Nihon no haru

Z olomouckého festivalu Japonského jara jsem i přes lákavý program stihla jen jednu akci. Ochutnávku japonského jídla. Dokonce i připravovaného Japonci ;). Připravovali ho paní Tanaka-sensei, která dělá na Katedře asijských studií lektorku a japonští studenti, kteří jsou v Olomouci na roční stáži. Nebo se tak alespoň tvářili.
Na přednášce bylo plno. A chutnalo nám (jak budete moci vidět, až se mi konečně podaří nahrát fotky)... A protože nemůžete ochutnat, tak aspoň pár řádků o kuchyni, která rozhodně stojí za pozornost.

Polévka Miso – *po rozpomínání se a menším detektivním průzkumu wikipedie* Miso polévka se dělá ze základu, kterému se říká dashi(což je vlastně takový bujón, který vznikne vyvařením jednoho speciálního druhu řasy a smícháním s vyuzeným sušeným tuňákem nadrobno) a pasty miso (která vznikne opět smícháním – ječmene, sójových bobů a . Ale nenechte se mýlit, Japonci jsou stejně líní jako my. Dashi i Miso si většinou koupí instantní). Když se to povaří, přidávají se tam podle zvyklostí a nálady kuchaře různé přísady. Podle chytrých stránek by ani jedna přísada neměla mít stejnou barvu a konzistenci, aby polévka byla pestrá.
Pozn. gurmána:. S úděsem jsem zjistila, že řasy v polívce mi chutnají víc, než domácí nudle. Šok! :)

Tempura – jídlo, které Japonci převzali a v rodném Portugalsku a Španělsku se na něj téměř zapomnělo. Vpodstatě se jedná o různou zeleninu (někdy i dary moře) ve speciálním těstíčku(v našem případě to byla mrkev, baklažán... a pórek?). Zdravé a dobré.

Sushi – asi nejznámější japonské jídlo. Na ochutnávce jsme si mohli vyzkoušet i přípravu jednoho druhu. K tomu, abyste mohli večeřet sushi potřebujete několik přísad a pomůcek. Ale je to docela lehké.

Podložku svázanou z bambusových dřívek
stačila by i ze špejlí, hlavní je to, aby se s ní dalo snadno manipulovat... ale bambus je bambus :)
Speciální plát z mořských řas
vypadá jako tmavozelený list hrubšího papíru, je možné ho sehnat už např. v některých velkoobchodech. Třeba v Tescu...
Rýže
stačí bohatě Lagris, který dostanete v každých potravinách, neparboiled prosím, je nutné, aby lepila. Rýže se pak povaří ve vodě se speciálním poměrem ocet x cukr, aby získala tu správnou konzistenci a chuť
Nějakou dobrotu, která bude ve středu sushi – můžou to být krabí tyčinka, zelenina, houby...
Trochu vody... no, a pak silný stisk a sójovou omáčku na případné dochucení.

Příprava: Podložku navlhčíte, dáte na ni plát z řas. Na ten se rozprostře rovnoměrně vrstva rýže. Tak aby nebyly mezery a sushi jste pak neměli hrbolaté místo kulatého :). Zvolíte si jednu „stranu“ pomyslného čtverce a na tu do pásku až 3-4cm šířky můžete naskládat, co byste v sushi rádi. Tady bych vás asi měla upozornit, že sushi se dělá tak trochu jako roláda – takže pokud chcete, aby náplň byla uprostřed, bylo by vhodné zvolit si jednu ze dvou „správných“ stran :). A když už jste s náplní spokojeni, tak podložku i se vším co je na ní srolujete... inu, jako třeba plakát (ale pokud nechcete jíst i podložku, tak si dejte pozor, abyste ji nezarolovali do sushi rolky :D). A musíte srolovat opravdu pevně. Když si myslíte, že už je zarolováno pevně (nebo dostanete do paciček křeč), přišel čas ruličku položit. A nakrájet.
Sójomilci si mohou sushi ještě pokapat omáčkou, nebo si na něj ťápnout trochu wasabi a může se jíst!

Sushi jsme se nacpali dost a dost. Úplně stačí šest koleček. Když si dáte kalíšek polívky a dvakrát si dáte kolo Tempury,... tak je to možná na evropské kvantitativní poměry málo, ale kupodivu najezení jste dost. Ale to nebylo všechno. Jak říkal jeden herec v adaptaci jedné ze Shakespearových komedií: „Čas na dezert...“ *děsně eeevil grin*

A dezert byl. Doslovně přeloženo to byl „koláč-gong“. Dora-yaki. Drobná „palačinkoidní“ kapsa plněná sladkou... fazolovou pastou?! Kombinace podivná, ale chutnalo to moc dobře...

A když už jsme je vyjedli, nezbylo nám, než jít o dům dál...
Za rok rozhodně přijdeme znovu :D (fotky budou, až najdu nějaké slušné připojení :) )