jednalo o smíšený privát a to by velká ewočí rada Lewin neschválila.
Intermezzo
Některé inzeráty k bydlení jsou... pozoruhodné. Všimla jsem si, že se poměrně dost lidí snaží ulovit si nějakého toho studenta do domu v přilehlých olomouckých vesničkách. A to přibližně za cenu, za kterou sežene bydlení někde v centru, s pěti dalšími lidmi.
Na co se proboha ubytovávat ve vesnici, která je od centra Olomouce 20 minut autobusem? To už by mohl člověk jezdit (pokud bydlí na severu Moravy) rovnou z domu.
Zajímalo by mě, jestli se takové inzeráty setkaly s úspěchem...
Pokus č.2 – Nová ulice a trable s mobilem
Účastníci prohlídky: Sid
Umístění: 7. patro,
Lokalita: Heyerova (Hnedle u zastávky Fakultní nemocnice)
Zde se potvrdilo, že mobilům většinou dojde baterka v nejnevhodnější okamžik. Se slečnou průvodkyní po bytě jsme se ale stačily domluvit na čase a místě setkání, takže jsem vyrazila a nakonec jsme se potkaly.
Byt se docela dal, až na stav vybavení (pochopila jsem, jak vypadá "opravdu zašlé lino na podlaze")... a fakt, že v tom největším pokoji se usídlil pár a pokojík, ve kterém by se tak tak vlezli dva, byl neskutečně mrňavý. I když s balkónem. Výsledek: FAIL.
Pokus č.3 – 5 – Double threesome
Účastníci prohlídky: Sid, Jovey, Lewin
Další etapa shánění bytu po obvolávání nejrůznějších inzerátů se odehrála v jeden den. Shodou okolností se točila okolo čísla 3. Tři účastnice, tři byty k prohlédnutí, každá vybrala shodou okolností jeden. Datum: 17.srpna.
Jovey: Dvořákova
Popis bytu: 3+1 ale neskutečně velkýPředpokládaný počet nájemníků: 7 – 8
Lokalita: luxusní, blízko vlakové i tramvajové zastávky Olomouc-město
Byl to hned první byt ten den a také ten největší. Měl ještě jedno unikum jako jediný z nabídky měl ještě pokoj pro služku (který bohužel nebyl součástí nájmu).
Ve staré zástavbě. Prošli jsme dveřmi a vydali se po prochozeném, širokém schodišti nahoru. V chodbě, kde byste čekali, že vám v mezipatře bude útočit na krční tepnu nějaký místní nájemník-upír. Takový ten šarmantní typ.
Když se před námi otevřely dveře, polkla jsem slinu. Byt byl krásně nově zrekonstruovaný, chodba v něm větší jak kuchyň u nás doma. Hned po pravé ruce byly jakési záhadné dveře. Po otevření se ukázalo, že šlo o světlík. Jak nám naše průvodkyně popsala, šlo taky o jakousi mezipatrovou „drbárnu“, kde se služky bavily co pánům dnes uvaří. Po levé straně dál v chodbě byl onen pokojík pro služku. Pokoje byly velké a prostorné. Skoro bych si představovala, jak v tom bytě (jehož nájem stál dohromady 20 000,-) bydlí nějaká rodina z černobílých starých českých filmů (Popř. Starý mládenec a jeho věrná hospodyně (=_=), pokoje zastavěné prvorepublikovým nábytkem... a tak vůbec.
Lokace byla luxusní a co bylo důležité, jen o jednu ulici dál je Libra, místo to častých herně-jídelních akcí. Nom! Privát měl ale dva až tři mínusy. Jednak nebylo známo složení celého osazenstva. A navíc, jedna koupelna spojená se záchodem pro sedm až osm osob? Sci-fi!
Povel: Sid
O něm se nedá říct nic víc, že dostupnost byla nedobrá a nabyla jsem nezlomné jistoty, že paneláky se staví podle podobného mustru jak v Ostravě, tak v Olomouci. Vypadalo to jako by někdo přidělal k bytu Ostravské babičky plus dva pokoje... byt sice splňoval pouze ženské obsazení, ale jinak docela slabota, tak se šlo dál.
Masarykova třída 48: Lewin
O něm více v následujícím článku. Tam jsme totiž znavené zakotvily... Jestli někdy zabloudíte do Olomouce, tak zajděte na návštěvu, zvu vás. (ovšem dobré by bylo se ohlásit minimálně hodinku předem :)) )
Žádné komentáře:
Okomentovat