Ohře 2006 aneb dovolená na vodě...

Letošní sjíždění na lodích se neslo ve znamení kachen různých velikostí. Od žlutých plastikových mrňousů, kteří letos sloužili jako poznávací značka, přes opeřence posedávající líně na kamenech a Horysovu milovanou kachnu za loď až po přítelkyni ex-tělocvikáře jež by mohla být (věčně se slunečními brýlemi, blonďatými vlasy v koňském ohonu a povýšeným výrazem) nějakým škodolibým pozorovatelem přiřazena do stejné škatulky.

Ale pěkně od začátku…

---

Asi takhle měl vypadat začátek vyprávění/výčtu událostí se měl na blogu objevit už dávno, ale... nějak se mu nechce na svět a na veřejnost. Brání mu různé věci... jako vymýšlení světa komiksu, "nucené práce" na zahradě typu sbírání rybízu a jablek, výlety. Ale snad se tu jednou objeví celý - teď jen ochutnávka prvních dvou dnů =).

Sobota

Byla zasvěcena cestování. Kolem desáté jsme se spočítali, nadhodili batohy na zádech a když přijel vlak, nastoupili jsme. Čekala nás desetihodinová cesta na druhý konec republiky. Prima bylo, že jsme měli ze Studénky do Prahy a z Prahy do Chebu místenky. Takže jsme seděli pohodlně v kupátku a cesta mohla být zasvěcena hrám - s oranžovými papírky (odpovězte na otázku ano nebo ne a o jeden přijdete…) a s kartami. Hře "Záchod" jsem se vyhnula a raději se začetla do Hellboye a Ztracené armády - a získala pár typů, jak postupovat v případě, že narazíte na dávno mrtvou (tedy vlastně nemrtvou) armádu perského velmože, kterou ovládá šílený kouzelník podzemního národa. Jak praktické… střezte se Šakala. A obřích pavouků. A nejlíp i oáz v poušti.

Jakmile mám dočteno, jsme někde u Plzně. Když jsme vyjeli z města, stoupli jsme si s Aničkou k oknu, nechali si cuchat vlasy a pozorovali, jak se mění krajina. A flóra. Bolševníky za plotem v lesní školce, kde clonily místo smrčkům, vypadaly jako trifidi, jen jen vykročit.

Vlakové nádraží Tršnice, první místo na přespání, první stavění stanů a první vaření. Horká čokoláda příjemně hřeje v žaludku, komáři se nám snaží pustit žilou jako o život - smradíme se repelentem. Jsme pasováni za vodáky, jako poznávací znamení dostáváme žlutou kachničku na provázku, želbohu ta moje nepíská (Bere někdo reklamace?)

Jdeme spát, v noci se občas budíme zimou… to nemůže v létě být trochu teplo i v noci?

Neděle

Balení stanů a batohů, odnášíme je k autu cestovky. Maruška, která s námi sjížděla Vltavu, byla nahrazena Michalem, Maruška mu však říkáme dál.

Dochází k rozvržení hierarchie. Pro opakování ty méně zkušené - háček je pohonná jednotka, hlásí kameny před lodí (ty pod lodí už není třeba hlásit) a podle nepsaných pravidel má minimum práv. Když zadák řekne pádluj, tak pádluje a neprotestuje i kdyby mu měly ruce upadnout. To nepsané právo má ovšem trhlinu - když jede pár slečna-muž/manžel-manželka, tak je být háčkem výhodné - téměř celá plavba je výletní - ten vzadu to odpádluje za vás.
A co tedy dělá ten vzadu? Zádák? Mimo to, že okukuje háčkovi záda/zadek? Zadák je zodpovědný za řízení lodi a neustálém komandování háčka, kteréžto má jeden jediný účel - jet a nabrat co nejméně vody a najet na co nejméně šutrů. Takže první plavbu jsem Artoo komandovala stylem "zaber - taaak a teď zas trochu kontra…" a můj háček se pokoušel podle toho pádlovat (trochu nervózní z množství vody kolem, na vodě byla poprvé, takže když jsem zavelela, nachvilku ztuhla, než jí došlo, co po ní vlastně chci. Ale jak plynul čas a voda, tak se stal z Aničky výborný droidí motůrek-pomocné kormidlo! Skvěle, Ani! =) )

Lodě se spouští na vodu, s Artoo projedeme první splávek pozadu. I přes moje protesty, že Death star je bitevní stanice, se tak naše lodička třídy "Tukan" jmenovala. Spolu s Puddlejumperem a Highship1 jsme se vydali dál po proudu. Žluté lodě cizích vodáků jsou Ori, zelené Wraithové, modré Goau´ldové.
K soulodění* první den docházelo jen zřídka, takže jsme celkem rychle dorazili na první stanoviště - Kynšperk.

Sprcha, hřiště, hry. Výlet přes most do obchodu a Markétin zklamaný výraz, když zjistila, že právě prošvihla koncert keltské hudby poblíž Kynšperku… jeden z našich vodáků leží za stanem, relaxuje na karimatce a nechává se ošetřovat. Je to blonďáček a na vodu se namazal opalovacím krémem s faktorem č.6 (později, když on a jeden z vedoucích návštívili místní pohotovost jsme zjistili, že si uhnal nad koleny dva pruhy popálenin druhého stupně… au.)
Hry, kuli-kuli/zasvěcení ví, že, píp-píp?/.
Večer se jdeme podívat nahoru na kopeček, kde je Kynšperk. Hledáme Židovský hřbitov a pak, když přejdeme jeden "lesíček" s tím, že to tam asi nebude, a jdeme skoro z kopce, jej objevíme. Zpřeházené a zlámané náhrobní kameny. Nebo náhrobky na kterých nejde nic přečíst. Hlavně, že je na náměstí krásný ukazatel. (Na náměstí vzpomínáme na Dana Browna a Šifru - svatý na kašně je podle hrudního pancíře křižák… a co teprve ten trojúhelník na morovém sloupu?) Když vyjdeme z hřbitova - je před ním plácek s novou dlažbou. Vypadá to, že se budou na tom místě provádět nějaké rituály… šesticípou hvězdu z dlažebních kostek jiné barvy, tsk tsk.
Po návratu je čas na menší táboráček. Vedoucí rozhání mladší kolem jedenácté spát. Zítra je čeká další namáhavý den.

*pozn:. Abych to osvětlila, opravdu se nejedná o chybu při psaní. Soulodění (od slova loď, že?) je zvláštní způsob splavování řek. Několik lodí se k sobě natočí bokem a přiblíží - a jejich posádky se chytnou na volný způsob(rukama, nohama, jak je komu milé) bortů loďky toho vedle nich. Nijak rychlé, ale efektně to snižuje počet lidí, kteří se musí aktivně podílet na řízení lodí. Takže můžete sedět/ležet, zapálit si cigárko nebo pojíst, jednoduše relaxovat.