Koprcon(y) 2011 - ????

aneb utírání prachu z polozapomenutých blogových útržků reportů 

Koprcon 2011

Zápis se nedochoval. Z fotodokumentace soudím, že šlo o ročník, kde se objevila i má drahá polovička se šéfem a stánek Comicspointu... a že jsme bohužel neměli štěstí na restaurace... ale to je zdá se všechno. :D ... a taky, že ti utopenci v neděli ráno ohromně bodli.

Koprcon 2012

Byl opravdu nezapomenutelný. 

aneb Zombies are coming! Brrrains!

Asi tak by se dal pro mě shrnout jubilejní desátý Koprcon. Ovšem onou zombií nebyli lidé okolo, ale moje maličkost. V sobotu (pravděpodobně) v dopoledních hodinách to došlo tak daleko, že mě přišla politovat jistá dobrá duše s milým „Ty vypadáš jako já se teď cítím.“ Alespoň, že jsem v tom nebyla sama ;)

Je pitomost jezdit na podobné akce, pokud jste unavení. A jak jsem zjistila - nejsem jedna z těch, kteří dokážou probdít noc nad korekturami, jet dvě a půl hodiny a pak následující náročný víkend nějak rozumně fungovat. 

Vyvrcholilo to tím, že jsem si před galavečerem zažila vlastní osobní prudkou alergickou reakci — původce není úplně jistý, ale pravděpodobně se jednalo o slovenskou medovinu pofidérního charakteru. Takže pozor na ně... pokud nechcete skončit s oteklým obličejem, tepem tak 180-200 za minutu a kamuflážním rudým maskováním po těle, s nímž byste snadno splynuli s hromadou čerstvě posbíraných jahod. Takže jsem poslušně polkla prášek a galavečer proležela zabalená do spacáku a zažívala ten podivný pocit, že se vám zvýší tepová frekvence i ve chvíli, kdy zvednete hlavu. 

Pozn.: S Okrasnými Tukovými Prstenci je legrace. Zvlášť, když ti dotyční netuší, o co jde. Nebo to možná nechtěli vědět. Radši. (-zde chybí s kým jsme vlastně toho jistého ARC troopera shippovali-)

A další osudový pár... Ewok a Kirby! :) 

Koprcon 2013

Byl pro mě osobně zkrácený... první měsíc v práci si s dovolenou opravdu nemůžete vyskakovat. Ale i tak bylo příjemně - zvlášť ony sobotní večerní debaty byly fajn. Po dlouhé době jsem měla možnosti si popovídat s Kerou a Locklearem, a jak jinak strávit brzké ranní hodiny, než rozebíráním překladatelského údělu a lingvistických fines? Dobře bylo.

Koprcon 2014

Byl jako vždy příjemný... a přelomový v tom, že odstartoval mou éru zhýčkaného nocležníka. Poprvé jsem měla možnost vyzkoušet si spaní na hotelu... a velmi jsem ocenila možnost hotelové snídaně. Nemuseli jste se tak s prázdným žaludkem a zalepenýma očima vydávat do nejbližšího Alberta... ale jen jste se skulili dolů a bez většího zařizování jste se ze zombie stavu postupně vlivem jídla a kávy probrali. A během cesty z hotelu na místo conání se vám tělesné pochody i mozek probrali natolik, že jste do školy vcházeli s úsměvem.

Jeden ze zádrhelů byl v Anime místnosti... kdy nikdo ze Slováků, kteří to tam obvykle spravují, nedojel... a poslali za sebe jen bednu (počítače). Která se nechtěla bavit s projektorem. Když se po záchranné akci zahrnující zařizování a běhání podařilo data získat, ukázalo se... že anime uvedené v programu tam vůbec nebylo nahrané... a když se z počítače podařilo konečně nějaké rozpohybované obrázky vydolovat, zjistilo se, že tam nejsou české ani slovenské titulky. Prostě bomba. Danajský dar hadra.

Jinak mi z programových linií v paměti moc neutkvělo... až možná na Cosplay. Lana Estari po právu získala cenu pořadatele za svou Red Shirt ze Star Treku. Jen doufám, že to hodinové nehybné ležení na podlaze neodstonala.

V neděli jsem si na organizování úklidu části školy potvrdila, že organizování týmu lidí mi překvapivě jde. Zdá se, že pracovní zkušenosti se osvědčily. :)


A jaký bude Koprcon 2015? Nechme se překvapit!

Ještě žiju... plus report z návštěvy zahraniční výpravy

Zdá se, že blogy v okolí zmírají na úbytě... zčásti nedostatkem času, zčásti tím, že se místo delších článků na blogy se současné příspěvky na ty internety rozmělní na dva statusy a pět fotek na Instagramu.

Ovšem návštěva Oxfordských geeků byla tak úžasná, že je potřeba to někde veřejně vyvěsit. Nebo alespoň pár postřehů.

• Pokud chcete výzvu, zkuste si s Brity zahrát hru „Let's outnice each other“. Je to fuška. :) Zvlášť, když vám kamarádka zasadí hned první drtivý úder tím, že vám jako dárek vnutí hned v autobuse z letiště podpis Hayley Atwellové (protože si pro jeden šla sama o víkendu v Londýně, tak vám taky jeden přibrala... a nechce ho další dny tahat po Praze). A mikinu. V mojí oblíbené barvě. Jen škoda, že budou takováhle vedra většinu srpna - stálo by za to ji vyzkoušet.
• Každý správný turista potřebuje svůj „zombie stone“, aby ho chránil před místními mozkožrouty.
• V Praze byli v podstatě pět dní. Už první den prohlásili, že „to tady neznají, takže i kdybych je chtěla přivést na okraj nějakého útesu, aby z něj spadli, tak nemůžou dělat nic, jen mi věřit“. Postupem času se z útesu vyklubala jáma, posléze jáma s oštěpy trčícími vzhůru, potřenými jedem, a nakonec ještě přibyl oheň a ozubené jezdící disky. Nutno říct, že nakonec byli trochu zklamaní, že na ni nedošlo.
• Kyselé/kysané zelí je ve VB nedostatkové zboží. Asi nějaké při výletu tam povezu v kufru. :D
• GG by měl vydat tu knihu pro děti, co plánuje. Bez legrace.
• Což mě přivádí k dalšímu bodu - mám pocit, že ti dva jsou jeden z těch párů, co souzní tak, že ostatní jen koukají, nebo tiše závidí. No řekněte, dokázali byste se svou drahou polovičkou společně napsat a vydat knihu? 
• „Dawdle“ je rozkošné slovo, podobně jako české loudat se. Jen je ostuda, když vás pak předběhne podobný „dawdler“.

Plusy: Prošla jsem si zas po dlouhé době oblíbená zákoutí Prahy a mohla jsem je ukázat i někomu jinému. Objevila jsem tunel pod Vítkovem, o jehož existenci jsem doteď ani netušila. Na Jiřáku točí výbornou farmářskou zmrzlinu. Za rok znovu a o pár dní déle!

Mínusy: Pro jednou jsem byla ráda za svou netradiční pracovní dobu. Alespoň jsem s nimi mohla dopoledne projít kus Prahy... ovšem pak se z dovolenkového rozjíveného módu do pracovního člověku přepínalo jen velmi těžko. Až zase za rok. Chat na Skypu je sice fajn, ale po podobně božím týdnu vám nevyhnutelně přijde strašně suchý.

Awwengers

Tak už i na mě došlo, jsem infikovaná horečkou kolem největší komiksové týmovky současnosti. po internetu kolují nejrůznější recenze a nadšené výkřiky... bohužel nebo bohudík jsem v téhle chvíli líná /zaneprázdněná/a tak dále psát nějaký delší článek. Takže bych vás ráda odkázala na českou verzi od Dee , která je napsaná ohromně čtivě a rozumně... nebo neméně vtipnou anglickou verzi od slečny skrývající se pod internetovým jménem "Jane Shakespeare" - dokonce ve dvou verzích - prvotní dojmy (LOKI. GOD OF ARMANI. ... och ano, dáma ví, o čem mluví.) a plnohodnotnou recenzi u které souhlasím s každým slovem. Nenapsala bych to líp.

Z twitteru představitele Lokiho... spoilery začerněny ;)

BTW - (malilinkatý spoiler) jak kdosi řekl, kdo jiný než Loki by měl nějakou ostrou nadávku propašovat do filmu. Slovní spojení "mewling quim"... řekla bych, že spousta lidí ho přešla a nevěnovala tomu zas takovou pozornost. Každopádně se nedivím, že ona osoba, kterou podobnou slovní lahůdkou Loki počastoval, ho posléze označila za monstrum :D . Každopádně je zajímavé, nakolik podobná věc vzbudí v lidech chuť se najednou zajímat o lingvistiku ;)

Bleskové tipy na předvánoční inventuru...

Ano, ještě žiju. I když je mi jasné, že další příspěvek na blogu je poněkud neobvyklý (vzhledem k politováníhodné frekvenci jednoho příspěvku za měsíc či dva), přece jen budou Vánoce a konec roku se kterým přichází nezbytná rekapitulace. Na kterou obávám se letos nezbudou síly a pokud ano, tak fragmenty zůstanou někde v polozapomenutém textovém dokumentu, než je rozežere nějaký záludný červ (a dobře jim tak... i když letošní rok rozhodně nebyl na události tak dramatický jako některé předchozí. A většina plánovaných kroků či přechodů se uskuteční až zezačátku příštího roku. Minimálně na jeden až dva se opravdu upřímně těším, tak uvidíme).

Proč? Po epické výpravě přes větší půlku Nížin totiž pomáhám s porcováním upírů (záslužná to práce). Až na to, že se nejedná o epic-fight mého OC* Ireny (jenž někdo nepříliš přesně označuje za alter-ego), ale o zrzavou dámu s magickým nadáním a ostrým jazykem, jenž se nechává oslovovat Kate. A je s ní docela legrace, to musím uznat. Fajná baba.

Zatímco já vyčerpávám své grafomanské sklony na translaci textu z výchozího do cílového jazyka, někteří své choutky ukájejí rekapitulacemi nebo přehledy jiného druhu. Už jste se například zamýšleli nad tím, co by na vámi napsané postavy říkal psycholog? Myslím si, že u textového RP by to po čase mohlo být hodně zajímavé. Zvlášť když většinou (alespoň v mém případě) nabírají směr takový, že se z víceméně rozesmátých bezstarostných individuí stávají pod vážností situace (často je na vině G jako Genocida) více či méně emocionálně nevyrovnané trosky. Jo, to si pak člověk musí jednou za čas půjčit od známého nějakého toho psychotického záporáka (nejlépe nějakého, který si rád pohvizduje písničky od Scissor Sisters) a trochu si užít. A pak ho zase vrátit, když se ho nabaží.     

Ale proč to tady všechno píšu? Chtěla bych tu uveřejnit prachsprostou reklamu právě na podobný kousek, který prosvětlil mou předvánoční, antibiotiky podpořenou chmurnou náladu. Nezasvěceným zřejmě moc neřekne, ale mohu prozradit jen tolik, že kdo čte Equilibrium, pravděpodobně se s nimi výhledově dříve nebo později setká.
Takže se seznamte s Athenou, Andrásem, Agnes, Attilou a pravděpodobně Körnelem (ďáblíkem, který tak nějak kazí Mie-Illie-Káje** trend pojmenovávání hlavních postav v příbězích jmény od A).

Vánoční posezení s Georgem

A když už jsme u psychologie postav, ráda bych sem ještě hodila odkaz na vtipný a poučný článek mistra Adriana Czajkowského... Hádej, kdo přijde na večeři? (bohužel pouze v AJ)

*  zkratka z angličtiny, kterou se např. takový deviantart jenom hemží. Původem je to Original Character, tedy původní charakter či postava. A tahle se místy chová jako OC - tedy opravdový cvok. 

** přesně tak, narazila jsem na další***, tentokrát trojjedinou bohyni amatérsky psané fikce.

*** takže se zařadila do pantheonu k Taylor, Tess, Yanně a pár šikovným anglicky píšícím autorům a autorkám fan fikcí.

Plyšový... (!spoiler!)

Aktuální díl HIMYMu se velmi povedl...

Behold! The DOGS

Na vodách internetu se objevila zpráva, která fanouška této mangy dozajista pošle v mrákotách k zemi. Zda-li to budou mrákoty štěstí či hrůzný šok, kdo ví.

Buď jak buď, Anime News Network oznamuje, že došlo k rozhodnutí natočit anime podle Shirowovy předlohy. Osobně dělám malý vítězný taneček a moc se těším. Minimálně obsazení dabérů vypadá velmi dobře - Takahiro Sakurai jako Haine (hlas propůjčil např. Cloudovi z FF:AC, Yuu Kandovi ze série D.Gray Man nebo tajemnému Mastičkáři z u nás poměrně neznámého, ale skvělého MoNoNoKe), Akira Ishida jako Badou zněl už na Drama CD správně ujetě(ten smích, ten smích) atd. Takže teď stačí jen držet palečky a čekat. A třeba si znovu mangu pročíst.

For your consideration: Dogs! Drama CD - Gunsmoker část 1 a část 2 - doprovázené obrázky z mangy

Pozn. - jen tak pro zajímavost pro pisatele RPG... nepřipomíná vám Badou někoho? Už to tak bude - ona postava (o které si více můžete přečíst zde) posloužila jako literární předloha pro Walthera. I když - možná, že by se Walt hádal, kdo je čí literární předloha *osobně je prý toho názoru, že zapůsobil na Shirowa tolik, že se rozhodl ho ve své manze zvěčnit*... no, nechme ho při tom.
Jsem zvědavá, jak se situace bude vyvíjet dál - když už jsem na Koprconu vyslechla nastínění děje... nebýt posledního prosincového týdne, byl by to obdobně hloupý měsíc jako listopad (podzimní deprese vystřídá shon za dárky a deadliny ve škole... nechci vědět, jaké to musí být v práci). Je mi jasné, kolik času a nálady zbývá na psaní (nula, nula až nic)... tudíž zbývá jen čekat. Ale stejně jsem zvědavá. (brutální upřímnost)Je teď řada na osobě, jejíž příspěvky nebývají sice tak prošpikované vtípky jako u Champbaccy, ale to nebrání v tom, aby si člověk nad jejich stavbou a stylem, kterým píše, zálibně nepomlaskával. Ne, že by ostatní byli horší, ale tohle se vážně dobře čte :) (/brutální upřímnost)

Konec další ságy - Hellsing

"Saa, shokun... jigoku o tsukuruzo!"

V letošním roce slavnostně uzavřela svou ságu o polodémonovi jménem Inuyasha mangaka Rumiko Takahashi... a jak možná někteří ví, uzavírá se i další sága - Kouta Hirano se po 94 chapterech* rozhodl uzavřít finálním epilogem svůj projekt Hellsing. Po dlouhých deseti letech. O organizaci za kanálem La Manche, která se zabývá umravňováním upírů a jiných podobných entit, které dělají neplechu ve světě. O organizaci, která má ve svých službách jednoho velmi zvláštního upíra.

Ukázky: (zleva doprava ;) )
O čem sní vampýři? Alucardova verze: I, II (Bruce Willis rulez!) a Cerasina verze: I, II
Hygiena? I, II
Jednoduchý plán I
Základní info I

Royal Order of Protestant Knights a jiní
Japonští manga a anime tvůrci jsou z nějakého neznámého důvodu posedlí evropským náboženstvím. A hojně tyto prvky využívají. Sice to není až taková mutace jako když v Neon Genesis Evangelion udělají z andělů mimozemské útočníky a bojoví roboti mají označení "EVA", ale papež by se jistojistě divil.

Manga se odehrává víceméně v současnosti. Organizace Hellsing dohlíží, aby se na území Albionu nepřemnožovali upíři. A jejich nejmocnější "zbraní" proti násoskám je jiný krvesajec. Alucard. Fanouškové se přeli (kvůli japonskému jazyku kde la,li,lu,le,lo/ra,ri,ru,re,ro je sloučeno v jedno), zda-li mají opravdu co dočinění s Draculou nebo ne. A jak se později ukázalo - zcela určitě ano.

Anglikánská církev a Vatikán, jak víme z historie, to není zrovna láskyplná dvojka. Takže občas agenti Hellsingu narazí na agenty Iscariotu. Tajné vatikánské divize, která má de facto na práci úplně to samé, co Angličané. Jejich nejmilejší zábavou je navážet se právě do ostrovních vampírobijců. Neustanou ani ve chvíli, kdy se zjeví tajuplná organizace jménem Millenium, která na Británii přivolá apokalypsu přímo biblickou...

Děj
Je velmi přímočarý - na to, že manga vycházela 10 let, příběh není příliš spletitý. Jde to jako po másle: zvýšená aktivita upírů => zprávy o tajemné organizaci => odhalení organizace => souboje každý s každým(téměř),krev, krev, krev, upíři a hořící Londýn. Jako bonus humornější epizodky a vložky, aby se člověk v těch potocích krve neutopil.

Postavy
Alucard - nejstarší z vampýrů, který je přiměřeně svému věku a schopnostem znuděný a arogantní. Prožil mnoho životů, má proto mnoho forem(viz. odkaz na wallpaper). Stále nenašel nikoho, kdo by ho porazil, takže každý boj bere jako zábavu a prověření svých schopností. Od "průměrných" násosek se liší tím, že lidská forma je jenom cosi jako zástěrka - může se vesele odhmotnit a existovat jako černé mračno se spoustou "mile"vyhlížejících očiček. A abych nezapomněla, je skoro nezničitelný. Sem tam ale ukáže i lidskou stránku- ukázková situace: Poslední souboj s otcem Andersonem.
Integra Wingates Hellsing - Žena proti které je i Železná lady máslo. Po otci převzala organizaci Hellsing. Jeden z mála opravdových lidí v celém Hellsingu. Pairing Integra a Alucard je docela oblíbený ve fanartech, ale jaké jsou mezi nimi vazby, to není výslovně řečeno. I když, Integra je jediný člověk, kterému Alucard říká "my master". Takže posuďte sami.
Victoria Ceras - jediný "vcelku dochovaný" svědek prvního upířího útoku v manze. Naneštěstí to nepřežila. Je to novopečená upírka a v manze projde jako postava asi největším vývojem ze všech. Zdroj mnoha vtípků. Zvlášť roztomilý je její vztah ke kapitánu Pipovi - stručně vyjádřeno: je uháněna a ani trochu se jí to nelíbí. Ukázková situace - kvůli němu a zdvihání morálky by musela olíbat celou rotu. Při jednom z útoků události naberou takový spád, že vaše oči nezůstanou suché.
Walter C. Dormez - komorník v sídle Hellsingů a jak se zdá, tak také muž s temnou minulostí. Je mu skoro sedmdesát, ale na takového staříka je neobyčejně křepký. Přezdívka "shinigami"* mluví sama za sebe a neobvyklé schopnosti s vlákny, které vypouští z prstů (Spiderman by mohl závidět), také.
Pip Bernardotte - velitel "lidské obranné jednotky" Wild Geese. Názorný příklad, že i "přítula" se může v extrémních situacích projevit jako formát.

Iskariotští
Otec Alexander Anderson - náboženským fanatikům se nemají dávat do rukou zbraně. Vatikánský "uklízeč upírů" je toho jasným důkazem. Stará se o sirotky, ale jakmile před ním vyslovíte slovo upír, začnou se dít nepěkné věci. Byl schopný obětovat svoji lidskost kvůli tomu, aby mohl lépe bojovat.

Obludárium Milénia spoiler: (aneb nacisti přitahují podivná individua)
Rip van Winkle, ostrostřelkyně s úchylkou pro infantilní budíky. Wolf, nejlepší voják a... he, vlkodlak? Runová čarodějka, tvůrkyně iluzí. Schrödinger - osůbka, která je všude a vlastně nikde, což ho činí skvělým poslíčkem. Pojmenován podle jednoho veleznámého paradoxu.

* - anglicky "god of death", česky bych asi použila označení "posel smrti". Shinigami je postava z japonského folklóru, má funkci podobnou naší Smrtce. A anime ji často používá - viz. Zombie Loan, Bleach atd.

Manga, seriál, OVA
Z uvedené trojky je asi nejznámější seriál. Což je trochu paradox, protože s mangou a OVA toho nemá zase tolik společného. Je drobet graficky uhlazenější, taky krve tam neteče zas tolik - a po sedmé epizodě se odklonil od původního příběhu. Abych se přiznala - vyhovuje mi asi nejvíc.
Manga - ještě že je černobílá, jelikož autor oči čtenáře rozhodně nešetří. Ale zase se tam toho o postavách dozvíme víc. Mezi vším tím krveproléváním a politikou si autor najde čas i na vtípky... a překvapivě - i na silné momenty pokud se jedná o vztahy. Označení mezilidské by pro ně asi nebylo nejvýstižnější. Nad Bernardottem a jeho sebeobětováním jsem uronila slzu...
OVÁčka přinesly pár překvapení. O Rip van Winkle jsem byla přesvědčená, že je to chlap. Zarazilo mě, když jsem viděla pár jeho/jejích fanartů v sukni - ale teď už se nedivím. A Schrödinger není slečna s kočičími oušky, ale představitel poměrně vzácných postav - je to neko-boy :). Jinak jsou ale dost drsná, protože do puntíku jsou podle mangy. Nechápu, jak mohlo být 4. OVA nadabováno anglicky - vidět to američtí cenzoři asi je popadne psotník. Místa, která jsem v manze přeskakovala, abych se od vší té krve na monitoru neumazala, jsou tam rozvedená na hranici snesitelnosti.

Fanart
Podařilo se mi narazit na opravdu skvostnou galerii. -=ZDE!=-
Japonských znaků se nelekejte, to nejdůležitější je anglicky.
Menší Equilibrium bonus - pokud bychom přepokládali, že andělé jsou všichni více či méně kravaťáky, tak tento obrázek by přibližně odpovídal mojí představě jednoho nejmenovaného sesmaženého Grigoriho. Jinak tipuju, že to má být Walther zamlada.

Trailery
Oficiální mi přijdou... divné: Posuďte sami.

Nihon no haru

Z olomouckého festivalu Japonského jara jsem i přes lákavý program stihla jen jednu akci. Ochutnávku japonského jídla. Dokonce i připravovaného Japonci ;). Připravovali ho paní Tanaka-sensei, která dělá na Katedře asijských studií lektorku a japonští studenti, kteří jsou v Olomouci na roční stáži. Nebo se tak alespoň tvářili.
Na přednášce bylo plno. A chutnalo nám (jak budete moci vidět, až se mi konečně podaří nahrát fotky)... A protože nemůžete ochutnat, tak aspoň pár řádků o kuchyni, která rozhodně stojí za pozornost.

Polévka Miso – *po rozpomínání se a menším detektivním průzkumu wikipedie* Miso polévka se dělá ze základu, kterému se říká dashi(což je vlastně takový bujón, který vznikne vyvařením jednoho speciálního druhu řasy a smícháním s vyuzeným sušeným tuňákem nadrobno) a pasty miso (která vznikne opět smícháním – ječmene, sójových bobů a . Ale nenechte se mýlit, Japonci jsou stejně líní jako my. Dashi i Miso si většinou koupí instantní). Když se to povaří, přidávají se tam podle zvyklostí a nálady kuchaře různé přísady. Podle chytrých stránek by ani jedna přísada neměla mít stejnou barvu a konzistenci, aby polévka byla pestrá.
Pozn. gurmána:. S úděsem jsem zjistila, že řasy v polívce mi chutnají víc, než domácí nudle. Šok! :)

Tempura – jídlo, které Japonci převzali a v rodném Portugalsku a Španělsku se na něj téměř zapomnělo. Vpodstatě se jedná o různou zeleninu (někdy i dary moře) ve speciálním těstíčku(v našem případě to byla mrkev, baklažán... a pórek?). Zdravé a dobré.

Sushi – asi nejznámější japonské jídlo. Na ochutnávce jsme si mohli vyzkoušet i přípravu jednoho druhu. K tomu, abyste mohli večeřet sushi potřebujete několik přísad a pomůcek. Ale je to docela lehké.

Podložku svázanou z bambusových dřívek
stačila by i ze špejlí, hlavní je to, aby se s ní dalo snadno manipulovat... ale bambus je bambus :)
Speciální plát z mořských řas
vypadá jako tmavozelený list hrubšího papíru, je možné ho sehnat už např. v některých velkoobchodech. Třeba v Tescu...
Rýže
stačí bohatě Lagris, který dostanete v každých potravinách, neparboiled prosím, je nutné, aby lepila. Rýže se pak povaří ve vodě se speciálním poměrem ocet x cukr, aby získala tu správnou konzistenci a chuť
Nějakou dobrotu, která bude ve středu sushi – můžou to být krabí tyčinka, zelenina, houby...
Trochu vody... no, a pak silný stisk a sójovou omáčku na případné dochucení.

Příprava: Podložku navlhčíte, dáte na ni plát z řas. Na ten se rozprostře rovnoměrně vrstva rýže. Tak aby nebyly mezery a sushi jste pak neměli hrbolaté místo kulatého :). Zvolíte si jednu „stranu“ pomyslného čtverce a na tu do pásku až 3-4cm šířky můžete naskládat, co byste v sushi rádi. Tady bych vás asi měla upozornit, že sushi se dělá tak trochu jako roláda – takže pokud chcete, aby náplň byla uprostřed, bylo by vhodné zvolit si jednu ze dvou „správných“ stran :). A když už jste s náplní spokojeni, tak podložku i se vším co je na ní srolujete... inu, jako třeba plakát (ale pokud nechcete jíst i podložku, tak si dejte pozor, abyste ji nezarolovali do sushi rolky :D). A musíte srolovat opravdu pevně. Když si myslíte, že už je zarolováno pevně (nebo dostanete do paciček křeč), přišel čas ruličku položit. A nakrájet.
Sójomilci si mohou sushi ještě pokapat omáčkou, nebo si na něj ťápnout trochu wasabi a může se jíst!

Sushi jsme se nacpali dost a dost. Úplně stačí šest koleček. Když si dáte kalíšek polívky a dvakrát si dáte kolo Tempury,... tak je to možná na evropské kvantitativní poměry málo, ale kupodivu najezení jste dost. Ale to nebylo všechno. Jak říkal jeden herec v adaptaci jedné ze Shakespearových komedií: „Čas na dezert...“ *děsně eeevil grin*

A dezert byl. Doslovně přeloženo to byl „koláč-gong“. Dora-yaki. Drobná „palačinkoidní“ kapsa plněná sladkou... fazolovou pastou?! Kombinace podivná, ale chutnalo to moc dobře...

A když už jsme je vyjedli, nezbylo nám, než jít o dům dál...
Za rok rozhodně přijdeme znovu :D (fotky budou, až najdu nějaké slušné připojení :) )

Resty podruhé

Tohle video jsem se m chtěla hodit na Nový rok. A zapomněla jsem (díky něčemu, co tu nebudu rozbabrávat :) ... dalo by se to totiž komentovat jen: whatever). Tak aspoň teď :) Sestříhal Yorae.

Doporučení, upozornění... vnucování! :) Jako román!

Pokud půjdete kolem nejbližšího obchodu s levnými knihami, tak se podívejte po Jako román - navzdory svému názvu útlé oranžové knížečce, která vypadá jako by ji někdo posypal lentilkami (za třicet korun je vaše...). Pod pofiderním obalem se totiž skrývá skvost. Psaní o čtení. A ne ledajaké =)

Autorem je můj oblíbený profesor francouzštiny a literatury a také spisovatel Daniel Pennac. Ale ať místo mě promluví knížka sama. Úryvky jsem vzala, ach ta lenost, odsud.

Desatero čtenáře zní:
Právo nečíst.
Právo přeskakovat stránky.
Právo knihu nedočíst.
Právo číst tutéž knihu znovu.
Právo číst cokoli.
Právo na bovarysmus (odvozené od Flaubertovy Madame Bovary - když člověk příliš utíká ze skutečnosti do snů).
Právo číst kdekoli.
Právo jen tak listovat.
Právo číst nahlas.
Právo mlčet.

Úryvek z textu:
"Kde najít čas na čtení?
Vážný problém.
Který žádným problémem není.
Jakmile vyvstane otázka času na čtení, znamená to, že není chuť. Neboť podíváme-li se na to blíž, čas číst nemá vůbec nikdo. Ani malí, ani mládež, ani velcí. Život je neustálou překážkou čtení.
"Číst? To bych rád, ale to víte, práce, děti, dům, nemám prostě čas..."
"Já vám závidím, že máte čas číst!"
Ale jak to, že tamhleta, která chodí do práce, chodí na nákupy, vychovává děti, řídí auto, miluje tři muže, chodí k zubaři a příští týden se stěhuje, si najde na čtení čas, a tenhle cudný svobodný mládenec ne?
Čas na čtení je vždy čas kradený. (Ostatně stejně jako čas na psaní nebo na milování.)
Ukradený z čeho?
Řekněme, že z povinnosti žít.
To je nejspíš důvod, proč největší knihovnou na světě je metro - onen okoralý symbol výše zmíněné povinnosti.
Čas na čtení, stejně jako čas na lásku, rozšiřuje čas na žití.
Kdybychom měli na lásku pohlížet z hlediska svého časového rozvrhu, kdo by se jí odvážil? Kdo má čas na to být zamilovaný? Kdo však kdy viděl zamilovaného, který si neudělá čas na milování?
Nikdy jsem neměl čas na čtení, ale nic mi nikdy nemohlo zabránit, abych dočetl román, který se mi líbí.
Čtení nesouvisí s organizováním společenského času, čtení je stejně jako láska způsobem bytí.
Otázkou není zda mám či nemám čas číst (čas, který mi ostatně nikdo nedá), nýbrž zda si dopřeju nebo odepřu potěšení být čtenářem."

Karlík a továrna na čokoládu

Pět zlatých lístků, pět dětí. Jeden podivín a jeho tajemná čokoládovna. Knížka pro děti a Tim Burton. Zajímavá kombinace. Na Primě dnes, tj. ve středu v osm hodin večer :) (a to vůbec není reklama ;) )

Tenhle film mám ráda, což je docela zvláštní, protože by tomu mělo být možná opačně. Ke Karlíkovi a továrně na čokoládu mám vztah hned z několika důvodů.

Nikde jinde se tak dobře nespí, jako při hodině angličtiny na střední škole, kdy vám lektor předčítá. Tak jsem se potkala s knížkou Roalda Dahla (schválně, kolik z vás ji četlo?)

Druhý důvod je ze života. Stane se, že zákaznice míní a kadeřnice mění (já osobně na to měla obzvlášť štěstí. Zrezlá střecha, pamatují pamětníci?). A máte prima a upřímné kamarády, kteří mají navíc specifický smysl pro humor, takže nejen, že se ten střih nelíbí vám, ale ještě vám to i oni osladí milými komentáři. Ve zkratce - někteří vtipálci mě od té doby oslovují Wonko. Jenže i ty sebelepší vtipy se přejí , když jsou opakovány moc často (i ty s cylindrem). A tak občas, když někteří ohromně „vtipní“ lidé to oslovení používají i ve chvílích, kdyby člověk rád slyšel to „své normální jméno“, mám chuť jim ublížit a je mi z toho… inu, smutno. Pourquoi moi? (ačkoliv, privátu, kde bydlím v Olomouci, už delší dobu sama přezdívám čokoládovna, takže žádná tragédie)

A třetí je film samotný. Je totiž naprosto GENIÁLNÍ. Někteří mu vyčítali přílišnou lineárnost a tak podobně, ale pokud do toho můžu mluvit – je až s podivem, nakolik se Burton držel literární předlohy. I ono schéma – zastavíme se tuhle, odpravíme jedno zhýčkané dítko, zastavíme se támhle, necháme další dítko se odpravit jeho vlastní hloupostí – je převzato z knihy. Osobně se mi trochu zajídají Umpa-Lumpovská hudební vystoupení. I když třeba u Mikea TV je ta inspirace Queeny přímo ďábelská :) (pokud se nechytáte, mrkněte na knížku Dobrá znamení panů Pratchetta a Gaimana).

Depp září od promluv o kanibalismu a motorkářích (ne najednou), po neustálé narážení do skleněného výtahu. Christopher Lee je mnohem hrůzostrašnější jako zubař než-li padlý čaroděj. V porovnání s Wonkovou osobou a "zlidšťujícími" prostřihy do minulosti, děti (se specifickou úchylkou, jmenující se jejich rodiče) působí tak trochu nevýrazně a nedostává se jim zas tak moc prostoru. Ale co už...
Burtonovská poetika dělá z rozjásaného dětského příběhu něco s nádechem postmoderna. A příjemným plíživým děsem a nejrůznějšími vychytávkami. Burtonův pan Wonka rozhodně není hyperaktivní starší chlapík se sklony k mírné pedofilii (jako dle originálu a předchozího televizního zpracování). A to taky jde vidět na kostýmu, myslím si. Jak je to s kostýmy ostatních postav, to si netroufám odhadovat :)
Jak někdo napsal o Burtonově jiném díle - Mrtvé nevěstě: "To je celý Burton. Nejdřív se rozplýváte nad roztomilou animovanou pohádkou a najednou uvažujete nad tím, jestli může být mrtvola sexy." Holt takový je Burton.
Jediné, z čeho mám trochu strach je český dabing (hlasy Deppa a Leeho jsou unikátní ^^; ). Takže jestli mám volit mezi Pretty Woman a Karlíkem... asi tušíte, která pohádka vyhraje.

Tip na čtení

Svatý Martin přijel letos v plné parádě. Nejlepší počasí na to, abyste se zahrabošili v peřinách a pokud vás znudí koukání na padající vločky, vzali do paciček nějaký komiks. Pod dekou má sice název přímo tématicky vhodný (a taky vřele doporučuju... je to jímavé a silné, ale na druhou stranu dost melancholické čtení), ale teď bych vás chtěla upozornit na něco mangovitějšího z žánru komedie.
Tenhle se urodil v dílně Adama Warrena (kterýžto, jak zjistíte po kliknutí na odkaz, má galerii na DeviantArtu, jaj! :) ) . Pokud byste chtěli recenzi profíka, o Emp napsala třeba i taková kapacita jako Pavlovský.
Hrdinka má sice skoro na každé stránce rozervaný kostým, tak aby to zakrylo tak tak jisté partie a ani to občas ne. Nejsem chlap, abych četla komiks kvůli pokoukání na pěkné slečny, takže si pište, že Warrenova Empowered má další pozitiva, kvůli kterým stojí za to si to přečíst. A tím je určitý... lidský rozměr. Celý komiks je vlastně víceméně o něm. Taková (dosaďte si jakoukoliv spoře oděnou hrdinku komiksu) by se asi nesvěřovala, jak ji ten kostým štve a že v něm má velký zadek. A že je strašně deprimující, že si pod něj nemůže vzít ani spodní prádlo. Roztomilé je menší intermezzo hlavních hrdinů komiksu "čím chtěli být jako děti". Hrdinové komiksu jsou taky případ sám o sobě. Superhrdinka se superkomplexy, její přítel - bývalý mafián, slečna ninja/alkoholička Ninjette (má oblíbená ^^) a parta superhrdinů, co jsou parchanti převlečení za parťáky. A zloduši s humánní stránkou, kteří se do současné situace dostali poněkud bizardním způsobem (rada do života pro začínající zloduchy: dávejte si pozor s kým se vyspíte). Emoce, všudypřítomný vtip... mno, a trochu lechtivých témat do toho, ale s mírou. Výsledek: Příjemné čtení pro počasí, jaké je třeba dnes :)

Avenue Q

Některé ulice mají svůj speciální význam, který se pojí k jejich jménu. Na Ostravsku má zvuk Stodolní. Pokud Jilmovou ulici přeložíte do Angličtiny, zajásají milovníci hororů. A tak dále... Ale slyšel už někdo z vás o Avenue Q? (kromě odkazů tady na videa?)
Avenue Q je muzikál uvázlý někde na půl cesty mezi Sezamovou ulicí/Muppets a Meet the Feebles. Lidé a loutky žijící vedle sebe. Pravda, nežerou se navzájem, ale o životě toho ví dost, jak naznačuje název jedné z písní - You can be as loud as hell if you want (when making love). A vpodstatě by se dalo říct, že všechny z těch písní jsou víceméně ze života - a humorným způsobem popisují lidské patálie. Bohužel vše v angličtině.

Nechybí tu

skandální odhalení :
Everyone is a little bit racist (Star Wars video warning! kouzelné! :) )

zvedání nálady, pokud si myslíte, že váš život už nemůže být horší:
It sucks to be me (originální muzikál)

sentimentální scény mezi přáteli:
If you were gay (Harry Potter/ Pirates of the Carribean)

sprosťárny:
Internet is for porn (Bleach/Disney/World of Warcraft)

škodolibost:
Schadenfreude

love-hate relationships(opravdu ze života...):
The more you ruv someone (Full Metal Alchemist)

a na závěr: smysl života...
"Purpose, that´s a little flame, that lights a fire under your ass..." :)

Věděli jste...

že písnička o pornu na internetu může být součástí muzikálu, který dostal několik ocenění? :) Nevěříte? Podívejte se sem. Tentokrát to není jen nastříhané music video z jakéhokoliv animáku, ale video přímo z jeviště. Enjoy the choreography ;P.

a pokud už jste zabrousili na youtube - něco zajímavého na koukání:

Death Note: Last name
Red Hot Chilli Peppers a music video filmu
podle stejnojmenného anime při kterém je
mrazení v zádech zaručeno

the Making of Reboot
Trocha nostalgie. Vzpomenete si někdo na onen
starý, první kompletně CGI vytvořený seriál? :)