Tragédie aneb Shakespearovské slavnosti

Shakespearovské slavnosti v Ostravě 2010 

Letos jsem měla možnost ostravský hrad navštívit celkem dvakrát... shodou okolností patřily obě představení k tragédiím. Nejdříve došlo na Romea a Julii a pak na druhý milenecký pár, na Antonia a Kleopatru. Letos se divadelníci rozhodli pojmout klasiku „modernějším stylem“. A jak to dopadlo?

Oproti minulému ročníku nás nemile překvapila změna v hledišti. Pro velký zájem návštěvníků (čti: „hamty hamty“) se totiž rozhodli letos hlediště strukturovat trochu jinak, vyhnat ho do výšky. Takže nejvyšší řada ocelové konstrukce, na které byly lavičky (a která by se hodila spíš někde na stavbu), byla asi 4 nebo 5 metrů nad vrcholkem hradeb... a na diváky tak foukalo. Zezadu a zespoda. Ňamka. Ale aspoň se před představením rozdávaly deky, takže riziko prochladnutí se mírně snížilo.

Romeo a Julie

Romeo má zajímavě řešený kostým...

Ostrava nezklamala. Opět došlo na minimalistické kulisy (když si vzpomenu na divadlo Antonína Dvořáka a Rigoletta, tak to nebylo žádným překvapením). Asi po vzoru West side story si zvolili hranatou konstrukci pokrytou současným graffiti. Fotka se bohužel nevyvedla, ale viděla jsem tam docela dobře nasprejovaný nápis „WOLF“ ... jsem si jistá, že „BAD“ by se tam po chvilce hledání taky někde našlo.

Ke příběhu není moc co dodat – slovy jednoho vtipálka: „Tváří se to zezačátku jako další ze Shakespearových komedií... do chvíle, než Merkutio zaklepe bačkorama ve třetím aktu... a od té chvíle začíná tragédie“ (a nebo, podle druhu diváka, černá komedie)

Zpracování nebylo nijak originální, spíš se jednalo o hodně osekanou klasickou verzi... jedna z úliteb současnosti je ta, že se Julie nepropíchne dýkou, ale podřeže si žíly. Prvek, nad kterým jsme jen nevěřícně kroutili hlavou, se také pojí ke smrti... nebo spíše k Juliině předčasnému pohřbu.
Na jevišti měli jakousi „dřevěnou bednu“ a v ní musela být podle tvaru schovaná vana. Chuděru Julii do ní uložili a asi v nápodobě posledního pomazání jí do vany začali přilévat vodu. V parných dnech to pro herečku v lehkých letních šatečkách muselo být osvěžující... v době, kdy jsme tam byli na představení, ale bylo mezi 16 a 19 stupni Celsia... takže se obávám, že to chudera asi odstonala.

Pokud by vás zajímala doprovodná hudba – pusťte si Machinarium... kapela tří robotů na malém náměstí zněla úplně stejně.

Zážitek večera: O přestávce jsme zašli pro trochu občerstvení a tam u vedlejšího bufetu stál Jan Hájek/Mercutio, už jako zombie (alespoň byl dobře vidět šrám, který se mu tak trochu Jokerovsky táhl přes tvář). A objednával si zrovna něco k jídlu. Got brainz?


Antonio a Kleopatra
Kdo četl nějakou historickou knížku nebo shlédl druhou řadu Říma, tak má jasno. Nebo bude možná mírně zmaten, protože oproti původní hře se v Ostravě neutkali Marcus Antonius s Octaviánem, ale stratég s mottem „Dneska ráno nevstanu, dokud někoho neošukám...“ si to ve hře totiž rozdával ještě s Césarem. Tedy na politickém poli. Na vše ostatní měl Kleopatru.

Antonio a Kleopatra - kulisy

Nejvíc mi z celé hry utkvěly v paměti výstupy Csongora Kassaie (v roli Kleopatřina ?eunucha?), kterak popisuje Kleopatře, jak vypadá Antoniova „další žena“ (César mu vnutil svou sestru pod záminkou stvrzení míru)...
César se proměnil v jakousi komickou, pokřivenou figurku... gesty připomínal Hitlera z Brooksova Springtime for Hitler... prostě takový Nácíček.
Zato Antonia byl pořádný kus :) (přeloženo do fangirlštiny: Ken Aj kaunt jór abs, mistah? Pretty plííís...) a jeho představitel poměrně dobře v tak krátkém časovém úseku vystihl co s mužským dokážou udělat hormony a jak moc se z toho může zhroutit... no pak z toho samozřejmě viní ženu.

Zážitek večera: Na ztemnělé obloze a poměrně hodně blízko proletěl bolit. Jestli to byl meteorit nebo kus záchodového prkýnka z vesmírné stanice, nevím. Ale nádherně a navíc dlouho zářil (15-20 vteřin?), bíle s nazelenalými okraji. Rozpadl se a shořel kdesi nad Vítkovicemi. Akorát jsem z toho byla tak perplex, že jsem si zapomněla cokoliv přát...

Shrnutí: Jak poznamenalo i pár odborníků z branže: "Když se převádí klasika do moderního kabátu, mnohdy to dopadá neslavně." A to je i případ letošních Shakespearovských slavností... Díky tomu, že osekali celý příběh až na dřeň, hodně se z toho vytratily jemnůstky a hra s jazykem, ve které si Shakespeare tak libuje. A pokud se jedná o tragédie... možná jsem cynik, ale v některých momentech mi výkony herců připomínaly jihoamerické telenovely. Porque, Maria???