Ta malá děvka v červeném čepečku

aneb jak jsem přišla o iluze o Červené Karkulce díky Akademickému psaní.

Nadpis by se... podobně jako celá pohádka dal vykládat několika způsoby. Například jako zoufalý výlev studenta, který chodí na seminář Akademického psaní a babrání se v jednom a tom samém tématu – v symbolice Červené Karkulky – jeden celý semestr a každé úterý mu už začíná vážně usilovat o duševní rovnováhu.

A nebo... jako historicky podložená hypotéza o významu červeného čepečku té mladé dámy, o které se v pohádce mluví. Pohoršuje vás to? Pak vězte, že ve Francii 17. století červený čepeček nosily prostitutky. A že je to známé natolik, že postavu této mladé dámy dokonce použila jedna charita v kampani proti dětské prostituci.

A to není jediný flíček na čisté pověsti Karkulky. Většině z nás se vybaví verze bratří Grimmů nebo Charlese Perraulta. Tedy verze upravené právě kolem 17. století. V nepřepracovaných verzích dochovaných v ústní slovesnosti je na tom Karkulka poněkud hůř. Babička nepřežije a Karkulka na ní (zda vědomě nebo nevědomě, to musí posoudit čtenář) spáchá díky vlkovi akt kanibalismu. Nemluvě o tom, že do postele k vlkovi ulehne nahá, protože jí řekl, ať spálí své oblečení. Nevěříte?

Důkaz -=zde=-

A dají se tam dočíst i mnohem otřesnější věci... říkám si, že bratři Grimmové, kteří mají i spoustu velmi ošklivě končících pohádek (vzpomínáte si někdo na tu o několika trpaslících, kteří slepě táhli za jeden provaz a kvůli tomu se pak všichni utopili?) byli vlastně lidumilové.
Z obyčejné pohádky se různými možnými výklady může stát něco na způsob Šifry mistra Leonarda.

Pro zajímavost, možné výklady:
Norská mytologie – naprosté pokřivení mýtu o Thorovi a získávání zpět jeho kladiva. Obr ukradl Thorovi jeho kladivo a výměnou za vrácení požadoval za manželku Freyju, nejkrásnější z bohyň severského pantheonu. Freyju mu ovšem nechtěli vydat, takže se Thor za Freyu převlékl a přišel za obrem na večeři. A obr kladl otázky. Podobně jako Červená Karkulka. I převleky za ženu jsou podobné. Plus v jedné verzi není agresorem a „babičkožroutem“ vlk, ale obr.
A jedna poznámka od cesty - ve francouzské „před-Perraultovské“ verzi je hlavní záporák vlkodlak (diskriminace, diskriminace!!!)

Vlk – zvíře nebo člověk v rouše vlčím? Samotné vyptávání se Karkulky „kam jde a co nese v tom košíčku“ zní jako vyzvídání nějakého duševně nemocného pána, na kterého mohou děti čas od času narazit třeba v parku. Verze s vlkodlakem pak může lehce odkazovat na „vlkodlačí procesy“ (tedy francouzskou obdobu honu na čarodějnice)

Výklad „Freud by měl radost“ – chybí mužská figura, babička i matka Karkulky jsou svobodnými matkami? A co u babiček ustává a mladé slečny během dospívání začíná? Předání červeného čepečku může symbolizovat předání plodnosti. Se vším, co s tím souvisí. Francouzský idiom pro ztrátu panenství se dá do češtiny doslovně přeložit jako „uvidět vlka“. Freud by měl tuplem radost z průchodu temným lesem a Karkulčiných otázek „proč má babička všechno tak velké a je tak chlupatá?“. Je tam dokonce schovaný motiv těhotenství. Ano, když má vlk to velké břicho(je neohrabaný, má strašnou žízeň, necítí se dvakrát dobře...). A motiv obezřetnosti před nechtěným těhotenstvím. Doslovně - „Uléhat do postele s mužem není jako si lehnout do postele s babičkou“. A spousta jiných.

Závěr: Akademické vzdělání může být občas na škodu... zkazí vám radost z „naivního čtení“ pohádkových příběhů. Kdy vlk je vlk a Karkulka je malá holčička, která nese babičce košík s jídlem...
Pozn:. Ta esej, ta esej. Nechtěl by ji náhodou někdo napsat za mne? ;)

BONUS: Jedna slečna jménem Taylor překládá mangu Ludwig Kakumei(Princ Ludwig)... a tam je také Červená Karkulka... která má do něžné dívenky dost daleko...

Mrkněte -=zde=-