Člověk člověku mimozemšťanem

aneb nahlédnutí pod roušku fandomu

Týden se opět s týdnem sešel a uzávěrka esejí pro SF literature seminář ťukala na dveře. Plná dojmů z Koprconu jsem se pustila do práce. Výsledek si můžete přečíst níže. (Vypadá to prozatím, že bude na blogu každý týden jeden příspěvek podobného ražení. Těšte se, děste se, nechávám to na vás.)

---

Komunikace je jednou z podmínek lidské existence. Člověk se snaží už nějakou dobu navázat kontakt s vesmírem - vysílá rakety s platinovými plaketami uvnitř(se symboly snad pochopitelnými i cizím civilizacím, ovšem za předpokladu, že vnímají jako my... ), už přes 80 let se vakuem mezihvězdného prostoru šíří rádiové vlny. Snažíme se dostat do kontaktu s mimozemšťany, ale za dobu, co jsme se naučili řeči, se pro vzájemné sdělování informací vyvinulo tolik kliček a vzorců, že si skoro pořádně nerozumíme. Což je poměrně komické. Další věc, která se určitým způsobem pojí k mimozemským existencím je stránka lidské osobnosti, kterou v sobě v určité míře nosíme všichni. Šovinismus a xenofobie - nemusí ani přiletět emzáci, aby vypukl nějaký konflikt - úplně si vystačíme s vlastním pocitem nadřazenosti nad kýmkoliv, popřípadě strachem z něčeho, co je nám cizí nebo nejsme schopni chápat. To je často označováno za divné, ruce od toho pryč, abychom náhodou nechytli neznámou nemoc. A nejlépe to ještě zničit, dostat od nás co nejdál…

Možná poněkud drsný začátek k eseji, ale snad pravdivý (i když výjimky potvrzující pravidlo se najdou vždycky). V následujících řádcích bych se chtěla zabývat něčím, co má v očích dnešního homo sapiens normalis ("normalizovanému člověku", tomu, který příliš nevybočuje ze souhrnu vlastností a znaků označovaných společností za "normální") k mimozemšťanům velmi, velmi blízko. To jest SF fandomem. Fandom je společenství, protokolonie nadšenců pro určitou věc. A SF fandom má v rámci dnešní společnosti nálepku něčeho podezřelého, na hranici ilegality a zdravého rozumu.

Nevím, jak je tomu v jiných zemích, ale s českým sci-fi fandomem jsem se částečně dostala do kontaktu a myslím si, že je od některých lidí trochu krátkozraké házet všechny "fany" do jednoho pytle. Je zvláštní, že třeba takoví Skauti, Spolky modelářů plastikových letadélek nebo Regionální svaz včelařů nejsou považováni za nic škodlivého, ačkoliv staví svou existenci na stejném základním kameni. Tím je zapálenost pro věc. Nejspíše to bude tím, že jak skauti, modeláři i včelaři existují delší dobu, jsou založeny na něčem "klasickém" a je u nich kladen důraz na víceméně praktické hodnoty jako je zručnost, láska ke zvířatům, odvaha a čestnost. Zatímco ve fandomu je to spíše… o čem to vlastně je?

První predispozicí pro to, abyste se se stali členy fandomu je zájem o SF, fantasy nebo něco podobného. Pravděpodobně rádi sníte, rádi si hrajete nebo máte určitý speciální náhled na svět, který mnoho lidí kolem vás nesdílí. Ale člověk je ve svém jádru zoón politikon, tvor společenský, a tak byste si o dané problematice rádi popovídali a sdělili svůj názor.

V ideálním případě se člověk stává členem fandomu tak, že při hledání informací o něčem, co viděl nebo četl, narazí na lidi s podobným zaměřením (ať už na internetu nebo v knihkupectví). Doporučí mu nějaké fórum nebo setkání (nebo jiným slovem con). Tam se seznámí s určitou sortou lidí. A když se s nimi posléze pustí do řeči na jiné téma, zjistí, že si mají pořád co říct. Klasikou je to, že po několika conech, si člověk najde ideologicky příbuznou skupinu lidí a s tou tráví většinu času. A čas od času si zajdou pro radost na přednášku. Ale není tomu tak vždy.

Lidé ve fandomu by se dali rozdělit na tři skupiny podle "zapálení". Někoho zájem o SF přivede na con a pak ho po půl roce opustí. Když zjistí, že ho přednášky o různých neexistujících věcech v pravděpodobně neexistujících vesmírech, docela nudí. A že večer jít někam "zapařit", zatancovat si a opít se do němoty, může i v rodném městě a ještě ušetří za dopravu.

Někdo vydrží déle a dokonce do svého koníčku i docela dost investuje (když nepočítáme náklady na samotné conování). To, že si modelář nakoupí za drahý peníz barvičky na letadýlka a modýlky nebo např. fanoušek Star Wars knihy, komiksy nebo kostým své oblíbené postavy, by se dalo víceméně srovnat. Není to nebezpečné pro okolí, člověk si dělá radost. Do této skupiny lidí patří snad většina lidí, se kterými jsem měla možnost se setkat.

Ti pak využívají různé možnosti, jak se navzájem kontaktovat i mimo setkání. A většinou dělají něco pro potěchu ostatních. Od spoluvytváření stránek, přes hudební videa nastříhaná ze SF filmů, po překlady knih. A královsky se baví, když např. na diskusi přijde zapálený nováček, který se snaží zapojit tím, že si chce moc a moc povídat o svém oblíbeném filmu a chce vědět co nejvíc o své oblíbené postavě - z toho už "vyrostli" a teď většinou řeší věci, které by se daly považovat za normální. Školu, život obecně, vztahy, politiku, kulturu… jen to semtam okoření narážkami na svoje oblíbené SF.

Existuje ale třetí druh fanů. Kterým se slangově ve fandomu neříká fanové, ale "fanouši." Anglicky je pak můžeme označit třeba jako nerds. To jsou lidé, kteří se nechají světem, který vytvořil ten či onen autor, pohltit, plus sorta lidí na které narazíte všude - blbci. A to už pak přestává být legrace. Protože takoví lidé jsou potencionálně nebezpeční jak sobě, tak i okolí.

Problém se skrývá v tom, že jakožto lidé, kteří jsou svým okolím často nepochopeni nebo bráni shovívavě, jsou fanové poměrně dost tolerantní. A to má dvě nevýhody - zaprvé - pokud je někdo blbec, popřípadě arogantní blbec, najde se vždycky jiný člověk s toutéž diagnózou, který se ho zastane. A druhá - pokud máte problémy se zapadnutím do společnosti, někdy si navštevováním conů spíše ublížíte. Existují lidé, kteří se tím, že se dostanou do "přátelské atmosféry", oklepou, ztratí ostych a hezky se jim rozvine osobnost. Na druhou stranu, pokud jste psychicky slabší, může se stát, že se izolujete a demotivuje vás to se setkáváním s novými "normálními" lidmi. Nebo vás pohltí nějaká radikální odnož fandomu (hlavou je najisto nějaký arogantní blbeček, bohužel s charismatem a sebevědomím, které na přitahuje slabší jedince…). Ani jedno není pro váš zdravý duševní rozvoj zrovna ideální.

Zvláštní je, že pro média jako je televize, je třetí skupina tou nejvyhledávanější. Nemohu nezmínit krátkou reportáž jednoho nechutně komerčního televizního programu, který se minulý rok zaměřil na Pragocon. Chodili od přednáškové místnosti k přednáškové místnosti a točili a točili… byli i na literárním workshopu Jany Zejmanové, kterého jsem se shodou náhod také zúčastnila a byl dosti kvalitní. O workshopu v televizi ani slovo, zato vybrali ty největší "mimozemšťany" z celého setkání, samá třetí kategorie. Jakmile by se dělo něco tvořivého, co by připomínalo byť jen trochu inteligentní zábavu, v reportáži pro to nebylo místo. Co si pak má zbytek společnosti myslet, když je fandom prezentovaný v tak pejorativní formě?

Myslím, že by člověk měl ke všemu přistupovat bez předsudků. Kriticky a objektivně, snažit se danou záležitost aspoň trochu pochopit a ne automaticky odsoudit. A to stejné platí i o fandomu. Vždyť kdybychom odsunuli každého člověka, který se nám zdá byť jen malinko nekonvenční, jakoby "ne z tohoto světa", kolik by po světě běhalo "mimozemšťanů"…