Get wired (aneb mr. Gibson by měl radost)

Dnešní průměrný Evropan je závislejší na technologiích více, než by si byl ochoten připustit. Pračka nám hlásí, kdy si máme přijít vyzvednout prádlo, mnoho z nás je bez mobilního telefonu jako bez ruky, jak těžko by se dělala bakalářka bez toho, abychom si vyhledali podklady na internetu...

---

Peníze se neskladují v peřinách, ale jako abstraktní hodnota, jedničky a nuly někde v databázi banky. Účty u různých institucí můžeme zpracovávat po internetu nebo z příslušného terminálu pomocí čipové karty. Některým už ani to nestačí a nechávají si implantovat čip pod kůži. Na olomouckém Městském úřadě už kartičky zaměstnanců vyšly z módy, dnes si po konci pracovní doby necháte na speciálním terminálu oskenovat dlaň. A je vůbec nutno mluvit o nadnárodních korporacích? Z hlavy by měl každý občan být schopný vyjmenovat aspoň pět. Situace se samospádem přibližuje vizím, které nám předkládali cyberpunkoví autoři.

A co Síť, Matrix, Metaverzum, neopomenutelná součást žánru? Pokud bychom virtuální realitu definovali jako nějaký element, jehož základní struktura byla naprogramována a rozvíjí se díky aktivitě a vzájemné interakci účastníků a návštěvníků… mohli bychom k bratříčkům z literatury směle přiřadit i internet. Momentálně se k "netu" pravidelně připojuje nejméně každý druhý vysokoškolák. Některým z nich, zvláště studentům mužského pohlaví na školách technického zaměření, by označení "konzolový kovboj" rozhodně sedlo. Nepotřebují ani 3D brýle či rukavice polepené senzory, úplně stačí kabel, monitor a klávesnice. K výše uvedenému vybavení "nové generace" jen dodám, že se s ním experimentuje, ale pro normálně placeného člověka jsou zatím hudbou budoucnosti. Jak moc vzdálené si netroufám odhadnout. Vždyť takové notebooky byly pro mnoho lidí před pár lety téměř nedosažitelným luxusem.

Někdo tráví dlouhé hodiny za počítačem protože to vyžaduje jeho práce, jiní lidé dokážou prosedět spoustu času na tzv. "kecálcích" jako je ICQ, simulátorech hovoru v reálném čase.

Skutečnost, která ve mně budí chmury je částečné odlidštění, které čím dál větší vázanost na technologie, spolu se zvyšujícími se nároky na lidi a konzumním stylem života, vyvolává. Člověk se stává strojem… a stroje získávají lidské vlastnosti.

Roboti, kteří tančí. Roboti, kteří uklízí. Roboti, kteří koštují víno. Při nedávné reportáži z Japonska, kde byly představeny první dvě robotky s lidskou tváří, mi běhal mráz po zádech… je to první předzvěst časů na způsob Blade Runnera?

Jednou z charakteristik cyberpunku je jednota se stroji… nebo jejich součástkami, která se podobá jednotě organické. Už v dnešní době jsou někteří lidé vpodstatě srostlí se svými počítači. Ale ještě je od nich můžeme odtrhnout. Za jak dlouho můžeme očekávat, že s nimi srostou vnitřně? Implantáty a syntetickými vylepšeními?

Zhoubná spirála s technologiemi se zběsile roztočila snad už v době vynalezení parního stroje. Dnes je v takovém bodě, že bude velmi těžké a zřejmě nemožné ji zastavit. Jen bych těm chytrolínům, kteří jsou tak nadšení technickým pokrokem a jsou pro každý nový čip pod kůži, doporučila, ať si přečtou něco z cyberpunkové, postcyberpunkové nebo příbuzné SF literatury, ať ví do čeho jdou. Myslím, že jejich entusiasmus to trochu zchladí.