Ovšem návštěva Oxfordských geeků byla tak úžasná, že je potřeba to někde veřejně vyvěsit. Nebo alespoň pár postřehů.
- Pokud chcete výzvu, zkuste si s Brity zahrát hru „Let's outnice each other“. Je to fuška. :) Zvlášť, když vám kamarádka zasadí hned první drtivý úder tím, že vám jako dárek vnutí hned v autobuse z letiště podpis Hayley Atwellové (protože si pro jeden šla sama o víkendu v Londýně, tak vám taky jeden přibrala... a nechce ho další dny tahat po Praze). A mikinu. V mojí oblíbené barvě. Jen škoda, že budou takováhle vedra většinu srpna - stálo by za to ji vyzkoušet.
- Každý správný turista potřebuje svůj „zombie stone“, aby ho chránil před místními mozkožrouty.
- V Praze byli v podstatě pět dní. Už první den prohlásili, že „to tady neznají, takže i kdybych je chtěla přivést na okraj nějakého útesu, aby z něj spadli, tak nemůžou dělat nic, jen mi věřit“. Postupem času se z útesu vyklubala jáma, posléze jáma s oštěpy trčícími vzhůru, potřenými jedem, a nakonec ještě přibyl oheň a ozubené jezdící disky. Nutno říct, že nakonec byli trochu zklamaní, že na ni nedošlo.
- Kyselé/kysané zelí je ve VB nedostatkové zboží. Asi nějaké při výletu tam povezu v kufru. :D
- GG by měl vydat tu knihu pro děti, co plánuje. Bez legrace.
- Což mě přivádí k dalšímu bodu - mám pocit, že ti dva jsou jeden z těch párů, co souzní tak, že ostatní jen koukají, nebo tiše závidí. No řekněte, dokázali byste se svou drahou polovičkou společně napsat a vydat knihu?
- „Dawdle“ je rozkošné slovo, podobně jako české loudat se. Jen je ostuda, když vás pak předběhne podobný „dawdler“.
Mínusy: Pro jednou jsem byla ráda za svou netradiční pracovní dobu. Alespoň jsem s nimi mohla dopoledne projít kus Prahy... ovšem pak se z dovolenkového rozjíveného módu do pracovního člověku přepínalo jen velmi těžko. Až zase za rok. Chat na Skypu je sice fajn, ale po podobně božím týdnu vám nevyhnutelně přijde strašně suchý.
Žádné komentáře:
Okomentovat