O dívce, jejíž srdce bilo příliš rychle...

Čerstvě jsem dorazila z přednášky o jednom portugalském animovaném krátkometrážním filmu. Český překlad by zněl: "Smutný příběh se šťastným koncem." Asi sedmiminutový film o dívce, jejíž srdce bilo příliš rychle. Zdá se vám to uhozené, hm? Byla totiž uvězněná v nesprávném těle - měla srdce opeřence. Nejdříve na ni sousedé nadávali... dívka pak sedala na kolo a ujížděla pryč z města. Nejradši měla déšť, ten ji uklidňoval. Pomaloučku si ale lidé ve městečku na hluk jejího srdce zvykli... až jednoho dne...

Toto je jeden z filmů portugalské režisérky Reginy Pessoy(snad její jméno píšu správně), spíše než příběh mě zaujalo zpracování a samotná přednáška. Která své posluchače provedla od prvotních nápadů na film až po koprodukci.

Takže, jak si udělat vlastní animovaný film?

Je nutno mít nápad.
Ten režisérčin se zrodil ve škole. Chodila pozdě spát a byla unavená z neustálých stresů, takže se jí občas zdálo, že jí strašně nahlas bije srdce.
A tenhle zážitek zasel semínko inspirace. Které zakořenilo v několika sítotiscích (více znalí, opravte mě, pokud to píšu špatně) a posléze se z toho stal storyboard a nakonec došlo i na animovaný film.

Předprodukce
Je asi nejdůležitější sehnat peníze. A udělat vábivou složku s projektem, aby po ní budoucí koproducenti sáhli.
Je to podobné nějaké seminární práci. Pěkný obal, na začátku synopse, pak následuje příběh samotný, vzadu jsou použit techniky. A také motivační list. Proč by právě vám měli ty penízky zaplatit.
A musíte jim předložit přibližný plán útrat. Čtyři nebo pět listů plných políček a kolonek. Ještě lepší(čti: poučnější) by bylo, kdyby to nebylo celé v portugalštině.

Produkce:
Na filmu samotném se podíleli tři hlavní animátoři(mezi nimi i režisérka) a neznámý počet animátorů, kteří kreslili mezipolíčka(jestli chcete pravdivý příběh těchto lidí, zeptejte se pánů Blaira či Lorda, kteří přišli se zajímavou teorií díky níž mi přišlo finančnictví kombinované s jazykovědou schůdnější životní cestou. Abych to přiblížila – figurují tam malé zaplivané dílničky, usoužení kreslíři a blíže neurčený počet vojáků s bajonety). Samotná technika je více než zajímavá. Asi by stálo upozornit, že film je natočen bez pomoci počítačů, klasickou technikou nasnímání nakreslených okýnek.
Po hrubém naanimování přichází vyčištěný obraz tzv.„clean-up“, jež se překopíruje na speciální papír. Takovýto obraz se pak částečně překryje tuší a po zaschnutí se tuš z papíru seškrabává. Takže místo toho, že kreslíte stíny(nejčastější způsob kreslení), tady začínáte se světlem.

Postprodukce:
Tvůrci krátkometážních filmů mají těžký život. Pokud film nemá minimálně hodinu.Většina televizí ho odmítne odvysílat. A i promítání na festivalech něco stojí. Animátořina je, podobně jako překladání beletrie, velmi nevděčná práce a také špatně placená (pokud tedy nejste u Disneyho nebo u Pixaru). A měli bychom si držet palce, ať se najde dostatek nadšenců, kteří budou v animování a překládání pokračovat, neb by byla škoda, kdyby něco takového mělo vymizet.

Perlička nakonec: Zítra v sedm hodin večer poběží ve filmovém sále Konviktu v Olomouci další portugalský filmík jménem „Podezřelá“… má někdo zájem? =)