Na začátku by se asi slušelo poděkovat dvěma lidem, kteří mi poskytli nezbytnou průpravu pro přežití ve městě, jakým je Olomouc. Před mým nastoupením na školu... a jsou tomu brzy tři roky... jsem strávila o prázdninách pár dní s Albi* a s Lordem, kteří mi kromě budoucích pamětihodností (jako byla školka, kde se Lord poprvé učil některé špionské techniky, atd.) a pamětihodností starodávných ukázali pár restaurací a vůbec to byla exkurze po Olomouci po všech stránkách příjemnější, než třeba v rámci hodin dějepisu/výtvarné výchovy. A taky to bylo jedno z mála období, kdy jsem si s někým povídala až do ranního rozbřesku** . Prostě paráda.
Takže velké díky těm dvěma. A taky vzkaz, že základy, které mi poskytli, jsem předala dál, když na školu nastoupila Lewin, takže jejich odkaz zůstal zachován ;).
A právě prvním mým útočištěm se stalo na přechodnou dobu doupě onoho podvratného živlu, který snad ještě v současné době působí v jedné z kanceláří ORC (olomouckého regionálního centra). I když se na jedné Koprconovské přednášce Lord chvástal, že se mnou „dva týdny žil“(kontext a název přednášky, při které ta hláška padla se mi z paměti vytratil), tak to není tak úplně pravda. Přes týden byl na služební cestě, ale v těch zbývajících pár dnech, kdy ještě budoucí bytná s rodinou dokončovali úpravy První čokoládovny, byly o mnoho obohaceny základy projektu (původně pro svět ve kterém by se měl odehrávat komiks), které pak Albi použila jako kostru pro Equilibrium na warnetu.
* - nebo také Michaela B., MaB, Thaleia, Jiskra... hm, ThAlbi? :)
** - a taky to bylo asi naposled, co jsem byla v Cpt. Morganovi na pizze. Chuťové buňky společně s peněženkou posléze zahlásily: Nevermoar!
První čokoládovna (Olomouc, Dukelská 17)
Pak už nastal čas aklimatizovat se v První čokoládovně. Kde jsem nakonec zůstala dva roky. Ta byla svědkem jak „událostí tak hrozných, že na ně bylo radši už dávno zapomenuto“(ta naštěstí byla jediná. Totally not worth it.), tak i docela hodně prima akcí a událostí památných.
Zde je malý výčet:
.::. Jedna ze Silvestrovských akcí, která byla ještě dvoudenní. A vyplynulo z ní několik poučení: Raději nechoďte na bazén, pokud jste večer předtím moc pili. Někdy je lepší nenechat se strhnout okamžikem. Kuchaře/kuchařku vždy pochvalte! A poslední a nejdůležitější!!!: Pokud budete mít někdy možnost jíst u Lorda a jeho lady, poproste ThAl, ať vám udělá pomazánku. Byla, slovy Doktora, fantastic! A věřím že s postupujícími roky se ThAl ještě zdokonalila *eeevil grin*
.::. Před plesem UP jsem poprvé a zřejmě i naposled viděla naživo Sallu v šatech. Proč sakra nevěří, že jí to v šatech sluší??
.::. Zjistila jsem, že můj pud sebezáchovy si občas bere dovolenou... to dokázala epizodka s karmou. Po koupání mi přišlo, že je v místnosti neobvyklé teplo. Krátký pohled na předpotopní přístroj pro ohřev vody odhalil, že je rozpálený až doběla. A v místě kde byla mřížka, přes kterou se v karmě lépe usazoval prach, šlehaly plameny. Naprosto klidně jsem se šla poradit s ostatními spolubydlícími, jestli to tak má být nebo ne. Následující vývoj situace se naštěstí obešel bez hasičů a výbuchu.
.::. Návštěva Artoo/Salátka/Aničky. (Viz. zde) Nebo San *glompz*
.::. Není hřejivějšího pocitu, než když se učíte na zkoušku a vaše drahá polovička se o vás postará, i přes vaše protesty, že pomůžete s obědem...
.::. Pokud si někdo z vás na nějakou další vzpomene... dole je místo na komentáře ;)
Spolubydlící:
Počet: 5 +/- 1
První rok jsem bydlela se dvěma slečnami a osvojila si úžasnou dovednost spát, když se někdo v pokoji připravuje na ranní vyučování a šustí vším možným (moje momentální abilita zahrnuje pouze jednu osobu, jakmile někdo začne šustit unisono, je to horší). Vstávání a chození spát měly zajímavě rozvrstvené. Jedna z nich, z přirodovědecké fakulty, byla zvyklá stávat kolem páté ráno a chodit spát kolem devíti až půl desáté. Prý byla z vesnice. Hm. Druhá byla právnička. Přes všechny možné vtipy o chlastajících, hulících a … právnících byla zřejmě výjimkou potvrzující pravidlo. Do hospody se mi ji nikdy vytáhnout nepodařilo, o příteli neuvažovala a krom pár večerních chvil u českých „telenovel“ jsem ji viděla jen u učebnic. Které měla na stole vždy vzorově vyrovnané do komínků. Což bylo „pro blázna z filozofické fakulty*“ poněkud frustrující.
Naštěstí se mi hned na začátku podařilo s ní vyjasnit, že tu hloupou imitaci plovoucí podlahy dvakrát týdně zametat a vytírat prostě nebudeme, že jednou úplně stačí a basta.
V dalších dvou pokojích s námi bydlela jedna milá, slovenská budoucí magistra německého jazyka a pár – slečna na PdF ze zaměřením na mateřskou školku nebo 1.-4. stupeň ZŠ a její pracující přítel. Snažila se ony výchovné praktiky, které znala ze školy, používat na přítele, ten jim/jí ovšem velmi zdatně vzdoroval. Takže než se domluvili, kdo umyje nádobí, stálo tam jeden až tři dny.
Druhý rok se poměr změnil... slečna budoucí magistra se magistrou opravdu stala a z Olomouce odešla. Z našeho pokoje odešla slečna přírodovědkyně, která dostala koleje. A jako náhrada za ně přišel druhý pár. Slečna byla taktéž na PdF. Dvě budoucí učitelky se sešly na jednom privátě a vyloženě si padly do noty... což bylo pro zmatkáře a osobu, která vyznává organizační binec (tzn. Nikde vyloženě špína nebo trojkombinace jídlo/učebnice/oblečení zamíchané mezi sebou, ale vyloženě uklizeno také není)... docela špatné.
Svoje chandry jsem si pak vybíjela po nocích na Stormtrooperech při hraní Jedi Knighta.
O „novém“ páru bych mohla krom jiného uvést jednu charakteristickou věc... vysokou úmrtnost jejich domácích mazlíčků. Za ten rok, kdy jsem měla možnost s nimi bydlet jim rukama prošel jeden křeček, jeden osmák degu a dva králíčci. Jak se jim to dařilo to nevím, zas tak zanedbaně chlupatci nevypadali. Zřejmě špatná aura místa.
Nakonec jsem byla ráda, když za mnou dveře zaklaply a už nikdy se neměly otevřít. Když se na vás někdo usmívá jakože nic a všechno v pořádku a pak za půl roku, když zrovna přijde bytná něco zařizovat se od ní dozvíte, že jste „prý udělali to, to a to“, s tím, že si na nic podobného nepamatujete... a navíc, že vám ten dotyčný „neznámý“ není schopný říct, co mu na vás vadí vám do očí... to se nedá považovat za zdravé sociální vztahy v místě bydliště.
Takže jsem si sbalila svých pět až šest švestek/báglů a na třetí rok svého studia jsem se odstěhovala ke Floře.
* - oblíbená fráze našeho matematikáře na střední: „A kam si myslíte, že s takovými znalostmi matematiky půjdete? Na filozofickou fakultu, mezi ty blázny?!“ Jistě, pane profesore.
Druhá čokoládovna (Olomouc, Štítného 3)
aneb Krteček a čokoládovna
Nerada bych vykládala bludy, ale novou spolubydlící do pokoje jsem získala úplně náhodou. S Lewin jsme se potkávaly jen občas – na Koprconech nebo na akcích jako byl Milan-Lasica-con (kdy jsme se já, Artoo, Ace a Lewin, sešli v novojičínské čajovně a hlučící pubertální výrostci v druhém salónku odděleném pouze sádrokartonovou stěnou to velice těžce nesli. „Vy si myslíte, že jste vtipní? Třeba jako Lasica, co?!“).
V ten den jsem se věnovala své oblíbené zábavě – před cestou na privát jsem si prohlížela výkladní skříně v ulici vedoucí na Horní náměstí a byla myšlenkami jinde, když jsem potkala Lewin s jejím otcem, jak jdou po ulici. Zapovídali jsme se tak, že jsme nakonec skončili v restaurací v prostorách Konviktu. Mám pocit, že v té době padl návrh, že by se mohla nastěhovat společně se mnou...
No, a naštěstí to vyšlo :) .
Obě jsme se stěhovaly za třetí slečnou, která ráda vystupuje pod přezdívkou Jovey... stěhovaly ne náhodou, poněvadž je to spolužačka z ročníku... a tak nějak jsme si padly zezačátku do noty (před kabinetem Boba „Arbeitovy ruky“ Hýska a sluníčka Emy Jelínkové, při čekání na zkoušku z British Studies... ale to je jiná story.. lehce legendary!)... soužití na jednom bytě ukázalo, že to zas tak růžové nebude (we have unique ability to drive each other mad in a way, oh yeah...), ale rozhodně se s ní dá vycházet lépe než se spolubydlícími v čokoládovně č.1.
Ale k privátu samotnému: jednalo se o 3+1 ve starší zástavbě, který byl v létě oázou chladu, a u něhož bytná vyřešila unikání tepla v zimě velice kuriozně – dvěma až třemi vrstvami koberců v chodbě. TO, že okna zas tak netěsnila nevadilo. Trubky vedoucí horkou vodu k topení byly vedeny vně stěny. Když se topilo, vzduch byl suchý tak, že pokud jste nechali přes noc na stole otevřené brambůrky, nerozplizly se a nezměkly, jak už se to tak stává – ve vzduchu totiž nebyla žádná přebytečná vlhkost, kterou by mohly nasát. Největší problémy ale dělal boiler... s železnou pravidelností se porouchával v době největších mrazů. Mňamka.
Jinak se nám ho ale podařilo docela zútulnit. Ve zkratce – Lewiňátko je velký fanda Krtečka, Shaun the Sheep a Star Wars. A podle toho vypadala i výzdoba pokoje. I já přispěla svou troškou do mlýna – na loňském Istroconu jsem si pořídila plakáty D.Gray-mana... tak si našly na stěně místo.
Jinak se jednalo/jedná o totální symbiózu dvou infantilů, navíc sledujících americké i britské seriály. Při příležitosti akce v McDonaldu jsme si pořídily celou armádu miniaturních plyšových ewoků (zas tolik jich nebylo, ale minimálně šest jich máme určitě...)... ewokožrouti třeste se! Duck Tales 4 evah!
Fakt, že studuje LF to jen obohatil. Například se pak člověk dozví, jak to mohlo čistě teoreticky být s Annou Bolleynovou. Pokud se nemýlím bylo to něco ve smyslu o rozdílných Rh faktorech. Že po početí prvního dítěte s králem si vybudovala protilátky a proto každé její další otěhotnění skončilo potratem. A když dostanete ke zkontrolování text o zeleném očním zákalu, tak vám to taky docela rozšíří obzory. A slovní zásobu.
Je radost s ní bydlet :)
Rok utekl (in joy and happiness :-* :) ), zvláště posledních několik měsíců kvůli ukončování studia a státnicím, jako voda a byl čas buď zůstat nebo se stěhovat dál. Bytná se rozhodla navýšit nám nájem na hlavu na skoro tři tisíce. Takže jsme vycouvaly. Také kvůli kotli, navíc jsme se obávaly, že nám na byt nastrčí další spolubydlící jako byla... říkejme jí třeba ŠZ.
Dodatkově o spolubydlících:
Stav: 3 +/- 1
O naší trojce je už napsáno výše. Osoba, kterou kvůli její kontroverznosti budeme popisovat pouze iniciálami se k nám nastěhovala někdy v říjnu. A to díky shodě náhod. Ewoče mělo známou, která se měla nastěhovat s námi, ale bytná ji odmítla, protože prý místo slíbila už někomu jinému. Ona slečna se zamluveným místem ale neměla podepsanou smlouvu a taky už ji nikdy nepodepsala... a naše známá jaksi nechtěla čekat a podepsala smlouvu jinde. Takže to vypadalo, že budeme bydlet tři na privátě se čtyřmi místy.
Bytné se ale někde podařilo vyhrabat právě ŠZ. Skladnici z jednoho nejmenovaného hypermarketu, která měla dvouletého syna (v péči své matky) a sklon ke chronickému lhaní. A také kleptomanii. Začalo to jídlem. První vlaštovkou byl bezový sirup, který jsem si za nekřesťanské peníze koupila. Než jsem si ho stačila vychutnat jednoduše vysublimoval. ŠZ to zapřela. Posléze začala být odvážnější – svůj chudý plat si přilepšovala ze zásob nás tří (hrozně jí chutnaly Lewininy Kinder mléčné řezy... za víkend zvládla zbastlit i čtyři)... z ledničky se začaly ztrácet věci. A posléze nejen z ledničky. Nemohli jsme jí to dokázat, protože jí nikdo nechytl při činu. Nakonec jsme ale důkaz získaly. Neprokazatelný soudně, bohužel, ale nám to stačilo. Přesto se nás snažila poštvat proti sobě (asi sázela na to, že se neznáme a nevěříme si... v čemž se šeredně spletla). Nakonec zmizela... bez zaplacení jednoho a půl nájmu bytné, s pár stříbrnými věcmi ode mě (které sice nebyly drahé, ale měly mnohem větší citovou hodnotu – byly od Toebiho.) a zlatem a bižuterií od Jovey. Lewininy hodinky se nakonec našly... v jedné z kabelek ŠZ, které tam nechala.
Nedalo se nijak zakročit, nic dělat – vše co si přivlastnila dohromady nedávalo částku, kdy by mohla být stíhána za trestný čin. Asi se dobře vyznala.
Následně jsme si pak s bytnou porovnávaly verze životního příběhu ŠZ. Měly by ji zaměstnat někde v kreativním centru pro výrobu telenovel... ani jedna verze nebyla stejná. Zajímalo by mě, zda tu slečnu ještě někdy potkáme... rozhodně by to bylo hm, zajímavé.
Pokračování příště: podtitul Hledání čokoládovny.
Žádné komentáře:
Okomentovat