Nejedná se ani tak o zamyšlení nad dozráváním umělce či estetickou hodnotou českých silnic, jako o zhodnocení jednoho večera, kdy jsem na zkoušku vkročila do tělocvičny pod olomouckým obchodním domem Koruna, zvědavá, jak vypadá takový trénink Aikijutsu… a dle předmluvy příručky o jiném asijském bojovém umění (Ninjutsu) jsem došla ka několika závěrům…
Základní motivace u obou základních skupin bojových umění(rozdělených dle své přípony -jutsu a -do) je ubránit se při případném útoku a pokud možno zabránit tomu, aby nějaký další útok přišel.
Dó (judo, aikido, karate do)- jak už název napovídá - je to duchovní "cesta". Podle vyprávění jednoho člověka se při tréninku Aikida člověk ani pořádně nezpotí, je to prý takové mírumilovné, skoro až intelektuální bojové umění (pak je mi tedy záhadou, odkud má Adamsith dvakrát přeražený nos… ). Co jsem víceméně pochopila, jedná se spíš o nacvičení obrany, kterou při napadení rozumově použijete.
Jutsu - "umění" - bojová umění končící na -jutsu pracují na principu podvědomého zažití jednotlivých úderů apod. Takže dril, dril a ještě jednou dril. První trénink vypadal asi tak, že se nás senpai snažil uhnat při běhu, klicích, sedech-lezích a zlámat nám kosti při při nacvičování kotoulu přes jednu ruku a tak podobně. Člověk si nebyl jistý, jestli lapá po dechu proto, že je tak uhnaný, nebo v malé tělocvičně nefunguje dobře klimatizace. Kdo ví... ale pokud máte dostatek trpělivosti, tak pokud vás po pár letech tréninku někdo přepadne v temné uličce, bude hořce litovat.
Trénink spustil proud analytických procesů... ve stejné lokaci, ovšem později se vyučuje capoeira... někteří z vás by možná namítli, že pro duševní vyrovnanost a kondici stačí možná i Tai Chi... ale tohle je výzva, která se neodmítá =) (uvidíme, jak dlouho mi to nadšení vydrží.)
Žádné komentáře:
Okomentovat