Awwengers

Tak už i na mě došlo, jsem infikovaná horečkou kolem největší komiksové týmovky současnosti. po internetu kolují nejrůznější recenze a nadšené výkřiky... bohužel nebo bohudík jsem v téhle chvíli líná /zaneprázdněná/a tak dále psát nějaký delší článek. Takže bych vás ráda odkázala na českou verzi od Dee , která je napsaná ohromně čtivě a rozumně... nebo neméně vtipnou anglickou verzi od slečny skrývající se pod internetovým jménem "Jane Shakespeare" - dokonce ve dvou verzích - prvotní dojmy (LOKI. GOD OF ARMANI. ... och ano, dáma ví, o čem mluví.) a plnohodnotnou recenzi u které souhlasím s každým slovem. Nenapsala bych to líp.

Z twitteru představitele Lokiho... spoilery začerněny ;)

BTW - (malilinkatý spoiler) jak kdosi řekl, kdo jiný než Loki by měl nějakou ostrou nadávku propašovat do filmu. Slovní spojení "mewling quim"... řekla bych, že spousta lidí ho přešla a nevěnovala tomu zas takovou pozornost. Každopádně se nedivím, že ona osoba, kterou podobnou slovní lahůdkou Loki počastoval, ho posléze označila za monstrum :D . Každopádně je zajímavé, nakolik podobná věc vzbudí v lidech chuť se najednou zajímat o lingvistiku ;)

Hey Ash...

Zkouškové u člověka probouzí netušené kvality. U mě například spouští neuvěřitelnou chuť k úklidu (tzn. poslední možnost dělat něco jiného, než se učit) a z nějakého záhadného důvodu tíhnu ke klasické hudbě a absurdnímu stylu humoru. Od Dr. Trana a jeho Quiet Log Time (originální i anime verze, prosím), přes sushi tančící Chicken Dance... až po Hey Ash Whatcha playing.

-=Enjoy your poop!=-

Bud Spencer a Terence Hill. Laurel a Hardy. Itchy a Scratchy. Obvykle je nutné mít dva a více lidí pro to, aby se daly dělat vtípky. Známé komediální dvojice (alespoň pro mě) obohatila další dvojka. Ashley a Antony Burchovi. Ale hezky od začátku... Bylo nebylo, vznikl server gametrailers.com... kde milovníci CGI trailerů, gambleři nebo jen obyčejní zvědaví uživatelé internetu mohli shlédnout ukázky na svou oblíbenou hru. Okolo každého žánru se většinou vytvoří specifická komunita. Se specifickým humorem. V poslední době jsou také módní skeče nebo krátkometrážní online seriály. A na gametrailers se dá krom herních trailerů, návodů, previews a reviews nalézt také HAWP. K těmto videům mě přivedla má drahá polovička a upřímně, propadla jsem jim.

Jak už jsem zmínila, jedná se povětšinou o „videozáznam“ příhod sourozenecké dvojice. Kteří se škorpí (Ashley Antonyho), navzájem si dělají naschvály (Ashley Antonymu) a nebo spolu probírají různá herní témata. Bohužel člověk, který nedokáže rozlišit např. Asassin´s Creed od Mirror´s Edge(rok 2008), má smůlu, protože spousta narážek mu bude často unikat. Kvalita jednotlivých videí se pohybuje od divných (jako je ???, naštěstí je takových minimum), přijatelných (Dark Knight, Animal Crossing či E3 2008), zvláštním způsobem zábavných (Final fight, Brother in need) až po naprosto geniální (Left 4 Dead, Professor Layton nebo Persona 3).
pozn. ve vánočním speciálu se dostane na přetřes i hra s králíčkem a zvonečky, kterou před delším časem rozšiřovala Salla.
(Anthony: Awww, look at the bunny!
Ashley: WTF, are you gay?!)
Humor je to většinou hrubozrný, ale podíváte se na to jednou, dvakrát a pak při cestě tramvají zjistíte, že si pobroukáváte:“I love the Xbox... and Final fantasy, I love Oblivion and a Nintendo Wii...“. Tak jako Ashley:



Neměla bych také zapomenout na třetího člena Burchovic rodinky a to je taťka. Vpodstatě se ve videích moc nevyskytuje, ale stačí i jeho „Really?“ v Dark Knightovi nebo záběr jak oplachuje proudem vody rýč – v jedné ruce zahradní hadici, v druhé doutník – aby jste si ho zamilovali. Really. Nevěříte?

Otestujte svoji odolnost
-=MOUSTACHE!!!=-

Plyšový... (!spoiler!)

Aktuální díl HIMYMu se velmi povedl...

Filmové postřehy - Ten zelený, Zlo a Bruggy

V Bruggách je hrozná zima, krásné památky a je to "prdel světa, ve které musí i trpaslíci brát drogy, aby to přežili". Je to film o městě plném památek, o svědomí a o životních náhodách. Colinu Farell, Ralph Fiennes, Brendan Gleeson (kdo by v něm hledal Pošuka Moodyho?). Že by část "ostrovní" elity? Ve filmu se sice mluví sprostě (kdo by hledal politickou korektnost, bude lomit rukama), ale dialogy jsou vytříbené a nápadité. Film na víc než jedno shlédnutí... i když pak už konec nemá takovou sílu.

Konečně jsem se dostala k Incredible Hulkovi. Pokud se jedná o comicsy, tak mám spíš nastudovánu sérii o jeho (taktéž) zelené sestřenici. Ale pomiňme teď zelené a zelenomodré řádění. Začátek filmu v Brazilii je v jedné z mých oblíbených lokalit. A tou jsou favely (pokud chcete vidět krásné vzdušné přelety nad nimi i úzké uličky, pusťte si jeden díl CSI/díl Rio/ nebo právě Hulka). Honička v nich měla grády. A také se potvrdilo, že "to co se ve favelách naučíš, v New Yorku jako když najdeš." Scénář mohl být nekonzistentní ale některé momenty stojí za to - jízda taxíkem v New Yorku a následný doktorčin amok... a třeba netradiční "milostná scéna", která je perličkou jinak poněkud poslabší romantické linky. pozn. Nemám ráda vojcly co střílejí do psů. A už je to dlouho, co Tim Roth natočil "Rosenkrantz a Guildernstern jsou mrtvi".

Zlo. Švédský film, který rozhodně není tak zlý, jak jeho název napovídá. Tisícátá první variace na téma "šikana a domácí násilí". Jedna z těch povedenějších.

Hellboy no.ni - poznatky

Spoilery! Spoilery! Spoilery!

Měl určitou menší předehru na ComicsConu v San Diegu. Která, jak si jistě domyslíte, ukázala, jaká jsou komiksoví scénáristé a kreslíři sehraná banda. O Hellboyovi je jedna perlička úplně dole :) Zlatá armáda mi přišla zábavnější než první díl. Z H2 vyloženě čiší radost, jak ten film natáčeli... Doug Jones se při premiéře vyloženě vyblbnul.

- Ale přesto má člověk po dokoukání pocit "To bylo všechno?" Del Toro použil všechna možná klišé, která se dají v mýtech vyhrabat (viz. motiv dvojčat, ultimátní zbraň, která může zničit svět, plivání na hrdiny, kteří chtěli jen pomoct atd.). Některé věci mi přišly trochu samoúčelné.

+ Hellboy - stačí ho vidět, jak netrpělivě poposedává, když si chce skotská obludka dát k obědu kočku. Hellboy kočky taky rád, ale trochu jinak. Jeden z mála hrdinů na plátně, který si záporákovi dovolí říct: "Zkrať to, protože mě fakt uspáváš." a promineme mu to. Někdy to s hláškami přehání(hodně mi to připomíná Danteho z Devil May Cry 3) . Bitku na tržišti bych oželela. A některé náhledy do jeho vztahu s Liz docela taky.
+ Abe - dostal o něco víc prostoru. Divačky se slabostí pro jeho citlivé, blanité, výmluvné pacičky a velké modré oči to Del Torovi jistě prominou. Někdy nad jeho chováním člověk kroutí hlavou (a jednou to byla spadla brada a nevěřícné "whaaat?" Vy víte co myslím.).
+ Nuada - král klasických záporáckých hlášek. Konečně elf jaksepatří. Pardon, ne elf, ale Danaan. Ve scéně v knihovně jde v jednom momentě krásně vidět (účel! účel!) ta dualita - Nuada temnota, Nuala světlo. A už od začátku je jasné, jak to s ním i s jeho sestrou dopadne.
+ Mám asi úchylku pro chlastací scény ve filmech. Návrat Krále to proti Hellboyovi těžce projel. Jsem asi infantila, ale zpívající Abe a Hellboy, pak následně diskutující v podroušeném stavu, mají něco do sebe.
+ Obludy, bytosti a stylizace povšechně. Padající listí ve staré továrně? Strážci s gryfí hlavou? Trh? Johan Krauss? Způsob umírání Danaanů? Anděl smrti? Nádhera. Nádhera a orgie pro oči.
+ "I´m not a baby, I´m a tumor." mě položilo :)

= vizuálně úchvatný film, který si neříká o puštění jako celek, ale jako sestřih na "best of scény" jako jednohubky.

Upozornění: Dávejte si pozor, před kým říkáte, že "pokud by do jedné arény strčili Legolase a Nuadu, Nuada by natrhnul Legolasovi prdel." Někdy to vezmou jako inspiraci. (Jsem zvědavá, jak se s tím San popere :)) až bude mít náladu na kreslení...)

EDIT: Hellboy II boj o to, kdo získá větší návštěvnost, projel s Temným rytířem. Jak by to vypadalo, kdyby se Batman a Hellboy potkali? zjistíte -=zde=-

OT: Smekám klobouk před tím, kdo dělal tohle video. Duel Joker vs. Joker

Zápisky kulturního barbara I. - O andělech, ďáblicích a renesanční literatuře

O víkendu se mi stalo co už dávno ne... koukala jsem v televizi na film, ze své vlastní vůle a ne jakožto pasivní posluchač (který by měl sedět u pc, robotovati na překladech do školy a soustředit se jen a jen na ně.) Asi se na mě blížící se zkouškové začíná podepisovat...

Smlouva s ďáblem - klasická "rádoby romantická a vtipná" komedie o tom, jak hloupý Honza k rozumu a nakonec i k vyhlídce na nějaké to partnerské štěstí přišel. Vpodstatě by si nezasloužila víc pozornosti, nebýt postavy ďábla. Lépe řečeno ďáblice. Když pominu ten fetiš pro červenou (a že to byla pěkná červená :D ) a odmyslím si Elisabeth Hurley(protože ta s tím mým zaujetím nemá pranic společného...) , co mi zbude? Potměšile milý ďábel, ze kterého přímo čiší radost, když může způsobovat nějaké komplikace... a pokud ho požádáte o pomoc, můžete skončit všelijak. Ale nikdy se nepřestane tvářit, jak je hodný... a on vpodstatě dokonce někdy hodný je. Ale jen pokud mu jdete na ruku. K nezaplacení byla scéna, kdy Lucifer naříká nad tím, jak jsou všichni nevděční a že ji ta práce, kterou dělá už spoustu stovek let nebaví... aby se vzápětí ukázalo, že to předstírala, protože něco podobného od ní Elliot(Brendan Fraser) očekával. I když ten popis může vyznívat trochu nemastně neslaně, ďábel byl prostě geniální :) .

A když už jsme se dostali na "Equilibrium" vlnu, ještě malá poznámka. Už si nevybavím, jak se ona nápaditá kniha jmenovala(bohužel ani probrání se 300 názvy ve Vědecké knihovně v Olomouci nějak nepřineslo výsledek), jen vím, že ji napsal český autor, který měl skvělé nápady, co se posmrtného života týká. A zápletky překvapivě taky. Jedna pikantnost - podle autora, když si anděl sundá nebo jen nadzvihne své roucho, kolem se udělá taková zvláštní mlha, ve které není vidět vůbec nic. A když už andílek pociťuje slastné trnutí, tak takové, které se rovnoměrně rozprostře na všechna pírka co jich na křídlech má. Jednu neukojenou nebeskou duši (autor je popisuje jako takové balónky... balónky feminní mají na svém konci jakousi mašličku a maskulinní mají provázky... a můžou se i zašmodrchat do sebe) to poněkud... uvede do hluboké deprese. Bavím se představou, jak by to asi vypadalo, kdyby se podobné podlosti zavedly na Equilibriu... :)

Zamilovaný Shakespeare - americké filmy jsou nepříliš věrné v zobrazování historických skutečností. Proto mě mile překvapilo, že v ZSh měli narážku na Johna Webstera. Tento poznatek není z mé hlavy, ale z hodin paní mgr. Jelínkové (jedna z nejmilejších a nejhodnějších osůbek na katedře) - John Webster proslul svými nechutně morbidními a krvavými renesančními tragédiemi. Tak jestli se někdy budete dívat znovu na Shakespeara in Love, ten malý ušmudlaný klučina, co má rád zapichování a narážení na kůl... ten tam není jen tak.
Jsem možná cynická, ale místy mi to přišlo jako komedie, spíš než-li romantický film. Tak nebo tak - hezké to bylo :) Geoffrey Rush a Judi "M" Dench zářili. Krátce, ale za to intenzivně...

PS:. Některé novely pro dívky by se daly zařadit do škatulky postmodernistická tvorba. Asi záleží na tom, jak moc znáte autora ;)
PPS:. Cinema Bizarre mě utvrdilo v jedné věci. Pánové by se neměli oblékat jako bishouneni z japonského anime pokud nemají sakra mužné rysy. Výsledek je pak spíš rozpačitý - jsou to holčičky s přebytkem testosteronu a nebo androgynní bytosti, které si na lidi jen hrají? I když mám japonskou kulturu a řeč ráda, některé věci by se prostě přejímat neměly...

Irish week (filmotéka)

Breakfast on Pluto - být žena v mužském těle je samo o sobě dost těžké. A být transsexuálem a zároveň nemanželským dítětem v Irsku je docela silné kafe. Zvlášť, když dospíváte, potýkáte se s hledáním své biologické matky, vlastní identity a do toho všeho začíná kolem řádit IRA. Cillian Murphy (kterého jste mohli vidět například v roli Scarecrowa ve filmu Batman začíná) ale dokázal takovouhle roli zahrát tak, že mu uvěříte každé slovo a pohození naondulovanými kučerami. A kontroverzní téma, které by se mohlo tak snadno zvrhnout, tak vyznívá ohromně citlivě, místy vtipně, místy smutně. Určitý podíl na tom má skvělá hudba. Je to nedoceněný poklad, myslím si. Menší roličku si ve filmu zahrál Liam Neeson. Doporučuju se podívat na plakáty k filmu, Murphymu to s blonďatými loknami děsně sluší ;).
Poznámka pro špiónomily a Murphyho fanynky: Je tam i jedna velmi povedená špiónská akce, přesně dle módy 60.let.

The Commitments - další hudebně laděný film, vhodný k nenáročnému pokoukání na dlouhé zasněžené večery. Film o vzestupu a pádu jedné irské kapely... jestli pak poznáte kytaristu? Vyhrál letos Oscara, ale v době natáčení tohohle filmu vypadal podstatně víc mladě. (pozn. To, že tam Glen hraje jsme zjistili, až při koukání na titulky - tedy spíše, zjistila to Šárka... pořád nevíte, proč je vám ten zrzavý kytarista s dlouhými vlnitými vlasy povědomý... a pak se chytáte za hlavu :) )

Magdalene Sisters - oficiální český název je Padlé ženy. A kolem těch se to také točí. I když - padly vůbec? Mladá holka, kterou znásilnil bratranec na svatbě, mladá matka s nemanželským dítětem, děvče, které je moc hezké na sirotčinec. U těch všech bylo rozhodnuto, že zhřešily. Byly odvezeny do asylu řádu svaté Magdalény. Pekla na zemi. Jen o stupeň lepšího než koncentráky. Film u kterého si objímáte kolena, koukáte na plátno a skučíte, protože víte, že u některých scén je moc brzo na to, aby skončily dobře. A u kterého vás poslední věta filmu přímo zatluče do země. BTW - pokud chcete vědět, která že herečka to měla roličku v Soudném dni -=klikněte sem=-

Quiet man - komedie z roku 1952, která se tváří jako vážný film. Irsko je tam zobrazováno jako země leprekónů, vzpurných zrzavých žen a bodrých mužů. "Homeric". Westernům nepřijdu asi na chuť, ani Johnu Waynovi. Klasické scény jako "polibek ve větru" nebo "milenecký pár zmáčený deštěm"... a nebo hospodský sbor... nejsou zrovna můj šálek čaje.

Ne až zas tak soudný den...

To, že půjdu na tento film mi zůstalo až do poslední chvíle skryto, jelikož jsem si mumlání mého drahého přítele o "Důmsdeji" nespojila s recenzí, na kterou jsem narazila v posledním čísle Premiere. Takové filmy nejsou mým šálkem ranní kávy. Opravdu ne. Ale přeci jen - několik postřehů.

- tento film není určen chovatelům králíčků a krav
- tento film není určen lidem se slabými žaludky, kardiakům, těhotným a takové té obvykle sortě ohrozitelné psychicky...
- tento film není určen lidem, kteří se nevyznají v béčkových filmech a postapokalyptických sci-fi typu Šíleného Maxe nebo Útěku z L.A.
- punkáč jako středověký rytíř, jak dojde na chléb a hry, je to ta samá pakáž

K zamyšlení:
- kolik pankáčů na kolech napojených na generátor je nutno k tomu, aby osvětlil jednu koncertovou halu a napájel energií i ozvučení? pozn:. pokud takhle vypadají všechny skotské kulturní akce, potěš koště.
- kde kruci vyrábějí tak dobré papírové talířky, že ani po třiceti letech nevyblednou a nerozpadají se v ruce?
- jestlipak mají všechny Aston Martiny protipancéřovou úpravu?
- Underworld nebo Doomsday, jak dojde na šílené vědce-praotce-samozvané krále, všichni vypadají stejně...

Odpozorováno:
- "Same shit, different dayrules."
- nikdy, nikdy! neberte stopaře. A zvlášť ne pankáče. A pozor na černé pasažéry na střeše.
- jedna věc, co mě na celém filmu potěšila - v roli řidičky jednoho obrněného transportéru má štěk herečka, která se objevila v jedné z hlavních rolích ve filmu Magdalene sisters (bude o něm ještě řeč v reportu z Irish weeku)

Casino Royale

UPOZORNĚNÍ: Toto není recenze! Pouze komentář k filmu - kdo jste neviděli, nečtěte - vysoká hladina spoilerů…

---

O samotném filmu byly napsány odstavce a odstavce textu všude možně… o bondgirls, o Danielu Craigovi jako Jamesi "Blondovi" atd. ... pokud byste chtěli kvalitní recenzi tak zde a zde, v následujících řádcích půjde spíše o koláž momentek a dojmů.

Nepatřím mezi fanoušky agenta 007. Jedinou bondovku, kterou jsem náhodou viděla vcelku bylo Zlaté oko… a za cestu k pramenům Vltavy, za 10 hodin cesty vlakem jsem přečetla Goldfingera(kterýžto pak putoval do sbírky jednoho olomouckého bondofila), ale prskala jsem nad ním jako špatně utěsněný Papinův hrnec… a ona "nadsázka a sebeironie" kterou jsou Bondovky tak proslulé, mě nějak minula a ani mi nepoklepala na rameno. Což od ní bylo velice nefér a nesportovní.
Ale agent ve službách jejího Veličenstva je zákeřný protivník a tak se stalo, že jsem byla krátce seznámena s panem Wintem a panem Kidem… a dozvěděla se, že autor Karlíka a továrny na čokoládu psal k jednomu filmu ze série scénář… a ve škole pak zcela bezelstně rozhodila jednoho člověka, který měl o Bondovi prezentaci tím, že jsem se ho zeptala na banální otázku "Jakou zbraň James Bond obvykle používá?" S tím, že jsem si myslela, že každé malé dítě (které o Bondovi má tak minimální přehled jako já) ví, že to je Walther P99 (můj oblíbený =) ), dříve že používal Walthera PPK.
A jako vrchol všeho jsem se, ke svému vlastnímu údivu, asi před týdnem a půl odhodlala, a zabloudila do kina na Casino Royale.

Dojmy?
Pochválila bych výtvarně stylizované titulky - sice jsou prý u každé bondovky, ale tyhle karetní prostě měly něco do sebe. Uhlazená verze You know my name Chrise Cornella zní bez zpěvákova charakteristického "chrapláku" sice trochu divně, nemůžu si pomoct, ale dál… k filmu samotnému. Stojí za to se pozastavit nad maličkostmi.
Černobílý retro prolog "Jak Bond ke svým dvěma nulám přišel" se bůhvíproč odehrává v Praze(asi úlitba českým fanouškům a ?koproducentům? plus jméno Praha má asi určitý nezaměnitelný zvuk)… na jedno shlédnutí dost odvážný tip, ale proč to vypadalo, že Bondovu symbolickou první oběť si zahrál český Idiot Liška?
Honička Bond vs. výrobce výbušnin byla zajímavá. Nejen pro efektnost… tam, kde si pronásledovaný vypomáhá vlastní obratností(a že mu ji příroda nadělila jako stromové opici), Bond používá ve správně vyrovnaném mixu brutální sílu a rozum/techniku. Myslím, že zrovna tohle Craigovi sedlo. Člověk se až musel smát při scéně, kdy terorista na útěku proskočí na stavbě až nemožně úzkou mezerou mezi stropem a překližkovou stěnou, zatímco Bond jí prostě "projde."
Letiště v Miami je kapitola sama o sobě. Je jasné, že pokud tvůrci točili v Praze, že využijí vše, co jim skýtá. Tudíž na letišti v Miami mi bylo až důvěrně známé, protože v prostorách natáčení jsem asi dva roky dozadu měsíc pracovala- točilo se totiž na Ruzyni. Deformace letní brigádou přetrvává dlouho - asi jako jediná jsem se v kině hihňala, když Bond vybíhá mezi letadly a na jednom se skví nápis Travel Service(jen pro informaci - jedná se o jednu leteckou firmu jejíž letadla jsou vidět na Ruzyni, společnost se specializuje na low cost lety - a tady by ti, kteří viděli 3. sérii Black Books měli zbystřit - ano, právě o podobné lety jako měli možnost B, M a F zakusit se jedná. Jestli TS úřadují i v Miami mi není známo.).
Casino Royale v Monte Negro - exteriéry opět pastva pro oči - letecký záběr zcestovalému člověku odhalí hrad Loket… některé části filmu působí jako série "obrázků z Čech" - krátký záběr na promenádu v Karlových Varech…
Mnohými vychvalovaná a mnohými zatracovaná partie pokeru. Tvůrci zavrhli obtížný baccarat, pomalu upadající v zapomnění, a nahradili jej jednodušším, módnějším a mnohem efektnějším pokerem. Jako by vsázeli na to, co se povedlo u Mavericka, povede se vždycky. Ovšem zdá se mi, že partie působila poněkud nedotaženě, uspěchaně a možná i neohrabaně. A Bondovy zdravotní obtíže na to neměly vliv.
Slyšela jsem, že někteří fanoušci kňourali nad tím, jaký se z Bonda stal romantik. To, že se agent 007 v jedné z ranějších Bondovek (skoro?) oženil je nijak nezaráží… proč? Ovšem zdá se, že jezero Como(kde se svého času namlouvali Anakin Skywalker a Padmé), má zvláštní auru. V jednu scénu to dokonce vypadalo, že lidé nepřišli do kina na Bondovku, ale na romantickou komedii(Tipnete si kdy?).
Prý u některých vyvolávaly romantické dialogy salvy smíchu. Až zas tak nepatřičné mi nepřišly - ovšem smích jako uvolnění napětí z šoku chápu. Holt Bond není ještě ten životem otupený cynik, což může být pro některé těžkým překvapením.
Zamilovaná idylka ovšem vezme za své (a dost krutě) dřív, než byste mohli umřít na předávkování sladkými řečmi. Celá situace zvrtne trochu nečekaně… a konec vás podobně jako Bonda zarazí. "Cože? Jak? Kdy?" ptáte se… a vzápětí vám M odpoví, i když dost stručně.(v té chvíli dostanete malinko chuť pustit si film znovu, zdalipak se daly vypozorovat příznaky už dřív… i když se mi zdá, že velmi těžko... ale podruhé jsem Casino neviděla, tudíž nemohu soudit).
A koncovka je stylová. Tak stylová, že je lepší se na ni podívat, než o ní jen číst.
Na Casinu Royale by se jistě dalo najít pár dalších věcí k okomentování(jako svérázné mučení či Bondgirls - hodnotit vnady slečen, to po mě nechtějte =P), ale myslím, že protentokrát jsem vyčerpala zásobu "radobyvtipných" postřehů a proto by se možná i hodilo…

Pár slov na závěr...

Na 21. bondovku jsem šla se zvědavostí… Přestože agenta s dvěma nulami a jeho dobrodružství nikterak nezbožňuju, Casino Royale se mi líbilo. Sice by se scénáristům dalo vytknout pár věcí, ale opravdu stálo za to na to jít do kina. Ve filmu rozhodně nenajdete smysl života a filosofické ponaučení (i když znám lidi, kteří dokážou najít ponaučení i v sebevětším braku)… ale jde o vcelku povedený kus zábavy. Která má dokonce i více úrovní - pokud se trochu orientujete v "Bondovském univerzu" a znáte význam anglických slovních spojení, namátkou product placement, budete se u některých scén pochichtávat sami pro sebe.
Casino Royale mělo pro mě i další kouzlo - hrad Loket, karlovarskou Promenádu, ruzyňské letiště… i náměstí sv. Marka v Benátkách jsem měla tu možnost navštívit osobně, takže Casino bylo jako přehlídka "fotek z dovolené."

Nějaké doporučení jako tečku? Pokud jdete na Bondovku nechte veškeré své intelektuální předsudky doma =).

V jako Vendetta

Malinko uspěchané srovnání komiksu a jeho filmové adaptace.

Remember, remember the fifth of November,

The gunpowder, treason and plot,

I see of no reason why gunpowder treason

Should ever be forgot...

Pátý listopad, památný to den, kdy britský parlament byl skorem do vzduchu vyhozen.... A tím teroristou, který měl danou věc spáchat, nebyl Bin Ládin, ani jiný občan státu Blízkého Východu, ale čistokrevný Angličan jménem Guy Fawkes. Zbavil by tak monarchii krále a parlamentu a mohl dát průchod k novému státnímu zřízení. Všichni víme, jak to dopadlo - neuspěl, byl pověšen a dodnes se o něm traduje říkanka (viz. výše).

---

Ovšem komiks, ani jeho filmová adaptace, ačkoliv jde o dystopický obraz světa, o Fawkesovi nepojednávají. Zjednodušeně řečeno, pojednávají o muži, který nosil jeho masku. A měl podobné úmysly.

Podle Alana Moora a Davida Lloyda by Velká Británie nebyla příliš veselým místem pro život. Královská rodina byla pravděpodobně vyhlazena, parlament by měl jen symbolickou funkci a vše by bylo podřízeno teroru despoty, který by se snadno mohl bratříčkovat s Hitlerem. Jeho názory na homosexualitu a příslušníky jiné pleti než bílé by se daly srovnat. Všude panuje přísná cenzura, pořádek zajišťuje policie a všudypřítomné odposlechy a kamery.

Nad celou Británií se převalují těžká temná mračna, dusná atmosféra listopadu, kdy zimní období nepřišlo a podzim už nemá dost sil. Pošmourné počasí spolu s vševidoucím okem totalitního režimu dává každodenní existenci nádech noir.

A do sychravého listopadového večera vyráží Evey, aby si vydělala na chleba nejstarším řemeslem a ještě netuší, jak si s ní osud zahraje. Když ji totiž načapají "prodloužené prsty zákona" a chtějí si s ní... řekněme užít proti její vůli a bez zaplacení, zachrání ji tajemný muž v kostýmu, v masce usmívajícího se Guye Fawkese. A pozve ji na vskutku zvláštní událost. Ten muž totiž před jejíma očima vyhodí do vzduchu jeden ze symbolů britské státnosti (v originále jsou to Houses of Parliament, ve filmu pak jeden ze slavných sightseeing monuments). A to je jen začátek, pomyslná první kostka domina, která rozhýbe běh událostí.

Komiks, který byl vycházel jako strip v průběhu let 1981-1985 je jeden z představitelů děl, kvůli kterým by mělo být SF zkratkou pro Speculative Fiction. Co je na ní vůbec "scifózního"? Možná jisté genetické pokusy, které v jednom nejmenovaném koncentračním táboře (jehož název také začíná na V) provádí lékařka na svých svěřencích a nakonec se jí poprávu vymstí, když stvoří něco, nebo někoho, kdo se jí vykmne zpod kontroly. Jinak je to vlastně vyprávění ze světa, který připomíná trochu Orwellovo 1984 a reálné události za Železnou oponou.

Znám lidi, čtenáře původního komiksu, kteří úpěli nad tím, co s V jako Vendetta bratři Wachowští provedli. Pánové, kteří režírovali Matrix ságu... co bychom od nich mohli čekat? Komiks, který má, jak je u Alana Moora zvykem, několik dějových linií, které se navzájem proplétají, aby se dal přetvořit ve film? Nenechte se vysmát.

Jak má Moore smůlu na kvalitu adaptací svých děl (vzpomeňme například League of Extraordinary gentlemen, která měla s původním komiksem společný snad jen název, nebo From hell), tak myslím, že Vendetta z toho vyšla ještě víceméně dobře. Příběh byl sice zjednodušen a doznal změn, postavy a vztahy mezi nimi byly zredukovány. Z Eveyiného patrnera Gordona udělali homosexuála (Stephen Fry, ten se téhle nálepky, kterou dostal od účinkování ve filmu Wilde snad nezbaví), detektiv, který pátrá po maskovaném teroristovi jménem V nebere LSD, aby se vcítil do jeho kůže a ani Hlas Británie nemá tak morbidní choutky. Samotný V je pak spíše než podívínem bažícím po pomstě romantickým hrdinou, který bojuje za svobodu utlačovaného národa. Ale pořád jsou zde víceméně styčné plochy.

Když řeknu, že Vendetta je velmi dobře natočený film, myslím tím zručnost s jakou byl nastříhán a upraven. Vyloženě akční scény jsou zde přibližně jen dvě, ale to Vendettě neubírá na spádu. Když už se zdá, že tak tak ztrácí film dech, znova ho chytne dřív, než byste se mohli začít nudit. Využívá téměř videoklipových momentů, kdy ve spojení s podmaňující hudbou Daria Marianelliho laská vaše vjemové buňky rychlými prostřihy. Zabývá se otázkami terorismu, homosexuality, vnitřní síly. Autoři si sice neodpustí témeř matrixovsko-divadelní závěr "Byl to Edmond Dantes, byl to můj otec, moje matka, (...) byl vámi, byl námi všemi...", ale jaksi to zapadne do celkového schématu. Jako samostatně existující jednotka by se mi moc líbil.

Ovšem nemá ani za nehet atmosféry originálu. Ani jeho chmurného a zároveň nadějného vyznění.

Pokud bych mohla radit, myslím si, že je lepší brát obě dvě díla odděleně. Podívat se na film, nechat dojmy chvíli uležet a pak si přečíst komiks a až do dna si vychutnat jeho hloubku.

Protože "I see of no reason why gunpowder treason should ever be forgot..."

Battlestar Galactica for dummies

...aneb jak Ta malá psala essay do SF literature o BSG.

A new crew in town
aneb Asimovova noční můra

Není to tak dlouho, co americký Sci-Fi Channel začal vysílat seriál s podivným názvem "Battlestar Galactica" (letos v říjnu už, překvapivě, pustili do éteru třetí sérii). Bohužel pro nás středoevropany dostupný jen díky prostředkům jako jsou "modrá žabka, mula nebo oranžový míč" a nebo, pro ty movitější, díky DVD, které byste si nechali dovést ze Spojených států amerických. Zásadní otázka zní proč? Proč a kvůli čemu byste se měli namáhat shlédnout nějaký hloupý seriál vysílaný hloupým televizním kanálem někde za oceánem?

---

Pokud máte rádi SF a k tomu jste příznivci "hard SF" - s vesmírnými loděmi a leteckými bitvami ve vakuu, staromódními hejblátky a udělátky, lidstvem bojujícím o přežití… tak je Galactica jasnou volbou. Není to samozřejmě pouze o všem výše zmiňovaném, bez jakékoli myšlenky. Scénáristé seriálu si pohráli a dodali pastvu nejen pro oko, ale i pro mysl.

Námětem celého seriálu je, zjednodušeně řečeno, Asimovův sen nebo, chcete-li, jeho noční můra. Roboti dosáhli takového stupně inteligence, že byli schopni se vzbouřit proti lidem. Vykašlali se zvysoka na tři robotické zákony a rozhodli se žít na vlastní syntetickou pěst. Došlo k občanské válce, po níž by Cyloni (k pojmenování robotů viz. později) odešli neznámo kam… a pak se po 40ti letech vrátili, aby to svým stvořitelům jaksepatří "natřeli".

Což by se jim podařilo. Z lidstva by v té chvíli zbyla sotva hrstka přeživších. Vesmírné lodě utečenců by se shromáždily kolem tzv. "Battlestaru", hvězdného křižníku, téměř muzeálního kousku, který byl používán za dob občanské války s Cylony. A začaly únavnou cestu za hledáním "mýtické" Země, kde by lidé mohli najít druhý domov.

Tolik k úvodu do děje. Komu by se mohl zdát název seriálu povědomý, může se poplácat po rameni. Ano, první seriál jménem Battlestar Galactica (BSG) začali vysílat po obrovském úspěchu Hvězdných válek už v roce 1978. Universal Studios, kteří byli zodpovědní za výrobu, byli nařčeni z plagiátorství… byla to taková vesmírná "space opera" slátanina. Se sametovými uniformami, špatnými efekty, pofiderními účesy a roboty, kteří vypadali jako chodící toustovače.

S původním seriálem má ten nový společných jen pár věcí, jinak se diametrálně liší.

Cyloni - v původní verzi to byli výtvory blíže nespecifikované staré plazí civilizace. Odkaz na předchozí seriál můžeme najít v některých momentech - centurioni - bojoví roboti z dob občanské války jsou designem identičtí s těmi ze starého seriálu. Jinak si Cyloni designově velmi polepšili. Nebudu prozrazovat jak, pro ty co seriál už viděli stačí říct např. Number Six.

Jména některých postav - z hezounka Starbucka udělali neméně hezounkou Karu "Starbuck" Thrace (která si s ním pokud se jedná o liberální přístup k sexu a pěstní souboje nijak nezadá) a z černocha Boomera se stala křehká Asiatka. Vrátil se také představitel Apolla Richard Hatch, ne ve své původní roli, ale jako vězněný terorista a posléze politik Tom Zarek.

Design lodi - i v nové verzi má celá loď trochu retro nádech. Je to odůvodněno tím, že novější technologie by mohli Cyloni nahackovat. Navíc chodby do tvaru A vypadají tak hezky.

Hudba - ústřední motiv z původní znělky BSG je obsažen i v nové verzi - a to ve skladbě Colonial Antheme. Pokud se jedná o hudbu, myslím si, že je to jeden z dalších důvodů, proč si Galacticu pustit. Bear McCreary si dal opravdu záležet, je to score, které se jen tak neoposlouchá. Jak k první sérii, tak k druhé.

Za malinkou zmínku stojí také vizuální stránka - počítačové triky jsou téměř dokonalé, lahůdky typu "troska vybuchující lodi klepne do kamery a vychýlí ji jiným směrem, aby se do záběru dostala Cylonská basestar…" se vyskytují poměrně často. Netradiční způsob práce s kamerou diváka buď odradí a nebo ještě zvýší jeho požitek ze sledování.

Kromě hudby a kamery další věc, která asi chytne nejvíc, je podání samotného příběhu. Autoři rezignovali na typické "startrekovské" resetovací díly a na nadsázku. Snaží se podat celou situaci co nejvíce realisticky. Postavy nejsou dokonalé - kouří, jsou závislé na alkoholu, na sexu (kabelovka není v některých věcech puritánská, ale milostné scény jsou natočené vkusně, nečekejte žádné porno). Některé dokonce na své rodině. Uzavřený prostor je ideální místo, kde můžou emoce bublat a střetávat se životní osudy. Hezky to jde vidět v druhé sérii - pokud byla ta první bojem o přežití, druhá je "psychologickou telenovelou." Jak kdosi podotknul, v druhé sérii se z BSG stane "Depresstar Alcoholica".

Seriál mi byl skoro vnucen jednou známou (tak dlouho mi ho vychvalovala, až jsem se rozhodla sehnat si ji). Musím se přiznat, že bych jí měla skoro poděkovat. Už od pilotního filmu seriál chytí a nepustí. Nejdřív vás obere o dech útok Cylonů, který je opravdu brutální - nemají slitování, neberou zajatce. A už během útěku lidstva z jeho domoviny si člověk v posádce dokáže najít nějakou oblíbenou postavu nebo postavy, o které se v dalších dílech strachuje a kterým fandí.

To všechno výše sepsané ale neznamená, že bych BSG vynášela do nebes. Nějaké chyby by se jistě při pečlivějším pohledu našly a ne všem přijde dané téma zajímavé a dostatečně atraktivní. A může vás časem znudit. Ale pokud hledáte nějaký sci-fi seriál ke sledování, Battlestar Galactica patří rozhodně k těm kvalitnějším. Srdečně doporučuju.