Plácání o všem a ničem (jedno z dlouhé řady)

Jak je vidno, tak po více než roce mírně mrtvolného stavu blogu nastala menší tvůrčí exploze... hyperaktivita uměleckého střeva (1). Došlo i k menším úpravám blogu... a při pohledu na seznam příspěvků (čti: ptákovin), jsem zjistila, že pokud bych vymazala "koncepty", tj. články které jsem začala psát a nikdy nedodělala... tak tento, který píšu, bude mít číslo 201.   
A než se pustím do plácání o radostech a strastech of my precious little life(2), možná by bylo záhodno vymést pavučiny a ty fragmenty těch myšlenek sem plácnout.

(1) Snad to nemělo přímý dopad na kvalitu... přímo se nabízí takové jedno menší nechutné přirovnání :)
(2) Taky se tak těšíte na české vydání Scotta Pilgrima?

Jsou tři a jsou skryté tady dole pod odkazem a jsou nebezpečně nudné... klikejte jen na vlastní nebezpečí :))



Příspěvek z 10. května 2008
I feel like a stuffed animal.

Rodinné oslavy v kombinaci s následným česko-anglickým překladem občas zahlcují mozek podobně nesmyslnými úvahami.

Příspěvek z 12. května 2009 (naštěstí neaktuální)
Jen taková perlička na konec... Byla jsem v poslední době svědkem zajímavého jevu. Byl by fascinující, kdyby na něm nebyl otravný fakt, že informace, které bych onehdy ráda získala, mi byly odepírány. Ale k věci. Jedná se o takzvanou "selektivní hluchotu"(děsně se mi zalíbil ten termín, s musím to sem napsat, než na to zapomenu :) ). Projevuje se tím, že v přítomnosti určitého spouštěče/impulzu se jinak sojka povídavá najednou změní na sojku nereagující/nahluchlou. Kdyby se nejednalo o banální organizační otázky stran akce, na kterou by ona osoba měla být schopná odpovědět i osobě neznámé, když už si ji celou koneckonců vzala na triko, tak to pominu. Takto mohu pouze komentovat: "Just grow up already, dude."*

*- pokud je u této osoby tato dysfunkce přítomná z důvodů psychických či medicínských, tak se samozřejmě omlouvám.

Příspěvek z 26.5. 2009 (pouze fragmenty, barvitější popis útrap se tu objeví někdy po 1. září...)
Sice je pravda, že při hodnocení člověk nemá dávat na první dojem, ale hádám, že bude lepší vysypat to hned, dokud mi ještě paměť nevezme kamarád Alzheimer (a.k.a. Němec co krade tužky) nebo se detaily nerozpustí v jakémkoliv alkoholu pochybné kvality, kterým se bude dnešek zapíjet (zatím došlo jenom na sólo hydrataci nealkem... možná z chvástání o velkolepém hodokvasu nebude stejně nic, jako obvykle :) ). Ale co bych chodila kolem horké kaše...

Mám pocit, že dosavadní studium na vysoké škole bylo jako maraton. Tam se taky drží tempo, drží tempo a najednou je před vámi závěrečných pár metrů a všechno se odehraje neskutečně rychle... není to ještě za mnou - čeká mě ještě dokončování bakalářky a anglické státnice... ale v jedné ze třech disciplín mám padla.
A mám docela radost.
Šla jsem spát ve dvě, vstávalo se v šest.

...will be back!