Čas si plyne a tak nějak se stalo, že jsem přes dva týdny studentka na Univerzitě. Situace se pomalu uklidnila, a denní režim se dostal po splašených prvních dnech přibližně do jakýchs takýchs kolejí. Tady je pár střípků a rádoby-mouder, které se za ty dva týdny nakupily... nemá cenu slepovat je dohromady do nějakého souvislého celku, protože přirovnánou ke střepům - co střep, to většinou jiná váza.
Seznamování, setkávání s okolím (SSO)
Změna prostředí, člověk poznává, učí se jména, potřásá si tlapkou s ostatními, prozkoumává nové prostředí. Je prima mít příšerně ukecanou spolužačku, která má spolubydlící, která se zná... a tak dále. Takže jste vytáhnuti na večerní posezení a pak ještě jedno. Jedno částečně seznamovací v Irish pub, který byl Irish pubem jen podle jména. Ale jsou tam nejen spolužáci a studenti Olomócké univerzity, ale i dva další. Frank vypráví kroužku spolužáků cosi, co bohužel díky reprobedně na stěně přímo naproti mě rozumím dost obtížně, ale nakonec se zapojuju do hovoru. Blair překvapuje... i svojí angličtinou, po Casinu Rojle ani stopa... jednoduše, příjemný večer.
Druhé, díkybohu ne v mrňavé hospodě, ale na letní zahrádce té hospody. Nejvíc ekologů, co jsem zatím při SSO potkala byli vesměs od Uherského Hradišťa nebo Brodu. Špendlíky a mirabelky se od sebe naprosto neodpustitelně liší, jen jedno mají společné, dělá sa z nich pálenica.
Třetí větší shromáždění bylo včera, s capoeristas. I v Olomouci mají Metro. Je sice pod zemí, ale nejezdí. Dva lidi co dělají balet, tři studující, pokoušející se amatérsky kreslit plus jedna drobounká Asiatka co váží dvacet kilo i botama a klíči, koktejly, fotbálek(životní premiéra). V době, kdy vycházíme z Osy už tramvaje nějaký čas nejezdí a už je trochu dneska. Dobrá nálada mi vydrží i po plížení se na privát kolem jedné a probuzení o půl osmé ráno a těším se z ní ještě půl dne.
Privátem se rozumí dost velký byt, kde nás bydlí šest. Mám svých ideálních 7 metrů čtverečních na spaní a dvě spolubydlící v pokoji. A jinak místa, že by se dalo tančit a za dva týdny internet. Ponorkovou nemocí zatím ještě nikdo netrpí, vidíme se občas a pořád se na sebe usmíváme. Zajímavý kontrast životního stylu. Poslední dobou, když se vracím večer z nějakého "výletu do hlubin Olomouce" holky už dáávno sladce spí.
Se spoustou lidí se člověk vidí často, ale jen chvíli. Je možné se cítit malounko osaměle?
V Olomouci na Univerzitě žijí víly a chodí po chodbách a s anděly se můžete potkat, jak u kostela svatého Michala sedí u sloupu se světcem a opírají se o něj zády.
Poučení pro příště: Nikdy s sebou nevoďte Lorda na jazzový koncert, pošlape vám nohy a bude brát svetr =).
Seznamování se s bojovými uměními
Aikijutsu se podobá výrobě meče nebo, chcete-li, katany. Pečlivými, tisíckrát opakovanými, namáhavými údery a tahy při broušení se dá dosáhnout téměř dokonalosti. Krásné a zároveň smrtící.
Capoeira je zhmotnění radosti ze života. Boj a zároveň tanec. Člověk mezi lidmi, hudba, uspokojení z ovládnutí vlastního těla, popírání gravitace.
Je "užít si nějakou dobu radosti ze života a pokud načerpám sílu, pustit se do kování meče" dobrý nápad?
Střípky střípků
Jedna osoba se zmínila o tom, že je horší být nezamilovaný než nešťastně zamilovaný. Je to dost relativní. Být nešťastně zamilovaný je jako kdyby vám někdo vrazil do těla skleněný střep. Pokud rychle nezareagujete a nevytrhnete ho i s masem, hluboko se vám do něj zaryje. Někteří lidé k tomu nenajdou sílu. Ať už tak nebo tak, po čase se rána zacelí, ale kus střepu tam může být dál. Nezjistitelný rentgenem, ale nosíme ho v sobě. Může nám dát nějaký čas pokoj a my můžeme vklidu žít, ale stačí jeden špatný pohyb a střepina se může dát do pohybu. A pak někdy dělá zatraceně zle, někdy méně. Co je horší? Ten pocit, jeho absence... nebo něco dalšího spojeného z absencí toho "zamilování"?
Jakub Vandrovec je nechutný starý dědek. A jeho příběhy nechutně zábavné.
Pokoušet se kreslit Hiraganu je docela legrace. Mluvit japonsky ještě větší.
Přijďte na seminář SF literature, schválně jestli vám spadne brada tak jako mně? =)
Překladatelé jsou dle slov jednoho z nich ten nejhorší póvl. Ale póvl, který svou práci doopravdy miluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat