Z deníčku Jumpera aneb FF 2008

Na skok. Tak by se dal charakterizovat můj letošní Festival Fantazie. Dlouho jsem se rozmýšlela na kolik dní jet. Trochu mi rozhodil plány fakt, že Spycon byl až druhý víkend a tak jsem se s těžkým srdcem rozhodla, že se letos nezúčastním SW linie. Ale nakonec bylo vše jinak. Tímto bych chtěla poděkovat Ondrowanovi za to, že mě po ICQ velmi nesmlouvavým způsobem přesvědčoval, ať jedu, protože se to velmi velmi vydařilo :).

Sobota č.1 – Star Wars a Cantina

Dorazila jsem kolem páté. Nebo spíše dorazili. Tobiáš, který neochotně souhlasil, že pojede se mnou, a Tarkish s bratrem. Netuším proč, ale zvedlo mi dost náladu to, že někdo z conařů, známých od vidění, jel s námi. Byť jen z Havlbrodu do Chotěboře...
Chvíli jsme ztvrdli u registrace (tehdy jsem se poprvé setkala s nárůstem byrokratického aparátu a docela mě to znechutilo), a pak už se mohlo vyběhnout ven a vítat se s ostatními(jaj!), debatovat a tak dále. Tob si docela koledoval – od Kendry v zeleném sárí málem dostal sadu za to, že se opovážil její přepychovou róbu nazvat ubrusem a podobně si koledoval ještě u kohosi. Jen si teď ještě vzpomenout :).
Po obhlédnutí situace jsme se usídlili se San ve výklenku a vybalili kreslící náčiníčko. Opět jsme se neúspěšně pokoušeli San přemluvit, ať nám dá k prohlédnutí svou složku s rozdělanými obrázky. Ukázala nám jich pár, ale nebylo jich mnoho. Nechala jsem San a Haluzze s Tobiášem a vkradla se do Star Wars místnosti, kde jsem hledala známé tváře. Naštěstí pro mě holky seděly úplně vzadu, takže jsem se propletla mezi lidmi, kteří sledovali duel Star Wars vs. LotR, a přivítala se s Artoo, Kerou a Vendíkem. Moje radost byla nezměrná :) .

Tolik času jsem ale v kreslícím rožku neproseděla(a tím pádem jsem tak trochu zanedbávala Toba... což je ostudné, ale tolik jsem toho potřebovala stihnout). Když byl čas doplňovat tekutiny, u baru jsem si ťukla medovinou se Sallou, Goofem, Ondříkem... Zvěmi se bohužel potulovala někde jinde. A domluvili jsme se na pokračování večer. Taky jsem se šla mrknout na Force Factor. Letos to bylo s účastí prachbídné. Nebýt osvědčených tváří, nevím nevím. Nekromantovi doporučila zkrátit výcuc z devítihodinové opery ještě o nějaký ten kousek, je to příliš velká zátěž na zvukovody. Sammael byla skvělá. Ještě teď se občas přistihnu při tom, jak si pobroukávám „Death Star je velkáá... superlaser má a je kulatááá...“. A pro pár vyvolených zasvěcených měl FFactor ještě roztomilé Equilibrium intermezzo. Kdy se anděl Lord seznamoval s lovcem upírů Edvinem (Champbaccou). Zatáhla jsem totiž tyhle dva do operace zvané „Kniha“*. Předtím se mi podařilo nechtěně mystifikovat Padmé, na kterou jsem bez předchozího kontextu vybafla něco velmi zmateného na způsob „až se Lord bude ptát na Edvina, tak ho za ním pošli, nechce ho zabít“. Omlouvám se.

Pak jsem se opět vrátila do tvořícího koutku, kde se k nám už před tím přidala Artoo (2D a 3D jezevčík rulez!). Později jsem šla s Artoo a zbytkem zkoušet točit s tyčí (nevykloubila jsem si obě zápěstí, úspěch. Díky, instruktorko Artoo :-*). A pak mě nějaká záhadná síla přitáhla do Vočí. Právě včas, protože LARP posezení bylo v plném proudu. A stálo za to. Hodně. Byla zábava. Naštěstí se krátká sukně řešila minimální možný čas (pod ní byly kraťasy, Lorde!) a pak jsme veškerou energii přesunuli k řešení momentální situace, hlavně jisté dvojice (výsledek je už možno si přečíst vy-víte-kde). Čas ubíhal rychle, drinky mizely podobným tempem a pak už se začala skupinka trhat. Valkýra s dhampírem odletěli na tygrovi na kutě... a Toe se našel.

Popřáli jsme skupince u baru dobrou noc a přemístili se do herny. Kde se u Battlefrontu uvolnilo místečko, takže jsem měla možnost si nesoutěžně zahrát. Lítání v TIE je nehorázně těžké, ale jinak mělo to běhání a střílení šmrnc...
Kolem čtvrté správci rozhodli, že se herna zavírá, jinak by se asi pařilo do ránka bílého. Uchýlili jsme se s Tobem na Buttulky(k Lordovi jsme se nakonec do spacáku nenastěhovali) a přečkali těchpár hodin, než nám jel první vlak.

* - jenž byla knihou s velkým K v několika ohledech – byla to Kalevala – kniha severských mýtů, zabalená v tašce Koruny a byla Kurňa těžká. Objevila jsem ji v jednom olomouckém antikvariátu a optala se, jestli by o ni nebyl zájem. A byl. Ještě předtím, než jsem tušila, že na 1. sobotu pojedu, jsem proto rozjela bestiální akci, která zahrnovala Lorda jako kurýra a Champbaccu jako příjemce. A mezi tím lítala dvoustovka a výše zmiňovaná Kniha.

Pátek 4.6. – Spiez... and moar spiez, plz!
Přijela jsem a bylo kolem deváté ráno. Tam, kde měl být Spycon mělo být Wii bylo zavřeno. Počasí, které si usmyslelo, že návštěvníky přeci jen musí pokřtít deštěm, bylo hrozné. Zamířila jsem se střídavě se nadouvajícím a ohýbajícím se deštníkem směr ubytování... ale brzo mi bylo jasné, že dostat se tam nebude lehké. Proto jsem de facto přepadla na půl cesty San s tím, jestli bych si u ní nemohla nechat věci. Souhlasila a zachránila mi život. Chvíle posezení u baru a pak zoufalé hledání nějaké zásuvky, abych mohla dodělat záložky k filmovým ukázkám pro přednášku.
Měla jsem de facto první přednášku na Spyconu. Do místnosti, o které jsem byla přesvědčená, že je prázdná a ještě zamčená, jsem vstoupila těsně po desáté. Kde už nervózně stepoval Lord... a na můj vkus tam bylo nějak moc lidí. Opravdu šli na Ninjy?. Zatím co je Lord ještě chvíli bavil svým osobitým způsobem, tak si pánové od techniky ničili nehty, aby odšroubovali výstup do promítačky a já mohla promítat ze svého notebooku. Přednáška proběhla docela dobře. Zvláštní bylo, že jsem měla něco na způsob kontroly. V přednáškovce seděl nějaký pán (který tam byl skoro permanentně, řekla bych) a když jsem mluvila o historii, tak pokyvoval hlavou, jako by si v hlavě odškrtával, co jsem řekla správně. Hodně zvláštní. Jako ve škole, brr.

Po mě měla přednášku San. Poradila si s ní výborně – i když člověka mohla z barviček trochu rozbolet hlava. V hlavě mi zůstaly dvě věci: Hlavními nepřáteli Totally spies jsou povětšinou zlí kadeřníci a cvičitelé aerobiku. A Blainey je klasický archetyp agenta, co sice vypadá dobře, ale jinak je to naprostá lama... eh, idiot. (Dalším příslušníkem druhu je například Johny Barracuda z Danger Girl, mr. Smart... zmínila bych ještě postavu jednoho dvojitého agenta z Quest for Sithbull, ale to by ode mně nebylo hezké.). Po této přednášce jsem se cítila trochu omámená. Jestli to bylo příšerným vzduchem v místnosti nebo barvičkami a roztodivnými špionskými doplňky težko říct.

Po přestávce na oběd a korzování byl čas na Padméinu přednášku. Teď mě asi fandové ukamenují, ale doteď se mi podařilo být jen na jedné její SW kostýmové přednášce. Ukázala, že i mainstream zvládá bravurně a s přehledem (moje srdíčko čtenáře zaplesalo, když se zmínila o tom, jak Fleming postupoval při tvoření postavy Bonda). Pak dorazili na přednášku oba vedoucí linie a komentovali fotky s oblečením bondgirls „velice dospělým způsobem“. Ale no tak, pánové.

Pak jsme šli se San a Haluzzem na pizzu (kdy jsem se dozvěděla o hospodě Na Růžku a jak to bude s FX lightsaberem, co má dostat San). Zpět v KDčku jsem je ale ztratila, když jsem usedla na přednášku Petry Neomillnerové o jejích knihách. Které jsem samozřejmě nechala doma, kruci!(podobně to bylo s uháněním Pilipiuka nebo Sapkowského o autogram... prostě nebylo do čeho). Když jsem vyšla, nebylo je možné nikde najít. Zkusila jsem kino. Kde mě čekalo překvapení s velkým P.
Dva pánové z naší „čajovny-group“ z Olomouce se rozhodli ukázat na FF! Jeli za kým jiným než za Miroslavem Žambochem... a tak jsem se rozhodla se k nim přidat a poptat se, jak se jim dařilo. Vyklubalo se z toho fajn posezení u vína. Debatovali jsme nad Žambochovými knihami, dočkali se nějaké té historky o „očouzených ocasech“. Sledovat debatu fyzika a chemikáře, kde jedním z témat byla vodní dýmka, bylo úch... úchvatné. Ukázalo se, že ve Vočích mají generátor mírné pravděpodobnosti (ptákovina z WILDcats, které u nás vyšly, nepamatuju si přesné jméno). Subtilní blondýnka Šárka si totiž při slovním spojení „klasická literatura“ vybavila Bulgakova a Mistra a Markétku. Náhoda? Jelikož prý měla už dost pití vína, rozhodli jsme se alkohol vytančit. Na „akci DJ Trewora“ jsem ji seznámila s pár „dinosaury“ ;) . Vyloženě si padli do oka s Johansonnem. A pak jsem měla po další půlku večera zajištěno, že dlouho sedět nezůstanu, protože mě tihle dva vždycky vytáhli. Ale jako chůva asi moc dobrá nebudu – i když jsem po očku dohlížela, aby jí nikdo nenalíval další alkohol, tak byla slušně rozjívená. Ale to už dorazili její „rodiče“ Honza „Gurgy“ a Radim, takže jsem ji přenechala v jejich péči. Vzduch byl hrozný, ale bavila jsem se večer dobře. Chemists can dance! :)

I přesto jsem byla po jedné hodině ráno docela unavená a tak jsem si ještě prošla KDčko, kde jsem narazila na trojku známých z Cravataconu, chvíli jsme pokecali a šlo se spát.

Sobota numero dos
Motto dne: Občas člověk může reagovat na de facto hezká gesta podrážděně, pokud přijdou v nevhodnou dobu, či nevhodným způsobem.
Nedorozumění jsou mrzutá, dokážou vám zkazit den. Vyzvedla jsem Toba na nádraží a zamířili jsme do KDčka na snídani. Tedy já snídala, on začal s focením svého... uhm, zvěřince. Pokud byl ještě někdo ospalý, pak ho dozajista probil křik Františky Vrbenské. Na knihovnici má velmi slušný hlasový fond. Pavouci padali omráčeni ze svých pavučin. A než jsme se stačili vzpamatovat, byla zase pryč. Pak jsem se od ní dozvěděla, že to byla reklama na přednášku o detektivovi ze třicátých let. Uf.
Dopoledne proběhlo v čajovně. Tob fotil a nejen on. Došel i paparazzi Randalf... A jakýsi Merlin fotil pořád Saniny uši. Aspoň myslím.
Po obědě se mi zlepšila nálada. Pak jsme posedávali a kreslili, než bude Tessina přednáška. Tobiáš se rozhodnul jet domů. Náhody se za sobotu nevyčerpaly, protože jsem při nesení občerstvení do prvního patra v Sokolovně narazila na jednoho človíčka, jak jinak než z Olomouce. Človíčka, který chodí na UP na filmovou vědu a stříhal na FF Harry Potterovský fanfilm. Osoba, která díky ochotě mé kamarádky a spolužačky bude bydlet s námi v Olmu na privátě první tři týdny. V HP fandomu. Svět je mrňavý.

Přednáška o Mary Sue byla skvostná. Mrzelo mě, že jsem musela vyrušovat hned zezačátku, kdy mi volala Ta spolubydlící, jestli jsem potkala Milana(střihače)? Drby se šíří rychle nejen na conu. Rychle jsem se vrátila na přednášku, protože prošvihnout byť jen minutu by byl hřích. Byly to skvosty nad skvosty. Poté jsme na téma Mary Sue a Sapkowski debatovali s Milanem (Pavlíčkem). San chtěla z nějakého důvodu kousnout Sapkowského do kotníku a Discord chtěl být u toho. Na chvíli jsem byla v očích s Discordem, Martinkou a Treworem (z nějakého důvodu tam na mě zvlášť dolehlo, že některé lidi sice znám, ale ne zas tolik... ale vpodstatě je mám všechny ráda. pozn. huh?). Bossi, Haluzze, Lyu a San jsem našla v čajovně, tak jsem se usadila tam. A kde se vzal, tu se vzal, Tob. Večer jsem si pak musela dát se San na ten úlek zdravotně něco na zapití :). Dali jsme si taky kus grilovaného elfíka. Už chápu co na likvidování elfů ten IPER vidí. Mají nádherně křehké masíčko. Přisedli si Zvěmi a Johanson (exceloval se svou básničkou o Vaderu ničiteli... a vzpomínalo se na el first encounter)... po jedné hodině se šlo na kutě...

Neděle
Odjížděli jsme o půl desáté ráno a zastihli jsme pouze Haluzze a Johansonna. Dvakrát.

Závěr:

Viděla jsem Sapkowského, poslechla si Neomillnerovou, pokecala se Žambochem a potřásla si tlapkou s Pilipiukem. Jsem nadšená :)

K mému drahému "pasáčkovi koz" ještě menší update - tyto fotky pořizoval jako poněkud netradiční report pro "Tajnou sekci" KOuncil COmicsomilných GEntlemanů a Ladies. Jedna z reakcí na tento report byla "Vždyť na tom není nic zvrhlého... kdo může za to, že hledal tričko s logem KOCOGELu a nemohl ho najít?" Komiksáci jsou děsná banda.

Děkuju Discordovi za knížky a comicsy z Amazonu a příležitost se pocvičit v hledání v archívech... it was a thrill! :)

Děkuju Lordovi za to, že dělal kurýra :)

Děkuju hlavně San a také Haluzzovi, že jsem se k nim mohla připojit. Tenhle con jsem si moc užila, a kdyby nebylo jich, tak by to bylo mnohem mnohem horší – byli jste hrozně fajn společnost. Dále děkuji San, za to, že mi zachránila život a věci před ukradením/zničením deštěm. A pak že se mnou v sobotu pila :). Nemám praxi ve stavění svatostánků a uctívání model tak jako Lord, ale nejvyšší čas, abych se to naučila ;).
(Můj „conový“ strach je zase ten, že jsem otravná a mluvím v nesprávné momenty, načež bych si pusu nejradši zašila. Doufám, že jsem nebyla otravná zas tolik ;) )

Cony jsou o vztazích... ale zjistila jsem, že i když jsem se bála, že některé vztahové věci budou do "jinak zábavné akce" zasahovat, ale zjistila jsem, že jakmile se člověk přes něco přenese, nebrání mu si užívat. Chce to dobrou partu.

Gratuluju všem, kdo se dočetli na konec reportu... vězte, že chystám pár nejapných ilustrací k letošnímu FFku a chtěla jsem je připojit už k tomuto reportu, ale nestihla jsem je a kdo ví, kdy budou. Snad budou :)