Brno - akce kulový blesk

Ve čtvrtek 26.2., pokud se proti nám nespikne počasí(předpověď vypadá rozpačitě), se chystá bruslení na kluzišti Vodova přibližně od páté hodiny odpolední.

Momentální účastníci: Salla, Sid

Pokud chcete, tak se v onu dobu kluzišti vyhněte, popřípadě se k nám (v tom lepším případě) můžete přidat...

Hey Ash...

Zkouškové u člověka probouzí netušené kvality. U mě například spouští neuvěřitelnou chuť k úklidu (tzn. poslední možnost dělat něco jiného, než se učit) a z nějakého záhadného důvodu tíhnu ke klasické hudbě a absurdnímu stylu humoru. Od Dr. Trana a jeho Quiet Log Time (originální i anime verze, prosím), přes sushi tančící Chicken Dance... až po Hey Ash Whatcha playing.

-=Enjoy your poop!=-

Bud Spencer a Terence Hill. Laurel a Hardy. Itchy a Scratchy. Obvykle je nutné mít dva a více lidí pro to, aby se daly dělat vtípky. Známé komediální dvojice (alespoň pro mě) obohatila další dvojka. Ashley a Antony Burchovi. Ale hezky od začátku... Bylo nebylo, vznikl server gametrailers.com... kde milovníci CGI trailerů, gambleři nebo jen obyčejní zvědaví uživatelé internetu mohli shlédnout ukázky na svou oblíbenou hru. Okolo každého žánru se většinou vytvoří specifická komunita. Se specifickým humorem. V poslední době jsou také módní skeče nebo krátkometrážní online seriály. A na gametrailers se dá krom herních trailerů, návodů, previews a reviews nalézt také HAWP. K těmto videům mě přivedla má drahá polovička a upřímně, propadla jsem jim.

Jak už jsem zmínila, jedná se povětšinou o „videozáznam“ příhod sourozenecké dvojice. Kteří se škorpí (Ashley Antonyho), navzájem si dělají naschvály (Ashley Antonymu) a nebo spolu probírají různá herní témata. Bohužel člověk, který nedokáže rozlišit např. Asassin´s Creed od Mirror´s Edge(rok 2008), má smůlu, protože spousta narážek mu bude často unikat. Kvalita jednotlivých videí se pohybuje od divných (jako je ???, naštěstí je takových minimum), přijatelných (Dark Knight, Animal Crossing či E3 2008), zvláštním způsobem zábavných (Final fight, Brother in need) až po naprosto geniální (Left 4 Dead, Professor Layton nebo Persona 3).
pozn. ve vánočním speciálu se dostane na přetřes i hra s králíčkem a zvonečky, kterou před delším časem rozšiřovala Salla.
(Anthony: Awww, look at the bunny!
Ashley: WTF, are you gay?!)
Humor je to většinou hrubozrný, ale podíváte se na to jednou, dvakrát a pak při cestě tramvají zjistíte, že si pobroukáváte:“I love the Xbox... and Final fantasy, I love Oblivion and a Nintendo Wii...“. Tak jako Ashley:



Neměla bych také zapomenout na třetího člena Burchovic rodinky a to je taťka. Vpodstatě se ve videích moc nevyskytuje, ale stačí i jeho „Really?“ v Dark Knightovi nebo záběr jak oplachuje proudem vody rýč – v jedné ruce zahradní hadici, v druhé doutník – aby jste si ho zamilovali. Really. Nevěříte?

Otestujte svoji odolnost
-=MOUSTACHE!!!=-

(O_o)

Sníh zákeřně zaútočil i na město lžičky, vidličky a nože...

To Victory...

Tento záznam by se hodil spíše na Twitter, ale obávám se, že by 150 znaků zřejmě nestačilo na obsáhnutí velikosti dnešního večera.
Zavítala jsem na "hrací večer" firmy, ve které pracuje Miharu. Do jedné hospůdky... kterou domorodci budou znát pod názvem Libra. Poprvé a asi zřejmě naposled, protože po tom, co jsme s Pavlou provedly ostatním při Bang!u se šéf vyjádřil, že příště bez bab. Pilo se, jedlo se a samozřejmě se hrálo.
A dneska si na mě evidentně sedlo štěstí (kruci, měla jsem si vsadit i Sportku...). Japato? Nejsem sice Rimmer, abych se opájela každým tahem své triumfální jízdy... ale za zmínku to stojí.

Hrála se Dvorana děsu. Tak trošku survival horor. Pro sedm hráčů. Úkolem je dostat co nejdříve dva ze tří vašich postaviček ven z labyrintu, aniž by byly sežrány obludou co v labyrintu žije... a jak Michal podotkl: "Vyhrála podle normálních pravidel, i těch vymyšlených." Tedy dvakrát za sebou (podruhé, když jsem hrála s žetony za jednu slečnu, která musela odejít - v jejím případě jsem zachránila všechny tři postavičky. Nic proti blondýnům a blondýnkám - ale ti většinou skapou v hororech jako první - jak říkám... divný večer).
A pak Bang! ... ještě než se začal hrát, chtěla jsem odejít. Ale naneštěstí jsem si na začátku vytáhla kartu Sheriffa. Takže hádejte co následovalo. Ano, vítězství. Sice se ztrátou jednoho Vice... ale i tak. Druhý můj vice byla Pavla. Renegát Miharu to okomentoval tím, že "se proti němu spiknem vždycky". Což si můžete vyložit všelijak, vzhledem k tomu, že Pája je jeho drahá polovička. Proto příště "bez bab". Ženská intuice je prima věc a... mocná zbraň.

Po dohrání a zaplacení útraty následoval ještě bonus v podobě hromadného odvozu (manager IT sekce řekl podřízenému IT pracovníkovi... a evidentně hierarchie funguje i podprahově)...
Doufejme, že jim nálada "bez bab" moc dlouho nevydrží... bylo to prima :)

Komiks sléz - Ostrava ´03

upozornění: obvyklá hladina jedovatostí a ironie obsažena...

Akce, které jsem se původně neměla ambice se zúčastnit – vypadalo to, že půjde jen o čistě „chlapskou“ záležitost a tam bych přeci jen trochu vyčnívala. Takže jsem svůj pobyt v Ostravě chtěla zúžit na vyplenění OP Prostějov, nějaký čas se svou drahou polovičkou(protože toho není nikdy dost...) a poklidný odjezd domů. První dva body se mi úspěšně podařilo splnit, ale se třetím byla trochu potíž.

Nájezd bandy komiksáků byl naplánován na druhou hodinu odpolední. Takže jsme tam s Tobim dojeli a potkali se s BeeSeem (který se rozhodl pro aklimatizaci v Ostravském prostředí už dva, tři dny předtím) a pak čekali. Komiksáci měli dojet právě ve dvě, vlakem Praha – Warszawa wschodnia. Podle toho, že vlak pokojně odjel a oni nikde, se usoudilo, že za

A) budou za chvíli volat z Bohumína, že zastávku pro silnou alkoholovou hladinku zastávku přehlídli, nebo za B) na vlak ani nenasedli.

Někdy po 40 minutách postávání BC ztratil nervy a zavolal jim. Ukázalo se, že se rozhodli jet pozdějším vlakem, bez dalšího upozornění čekajících, tzn. nás tří.

-=v tomto místě mi o nějakých 8 minut ujel vlak do zpátky domů, takže jsem se rozhodla posečkat o něco déle – než mi pojede autobus=-

Kapis jakožto zdejší domorodec převzal vedení a vedl skupinku k Ostravské Radnici. Abych se přiznala - pokud jsem ji někdy viděla zblízka, tak už to bylo tak strašně dávno, že se nepamatuju. Tady měli páni komiksáci natočit jakési poučné dokumentární video (více nepovím :) )... A rozhodli se ho natočit nahoře na věži (do které se můžete pohodlně dostat dvěma výtahy) . Takže jsem vystoupali v kabině jednou, zaplatili vstupné a vystoupali až úplně nahoru... a pak zjistili, že jim chybí jeden ze tří hlavních protagonistů filmu. Takže jsme mu zamávali z vrchu. Pak nás Kapis provedl a ukázal z oné výšky kde co je. Konečně vím, kde je slezskoostravský hrad. Hrady bývají obvykle na kopci... ale ten ostravský, že 13. století se vlivem poddolování města propadnul o cca. 40 metrů dolů. Musím se pochválit, zbytek jsem pak vyjmenovala zpaměti. Ještě jsme byli svědky, jak nějací pitomí teenageři ohrožovali kolemjdoucí dole tím, že hodili dolů sněhovou kouli... padala ohavně nekonečnou dobu... a naštěstí nedošlo k zásahu nikoho dole. Ale zasloužili by za to pověsit za uši z věže...

V mezipatře, kde byla pokladna a prodej suvenýrů, pak pánové objevili pamětní mince. Vidět transformaci dospělých mužů v malé kluky je moment k nezaplacení... Když uspokojili své sběratelské choutky, šlo se zpátky dolů za BeeSeem. Pak nastala dlouhá chvíle vyjednávání, co že se tedy bude točit a jak se to bude točit, načež mi vrchní kameraman (tj. André) vrazil kameru do ruky s tím, že to mám natočit a že zbytek už jde do hospody.

Nakonec celý natáčecí štáb situaci zvládnul.

-=v tomto momentě jsem měla cca. 5 minut na to, abych se dostala od ostravské radnice k autobusovému nádraží... takže opět nic=-

Do hospody U Pecivála vážně dorazil. Tady už to nabralo klasický charakter slezu. Po nějaké době dorazil i Mankin a následovali i další - obchodovalo se i s komiksy, podepisovaly se "Bubláčky". A když se sešel dostatečný počet lidí, začalo se metrovat. Zajímavá je v tomto případě měrná jednotka - znáte výraz "metr piv"? Uvažuju, zda se to dá považovat za jednotku osmičkové či desítkové soustavy. To si takhle necháte načepovat "metr piv", přičemž vám jich na stůl přinesou deset, ale na účtence se vám ocitne pouze osm čárek. Neradno komentovat, že si číšnice musela k našemu stolu donést namísto obvyklého úzkého lístku něco o rozměru A5. Ale úkol ten lístek zaplnit čárkami jsem nechala na pánech. V 18:20 mi jel autobus domů (a doma čekal na vyvenčení pes)... takže jsem ještě drobet podebatovala s Wolffcem. Vypadalo to, že byl mile překvapen že existují "příznivci komiksu ženského pohlaví"...

No, a pak se rozloučila a už mě čekala jen cesta domů.

Třešnička na závěr: Zhodnocení slézu slovy Mankina :)

Miesto konania: Ostrava, restaurace U peciválů
Čas započatia akcie: 31.1.2009 cca od 16 hodiny,
Čas ukončenie akcie: individuálne, mnohí nedokážu bližšie určiť.
Počet účastníkov: 11+1: Andre, AZTeck, BeeSee, Dark Scavenger, DEmnoG, Kapis, Mankin, Markyz de Sade, Slaine, Toebiash, Wolffce, + Sid ako pokus o intelektuálneho zástupcu opačného pohlavia (andre sa nepočíta)
Počet preživších: podľa posledných informácii Policie ČR viac-menej všetci

Stran etymologie
Hned při příjezdu se ukázalo, že Markýz neztratil svůj "ostrovtip" a že některé návyky z Comics Salónu mu zůstaly. Další oběť byla nepřítomna, tudíž stran jeho BMI a „ztepilé postavy”, nepadlo ani slovo... ale hned při příjezdu mě pozdravil bodrým „Nazdar, chlape”, takže ano... nezměnil se odposledka ani trochu. Ale pokud se stran jeho komunikačních schopností týká - snažila jsem se zpracovat styl jeho vyjadřování, ale pak jsem to nechala plavat (mám pocit, že jsem v hospodě byla z komunikačního šumu schopná odfiltrovat něco, co se tvářilo jako kompliment... ale můžu se mýlit. Whatever.).
Význam onoho pozdravu mi dneska osvětlil Miharu na názorné ukázce. U nich v práci sem tam také označují jednu slečnu podobně. A označení "chlap" se netýká jejího vzhledu. Je to drobná, pohledná blondýnka, každým coulem osůbka dívčí. Označení se totiž týká jejích komunikačních schopností. Alespoň u pánů převládá názor, že pokud se baví smíšený kolektiv, je to poněkud svízelnější, než kdyby byli debatéři jen jednoho pohlaví. A pokud se ta jejich "skupinka" bavila s výše zmíněnou osobou, konverzace tolik nevázla jako s jinými slečnami. Hm. Tak že by přeci jen kompliment?

In the meantime...

Vypadá to tady poněkud prázdně, hádám... To bude tím, že mám rozepsáno pár věcí, ale jaksi chybí síly a čas dotáhnout ony cucky myšlenek v textovém editoru do publikovatelné podoby. Byla snaha napsat v rychlém sledu resumé roku 2008, záznam o Silvestru (fotoreport zvládla bravurně San), a o předsevzetích Nového roku... ale po textové stránce dost velké sousto. Které bych sežvýkala a strávila za pomoci svého uměleckého střeva už dřív. Nebýt toho, že jsem se zezačátku roku kurýrovala z rýmy a měla pocit, že jestli jsem kdy měla kreativní myšlenky v hlavě, podařilo se mi je dostat nosními dírkami ven. Pak jsem zapojovala svou představivost při „konzultaci“ překladu pro ewočí medičku a její kamarádku – a že to teda bylo... pokud se jedná o oftalmologii, rozšířila jsem si slušně obzory co se „tichého zloděje zraku“ týká. Jen si zkuste srozumitelně česky v článku přeložit cup-to-disk ratio*. Jen doufám, že zelený zákal nikoho z mých blízkých nepotká. Ale Lewinin profesor si prý u překladu chrochtal... takže když zápočet ewoček má a dostal pochvalu, jsem spokojená taky já. A pak tady byl ještě ten druhý, který „odhaloval“, že delší doba sledování televize ovlivňuje negativně naše tělo i přes umírněné stravovací návyky. Takže klasika. Abych řekla pravdu – na televizi jsem se přestala koukat skoro úplně s nástupem na vysokou školu. Máte taky takový pocit, že v ní je méně a méně pořadů/filmů, na které stojí za to se koukat?

A pak samozřejmě zkoušky, zkoušky a zkoušky. Letos jich nebylo tolik, ale zase daly zabrat. A ještě mě čekají dvě poslední – Business English a Japonština. Plánuju je dát snad tento týden.

Ale proč to sem píšu...

Kromě resumé bych ráda napsala i něco o japonské CGI animaci ve videích krátkých i delších (po stránce animací i po stránce dějové. Mám pocit, že první místo v kategorii „Postava vzbuzující nejvíc antipatií“ by o ždibec před ne-hrdinkou Vexille a nechutně-japonsky-naspeedovaně-aktivní Yuffie z FF:DoC by vyhrála ta malá ufňukaná holčička z RE:tD) a je začátek února a na Děti noci jsem do anime sekce nenapsala ještě ani písmenko. Není toho právě málo...

Ale času moc není. (zajímalo by mě, co budu říkat na konci letního semestru)

Takže aspoň malá úlitba... nejdřív to měl být jen nájezd na OP Prostějov, kde měli výprodej za skladové ceny (jeansy stejné značky, které tam měli slevněné za 30,- nebo 200-400,- korun jsem si asi dva roky dozadu ve chvíli nejvyšší nouze pořídila za patnáct set... ještě před půlrokem je za onu cenu prodávali O_o ) - a při té příležitosti jsem si chtěla Toebiho na pár minut ukrást, než mu dojedou kamarádi komiksáci, ale nakonec to dopadlo trochu jinak...(velmi brzo očekávejte report z Komiks slézu v Ostravě...)

A ještě ohledně

Stěhování

Blogger zavedl jistou užitečnou službu „import – export“. Když jsem s blogováním začínala, gmail byl ještě v plenkách, takže jsem si vytvářela účet přes email (momentálně doména sdružená se seznamem.cz). A když jsem si pak pořídila gmail, tak oblíbeným trikem firefoxu bylo, že když jsem byla zalogovaná na blogu a potřebovala napsat e-mail, tak mě to z jednoho nebo druhého účtu odhlásilo. Takže jsem se rozhodla pro přesun, ať zbytečně nemarním čas věčným logováním se. Lehce se řekne, hůř udělá. Chtěla jsem znovuzaložit blog na stejné adrese jen z jiného účtu. A narazila na zádrhel – pokud si jednou založíte blog na nějaké adrese, máte ji automaticky rezervovanou. Tak dobrý hacker, abych to obešla bžel nejsem. Takže tolik ke změně adresy...

* nápověda - poměr C/D (tj. exkavace papily vůči disku terče optického nervu). Kvůli tomuto vysvětlení jsem se musela „hacknout“ na stránku pro odborníky na oftalmologii a slušnou dobu googlit, abych vysvětlení C/D poměru našla v jedněch online skriptech. Pain in the ass. Ale docela mě to baví... pokoušet vyhledávácí systémy a snažit se vystopovat téměř nevystopovatelné.