Koprcon(y) 2011 - ????

aneb utírání prachu z polozapomenutých blogových útržků reportů 

Koprcon 2011

Zápis se nedochoval. Z fotodokumentace soudím, že šlo o ročník, kde se objevila i má drahá polovička se šéfem a stánek Comicspointu... a že jsme bohužel neměli štěstí na restaurace... ale to je zdá se všechno. :D ... a taky, že ti utopenci v neděli ráno ohromně bodli.

Koprcon 2012

Byl opravdu nezapomenutelný. 

aneb Zombies are coming! Brrrains!

Asi tak by se dal pro mě shrnout jubilejní desátý Koprcon. Ovšem onou zombií nebyli lidé okolo, ale moje maličkost. V sobotu (pravděpodobně) v dopoledních hodinách to došlo tak daleko, že mě přišla politovat jistá dobrá duše s milým „Ty vypadáš jako já se teď cítím.“ Alespoň, že jsem v tom nebyla sama ;)

Je pitomost jezdit na podobné akce, pokud jste unavení. A jak jsem zjistila - nejsem jedna z těch, kteří dokážou probdít noc nad korekturami, jet dvě a půl hodiny a pak následující náročný víkend nějak rozumně fungovat. 

Vyvrcholilo to tím, že jsem si před galavečerem zažila vlastní osobní prudkou alergickou reakci — původce není úplně jistý, ale pravděpodobně se jednalo o slovenskou medovinu pofidérního charakteru. Takže pozor na ně... pokud nechcete skončit s oteklým obličejem, tepem tak 180-200 za minutu a kamuflážním rudým maskováním po těle, s nímž byste snadno splynuli s hromadou čerstvě posbíraných jahod. Takže jsem poslušně polkla prášek a galavečer proležela zabalená do spacáku a zažívala ten podivný pocit, že se vám zvýší tepová frekvence i ve chvíli, kdy zvednete hlavu. 

Pozn.: S Okrasnými Tukovými Prstenci je legrace. Zvlášť, když ti dotyční netuší, o co jde. Nebo to možná nechtěli vědět. Radši. (-zde chybí s kým jsme vlastně toho jistého ARC troopera shippovali-)

A další osudový pár... Ewok a Kirby! :) 

Koprcon 2013

Byl pro mě osobně zkrácený... první měsíc v práci si s dovolenou opravdu nemůžete vyskakovat. Ale i tak bylo příjemně - zvlášť ony sobotní večerní debaty byly fajn. Po dlouhé době jsem měla možnosti si popovídat s Kerou a Locklearem, a jak jinak strávit brzké ranní hodiny, než rozebíráním překladatelského údělu a lingvistických fines? Dobře bylo.

Koprcon 2014

Byl jako vždy příjemný... a přelomový v tom, že odstartoval mou éru zhýčkaného nocležníka. Poprvé jsem měla možnost vyzkoušet si spaní na hotelu... a velmi jsem ocenila možnost hotelové snídaně. Nemuseli jste se tak s prázdným žaludkem a zalepenýma očima vydávat do nejbližšího Alberta... ale jen jste se skulili dolů a bez většího zařizování jste se ze zombie stavu postupně vlivem jídla a kávy probrali. A během cesty z hotelu na místo conání se vám tělesné pochody i mozek probrali natolik, že jste do školy vcházeli s úsměvem.

Jeden ze zádrhelů byl v Anime místnosti... kdy nikdo ze Slováků, kteří to tam obvykle spravují, nedojel... a poslali za sebe jen bednu (počítače). Která se nechtěla bavit s projektorem. Když se po záchranné akci zahrnující zařizování a běhání podařilo data získat, ukázalo se... že anime uvedené v programu tam vůbec nebylo nahrané... a když se z počítače podařilo konečně nějaké rozpohybované obrázky vydolovat, zjistilo se, že tam nejsou české ani slovenské titulky. Prostě bomba. Danajský dar hadra.

Jinak mi z programových linií v paměti moc neutkvělo... až možná na Cosplay. Lana Estari po právu získala cenu pořadatele za svou Red Shirt ze Star Treku. Jen doufám, že to hodinové nehybné ležení na podlaze neodstonala.

V neděli jsem si na organizování úklidu části školy potvrdila, že organizování týmu lidí mi překvapivě jde. Zdá se, že pracovní zkušenosti se osvědčily. :)


A jaký bude Koprcon 2015? Nechme se překvapit!

Koprcon 2010 (link with caution)

Nejlepší je psát hned po dané akci, pokud zrovna nepadáte únavou na ústa. (začátek napsán v neděli večer s obličejem na stole, pokračování volným stylem, když byl čas.)

Varování: V textu je použito slovo sympatický, milý či pohodový tolikrát, že některé citlivější jedince mohou rozbolet oči. Ale v podstatě to znamená jen tolik, že na Koprconu bylo opět moc fajn (1).

Lidi, co jezdí na cony se mění. Někdo jezdí na přednášky. Někdo za lidmi. Někoho to může přestat bavit a jezdit přestane. Někdo postoupí na další úroveň. Začne con organizovat, nebo alespoň dává průchod svým masochisticko-samaritánským sklonům tak, že při organizování pomáhá.
A jelikož SFK Radegast se na organizaci podílí (tedy aktivní členové, nebo-li zdravé jádro), nemohla jsem ani tento ročník zůstat stranou.

ORG, ORG, ORG Letos nám směny na recepci a Wii Innes rozdala papírky se směnami a místem, kde hlídat. Jak ukázali už smrťáci v Dead like me, podobná dělba práce funguje docela dobře. Dokázali jsme se vystřídat tak, že krom přestávek na jídlo jsem zvládla sem tam i překládat... Každopádně si to vybralo svou daň, protože na konci jsme všichni vypadali TAKHLE.

Comicspoint I když jsem na interview ohledně SotE šla spíše kvůli tomu, že tam Toe natáčel záznam pro KoCoGeL, docela jsem se bavila. Ukázalo se, že pan Buchal je docela příjemný chlapík a má to v hlavě srovnané. Doufejme, že mu byznys bude kvést, protože pro comicsomilné osoby by to bylo jedině dobře. Slečna u stánku s omnibusy byla mimo jiné také grafická editorka (měla tam po ruce pracovně vytištěného Indyho. Bude to mazec, to mi věřte!(2) :) ). Každopádně jsem neodolala a s kvílením (poněvadž mi krvácelo srdce a peněženka) jsem si pořídila bobble-heada Bobby Fetta. Teď už dělá na poličce v Brně společnost Shaunovi a červenookému Rabbidovi.

Doupě. Tentokrát jsem se do Game linie přispěla svou troškou hned dvakrát. A nebylo to špatné, lidí se sešlo dost. Dokonce mi styl přednášení pochválili staří přednáškoví mazáci. Tož fajn. Každopádně, pokud pokud hledáte někoho na zajímavé rozhovory v různou denní i noční dobu, téhle party není špatné se držet. Speciální dík patří Peťkovi, který mi pomáhal s péčí o promrzlou Káju. A mistru Kališovi za přínosné informace o siločarách ;) .

Anime místnost byla klasicky opět o dveře vedle doupěťáckých. Anu, Lucki i Win mají o Istroconech/Comicssalónech plné ruce práce, tak bylo fajn si s nimi popovídat teď. Přednáška o Manze v ČR se taky nesla v pohodovém stylu. Zanadávali jsme si hezky, udělala jsem reklamu Deníku i Vějíři, ačkoliv Lys s Goblochem nakonec nedorazily.

Spánkový deficit je svinstvo. Zvláště v kombinaci krátký spánek (3,5h), pobíhání po conu s následným „tvořivostně-organizačním“ srazem kolem půl dvanácté večer. To se pak člověk neudrží, aby chvílemi nevrčel (i když to neplánoval) a navíc může dostat i chuť zadupat Jiskru do země. A na koherenci příběhové linky jste citlivější než obvykle. Ovšem Lord zase perlil, tak se velmi těším, až ty svoje nápady přepíše do textové podoby.

Kostýmy. Někomu sedí jako druhá kůže, někdo v nich vypadá, že za chvíli zmrzne nebo že si bude muset pořídit oblek z tauntauna, aby zabránil nejhorším omrzlinám(3), někdo zase vypadá jako reklama na vysavač(4). Řekla bych, že neoficiální hodnocení nejlepšího kostýmu letos vyhrál –dam– se svým dinosaurem. Japonci by jemu i Dortovi utrhali ruce za práva na epic fight, který proběhl během soboty před recepcí.

Jídlo. Jedním z pilířů každé akce je zásobování. A Koprcon si rozhodně zaslouží pochvalu. Věci z hladového okna se daly jíst, asijští šéfkuchaři na rohu žhavili pánve (letos rozhodně vedla kombinace gyros a hranolky) a co se týká baget v bufetu, moje chuťové pohárky by mohly pět ódy.


Ohlasy. Letos se lidem psát moc reporty nechce. Každý má moc práce (já také). Ovšem jsem beznadějný grafoman. Stejně jako Champbacca, který dokázal sepsat report za rekordně krátký čas... a napsat taky pár hezkých bludů na závěr :)).
S tím souvisí... nevím, zda gratulovat Tess (viz. Champbaccův report), ale můžeme gratulovat bývalému ing. bohovi Vodenovi, protože se mu rodinka rozrostla. It´s a boy, hell yeah.


Na závěr Držím palce -damovi-, ať v sobě zase najde sílu na další ročník. Letošní byl moc fajn.



(1) I když se samozřejmě vyskytl klasický organizátorský bipolarismus. Jednu chvíli je vám fajn a o okamžik později jste nasr... naštvaní na všechny okolo... ovšem když se to zprůměrovalo, tak těch příjemných chvilek bylo přeci jen víc.
(2) Pro japanofily: Dattebayo!
(3) Tenoučky vypadající kostým Luka nebo slečny v jedijských kostýmech kde kalhoty vyměnily za sukně různé délky. O Guri a Leie nemluvě.
(4) Toliko k debatě, zda si vybírat kostýmy úměrné své postavě.

Tricon 2010

„Už dlouho jezdím na cony, ale tohle jsem jaktěživa neviděl.“ aneb „Přijeli jste pomáhat? Zaplaťte si!“ aneb „Z Triconu jsem byl nejvíc nadšený asi tak z toho trika...“

Takhle by se dal shrnout letošní Tricon (Eurocon/Polcon/Parcon). Bohužel se nedá říct, že by bylo to podivování se zrovna pozitivní. Zvláště pro zúčastněnou pomocně-organizátorskou sekci. Nejlépe to asi vystihl Champbacca se svým reportem o Konu wykurwenym, který je ovšem napsaný v polské variaci na l33t (tzv. „PL-33t“), která některým osobám, převážně z vnitrozemí Čech(1), způsobuje oční potíže. Tak aspoň přispěji zlomkovitou nešifrovanou verzí.

ČTVRTEK
Vyráželi jsme brzy ráno, sraz byl na Svinovském nádraží. Tam jsem už narazila na Ace, Lewin a Sil. Když už jsme si skoro začínali dělat starosti, došli i Innes a entita na fórech známá právě jako Champbacca. Ještě jsme stačili doplnit proviant na cestu a už jsme nasedali na vlak do Těšína. Ve vlaku ještě proběhlo předávání darů z Číny a jiných... došlo dokonce i k drobné finanční podpoře budoucí studentky sinologie. Innes nám po cestě drobet chrchlala.
Cesta probíhala hladce až do Těšína. Bylo kolem deváté, půl desáté ráno... con začínal v jednu a nikde ani šipka. Začali jsme se shánět po hlavním koordinátorovi naší skupiny, Randalfovi, a byli jsme nemile převapeni, když jsme zjistili, že ještě není na cestě (později se ukázalo, že mu v brzkých ranních hodinách čeští organizátoři poslali jakési materiály, které pak až skoro do desáté ranní tiskl, aby je mohl dovést, takže dojeli s tříhodinovým zpožděním). S Ertefaiolem na telefonu a později Lewininou znalostí místního prostředí jsme prošli kolem zamknutého gymplu až k Jazz klubu. Tam nám po magické formulce: „My jsme přijeli jako výpomoc Triconu“ pán odemkl spodní prostory, dal nám klíče do ruky a zmizel. Po dalším telefonátu, asi o hodinu a půl později, jsme zjistili, že jsme byli odnavigováni špatně a že máme být právě v gymplu. To už nám podotýkám do klubu došel jeden postarší pár, že jdou na Tricon a kde by se mohli zaregistrovat.
Nastal přesun.
Do gymnázia, kde chudáci chvíli nevěděli, co s námi. Takže jsme já, Sil a kluci pomáhali stěhovat bedny zadním traktem do „druhého vchodu“. Vyrůstání na severu, kde chytáme polské TV programy, se vyplatilo. Vzpomněla jsem si na pár polských slovíček a tak jsem se lámaně zeptala, kamže to přesně táhneme... reakce ostatních šerpů si zaslouží zvěčnit.
Ch.: Ona umí řeč místních domorodců.
A.: Plus 50 XP, game master má dneska dobrou náladu.
Pak přišel školník, a odemkl dveře výše zmiňovaného druhého vchodu, takže bylo nutné postavit stráž. Nakonec jsem se obětovala a zůstala tam. (2)
Koordinace v operační skupině SFK Radegast (:D) proběhla hladce, takže jsme se rozdělili do dvou skupin a hlídalo se, registrovalo se (3) a tak podobně. Kdybych sama nepodnikla výpravu do hlubin gymnázia, tak by nám doteď nebylo jasné, kde je Gamesroom, na který se všichni ptali.
V pozdním odpoledni Innes přestala mluvit docela, jen docela dobře imitovala pacienta po amputaci hlasivek či nazgûla v zácviku. Ve čtvrtek byl na pořadu dne ještě koncert Jarka Nohavici.
Dostat se do Těšínského divadla chtělo trochu umu... bloudili i slavní :). Takže jsme nakonec do divadla šli ve skupině s Weigelem, Neffem a pár dalšími. A po cestě jsme potkali/předběhli Sapkowského.
Koncert měl svoje kouzlo. Zvlášť, když se pak zpěvák ozval, že: „...tu písničku, co právě dozpíval, chtěl věnovat Ondřeji Neffovi, ale vzpomněl si na to, až když začal zpívat, tak mu aspoň věnuje tu další...“ a z obecenstva se ozval Neff hlasitým „Děkuju!“
Fanoušci scifi a fantasy si pomrukovali, někteří zpívali nahlas a ještě si vytleskali dva, tři přídavky.
Po návratu z divadla jsme se ještě dozvěděli, že si Poláci bez předchozího varování rozmysleli, že pojedou i přes noc a že my bychom jim tam ten druhý vchod měli hlídat. S tím, že byli na noc na jednu budovu zaplacení dva, verzálkami DVA, borci od ochranky. To už jsme opravdu měli sto chutí sbalit si skupinově věci, obětovat ty dvě stovky a jednoduše odkráčet, ať si to tam řeší, jak chtějí. Nakonec Justýna sehnala jakéhosi polského spoluorganizátora, který to tam v noci proseděl a prospal.
Situace se pak uklidnila... a ještě před spaním jsme ještě zažili legendární debatu, kde došlo i na kulturní zvyky domorodců kolem Havířova při oslavách Nového roku.

PÁTEK
Borci z ochranky prchli, jak měli zaplaceno, tj. v osm ráno. Hlavní organizátor dorazil kolem půl desáté a divil se, že tam nezůstali.
Část naší skupiny se probudila před osmou a hlídali jsme a střídali se... já si dotáhla notebook do druhého vchodu a snažila se, poněkud bezvýsledně, dělat na prezentaci v powerpointu k obhajobě bakalářky.
Než jsem se nadála, tak už se blížila dvanáctá hodina... proběhlo střídání stráží. A půlka naší skupiny vyrazila na autobus na polskou stranu. Ukázalo se, že podobný nápad dostala i Zira. Takže se nedalo přeslechnout, že na polské straně hospody zavírají hrozně brzo a tu conovou účastníci vypili za jeden večer.
Prolezli jsme obchůdky, kde jsem si mohla jen stýskat nad nedostatkem financí (nakonec aspoň padly necelé dvě stovky za oběť kšiltovce s motivem SW Impéria... a na cestu domů jsem si musela půjčit, já ostuda), a pak už jsem se dostavila na přednášku Kossakowské o Voodoo. Nejednalo se tedy o besedu s autorkou, ale nicméně vyprávěla poutavě. Jen mě štve, že ony praktické recepty (jak udržet muže i domácí mazlíčky doma, jak si pomoci od uřknutí) měly jen jednu nevýhodu. Protože byla přednáška v polštině, tak mi vždycky minimálně jedna důležitá ingredience unikla.
Na přednášce jsem se potkala s Taylor a jejím bratrem (který sloužil tak trochu jako šerpa... proč mě nenapadlo vzít si s sebou Rozsévače větru? Asi proto, že se mi s tím nechtělo tahat...). Snad jsem je příliš nevyděsila, oba byli hrozně fajn :). Proseděli jsme tam ještě přednášku Vrbenské o místních mýtických tvorech (5) a pak byl čas na jídlo. Nakonec jsem Tay zdržela někdy do půl páté (ještě jsem jí představila pár lidí od nás – takže pokud někdo z budoucích přednášejících na Koprconu či Cravataconu znáte Taylor, poptejte se jí.).
Pak zase následovalo kolečko hlídání... hrozně mě pobavilo, jak se lidi hlásili na polské LARPy, které byly v podstatě do jednoho zrušeny, protože se polští organizátoři opili do němoty a zřejmě přes den střízlivěli.
Innesin zdravotní stav se zhoršil natolik, že se rozhodla kolem půl osmé odjet. A já se k nim nakonec připojila, protože jsem při zkontrolování e-mailové schránky zjistila, že mám obhajobu BP o dva dny dříve, než je napsáno ve STAGu (6), tak jsem se rozhodla odebrat domů a psychicky a i jinak se připravovat...

Prý byla sobota v pohodě, ale to už se musíte zeptat někoho jiného.

Na závěr ve zkratce:
KLADY: Byla jsem zase jednou s lidmi, se kterými jsem ráda. Co na tom, že bych si je víc užila, kdyby šlo o nějakou komornější akci např. v Kopřivnici, Ostravě nebo v Olomouci.
O dalších kladech se pak dá mluvit v podstatě v heslech: koncert Nohavicy, Vrbenská, Kossakowska, Taylor :D
ZÁPORY: Naprostá absence komunikace, hlavně z polské strany (i když třeba taková Justýna tomu tam šéfovala hodně slušně). I kdyby jsme se snažili jakkoliv, tak se můžeme klidně třeba stavět na hlavu, ale bez správného intelu se pomáhá a organizuje velmi špatně.
Svinčík v databázi.
Většina věcí se utřepala až druhý den conu odpoledne. Přibyl dokonce i jízdní řád autobusů. Nemělo to být jasné už od začátku?

Zaslechnuto: Když uháněli sub-hlavní organizátoři toho nej, nejhlavnějšího (MK?)... většinou buď přijel pozdě a nebo jsme slyšeli, že se s kýmsi druží v hospodě. Zřejmě doufal, že se con zorganizuje sám.

(1) Nádherný slovní obrat, který použil na koncertě Jarek Nohavica.
(2) Dodnes nepochopím, proč, když ještě nebyl program a lidi s potřebnými věcmi stejně chodili zadem, musel být ten vchod otevřený. S tím, že školník to tam chodil kontrolovat během prvních dvou dnů co pár hodin.
(3) Další věc, kterou jsem nebyla schopná pochopit: Randalf posílal seznamy pomocníků i s požadavky na trička(4), ale jakmile jsme přišli k registračce, nebylo po nich ani vidu ani slechu. Na co je jim taková databáze, když tam nejsou schopní nic najít? A neřekla bych, že by to bylo chybou lidského faktoru. Na české straně byl pouze soubor v excelu, fungoval bezchybně a bylo v něm všechno.
(4) Taktéž veselá story. Polská výpomoc to pochopila tak, že osm hodin budou pomáhat, dostanou triko a pápá, půjdou chlastat do hospody. Naše skupina, zvyklá dělat na conu nepřetržitě, jen s přestávkami na jídlo, spánek a nějakou tu nutnou dehydrataci organismu, to sledovala s pozdviženým obočím. Někdo by měl s Poláky promluvit o plýtvání zdroji.
(5) Vždycky mě udivuje, kolik toho ta sympatická dáma ví.
(6) Předběžný termín ve STAGu: 1.9.2010, realita: 30.8.2010... den zjištění skutečnosti: 27.8.2010

Pozdní Fragmenty z Festivalu Fantazie 2010 (PFFF!)

ve znamení soustavného míjení, vedra a enigmy jménem Čestmír Koukal

(V průběhu necelých dvou měsíců jsem stačila spoustu věcí zapomenout, program někde vyhodit, takže o přednáškách je v následujících řádcích jen minimum... a jak už se tak klasicky říká... byli jste varováni.) 

Cravatacon 2010

aneb report, který by se hodil spíše na twitter či facebook. 

Strávila jsem tam 2 hodiny a 45 minut. To je můj dosavadní rekord v délce ne-pobytu na conu. A druhý Ccon v řadě, kdy jsem musela pobyt zkrátit kvůli nemoci/zdravotním potížím. Tentokrát jsem přijela pouze proto, že za mě nebyla v programu náhrada. Snad se to do příště zlepší. Měla jsem přednášku, na kterou lidi přišli až na konci (protože byli příliš zabraní do debaty venku...ale pak se jich dovnitř nahrnulo dost... až jsem koukala) a workshop kreslení, na který pro jistotu nepřišel vůbec nikdo (ach ten první den na conu a obecně slabá populace fanů anime a mangy kolem Nového Jičína). Zvládla jsem mrknout na konec Terezčina kvízu (*skáče radostí*), sníst dva tousty, prohodit pár slov se známými,předat co jsem měla předat, vyžebrat si, co jsem tak moc chtěla, a jela jsem opět domů, k čaji a další dávce antibiotik (naštěstí nic nakažlivého).
Po dlouhé době jsem se viděla s mnoha známými, a i když to bylo na malý moment, stálo to za to...

Poznatky:

Šok! Peťulák si nechal narůst vlasy. Kuba si je zase nechal neuvěřitelně zkrátit. Oběma to sekne :).
Kluci z Bohemia Interactive jsou zlatíčka. Komplet všichni ;)
Mám Runner´s bag z Mirror´s Edge a mám z toho tááááááákhle *ukazuje rukama* velkou radost. (První krok ke cosplayi Faith :) )

Na závěr bych se ráda omluvila osobám, se kterými jsem se nestihla rozloučit... ale nechtěla jsem převozníka nechat dlouho čekat...

O Koprconu

aneb Inner geek unleashed...

Komiks sléz - Ostrava ´03

upozornění: obvyklá hladina jedovatostí a ironie obsažena...

Akce, které jsem se původně neměla ambice se zúčastnit – vypadalo to, že půjde jen o čistě „chlapskou“ záležitost a tam bych přeci jen trochu vyčnívala. Takže jsem svůj pobyt v Ostravě chtěla zúžit na vyplenění OP Prostějov, nějaký čas se svou drahou polovičkou(protože toho není nikdy dost...) a poklidný odjezd domů. První dva body se mi úspěšně podařilo splnit, ale se třetím byla trochu potíž.

Nájezd bandy komiksáků byl naplánován na druhou hodinu odpolední. Takže jsme tam s Tobim dojeli a potkali se s BeeSeem (který se rozhodl pro aklimatizaci v Ostravském prostředí už dva, tři dny předtím) a pak čekali. Komiksáci měli dojet právě ve dvě, vlakem Praha – Warszawa wschodnia. Podle toho, že vlak pokojně odjel a oni nikde, se usoudilo, že za

A) budou za chvíli volat z Bohumína, že zastávku pro silnou alkoholovou hladinku zastávku přehlídli, nebo za B) na vlak ani nenasedli.

Někdy po 40 minutách postávání BC ztratil nervy a zavolal jim. Ukázalo se, že se rozhodli jet pozdějším vlakem, bez dalšího upozornění čekajících, tzn. nás tří.

-=v tomto místě mi o nějakých 8 minut ujel vlak do zpátky domů, takže jsem se rozhodla posečkat o něco déle – než mi pojede autobus=-

Kapis jakožto zdejší domorodec převzal vedení a vedl skupinku k Ostravské Radnici. Abych se přiznala - pokud jsem ji někdy viděla zblízka, tak už to bylo tak strašně dávno, že se nepamatuju. Tady měli páni komiksáci natočit jakési poučné dokumentární video (více nepovím :) )... A rozhodli se ho natočit nahoře na věži (do které se můžete pohodlně dostat dvěma výtahy) . Takže jsem vystoupali v kabině jednou, zaplatili vstupné a vystoupali až úplně nahoru... a pak zjistili, že jim chybí jeden ze tří hlavních protagonistů filmu. Takže jsme mu zamávali z vrchu. Pak nás Kapis provedl a ukázal z oné výšky kde co je. Konečně vím, kde je slezskoostravský hrad. Hrady bývají obvykle na kopci... ale ten ostravský, že 13. století se vlivem poddolování města propadnul o cca. 40 metrů dolů. Musím se pochválit, zbytek jsem pak vyjmenovala zpaměti. Ještě jsme byli svědky, jak nějací pitomí teenageři ohrožovali kolemjdoucí dole tím, že hodili dolů sněhovou kouli... padala ohavně nekonečnou dobu... a naštěstí nedošlo k zásahu nikoho dole. Ale zasloužili by za to pověsit za uši z věže...

V mezipatře, kde byla pokladna a prodej suvenýrů, pak pánové objevili pamětní mince. Vidět transformaci dospělých mužů v malé kluky je moment k nezaplacení... Když uspokojili své sběratelské choutky, šlo se zpátky dolů za BeeSeem. Pak nastala dlouhá chvíle vyjednávání, co že se tedy bude točit a jak se to bude točit, načež mi vrchní kameraman (tj. André) vrazil kameru do ruky s tím, že to mám natočit a že zbytek už jde do hospody.

Nakonec celý natáčecí štáb situaci zvládnul.

-=v tomto momentě jsem měla cca. 5 minut na to, abych se dostala od ostravské radnice k autobusovému nádraží... takže opět nic=-

Do hospody U Pecivála vážně dorazil. Tady už to nabralo klasický charakter slezu. Po nějaké době dorazil i Mankin a následovali i další - obchodovalo se i s komiksy, podepisovaly se "Bubláčky". A když se sešel dostatečný počet lidí, začalo se metrovat. Zajímavá je v tomto případě měrná jednotka - znáte výraz "metr piv"? Uvažuju, zda se to dá považovat za jednotku osmičkové či desítkové soustavy. To si takhle necháte načepovat "metr piv", přičemž vám jich na stůl přinesou deset, ale na účtence se vám ocitne pouze osm čárek. Neradno komentovat, že si číšnice musela k našemu stolu donést namísto obvyklého úzkého lístku něco o rozměru A5. Ale úkol ten lístek zaplnit čárkami jsem nechala na pánech. V 18:20 mi jel autobus domů (a doma čekal na vyvenčení pes)... takže jsem ještě drobet podebatovala s Wolffcem. Vypadalo to, že byl mile překvapen že existují "příznivci komiksu ženského pohlaví"...

No, a pak se rozloučila a už mě čekala jen cesta domů.

Třešnička na závěr: Zhodnocení slézu slovy Mankina :)

Miesto konania: Ostrava, restaurace U peciválů
Čas započatia akcie: 31.1.2009 cca od 16 hodiny,
Čas ukončenie akcie: individuálne, mnohí nedokážu bližšie určiť.
Počet účastníkov: 11+1: Andre, AZTeck, BeeSee, Dark Scavenger, DEmnoG, Kapis, Mankin, Markyz de Sade, Slaine, Toebiash, Wolffce, + Sid ako pokus o intelektuálneho zástupcu opačného pohlavia (andre sa nepočíta)
Počet preživších: podľa posledných informácii Policie ČR viac-menej všetci

Stran etymologie
Hned při příjezdu se ukázalo, že Markýz neztratil svůj "ostrovtip" a že některé návyky z Comics Salónu mu zůstaly. Další oběť byla nepřítomna, tudíž stran jeho BMI a „ztepilé postavy”, nepadlo ani slovo... ale hned při příjezdu mě pozdravil bodrým „Nazdar, chlape”, takže ano... nezměnil se odposledka ani trochu. Ale pokud se stran jeho komunikačních schopností týká - snažila jsem se zpracovat styl jeho vyjadřování, ale pak jsem to nechala plavat (mám pocit, že jsem v hospodě byla z komunikačního šumu schopná odfiltrovat něco, co se tvářilo jako kompliment... ale můžu se mýlit. Whatever.).
Význam onoho pozdravu mi dneska osvětlil Miharu na názorné ukázce. U nich v práci sem tam také označují jednu slečnu podobně. A označení "chlap" se netýká jejího vzhledu. Je to drobná, pohledná blondýnka, každým coulem osůbka dívčí. Označení se totiž týká jejích komunikačních schopností. Alespoň u pánů převládá názor, že pokud se baví smíšený kolektiv, je to poněkud svízelnější, než kdyby byli debatéři jen jednoho pohlaví. A pokud se ta jejich "skupinka" bavila s výše zmíněnou osobou, konverzace tolik nevázla jako s jinými slečnami. Hm. Tak že by přeci jen kompliment?

Koprcon 2008

motto: „Za chvíli jsem zpátky.“

Letos pro mě měl trochu jiný nádech – zvlášť proto, že jsem na papírek/vstupenku vyfasovala Asajj (Asá:ž? O RLY?). To znamená, že došlo i na to, že jsem měla nějaké organizátorské povinnosti. Abych pravdu řekla, bylo to tak napůl. Měla jsem hlídat anime místnost. Ale to byl tak trošku háček – promítající byli zvyklí na to, že jsou v oné místnosti pořád, tak jsem si připadala trochu zbytečně. Ale byli zlatí. Aspoň jsem hlídala chvíli místnost, když si šli vyzkoušet malování perníčků (jejich mrkající Vader nakonec perníkovou soutěž vyhrál. Gratulace!). A dařilo se mi kdykoliv, kdy jsem vyšla z anime místnosti a někam se usadila, narazit tak do 5 minut na Krysu. Proto jsem taky většinou byla rozlítaná a neschopná delší dobu setrvat v nějaké společnosti. Mrzí mě, že jsem nebyla schopná dodržet to, že jsme si se San a Kiranou řekly, že doženeme, co jsme zameškaly na Akiconu. Nepodařilo se, bohužel...

Drobty povšechně
- Skoro to vypadalo, že letos nedojedu. Měla jsem úmysly jít pomáhat už ve čtvrtek (to bylo ale Příborsko-Novojičínské skvadře zavoláno, že není potřeba), ale nakonec jsem dorazila v pátek a ještě později.
- Karban! Letos v kavárně vládl karban! Na poker se hezky dívá :) Místo CTF jsme tam v sobotu pekli jsme pizzu. Kdo vyhrál netuším, protože jsem byla odvolána s tím, že mám hlídat GameRoom. Kdo je tedy ten šťastný s nejvíce splněnými objednávkami?
- Když už jsem tam hlídala, nedalo mi to, abych nevyzkoušela Nintendo Wii. Je to super! S Lewin jsme si namohli při hraní tenisu pravou ruku, zjistila jsem, že bowling mi jde stejně mizerně jako v reálu a o jeden nebo dva údery navíc a přeboxovala bych Drussuse. No kdy se vám to jindy podaří zažít? *eeevil grin* Ovšem některé zmiňované aktivity jsou lepší naživo.
- Obědvali jsme s Chuckem Norrisem.
- Vodenovo SW vs. She jsem prošvihla a letos mě to ani nemrzelo. Nejsem si jistá, ale bylo to kvůli dvěma debatám. Jedna se odehrála v tělocvičně, další u Game Roomu – ta první byla vysvětlovací, ta druhá zábavná: „Co bysis vybral/a A nebo B?“.
- Měla jsem dvě přednášky. Na obě přišli lidi... na přednášku o upírech to vypadalo, že je plno(klidně být mohlo, i když u takové malé místnosti...). Zatím mě ještě nikdo nenapadl a nepokousal (a to se mi podařilo seznámit se na Kopru s nenápadnou, ale zato schopnou adminkou webu Děti noci), tak to můžu brát jako dobré znamení.
- Z přednášek ostatních jsem neviděla kompletní asi žádnou. Ale zašla jsem na Kostýmy a podívat se na reality show... ze které jsem viděla jen členy CSWU vyrovnané do řady. Hm. Vypadalo to docela pěkně.
- Myslela jsem, že chlupaté koberce obvykle nejsou náchylné k přitahování stalkerů. Světe div se, ono jo.
- Prý se debatovalo o rozmnožování trpaslíků. Na čem jsme se shodli už si nepamatuju. Na RPG se taky mluvilo tak trochu o rozmnožování. Draci a dhampíři, těhotenství a vlkodlačice... obvyklá sorta.
- Letos jsem poprvé na Koprconu netancovala. Nejdřív jsme dávali dohromady právě „RPG team“ (něco jako Avengers) a po tom mě chuť přešla - s Innes a Champbaccou jsem se vydala vyčistit si plíce od vydýchaného vzduchu a z átria zahlédla výjev, který by mohl směle konkurovat Danteho peklu. A z Pekla já mám respekt.
- Několikrát jsem byla svědkem tzv. přemístění. Jinak si nedovedu představit, že bych mohla vidět některé lidi jít tolikrát dolů a nikdy nahoru. U ing. Boha je to pochopitelné, ale Lord by se svými andělskými schopnostmi neměl tolik machrovat.
- Vítr byl letos hrozný.
- Je prima vidět se sejít dva lidi, kteří mají takové vlohy pro vytváření vnitřních světů a vyprávění příběhů. Imagination at work... to se pak dá klidně sedět na chodbě i do páté hodiny ranní.
- Saw a Drunken mastah... drunken Jedi Mastah. Nevěřila bych, že něco tak malého mohlo být tak opilé.
- Ironie: Vyhánět jakožto org někomu ze spacáku po galavečeru opilce, který má tělesnou hmotnost větší než vy a s logikou sobě vlastní vám tvrdí „Musím jít spát... Star Wars!“ a v mozku mu očividně dodělává poslední neuron, který se zoufale snaží udržet aspoň ty základní tělesné funkce. A potom, co ho vyženete si uvědomíte, že o dva spacáky spal člověk, který by ho vzal za límec a jednoduše by ho k jeho vlastnímu spacáku odnesl.
- Champbacca se evidentně před odjezdem do Prahy nudil – pomáhal v neděli uklízet. Když už to nikdo nezmíní tak aspoň já - děkujeme.

Celkově vzato mám z Koprconu dobrý pocit – drobné obměnění kolektivu nebylo na škodu. U conů je zajímavé pozorovat, jak se jednotliví lidé mění. I když někteří zůstávají pořád stejní (Tess například. A je to dobře.), tak někdy jsou ty změny vyloženě skokové. Byla jsem skoro překvapená, jak se mi třeba s Mighouptem dobře povídalo.

A na závěr – drobný bonbónek: Kdo asi zařídil tuhle reklamu? Ilustrační foto k ní je zjevným důkazem, proč mezi stormtroopery není žádná žena.

Skok na ComicsSalon 2008

Cestou jsme zjistili, že vzdálenosti jsou relativní a rychlíky směr Maďarsko* mají speciální vagón s kupé pro vozíčkáře, kam se vozíčkář nevleze, protože chodby jsou moc úzké. Bravo. Jinak to byla vcelku bezproblémová cesta. Pokud vám nevadí mrňous, co neustále leze po kupé i ven. Ale naštěstí to byl sice vysmátý, ale tichý průzkumník. Těsně po tom, co jsme dorazili do Blavy, začal se po Tobim shánět někalý komiksový živel známý jako MdS - už jsme se lekali, že nás stalkuje z nedaleké aleje. Tramvaj nás zavezla na místo conání.
* No pun intended - vlak jel sice do Bratislavy, ale končil v Budapešti.

Areál byl oproti minulému ročníku jinde, tentokráte byl CS v Istropolisu. Což nebylo tak zřejmé, protože všude byly vylepené plakáty na Producenty (verze 1968/2005). Budova se ale nedala přehlédnout, takže nakonec stačilo jen najít vchod. Prostory byly úžasné, obrovské, přehledné... ale stavitelé asi zapomněli na jednu věc - klimatizaci! Nebo nebyla budova dělaná na takové množství lidí. V I-polisu se nedalo skoro vůbec dýchat - bylo tam jako v jednom obrovském pařeništi. Takže - příště kyslíkové bomby s sebou. Nebo nějakou zbraň, kterou vystřelíte do stropu díru, aby jste se zachránili před pomalým udušením. Žízní člověk netrpěl, když nechtěl - byly tam dva bary a pak nezbytný stánek s energy drinky. Menší mínus spojené s příjmem a výdejem tekutin - za záchody se letos platilo.

Lidé Bylo jich hodně. Prý jich letos přilo přes 6000. Má to svoje kouzlo. Třeba na přednášce o Japonské angličtině (nápisy typu "snucks" či "byg cola" musí být pro turistu šok.) jsem díky spolupráci při řešení kvízu zjistila, že správný japonsko-český slovník poznáte podle toho, jestli je tam výraz pro morče. Chovatelé morumotiek se holt nezapřou. Pak jste se mohli potkat na place s nejrůznějšími cosplayáři... byl tam Cloud, Vincent z FF, Mana!!! /poznáte... foto by Meši/- což byl Getrik = ten klučina v lolita šatečkách se silnou vrstvou makeupu, který si spešl pro tu příležitost oholil obočí. Není divu, že vyhrál. O_o Dva komiksáci se domnívali, že je to ženská, protože měl prsa, která vypadala velmi přesvědčivě :)) ... komiksoví milovníci se mohli vyfotit s Jokerem (na c-soutěži se vrhnul na komentátora s hláškou "Lets put a smile on that face!"... docela z něj šel strach =>)
Roztěkaná jsem byla slušně(stav, podobný předávkování kofeinem, komplikovaný šťastným úsměvem a povznesenou náladou, a je způsobený lidmi.). Známých lidí tam bylo hodně. Hned zezačátku se nám podařilo potkat s Pajou a Jurajem(komiksáci)... Randalfem a STARHAWKem(který měl podle všeho krutě nabitý víkend :) ). Taktnost MdS neřeším. Tobiáš se pak vytratil na Pavlovského přednášku o X-menech, takže jsem prozkoumávala areál sama. pozn. Slovenští deviantartisti mají tendence držet se ve skupinách. Potkala jsem úžasnou Maeuschen a její gang :)) , se kterými jsem chvíli pobyla(sešli se a pak se vydali ven, zatímco já jsem zůstala a prolézala zbytek areálu... pak se mi ztratili. V jedné z postranních chodeb, jsem pak potkala cosplayerku Sephirotha, jak se zkrášluje. S dlouhými stříbrnými vlasy jsou potíže, to byste nevěřili...). Niam měla zrovna službu v šatně. Na cosplay soutěži jsem se dole potkala s Draugwen, která je spoluorganizátorkou CS (hrozně milá osůbka. Měla být na loňském KoprConu, ale chyběly jí finance. Vážně uvažuju nad dobročinnou sbírkou - nejen, že je milá, ale umí taky skvěle přednášet!). S tou jsem si tak moc nepopovídala(naštěstí jsme to pak aspoň malinko spravili u obrazů), protože mě ze schodů v kinosále málem srazila teh snuggling mastah Mešitka :D. Díky ní jsem poznala DarkCrow u které vůbec neplatí nomen omen - naopak, chodí v jasných barvičkách. Na CS měla byla jako cosplay Kusuriuriho z horrorového anime MoNoNoKe. Fotka Meši a DarkCrow - sluší jim to, ne? :)
Chvíli jsem myslela, že Salla blafovala a nedorazí. Ale byla tam. I s Ondříkem. Dostala jsem dáreček na narozeniny, jaj XD *rozplývá se štěstím*... krásný vějíř o kterém sice předtím říkala, že je to teď tak trochu mimo... ale ve stojatém vzduchu Polisu to bylo požehnání :). S Pajou a Jurajem jsme šli na pizzu - byla výborná. A měli tam noname kofolu :) ... a ve chvíli, kdy jsme už to vypadalo, že nám nezbývá než čekat na další vlak dvě hodiny a nebudeme mít co dělat(do přednáškovek se nám nechtělo, protože se v nich nedalo dýchat), narazili jsme na dva zbývající komiksáky a když jsme nalákaní úlovkem jednoho z nich (knížka artworků s komentářem z prvního filmového Hellboye) zamířili ke stánku Brlohu, vynořil se odkudsi 81splinter(takto aspoň vystupuje na forumu KoCoGeLu) a pak Meši a gang a ještě neradi jsme odcházeli na vlak.
Jo, a nebýt upozornění, nevšimla bych si - ale Ten škaredý by se neměl chodit opalovat na pláž, protože by si ho Greenpeace mohli splést s vorvaňem a začít ho tahat zpátky do vody. Uf O_o; )

Merchandising Z letošního CS jsem byla nadšená. Takovým tím "zastřelte ji někdo, než se tady samovznítí". Bylo tam vše, po čem oko, srdce a ruce lidí, kteří jdou na takovouto akci, zatouží. Moje peněženka je teď lehčí o peníze za nášivku chibiny Roye Campbella(nemohla jsem ho tam nechat!), několik plakátů, COPIC liner a Palestinu. Dlouho jsem uvažovala nad dlouhými černými šněrovacími rukavicemi, které byly ve slevě, ale nakonec to padlo. Sice by byly výborné na nějaký random cosplay/LARP, ale lesklé vypadaly trochu moc SM *povzdech*.
Palestinu jsem vůbec původně nechtěla koupit, ale když už jsem ji vyhrábla z kupky, nemínila jsem jej pustit... Dlouhý krátký příběh... V knihkupectví Brloh byl požár. Přijeli hasiči a postříkali všechno vodou a podle všeho prý napáchali ještě víc škody než oheň, který se ještě nestihl tolik rozšířit. A protože takové knihy nemůžete prodávat normálně, ty slušnější tam měli s 50% slevou. Ale stejně jsem tolik peněz neměla... takže jsem smlouvala, smlouvala, smutně se dívala... nakonec pomohla Salla (my hero!) finanční injekcí. Takže komiks cca. za 900sk je za 320Sk doma, jaj meh :)
Na figurku Yuffie po všech těch nákupec nezbyly penízky. Což je škoda... na stěně u Brlohu si mohl vybrat každý. Bonus pro Lorda - mrkni na spodní řadu ;) (tu figurku nakonec ukořistil Pajo)

Souhrn
Maximální spokojenost :) Příště by to možná chtělo trochu čerstvého vzduchu. A taky si příště budu muset nabít baterky do foťáku... Sobota byla plná pozitiv, až na jedno negativum, kterého jsme si všimli až zpět v Brně a které naši cestu slušně prodražilo... kdybyste někdo náhodou před Istropolisem u stromu našli neporušenou skleněnou čočku z foťáku, víte, komu se ozvat ;).
Pokud jsem někoho zapomněla zmínit, ozvěte se taktéž :D

Z deníčku Jumpera aneb FF 2008

Na skok. Tak by se dal charakterizovat můj letošní Festival Fantazie. Dlouho jsem se rozmýšlela na kolik dní jet. Trochu mi rozhodil plány fakt, že Spycon byl až druhý víkend a tak jsem se s těžkým srdcem rozhodla, že se letos nezúčastním SW linie. Ale nakonec bylo vše jinak. Tímto bych chtěla poděkovat Ondrowanovi za to, že mě po ICQ velmi nesmlouvavým způsobem přesvědčoval, ať jedu, protože se to velmi velmi vydařilo :).

Sobota č.1 – Star Wars a Cantina

Dorazila jsem kolem páté. Nebo spíše dorazili. Tobiáš, který neochotně souhlasil, že pojede se mnou, a Tarkish s bratrem. Netuším proč, ale zvedlo mi dost náladu to, že někdo z conařů, známých od vidění, jel s námi. Byť jen z Havlbrodu do Chotěboře...
Chvíli jsme ztvrdli u registrace (tehdy jsem se poprvé setkala s nárůstem byrokratického aparátu a docela mě to znechutilo), a pak už se mohlo vyběhnout ven a vítat se s ostatními(jaj!), debatovat a tak dále. Tob si docela koledoval – od Kendry v zeleném sárí málem dostal sadu za to, že se opovážil její přepychovou róbu nazvat ubrusem a podobně si koledoval ještě u kohosi. Jen si teď ještě vzpomenout :).
Po obhlédnutí situace jsme se usídlili se San ve výklenku a vybalili kreslící náčiníčko. Opět jsme se neúspěšně pokoušeli San přemluvit, ať nám dá k prohlédnutí svou složku s rozdělanými obrázky. Ukázala nám jich pár, ale nebylo jich mnoho. Nechala jsem San a Haluzze s Tobiášem a vkradla se do Star Wars místnosti, kde jsem hledala známé tváře. Naštěstí pro mě holky seděly úplně vzadu, takže jsem se propletla mezi lidmi, kteří sledovali duel Star Wars vs. LotR, a přivítala se s Artoo, Kerou a Vendíkem. Moje radost byla nezměrná :) .

Tolik času jsem ale v kreslícím rožku neproseděla(a tím pádem jsem tak trochu zanedbávala Toba... což je ostudné, ale tolik jsem toho potřebovala stihnout). Když byl čas doplňovat tekutiny, u baru jsem si ťukla medovinou se Sallou, Goofem, Ondříkem... Zvěmi se bohužel potulovala někde jinde. A domluvili jsme se na pokračování večer. Taky jsem se šla mrknout na Force Factor. Letos to bylo s účastí prachbídné. Nebýt osvědčených tváří, nevím nevím. Nekromantovi doporučila zkrátit výcuc z devítihodinové opery ještě o nějaký ten kousek, je to příliš velká zátěž na zvukovody. Sammael byla skvělá. Ještě teď se občas přistihnu při tom, jak si pobroukávám „Death Star je velkáá... superlaser má a je kulatááá...“. A pro pár vyvolených zasvěcených měl FFactor ještě roztomilé Equilibrium intermezzo. Kdy se anděl Lord seznamoval s lovcem upírů Edvinem (Champbaccou). Zatáhla jsem totiž tyhle dva do operace zvané „Kniha“*. Předtím se mi podařilo nechtěně mystifikovat Padmé, na kterou jsem bez předchozího kontextu vybafla něco velmi zmateného na způsob „až se Lord bude ptát na Edvina, tak ho za ním pošli, nechce ho zabít“. Omlouvám se.

Pak jsem se opět vrátila do tvořícího koutku, kde se k nám už před tím přidala Artoo (2D a 3D jezevčík rulez!). Později jsem šla s Artoo a zbytkem zkoušet točit s tyčí (nevykloubila jsem si obě zápěstí, úspěch. Díky, instruktorko Artoo :-*). A pak mě nějaká záhadná síla přitáhla do Vočí. Právě včas, protože LARP posezení bylo v plném proudu. A stálo za to. Hodně. Byla zábava. Naštěstí se krátká sukně řešila minimální možný čas (pod ní byly kraťasy, Lorde!) a pak jsme veškerou energii přesunuli k řešení momentální situace, hlavně jisté dvojice (výsledek je už možno si přečíst vy-víte-kde). Čas ubíhal rychle, drinky mizely podobným tempem a pak už se začala skupinka trhat. Valkýra s dhampírem odletěli na tygrovi na kutě... a Toe se našel.

Popřáli jsme skupince u baru dobrou noc a přemístili se do herny. Kde se u Battlefrontu uvolnilo místečko, takže jsem měla možnost si nesoutěžně zahrát. Lítání v TIE je nehorázně těžké, ale jinak mělo to běhání a střílení šmrnc...
Kolem čtvrté správci rozhodli, že se herna zavírá, jinak by se asi pařilo do ránka bílého. Uchýlili jsme se s Tobem na Buttulky(k Lordovi jsme se nakonec do spacáku nenastěhovali) a přečkali těchpár hodin, než nám jel první vlak.

* - jenž byla knihou s velkým K v několika ohledech – byla to Kalevala – kniha severských mýtů, zabalená v tašce Koruny a byla Kurňa těžká. Objevila jsem ji v jednom olomouckém antikvariátu a optala se, jestli by o ni nebyl zájem. A byl. Ještě předtím, než jsem tušila, že na 1. sobotu pojedu, jsem proto rozjela bestiální akci, která zahrnovala Lorda jako kurýra a Champbaccu jako příjemce. A mezi tím lítala dvoustovka a výše zmiňovaná Kniha.

Pátek 4.6. – Spiez... and moar spiez, plz!
Přijela jsem a bylo kolem deváté ráno. Tam, kde měl být Spycon mělo být Wii bylo zavřeno. Počasí, které si usmyslelo, že návštěvníky přeci jen musí pokřtít deštěm, bylo hrozné. Zamířila jsem se střídavě se nadouvajícím a ohýbajícím se deštníkem směr ubytování... ale brzo mi bylo jasné, že dostat se tam nebude lehké. Proto jsem de facto přepadla na půl cesty San s tím, jestli bych si u ní nemohla nechat věci. Souhlasila a zachránila mi život. Chvíle posezení u baru a pak zoufalé hledání nějaké zásuvky, abych mohla dodělat záložky k filmovým ukázkám pro přednášku.
Měla jsem de facto první přednášku na Spyconu. Do místnosti, o které jsem byla přesvědčená, že je prázdná a ještě zamčená, jsem vstoupila těsně po desáté. Kde už nervózně stepoval Lord... a na můj vkus tam bylo nějak moc lidí. Opravdu šli na Ninjy?. Zatím co je Lord ještě chvíli bavil svým osobitým způsobem, tak si pánové od techniky ničili nehty, aby odšroubovali výstup do promítačky a já mohla promítat ze svého notebooku. Přednáška proběhla docela dobře. Zvláštní bylo, že jsem měla něco na způsob kontroly. V přednáškovce seděl nějaký pán (který tam byl skoro permanentně, řekla bych) a když jsem mluvila o historii, tak pokyvoval hlavou, jako by si v hlavě odškrtával, co jsem řekla správně. Hodně zvláštní. Jako ve škole, brr.

Po mě měla přednášku San. Poradila si s ní výborně – i když člověka mohla z barviček trochu rozbolet hlava. V hlavě mi zůstaly dvě věci: Hlavními nepřáteli Totally spies jsou povětšinou zlí kadeřníci a cvičitelé aerobiku. A Blainey je klasický archetyp agenta, co sice vypadá dobře, ale jinak je to naprostá lama... eh, idiot. (Dalším příslušníkem druhu je například Johny Barracuda z Danger Girl, mr. Smart... zmínila bych ještě postavu jednoho dvojitého agenta z Quest for Sithbull, ale to by ode mně nebylo hezké.). Po této přednášce jsem se cítila trochu omámená. Jestli to bylo příšerným vzduchem v místnosti nebo barvičkami a roztodivnými špionskými doplňky težko říct.

Po přestávce na oběd a korzování byl čas na Padméinu přednášku. Teď mě asi fandové ukamenují, ale doteď se mi podařilo být jen na jedné její SW kostýmové přednášce. Ukázala, že i mainstream zvládá bravurně a s přehledem (moje srdíčko čtenáře zaplesalo, když se zmínila o tom, jak Fleming postupoval při tvoření postavy Bonda). Pak dorazili na přednášku oba vedoucí linie a komentovali fotky s oblečením bondgirls „velice dospělým způsobem“. Ale no tak, pánové.

Pak jsme šli se San a Haluzzem na pizzu (kdy jsem se dozvěděla o hospodě Na Růžku a jak to bude s FX lightsaberem, co má dostat San). Zpět v KDčku jsem je ale ztratila, když jsem usedla na přednášku Petry Neomillnerové o jejích knihách. Které jsem samozřejmě nechala doma, kruci!(podobně to bylo s uháněním Pilipiuka nebo Sapkowského o autogram... prostě nebylo do čeho). Když jsem vyšla, nebylo je možné nikde najít. Zkusila jsem kino. Kde mě čekalo překvapení s velkým P.
Dva pánové z naší „čajovny-group“ z Olomouce se rozhodli ukázat na FF! Jeli za kým jiným než za Miroslavem Žambochem... a tak jsem se rozhodla se k nim přidat a poptat se, jak se jim dařilo. Vyklubalo se z toho fajn posezení u vína. Debatovali jsme nad Žambochovými knihami, dočkali se nějaké té historky o „očouzených ocasech“. Sledovat debatu fyzika a chemikáře, kde jedním z témat byla vodní dýmka, bylo úch... úchvatné. Ukázalo se, že ve Vočích mají generátor mírné pravděpodobnosti (ptákovina z WILDcats, které u nás vyšly, nepamatuju si přesné jméno). Subtilní blondýnka Šárka si totiž při slovním spojení „klasická literatura“ vybavila Bulgakova a Mistra a Markétku. Náhoda? Jelikož prý měla už dost pití vína, rozhodli jsme se alkohol vytančit. Na „akci DJ Trewora“ jsem ji seznámila s pár „dinosaury“ ;) . Vyloženě si padli do oka s Johansonnem. A pak jsem měla po další půlku večera zajištěno, že dlouho sedět nezůstanu, protože mě tihle dva vždycky vytáhli. Ale jako chůva asi moc dobrá nebudu – i když jsem po očku dohlížela, aby jí nikdo nenalíval další alkohol, tak byla slušně rozjívená. Ale to už dorazili její „rodiče“ Honza „Gurgy“ a Radim, takže jsem ji přenechala v jejich péči. Vzduch byl hrozný, ale bavila jsem se večer dobře. Chemists can dance! :)

I přesto jsem byla po jedné hodině ráno docela unavená a tak jsem si ještě prošla KDčko, kde jsem narazila na trojku známých z Cravataconu, chvíli jsme pokecali a šlo se spát.

Sobota numero dos
Motto dne: Občas člověk může reagovat na de facto hezká gesta podrážděně, pokud přijdou v nevhodnou dobu, či nevhodným způsobem.
Nedorozumění jsou mrzutá, dokážou vám zkazit den. Vyzvedla jsem Toba na nádraží a zamířili jsme do KDčka na snídani. Tedy já snídala, on začal s focením svého... uhm, zvěřince. Pokud byl ještě někdo ospalý, pak ho dozajista probil křik Františky Vrbenské. Na knihovnici má velmi slušný hlasový fond. Pavouci padali omráčeni ze svých pavučin. A než jsme se stačili vzpamatovat, byla zase pryč. Pak jsem se od ní dozvěděla, že to byla reklama na přednášku o detektivovi ze třicátých let. Uf.
Dopoledne proběhlo v čajovně. Tob fotil a nejen on. Došel i paparazzi Randalf... A jakýsi Merlin fotil pořád Saniny uši. Aspoň myslím.
Po obědě se mi zlepšila nálada. Pak jsme posedávali a kreslili, než bude Tessina přednáška. Tobiáš se rozhodnul jet domů. Náhody se za sobotu nevyčerpaly, protože jsem při nesení občerstvení do prvního patra v Sokolovně narazila na jednoho človíčka, jak jinak než z Olomouce. Človíčka, který chodí na UP na filmovou vědu a stříhal na FF Harry Potterovský fanfilm. Osoba, která díky ochotě mé kamarádky a spolužačky bude bydlet s námi v Olmu na privátě první tři týdny. V HP fandomu. Svět je mrňavý.

Přednáška o Mary Sue byla skvostná. Mrzelo mě, že jsem musela vyrušovat hned zezačátku, kdy mi volala Ta spolubydlící, jestli jsem potkala Milana(střihače)? Drby se šíří rychle nejen na conu. Rychle jsem se vrátila na přednášku, protože prošvihnout byť jen minutu by byl hřích. Byly to skvosty nad skvosty. Poté jsme na téma Mary Sue a Sapkowski debatovali s Milanem (Pavlíčkem). San chtěla z nějakého důvodu kousnout Sapkowského do kotníku a Discord chtěl být u toho. Na chvíli jsem byla v očích s Discordem, Martinkou a Treworem (z nějakého důvodu tam na mě zvlášť dolehlo, že některé lidi sice znám, ale ne zas tolik... ale vpodstatě je mám všechny ráda. pozn. huh?). Bossi, Haluzze, Lyu a San jsem našla v čajovně, tak jsem se usadila tam. A kde se vzal, tu se vzal, Tob. Večer jsem si pak musela dát se San na ten úlek zdravotně něco na zapití :). Dali jsme si taky kus grilovaného elfíka. Už chápu co na likvidování elfů ten IPER vidí. Mají nádherně křehké masíčko. Přisedli si Zvěmi a Johanson (exceloval se svou básničkou o Vaderu ničiteli... a vzpomínalo se na el first encounter)... po jedné hodině se šlo na kutě...

Neděle
Odjížděli jsme o půl desáté ráno a zastihli jsme pouze Haluzze a Johansonna. Dvakrát.

Závěr:

Viděla jsem Sapkowského, poslechla si Neomillnerovou, pokecala se Žambochem a potřásla si tlapkou s Pilipiukem. Jsem nadšená :)

K mému drahému "pasáčkovi koz" ještě menší update - tyto fotky pořizoval jako poněkud netradiční report pro "Tajnou sekci" KOuncil COmicsomilných GEntlemanů a Ladies. Jedna z reakcí na tento report byla "Vždyť na tom není nic zvrhlého... kdo může za to, že hledal tričko s logem KOCOGELu a nemohl ho najít?" Komiksáci jsou děsná banda.

Děkuju Discordovi za knížky a comicsy z Amazonu a příležitost se pocvičit v hledání v archívech... it was a thrill! :)

Děkuju Lordovi za to, že dělal kurýra :)

Děkuju hlavně San a také Haluzzovi, že jsem se k nim mohla připojit. Tenhle con jsem si moc užila, a kdyby nebylo jich, tak by to bylo mnohem mnohem horší – byli jste hrozně fajn společnost. Dále děkuji San, za to, že mi zachránila život a věci před ukradením/zničením deštěm. A pak že se mnou v sobotu pila :). Nemám praxi ve stavění svatostánků a uctívání model tak jako Lord, ale nejvyšší čas, abych se to naučila ;).
(Můj „conový“ strach je zase ten, že jsem otravná a mluvím v nesprávné momenty, načež bych si pusu nejradši zašila. Doufám, že jsem nebyla otravná zas tolik ;) )

Cony jsou o vztazích... ale zjistila jsem, že i když jsem se bála, že některé vztahové věci budou do "jinak zábavné akce" zasahovat, ale zjistila jsem, že jakmile se člověk přes něco přenese, nebrání mu si užívat. Chce to dobrou partu.

Gratuluju všem, kdo se dočetli na konec reportu... vězte, že chystám pár nejapných ilustrací k letošnímu FFku a chtěla jsem je připojit už k tomuto reportu, ale nestihla jsem je a kdo ví, kdy budou. Snad budou :)

Jeden den ve Hvězdě - návštěva Světa beze jména (7.-8. června)

Na počátku byla pozvánka. Od Goblocha, že se koná oslava ve Hvězdě. Neboli v překladu – Lysandra má po matuře, pár lidí, kteří mají větší či menší souvislost s Deníkem Vraha také... a že se bude oslavovat. Zkouškové v plném proudu, chtělo to nějaký oddych, takže jsem si sbalila svých pět švestek, nastoupila na vlak a hopsa hejsa do Brandejsa...

Nebo lépe řečeno do Prahy. Kam jsem dojela o hodinu dřív, než byl sraz. Kvůli mému oblíbenému svatostánku, jež se zove Zlatá loď. Pokochala jsem se COPICy (k narozeninám jsem jich dostala těsně předtím zas pár dalších do sbírky, takže zůstalo jen u kochání), neodolala nad jedním blokem a nakoupila pár drobností, kterými jsem pak obdarovala oslavence.

Dojet na konečnou Žluté nebyl zas takový problém. Horší bylo na Černém mostě najít to správné KFC, u kterého jsme se měli shromáždit a čekat, až nás odveze Blizzy ve svém vozítku. Naštěstí se to povedlo... chvíli jsem váhala zda oslovit slečnu, která stála na mostě, sluchátka na uších a evidentně jela někam, kde hodlala spát ve spacáku. Nakonec jsem se rozhodla zamířit k travnatému plácku vedle fastfoodu, kde už čekal jakýsi člověk, také s podezřelou krosnou. Nakonec se z něj vyklubal Cába, alias (pro ten den) Lex... chvíli jsme se pekli na sluníčku a čekali, jestli nedojde někdo další... ale nikdo nikde, tak jsem vytasila kravatu s odznáčky (Kravata byla z Cravataconu, odznáčky jsem si koupila od Lys) a vydala se za onou zasněnou slečnou na most. Nakonec se z ní, světe div se, vyklubala Fan!

Takže jsme byli tři a už zbýval jen Dottwing. Volalo se Lys, kde že je náš povoz... A zjistili jsme, že už jsme kompletní. Blizzy nás nakonec našla a po chvilce hledání jsme najeli na dálnici směr Brandýs nad Labem.

Oslava byla pojatá velkolepě. Velká garáž byla přebudovaná na hodovní síň a jídlo a pití také nechybělo... Vyfasovala jsem kostým(šaty laděné do historična – a když jsem se ptala, kde že si je Lys nechala ušít, dostavit se šok... chci vidět ten second hand, kde se dá něco takového sehnat za pár peněz!). Proč kostým? V podmínce pro účastníky bylo, že mají zpodobnit nějakou Deníkovou postavu. Po krátké úvaze jsem si zvolila Fále (asi nikoho nepřekvapí, že je to vlkodlačice, hm? :) ). A byli tam další – Lysandra samotná šla za Dalamara,(na snímečku s dárečkem od kohosi - ponožky s jahůdkami, firma se nápaditě jmenuje Fussky), z Goblocha se stal Lori (syn víly a temného mága Lexe... nechtějte vědět, jak to vypadá ve vílím lese!), Cába byl Lexem (ten byl pak poctěn návštěvou své drahé sadistické ženušky Nadjy, kterou si střihla Niam, ale to až později), z Niam se stal Shela (poznávací znamení – hodně chlastá a specializuje se na vytváření iluzí, on samotný byl zřejmě iluze – blonďatého elfího mága si střihla drobná, rudovlasá slečna :)) a pak bylo iluzí ještě víc, například to bylo jméno růžového poníka, který se stal neoficiálním maskotem celé oslavy), Mešitka šla za Rajku i s dráčátkem (speciální Mešitčina rasa, kterou nezlikvidujete... a kvůli dráčátku jsme si z ní dělali legraci – byla to velká barevná ještěrka, kterou Gobloch vybavila plenkou... Rajky asi nemají moc vyvinutý mateřský pud, poněvadž dráče přebalila a pak zůstalo celou dobu pohozené v domě...), z Mirabel-chan se stala studentka magie Veronika, její chráněnec Chibík (který je také bishík, jak se můžete přesvědčit -=zde=-) se stal Irontim, Bush se stal Bushmenem(kolik má společného se značkou oblečení doopravdy netuším ;) ), Blizzy jako Eskalyee, Dandiee jako Sennah, z Fan se stal Oronae (kterého nemusela ani moc hrát, jelikož je to elf, který je nadaný moc od stvořitele, tak vyrábí neuvěřitelné věci, ale nemůže mluvit, jelikož mu tarnenští otrokáři vyřízli jazyk). Když jsme byli skoro kompletní, zbýval ještě Sharess, ukrutný vrahoun ;) , kterého si měl střihnout Dod Feinobi. Pro něho jsme se vydali k nim domů. Sharess si ještě dodělával kosmetiku (jak to dopadlo se můžete přesvědčit -=zde=- ). A dopékal velkého pavouka v čokoládě(mňam!)... když jsme Shara doprovodili až na místo konání, bylo nutno se posilnit. Kdo jste neviděl jídlo tarnen tak na něj pozor... jak říká jeden známý – chutnalo to mnohem líp než to vypadalo.

Jídlo přilákalo hamaru... co že jsou hamaru? Nevíte? Obrázek -=zde=- a -=zde=- Každopádně Hamaru ve Hvězdě nevypadali tak hrůzostrašně. A jejich mláďátka byla hrozně roztomilá a tak trochu vztekací. Zkuste si je pošimrat na žebírkách :)

V programu byl i výlet - na Brandýský zámek(obrázek opět by Gobloch). Takže se banda Kostýmovaných vydala tím směrem. Těsně před námi tam byla nějaká svatba. Svatebčané se tvářili malinko zvláštně. Hlavně na Shara :) Gobloch nám jakožto restaurátor poloprofesionál udělala zajímavou doplňující přednášku. 

Pak se celá výprava vrátila zpět. Byli jsme trochu unavení (obrázek Eskalyeeho ). Vytáhlo se DDR, které si ale nikdo moc neužil... kromě Bel-chan a Mešitky, které neunávně ťapkaly dlouho do noci.
Když už začala být zima, společnost se přesunula dovnitř. Kdosi donesl suši, které zmizelo rychlostí blesku(jen chudák Meši si dala a pak to nedopadlo to nejlíp. Takže až budete někdo Mešitku obdarovávat, suši ne!) A po jídle nastalo peklo a výmaz mozků. Jménem Puni Puni Poemi. Po kterém se mi podařilo úspešně usnout.
Než jsem se vyspala, stačila už jedna várka návštěvníků odjet domů. Zbytek včetně mě pomohl organizátorkám pouklízet a proměnit "fantasy kulisy" v normální garáž a podkroví.
Slovo na závěr? Až vám dojde pozvánka z Hvězdy, vemte si dovolenou, zameškejte školu, zapomeňte na přítelkyně a přítele a jeďte. Stojí to za to. Bylo to hrozně fajn :)

Scon 2008

Upozornění: Tento report má skoro dva tisíce slov. Je nechutně popisný, s menšími mezerami zapříčiněnými děravou pamětí. Navíc, s takovým počtem slov se mohou najít i taková, která se vám mohou a nemusí líbit. Stupeň objektivity neznámý. Formuluju to jinak: Byli jste varováni :)

Netrpím jistým druhem demograficky založeného rasismu, jako někteří Moraváci, takže na Scon jsem se docela těšila…

Preludio
Na začátku nestíhání-nestačení. Spánek asi dvě a půl hodiny a v brzkou ranní hodinu ploužení se na vlak. V deset hodin ráno byla Praha pošmourná a studeně mrholilo. Zalkala jsem nad stovkou, která se vypařila na celodenní lístek* a hrdinsky se vydala do víru velkoměsta hledat autobusovou zastávku Praha – Roztyly, kde jsem se měla potkat se San. Už už jsem měla pocit, že její pověstná „dopravně komplikační“ aura začíná působit i na dálku. To, když hlas metra zahlásil, že souprava končí v Kačerově. Ne, že bych se bála Kačera Donalda, ale Roztyly byly až o jednu zastávku dále a v té části Prahy se nevyznám. Naštěstí jela další souprava, takže jsem dojela na místo určení a vystoupala na povrch. Měla jsem chvíli na oddych.
Pozn. pro příště – nikdy se hajzldědka na neptejte ani na nejmenší maličkost, pokud nechcete, aby vám následně nepovykládal všechno o infrastruktuře ekonomiky záchodků. Hajzlbáby svoje povolání berou víc s grácií.

Na žlutý autobus STUDENT AGENCY jsem čekala malou věčnost… U autobusu jsme se se San nějak minuly (jeden bus, dva východy, spousta lidí a máte problém), ale naštěstí jsme se našly. Proč jsme byly tak brzo v Praze?
Kromě pomoci Aldymu byl totiž naplánována ještě další mise. Jako dvě pirátky jsme se rozhodly přepadnout Zlatou loď. (Pro nezasvěcené – to není jedna z pražských památek, ale obchod s výtvarnými potřebami. :) ) Pokud by nějaký Jedi byl výtvarníkem, propadne Temné straně nebo utratí veškeré úspory Řádu – chtíč by totiž byl příliš silný. Takhle jsme postávaly u stojanů s COPICy** a zkoušely a zkoušely, abychom se rozhodly, za které barvičky jsme ochotné zaplatit nehorázné peníze.(tolik COPICů a tak málo peněz!) Ještě jsme se stavily pro jídlo v TESCU, kde to vypadalo, že podobný nápad dostal minimálně celý Václavák. Brrr, lidí se nebojím, ale nemusí jich být tolik.

Po jízdě metrem, špatně zvoleném schodišti na Můstku (San aspoň doplnila finance) a pak zásahu anděla strážného, který nám v podobě pána ve středních letech prozradil, že jsme sice nasedli na správný trolejbus***, ale na opačnou stranu – a to dřív, než jsme stačily ujet jednu zastávku… a zdolání kopce… jsme se ocitly před budovou Sconu. Po menším questu „jak se dostat dovnitř“ a infiltraci vedlejší školy nám otevřel Aldy…

* - abych si následujících 24hodin nemusela hlídat čas... když to počítám, vyšlo mě jízdné nastejno…
**- říkat jim fixy je rouhání, jasné? :)
*** - pak jsme podle pozdního příjezdu Brněnské frakce zjistili, že jen co jsme projeli, tak museli udělat uzavírku…

Moderato
Během svačinky začali na místo určení přicházet i další STAFFáci. Vyfásli jsme taktéž dva lístky s tímto označením,… a pak už byl čas se dát do práce. San vybalila své super-roztomilé a super-vtipné cedulky (mrkněte zde … kawaii!!!) Rozvěšování se pak ukázalo jako nečekaně tvůrčí proces – hraní s asociacemi… dva Vader a budoucí Vader vedle sebe(bufet a SW místnost), Padmé a… zasvěceným je jasné, která cedulka SF seriálů vedle visela :)
Pak jsme málem padly vyčerpáním při tahání žíněnek na spaní z tělocvičny do druhého patra (kdokoliv ji pak na konci snesl dolů, děkuji moc!!!), překřtěním skříňky se schránkami na „vánoční kolekci“ a zabráním celé místnosti pro brněnskou Star Wars, až na zloducha s jehlou a jeho/její figurínu na šaty(formulace štítku na učebnu byla s takovou docela fuška!).
Nevěřícně jsme koukali na některé aktivisty z řad návštěvníků – kteří dorazili už o hodinu či půl hodiny dřív než byla otvíračka… Con pak začal ani nevím jak… zahájení SW linie… odkud jsem ještě než začal film utekla… dorazila Mešitka. Která je vysazená na kreslení rukou, což jde docela poznat i na letošních vstupenkách Sconu, jichž je tvůrcem. Se San jsme udělaly několik paparazzi fotek Banany a banánu... Odněkud dorazili i Ratmie a Haluzz. Připadala jsem si jako Osaka z Azumangy Daioh, která se chlubí tím, jak dokázala rozdělit hůlky... ale když ona to byla vyloženě radost, na TOHLE koukat(spodní jsou San-chan no Ciao COPICy :) ).
Někde mezi tím vším se vynořil Champbacca. Tomu ( a ctěným přihlížejícím ;) ) jsem odprezentovala pár obrázků. Týkaly se všemožných vztahů – např. takový Edvin a rodinná pouta (až se dostanu ke skeneru, hodím sem link :) )... Final fantasy fan se holt pozná :P...
Kdykoliv prošel Arianus kolem (jakože se v tom vyžíval), měla jsem chuť se naježit a vrčet. Vypadá rok od roku hůř a hůř. To má z toho, že už byl poněkolikáté smrtelně nemocen (s jeho nemocemi to bude asi podobné jako s misemi v Kosovu)... letos na to dokonce i vypadal.
A večerní program se rozpliznul tak nějak do ztracena. Dorazili i Brňáci. Šlo se do hospody. Samozřejmě. Snažila jsem se zlanařit Champbaccu a Mešitku. Nepodařilo se. Samozřejmě.
A poněvadž mě rozbolelo koleno tak, že jsem uvažovala o okamžité výměně (kterou jsem i nabízela... žádná nožka od židle bžel nebyla blízko), tak jsem zůstala sedět na schodech. Discord sabotoval plánek conových místností za nevěřícného pohledu přihlížejích. Pak jsme se zamotali do filosofické debaty. Do které se pak nějako zamotal Discord surrealista, otázka, zda byl Discord někdy u doktora pro ženy (tahle otázka ho viditelně překvapila, soudě dle výrazu), děsivý kapitán Lipánek, jeho reklamní kampaň, definice drama-lamy a tak podobně. Mešitce jsem půjčila kabát(pak mi byla zima, tak jsem se k ní nachvilu přisnugglovala, jaj :D )... později se diskuzní skupinka obměnila a začalo se probírat něco jiného... a následně jsme se přesunuli. A byla to diskuze plná překvapení.
pozn:. Wookieeskému ostrovtip mě baví. Poznámka ohledně Toho škaredého prostě sedla.

Interludio
motto večera:"Pokud si hodláte naordinovat dvě tabletky léků proti bolesti po způsobu Gregoryho House, ujistěte se, že v tabletkách není kofein."
Sobota měla být náročný den, takže jsem se odebrala na kutě ještě před půlnocí. Pak mě kolem jedné vzbudilo, když nějaký pitomec práskal s dveřmi jako šílený. Pak se na druhém konci učebny začalo šuštit a dupat a já jen uvažovala, zda jsou opravdu tak hlučně neohleduplní, nebo je to jen přecitlivělost smyslů způsobená kofeinem v metabolismu a vytržením z REM fáze. Pak došli další, o něco tišší... A pak se konečně rozhostilo ticho. Které mělo jen jednu vadu. Usnuli všichni až na mě. Takže jsem se vykradla z učebny a narazila na dvě noční debatérky. Tess a Tarkish... a zjistila, že i když je vídávám už dlouho na conech, tak o nich spoustu věcí nevím. Vlastně skoro vůbec nic. Hezké popovídání to bylo :).
Pozorovat Mirabelina bratra Denerotha (bohužel letos bez Mirabel-chan) a Aldora, kteří si vysílačkami volají z chodby na pánské záchodky a zpět, na mě v tak pozdní hodině bylo trochu moc... Když šla Tarkish tančit po liduprázdných chodbách, tak jsem se zavrtala do spacáku a konečně usnula.

Allegro
Osm hodin, čtyři hodiny spánku. Ráno, ráníčko... snídanička, pohodička mě ale nečekala. Chvíli jsem přemáhala lenost, ale nakonec jsem vstala a šla se polidštit, ať nedělám Salle na Výstavě asijského umění ostudu. V příslušné místnosti jsem zjistila, že nejsem sama - podle neidentifikovatelných tlumených zvuků... které, jak se ukázalo, vyluzovala tmavě oděná, ilustrovaná osoba s patřičně velkými slunečními brýlemi. Takové šoky po ránu...
Doprava nám, díky Sallině preciznímu naplánování, nedělala nejmenší problémy. V autobuse ze Smíchovského nádraží jsme potkaly Sallina známého. Výprava byla kompletní, mohli jsme do zbraslavského zámku.
Výstava byla symfonie tvarů a barev... ale nejsem člověk, který by u každého exponátu strávil deset minut a obdivoval žilky v glazuře korejské vázy. Bylo to pěkné, ale v místnosti s japonskými obrázky (mezi nakreslenými hrdiny byste Takezo Kenseie hledali marně a ne, nebyla to tak úplně manga! :) ), jsem se od těch dvou odpojila, a vyrazila na vlastní pěst.
Tady je slibovaná fotka pro San. Jediná, protože to byla snad jediná místnost bez kamer a stejně mi pak Salla pohrozila rozbitím foťáku. Na cestě zpátky jsem pak fotila kytičky, trávu a keříky... jen tak, protože bylo krásně a jarně...
Do budovy Sconu jsem se dostala tak akorát, abych v pohodě stihla dojít na konec přednášky pána, po kterém jsem měla nastoupit. Odpřednášela jsem... Blíž se seznámila s Anne. Což je jedna z dam-překladatelek na serveru TranscomX. A, Anne mi snad odpustí, zelenějšího newbie jsem už dlouhou dobu nepotkala. Ale taky sympatičtejšího :) Po tom, co se od nás odpojil Tobiáš, jsem ji seznámila s Mešitkou (když už zmínila yaoi mangu, tak jsem ji zavedla přímo ke zdroji/překladatelce).
A aby toho seznamování nebylo málo, seznámila jsem se s další „živoucí legendou“. A uviděla v reálu co znamená anglické slovo wholesome*. Teď alespoň budu vědět, jak ji správně nakreslit :).
Chvíli jsem poseděla s vzácnou společností v bufetu. A asi se taky nepěkně předvedla při vyjmenovávání důvodů, proč nejít na jednu přednášku (nové informace tomu ještě dodaly)... mluvila pak chvíli s Marticzkou a nakonec se rozhodla přemoct a vysvobodit jednu mně drahou osobu z tenat Star Wars comicsu. Čas do galavečera se pak ztratil záhadně sám.

* - které podrobovali mr. Livingstone & doc. Řeřicha ten týden v překladatelském semináři důkladnému rozboru, proto jsem si na to vzpomněla. V podstatě to přeneseně znamená krásná holka ve smyslu "jako krev a mlíko“... a pak se pan docent zadíval na naše vyzáblé tělesné schránky a pronesl něco jako: „Mezi vámi není nikdo jako krev a mlíko, vy všichni vypadáte tak nějak... alternativně.“ Děkujeme pěkně.

Grandioso
Je zajímavé porovnávat „produkci“ různých skupin lidí. Pokud to porovnám s ostatními, tak Sconovský byl dobře promakaný. Sice se obešel bez jakéhokoliv vyhlašování soutěží, skloubení tří S a ještě něčeho navíc dá práci. Technika fungovala bezvadně (pokud ne, nepoznali jsme to :) ), program byl pestrý. Videovstupy kouzelné. Divadlo mělo nádech road movie. Moar Panda! Aldorovi sekne červená i maskáče. S poznámkami ohledně reklam souhlasím, ty nepůsobily dobře už na jednom z Koprconů. Největší atrakce večera: už zmiňovaný Aldor, tančící kameraman a Major „Doe“ Bambi. A naše řada měla svou vlastní atrakci. Byl jím neposedný bígl, kterému se tolik lidí vůbec nelíbilo a byl vůbec chudáček celý zničený. A ke konci se ještě ke všemu majitelce ztratil. Jsem proti tahání zvířat na cony. A ještě k tomu na galavečery... přijde mi to jako jejich trápení.
Po galavečeru jsme se konečně dostali k tomu dostat se do hospody. Kendra vypadala utahaně, neúčastnila se. Někteří pili, někteří konverzovali... karbaníci hráli karty, ti výtvarněji založenější kreslili. Ti s dobře napsaným programem pro multitasking stíhali více věcí najednou.
Po strašně dlouhé době jsem potkala Černouamodrou, se kterou jsem chodila na Sci-fi literature na naší univerzitě (doporučuju její krátkou esej o tom, co by udělaly děti, kdyby přiletěli mimozemšťané - emzáci by neměli šanci. To aby se člověk začal dnešních mrňousů bát...). Svět je tak malý!
Malá kuriozita – když jsme s Tobiášem odcházeli z hospody, podařilo se mi konečně poprvé naživo rozloučit s Champbaccou. Hip hip hurá! (ze zprostředkovaného loučení stala se málem tradice... na conech jsme se vždycky při odjezdech minuli, takže přišly na řadu sms zprávy. Na Sconu vážně premiéra...)
V šest hodin ráno mi jel vlak z Olomouce na Irish week, takže půlnoc z soboty na neděli mě zastihla už ve vlaku.

Requiem
Letos jsem nestihla žádnou přednášku krom své vlastní, smutné. A to minimálně fan-art a fotky z Londýna(už jsem to viděla dvakrát a ještě mě to neomrzelo) za to stály. Taky čajovna s Deníkisty by byla fajn... Škoda, že víkend není natahovací. Snad se s lidmi, se kterými jsem neměla čas si popovídat, brzo potkáme a vynahradíme si to.
Vyhrála bych letošní cenu Zapomnětlivců. DVDčka si z místnosti odnést a flashku tam nechat. Tsss.
Omlouvám se Majorovi, za to, že jsem se mu cvičně v pátek pokoušela několikrát uzmout nášivku Impéria. Just a quest to see how good I am :)
Děkuju mockrát San za to, že mi dělala tak příjemnou společnost v pátek...
A otázka na závěr... nevíte náhodou, jak to dopadlo s Aldym a jeho sbírkou na hady?

Cravatacon 2008

Šel tak trochu mimo mne. Sice jsem byla členem organizátorského týmu, ale nakonec se z toho vyklubalo jen něco jako „odpovědný přednášející, co dělá návrhy na propagační materiály“. Holt studuju v jiném městě (v tom případě smekám před lidmi, kteří organizují při práci a ještě musí spolupracovat s ostatními po celé republice… i když – začátky bývají asi nejtěžší). Trochu zbaběle jsem se vyvlíkla z role „jednoho z těch hlavních odpovědných“, protože bych se tomu nemohla plně věnovat… ale nevím, jestli to bylo dobře. Protože tíha veškerého vyřizování se díky okolnostem přesunula nejvíc na hlavního organizátora a de facto částečně na dva další.
Hlavní organizátorkou byla Innes... a jak se Cravatacon blížil, tak jsem o ni začínala mít docela strach. Jak skloubila školu, své aktivity v dětském parlamentu a divadlo, nemám tušení. Minimálně už dva měsíce předtím toho moc nenaspala. Spát denně jen tolik hodin, kolik by se dalo spočítat na jedné ruce… a v některých chvílích se to na ní docela podepisovalo –příklad: něco po mně jeden den chtěla a nebyla schopná mi popsat, cože to mám udělat – další den se z toho vyklubala vstupenka, která by se dala popsat lehce třemi větami…
A ze samotného conu jsem stihla ze všech tří dnů pouze jeden. Sobotu. Chtěla jsem pomoct s úklidem v neděli… ale školní deadliny si bohužel nevybírají. Ale každopádně tleskám :) … na první con to bylo více než dobré!

Ucelený report už asi nebude, ale aspoň něco málo postřehů.
Obětavost některých lidí je neuvěřitelná. Den před conáním měli horečku… ale když to slíbili, tak i přes nemoc jdou pomáhat. Smekám svůj širák a odhazuji jej v dál.
Když bojujete s deadliny, GIMPem a požadavky firmy, co dělá placky... přijdou vám vaše návrhy takové strašně moc nepěkné, hrubé... prostě nedomrlé. (pozn. velké díky Dottwingovi, který mi povolil použít jeho kresbu na "větší plakát")
Na manga workshop mi nakonec přišli celkem 3 lidi. Dva z nich jsem potkala další týden na univerzitě v Olomouci. Svět je malý. A nebo byla propagace strategicky dobře umístěná :) .
Nesmím chodit na přednášky, kde zjistím, že o předmětu přednášky vím o mnoho víc než přednášející. Který je navíc schopen prznit jak český, tak japonský jazyk skoro najednou (jaký úctyhodný výkon!)… to je něco přesně na moje nervy.
Chcete divadlo? Stačí předčítat sto a jeden způsob, jak použít kravatu a doplnit o názorné příklady. Výborná estráda… a pak ještě ta tombola. U kohopak asi skončilo to leporelo s Krtečkem? :)
V sobotu večer se rozšířily řady SF klubu Radegast o další duše. Nemůžu si pomoct, ale Krysa v maskáčích a v ?lovecké? čapce(ano, i takoví hlodavci se na severu najdou), který v náruči drží Aniččinu spolužačku mi v něčem připomínal „vilného myslivce“. Netuším proč, ale pokud se podíváte na fotky, možná mi dáte za pravdu.
Františka Vrbenská nedojela. Bohužel. Důvod? Úmrtí nebo nemoc v rodině. Snad příště…
Někdy by se mělo prosadit promítání CGI filmů jako kus programu. Anime je sice anime… ale takové 3D animáky různých autorů stojí taky za to. Nakonec se promítání anime zvrhlo právě v toto… z nabídky: polský taneční o nesmyslnosti války, sada reklam jako z „10 000 př.n.l.“ s jediným tématem – jak důležité pro život je pít mléko(a zjistili byste, že taková sycená limonáda ohrožuje život strašně moc), CGI z Hellgate: London (ta b&w čarodějka je šikovná!), galaktické rybaření (pozor na velké ryby) a mnoho dalších...
Evergreen: Pokud si chcete na conu s někým z vašich známých opravdu popovídat, ujistěte se, že nemají prsty v jeho organizaci.

Reklama více než zřejmá (a vypadá to, že nikomu nevadí, že tyhle trička nemají v-výstřih)
Rybka s tombolou...
U registračky rozhodně nuda nebyla
Zavítali i dobrovolníci z jiného světa :)
Z přednášky o ekonomie v Africe a prodeji kravat...
Vendík obecný unavený
Eee... Elementál osobně
Kdo si hraje, nezlobí
A neměli bychom příští ročník pojmenovat Buřincon? (Innes)
Kdopak nám to píše? :)
Droid s kravatou a se šnorchlem
Rafinované! Nožní kamasútra
Kera-chan
Úklid - snad opět za rok
Xichty
fotky (c) SFK Radegast

Tak snad za rok znovu :)

Silvestr 2007

Ano, ano, stalo se... Po týdnech a dnech složitého vyjednávání, diplomatických kliček a snad i trochy skřípění zubů. Dva dny, o kterých se tak zuřivě debatovalo. A kdoví, možná ještě debatovat bude.

Neděle velmi pozdní odpoledne:
Lokace: Zahrada Albiiných rodičů
Specifikace: chatka

Dorazila jsem pozdě. Díky náhlým potížím, zahrnujícím jednu bouchlou lokomotivu uprostřed pole a strkání vlaku zpět do několik kilometrů vzdáleného Suchdolu nad Odrou, což nás stálo 90 minut zpoždění. Někdy kolem půl deváté jsme se sešli s Tobiášem na hlavním nádraží (Noční klub mě vzal pod své ochranné křídlo při procházení čtvrtí, kde Albi sídlí. Kdo ví kde Thal(bi) bydlí, snad se ani nediví…) a po chvíli chůze (tramvaj nám měla jet za +/- 7 minut. Báli jsme se, že to bude více než +7) a mého koštování sněhových vloček-kalamitek (chutnají studeně a sladce, to bude tím smogem) se dostavili na zahradu Bartůňků. Tam už byla zábava v plném proudu. Pilo se a grilovalo o sto šest, možná i stosedm. Jekkyl byl pasován na druhého nejlepšího kuchaře naší kumpanie (asi, že druhý se víc snaží). Předaly se dárečky (alespoň částečně). Hubovali jsme Lordovi, že sbírá do své (anglicky vypadající) pletené vesty všechno teplo. Pánové se družili na všechny možné i nemožné způsoby. Jekkyl na ně neustále mířil nějakými ostrými kuchyňskými či grilovacími nástroji, poněvadž se při družení ochomýtali příliš blízko Kendry a pranic si nedělali z historek, které o ní vyprávěli. Kdyby věděli, že Kendra umí opravdu zabíjet, tak… kdoví. Tobiáš se dožadoval (prý výborných) klobásek. A taky, že je dostal =).
A pilo se. To byl malinko kámen úrazu. Netušila jsem, že s sebou v batohu vezu smrtící zbraň. Ano, byla to ona mirabelkovice, kterou jsem zde onehdy slibovala. V kombinaci s ostatním pitivem následovala štěpná reakce. Nadkritický objem byl dosáhnut zřejmě tím, že jsme ji popíjeli ve velkých štamprlích(u nás doma se dávkuje do polovičních). Takže se pak několik málo jedinců snažilo zoufale vystřízlivět z různých stádií intoxikace, já bohužel tak trochu mezi nimi =) Od pocuchání fazóny zahradě se distancuju, sice jsem vlkodlak a byla jsem trochu cinknutá, ale večer si pamatuju dost dobře.
Nezůstalo jen u pití a relaxace, během večera došlo i ke sportovním aktivitám. Zmíním se jen o jediné. Řezání dřeva ve mně vzbudilo nostalgické vzpomínky na chatu na Slovensku (Ano, je to neuvěřitelné, ale dávno bývalá skautka umí zapálit oheň, naštípat sekerou polínka plus třísky na podpal, rovnat kladívkem hřebíky. Chvíle trénování a podařilo se mi oživit i dovednost manipulace s pilou… ještě jsem úplně nezakrněla, jupí!)

Večer utekl jako velká voda…

Kendra a Jekkyl byli tak hodní a ubytovali mě u sebe. Zalezla jsem do pelechu a než se majitelé pokoje osprchovali, byla jsem dávno v limbu.

Silvestrovské dopoledne a poledne
Lokace: Brno
Specifikace: Nákupní střediska a stravovací zařízení

S Jekkylem a Kendrou jsme se vydali na nákupy. Nákupů plných nečekaných překvapení. Usneslo se, že se bude pít mojito, takže jsme se v Intersparu pátrali po ingrediencích a několika dalších drobnostech na večer. Narazili jsme na poslední dva bílé rumy, limetky a po dlouhém hledání i na sáčky na dělání ledu (ty se ukázaly být tak trochu výhra z loterie – po naplnění každý druhý protékal). Po chvíli chození kolem vyrovnaných řad a řad šampusu jsme usoudili, že bychom měli nějaký pořídit. Nevěděli jsme kolik, takže jsem nažhavila telefon a rozeslala esemesky. Odpověděli všichni, až na toho nejpovolanějšího – který měl mít podle organizačních pokynů prý na starosti chlast. Tsk, prima. Ve „špáru“ jsme taktéž narazili na Albi a Lorda. Ti měli odvoz, takže se rychle rozloučili a zas zmizeli.
Pořád nám chyběly některé ingredience na onen božský nápoj (no co, je to máta, cukr, limetky a trochu sodovky a rumu, dobré tak akorát na pocucávání, ale je to bezvaaa!), takže zastávka číslo dvě v Tescu. Spousta lidí. Ale zadařilo se. Rozhodli jsme se nečekat na smsku Blaira a risknout to. Máta, třtinový cukr, bohemka šampus, rychlé špunty (které později slavili větší úspěch než sekt) a pár dalších drobností. Tak nám vyhládlo, že jsme pak společně s Tobem (který se ukázal v Tescu), ve skupině čtyř vyhledali restauraci a doplnili síly. Tobova historka o tom, jak se probudil, ani nevěděl, jak se dostal domů; a v kapse měl decentně ohlodanou klobásku a ještě cosi, bavila nejen nás čtyři u oběda.

Silvestrovské odpoledne a tak dál
Lokace: Brno
Specifikace: Mánesovy koleje VUT

Po rozdělení pochutin mezi ledničku Ceceho a JSH a ledničku Jekkyla, jsme se upelešili v budoucím místě konání. Došel i Cece a Xixi. Pustili jsme se do zkušebního Mojita (Jekkyl se v jeho přípravě v průběhu večera zdokonalil natolik, že v době posledních minut umírajícího roku 2007 byl ten koktejl jako od profesionála, mňam mňam. Jekkyle, bravo! :) ). A přes kyselé proužky (takové ty zelené želatinové jedovatosti namáčené v cukru) jsme se dostali až k hrůzostrašným zubařským historkám. Baterka svítící do obličeje a temná hodinka, hadra.
Přišli Blair a Bossi. Společnost upřela své naděje ku „baviči Blairovi“, ten se ovšem vymluvil na nepřítomnost sparing-partnera, takže z toho nebylo nic. Blair a Cece vyšli do ulic ulovit poslední drobnosti na večer. Později večer se ve zprávách vysílalo, že v Brně přepadli obchod dva ozbrojení muži. Závěr si udělejte sami ;). Během té doby jsme stačili spořádat výborné jednohubky virtuoze česnekových pomazánek, pana JSH.
Když nebyla kolej-mejd zábava, uchýlili jsme se k youtube.

Zajímavé zjištění: Muž, který nosí v kufru dalších pět chlapů nemusí být nutně úchyl. Stačí, když je břichomluvec. Jef-f (druhé ef dlouhé) Dun HAAAM(hluboce) dot kóm! (s odmlkou, tence pisklavě a mazlivě). Teroristu Achmeda by měli pustit všem ostatním extrémistům. Sebevražedných útoků by poté snad ubylo. Bombičky, bombičky, kdopak vám dal hlas?

Hádejte-kdo také vyhrabal svůj slavný harddisk, takže jel neméně slavný mix… Verona (to se líbilo, Tobiáš-san, viď že jo?) a pak Michal David, až těm, které při vší smůle pokousali intelektuálové, praskaly hlavy.
Pustila se i klasika (první díl Gumídků). A Lord a Albi nikde. Měli přijít až kolem sedmé. Napsali jsme žádost o skleničky. A když došla Lord/Albi záporná odpověď, rozhodl se Blair obětovat a donést skleničky od nich z kolejí. Donesl. Ovšem za jakou cenu. Neocenitelná relikvie byla poničena. Krígl s Nightwingem, dělaný virtuozkou skla, Aničkou Artooatěnkem - jeden z mála jejích mistrovských výtvorů – kromě imperiálního Damova krígl-grálu a mého snad-krígeálu Saikano. A to ještě neví, že měl možná krígl vyfouknutý, takže to byl neocenitelný originál. Jojo, příště si vlastník rozmyslí, jestli tahat krígl ve speciální krabici potažené sametem a nebo v igelitce a ještě se skleničkami uvnitř. Nakřápnutý krígeál se s vlastníkem ještě zhrzeně rozloučil říznutím do/střepem v prstu. A bylo.

Hodina pokročila, takže dorazili i Lord s Albi. Přinesli skleničky. Vzali s sebou také „taxikářku“, sestru Xixi (skleničky byly Xixi). Takže zábava mohla začít.
Obavy o místo se nakonec ukázaly jako liché – když se dvojice přitulily k sobě (tzn. dohromady osm lidí, čtyři páry… a tři zbylí tam byli tak nějak – znáte písničku Já mám devět kanárů?), tak jsme se docela pohodlně vlezli.
A jelikož mi to bylo malinko líto (moje parodie na ne-až-zas-tak-drahou polovičku se rozhodla si Silvestra udělat jinde, zrada) a byl jsem domluvená se San, zasedla jsem k počítači a nažhavila messengera.
Čímž jsem se sama pasovala tak trochu na nezávislého pozorovatele. Na chodbě se rozbalil Twister, ale po jednom kole – kdy jsem po ukončení měla pocit, že jsem si vykloubila všechny končetiny a na kloubech se mi ještě ke všemu udělaly srůsty - jsem opět zaplula do svého hackerského koutku.

Na zábavu tam stejně byli jiní, tak co.

A ano, rozdaly se další dárečky. Tobiáš dostal klobáskový náhrdelník, ze kterého posléze s výrazem gurmána, kterému někdo předložil jeho oblíbenou pochoutku, soustředěně ukusoval. Blair nějaké DVDčka s nespecifikovaným obsahem… a já f-fá foukací fixy na textil… pozn. po letošních vánocích mám vybavení na tvoření na celý rok, možná na dva, jupí :).
Přišel další bod programu. Pyžamová párty (jo, hlavně, že mi to někdo předem nahlásil, pěkně děkuji). Tzn. všichni přítomní byli nuceni se převléknout do spacího úboru. Jak jsme zjistili, ke spacímu úboru správného anglického džentlmena, potažmo úředníka Krajského úřadu, patří kravata. Óch a ách. Tři nejzarytější – tzn. já, Tobiáš a Bossi jsme vydrželi vzdorovat nejdéle. Nejdřív kapitulovala Bossi(netuším, jaký má vztah k americké angličtině a k hokeji, ale dres Penguins byl ohodnocen jako nejoriginálnější spací úbor večera), pak já a nakonec Tobiáš. Mistrovy nejzarytější fanynky (např. Albi a Xixi) chtěly vidět, jak vypadá Tobiáš bez boxerek. Bohužel pro ně, byl mistr neoblomný.
Poté, co se všichni ostatní znavili Twisterem, koukáním na Twister, komentováním a kibicováním Twisteru, se začali trousit sem a tam mezi chodbou a pokojem. Trio Blair, Lord a Tobiáš s absinthem v ruce. To stejné trio pak cosi vyvádělo v koupelnozáchodě Ceceho a Jiřího č.2 … raději nechci vědět, co všechno. Bossi, JSH, a snad ještě Kendra a Jekkyl vyrobili z přinesených salámů a veky a zeleniny obložené mísy. Šikulové a šikulky.
A jako vždy byli středobodem jakéhokoliv programu Blair a Lord. Vedli vášnivé diskuze o upravování specifického porostu dam, div ne výbušninami. Zahráli si na inkvizi (Inkvizici, zvláště španělskou, nikdo nečeká… n´est pas? Kendra je Knihovnice, kdyby chtěla, poradila by si s nimi). Zavřeli Ceceho do skříně a pak mu dovnitř hodili čtvrťák, ať prý něco zahraje - udělali z něj jukebox.
Velká legrace byla u prohlížení fotek z grilovačky.
Sem tam jsem uhnula od diskuze se San, abych umožnila pánům upravit playlist (posléze o to ztratili zájem a na mé zoufalé volání, ať jdou něco vybrat, nikdo nereagoval.) a zuřivě jsem mrčela, když chtěli pouštět nějaká videa – James Bond parody a David Hasselhoff jsou klasika, ale hlava mi znatelně popraskávala a chystala se rozletět. Když došli k diskopříběhu, někdo rušil fullscreen videa, ale nebyla to moje chyba. To San volala skypem.

Chvíli před půlnocí se totiž stal ten nejúžasnější happening, jakého jsem byla svědkem! San si nainstalovala skype s tím, že uskutečníme videohovor… a nešlo nám to… my ji viděli, viděli jsme i sebe… ale ona neviděla nás… bouřlivě jsme ji aspoň pozdravili(ona se smála a odpovídala, že nás nevidí... a nenávidí ;)) a pak… několik minut před půlnocí, jsme se jí rozhodli udělat aspoň skupinové foto – to na tom bylo nejhezčí. Řekli jsme si, že se vykašleme na odpočet, hlavně, když na fotce budeme všichni a celí… napotřetí nebo napočtvrté se povedlo. A pár minutek před půlnocí jsme skupinovku odeslali. Pak jsem jemně zvedla adrenalin těm nedočkavým, když sem chvíli čachrovala s oknem odpočtu a oknem ICQ… nakonec 20 sekund před odpočtem odpálení starého roku se vše dalo dopořádku a mohli jsme počítat. Pak bouchlo šampaňské a rychlé špunty a cinkli jsme si skleničkami. Vítej Nový roku!

Někteří odesílali smsky, někteří uskutečnili pár hovorů telefonem. A ti nejotrlejší, co měli s sebou i bundy, šli odpalovat ohňostroj. Efektní podívaná. I když jen z okna, ale stejně.
Zavolala jsem domů a holkám na Starý Jičín (Artoo, Innes a zbytek) – Aničku zuřivě pozdravovalo celé osazenstvo Silvestra v Brně, až tak, že jsem musela vyběhnout na chodbu.
Chvíli po dokončení telefonátů a rozmražování pyromanů jsme ještě zůstali na pokoji… a kolem jedné až půldruhé se začali lidé vytrácet.

Tak nám to pěkně začalo a taky skončilo…

Opět jsem zabrala postel u Kendry a Jekkyla a spali jsme až do božího ránka Nového roku.

Creditz(hezky česky: závěrečné titulky):

Speciální věnování Cecemu, Jekkylovi a Kendře, Albi a všem, kdož se podíleli na organizaci: Tato slohovka by bez nich nevznikla.

Je fajn, že jsme mohli být u Ceceho na koleji… nakonec se to ukázalo jako nejrozumnější řešení – pokoj byl tak akorát a nemuseli jsme platit stovku na hlavu, jak to chtěla evil-bytná mojí dosavadní čokoládovny. Díky.

Děkuju za dárečky, moc mě potěšily a zahřály u osrdí.

Spec. pozn. pro ?Ceceho a Xixi? - děkuju za to růžové kotě – zjistila jsem, že se mi doma sešly už tři kočky, každá jiná, všechny ze dřeva. To abych si začala dělat vlastní neko-sbírku ^_^.

Děkuju Kendře a Jekkylovi, kteří mě ubytovali.

Všem, kteří se Silvestra zúčastnili a vytvořili tak neopakovatelnou atmosféru.

A omlouvám se těm, kterým lezlo krkem mé sedění u počítače, ale připadala jsem si letos tak trochu ztracená, tak sem radši zalezla, nekamenujte mě ;)