Sidna a čokoládovna část III. - Radosti a strasti spolubydlení

Lokace: Masarykova třída 48
Počet obyvatel: 6 + n 

Nakonec jsme zvolili nejmenší zlo a nastěhovaly se do bytu ve druhém patře na Masarykově třídě. Lokalita sice drobet hlučnější (pod okny jezdí tramvaje, ale když se zavře okno, není je tolik slyšet), ale nádraží je vzdáleno ani ne 3 minuty chůze. Když jsme s Lewin do bytu přišly, byl zrovna ve stadiu konce vyklízení, nebylo v něm lautr nic. Takže jako první bylo na pořadu dne

Stádium I. - Zabydlování se

Koberec jsme vyfasovali zánovní – rodiče slečny, kteří zařídili pronájem bytu, asi doma obměňovali vybavení, protože dotáhli dva postarší koberce z nichž jeden nakonec přebýval. I když jsme si s Lewin plánovali nějaký hezký koberec s infantilním motivem(1), nakonec jsme dali přednost levnější alternativě.

Pak následovalo vybavení. Některé části, jako skříně a většina Lewininých věcí, byly dovezeny ewočím klanem. A jsem za to moc vděčná, protože se stavili i ve Městě lžičky, vidličky a nože a přibrali mne a jistou zánovní, pekelně těžkou a nehorázně starou skříň s sebou. Pak ještě v Olomouci proběhla nezbytná škatulata – u bytu se vyložily věci a jelo se ještě pro věci ze našeho starého místa ubytování.

Nedivím se, že Ewoci porazili na Endoru stormtroopery porazili. Protože jsem viděla ewoky(2) v akci a opravdu jsem jen užasle koukala, jak šikovní a sehraní byli.

Skříně

Do Olomouce dorazily povětšinou v rozloženém stavu. Vlastní článek by si asi zasloužila největší skříň, určená pro kabáty a spoustu jiných zbytečností, stará přibližně 20 let (a více), kterou jsem z rodinného zázemí poskytla já. Skládali jsme ji čtyři. Já, má drahá polovička, Lewin a její dvojče. Podařilo se a snad se bude dařit i opakovaně (3). Byla pouze bílá, takže jsem se ji rozhodla alespoň trochu „vyzdobit“... Innes, která pokoj „zdědí“ po mně tam bude mít pár propagačních plakátů naší katedry (KAA UPOL. Ti, kdo je dělají, by zasloužili metál... i když jde o interní (katederní) vtípky, tak je to super!) a spoustu obrázků z galerie Irmy Ahmed, známé také jako Aimo(4).

Pak jsme improvizací poskládali na sebe několik menších skříněk, aby se vytvořila „užitková“ stěna.

Ale ještě to nestačilo.

Skříň? Ne, společenská hra.

Lewin nakonec pořídila ještě jednu skříň z výroby jedné nejmenované firmy, která dorazila v rozloženém stavu a brzy se ukázalo, že půjde o společenskou hru. Na kterou potřebujete minimálně dva lidi, stejný počet šroubováků a živou představivost. Než jsme se po škole dostaly ke složení všech dílů, které do sebe měly zapadnout, bylo půl jedenácté večer. A pak jsme zjistily, že zadní stěna se musí přibít hřebíčky. Takže jsme to zkoušely tlumit kapesníčkem, ale po tom, co na nás zdola začali bušit sousedi, jsme to vzdaly.

Další den jsme přišroubovaly úplně vše, až na hlavní dveře. U těch se to ukázalo naprosto nemožné taky proto, že nám ke skříni dodali o číslo menší šroubky! Naštěstí to do specializovaných hypermarketů nemáme daleko, takže se Lewin obětovala a po menším detektivním pátrání koupila šroubečky náhradní.

(1) Lewin dostala menší koberec s Krtečkem (pro neznalce Darth Mole). Ten ale nakonec skončil na stěně. Navrhovala jsem nejdřív koberec s motivem cestiček, ale od toho se nakonec upustilo, protože při bližším ohmatání v obchodě jsem zjistila, že vlákna koberce jsou tak tvrdá, že by se koberec dal používat místo smirkového papíru nebo drátěnky. Fuj...

(2) Stěhovat věci pomáhali mužští členové klanu... a slečna Lewin :)

(3) Doufám, že se podaří i příště. Pan majitel celého domu se rozhodl renovovat byt a tak musela být ta megalomanská skříň znovu rozložena.

(4) A od té doby je Alistair z Dragon Age: Origins známý jako „Squeeze squeeze guy“ (čti jako [skvíz skvíz]), kvůli tomuhle stripu od Aimo. 

Pak nastalo
Stádium II. Objevování krás bytu

Zázrak první - karma na baterky
Řeč bude o karmě, jež ani tak nesouvisí s koloběhem reinkarnací, jako spíš s koloběhem a ohřevem vody. A nadpis to shrnuje jak reálně, tak i obrazně. Ale začněme od začátku. Měli jsme problém s vodou. Karma nepracovala, jak měla, hrozně dlouho trvalo, než naskočila. Vypadalo to, že se asi někde vevnitř ucpala trubička a bude nutné pročištění. 

S těžkým srdcem jsme se rozhodli zavolat opraváře, ale ještě předtím jsme to nahlásili bytnému. Ten se na karmu chtěl přijít nejdříve podívat. Chvíli se v ní vrtal... a k našemu překvapení (i on se divil, tohle naprosto nečekal) z ní vypadly dvě baterie, takové ty macatější kamarádky klasických AAček. V bytě totiž před námi bydlela jakási starší dáma a byla zřejmě nepříliš náročná, takže neuvažovala o vyměnění karmy za nějaký lepší druh. Takže jsme zjistili, že čidlo a "jiskra" karmy byla opravdu na baterky. Takže peníze, které se ušetřily za opravu, se po malých dávkách ztratily v účtu za baterie.

Zázrak číslo dvě - průchozí dveře a válka pokojů

S Lewin jsme měly štěstí. Vyfasovaly jsme pokoj, který je sice na té "rušnější" straně domu, ale je samostatný. Naproti tomu pokoje přes chodbu mají propojení v podobě dveří. A protože dveře nejsou stěna, zvuk jimi prochází moc dobře. Díky tomu si ty dva pokoje na sebe vypěstovaly silnou averzi. Taková válka Roseových, a beze zbraní, a místo manželů šlo o dvojice spolubydlících. Ale atmosféra byla na druhé straně bytu stejně těžká.

Zázrak třetí - kuchyňská linka
Dlouhou dobu jí chyběly jedny dvířka, protože firma, která linku sestavovala, dodala dvoje levé dveře. Když nebyli schopní ani podruhé dovézt správná dvířka, osazenstvo rezignovalo a od té doby vypadají dveře asi takto.



Je tak trochu ironie, že článek, který jsem začala sepisovat těsně po prvních dvou (v dubnu 2010), jsem dopsala až v době, kdy jsem odtamtud odstěhovaná. Od září mě na Masarykově třídě zastoupí Innes. A s Lewin se hrozně dobře bydlelo. Po těch dvou rocích se mi po ní asi bude i stýskat... Tak si to tady musím zapsat, abych nezapomněla a abyste to všichni věděli a tak vůbec ;).