Město kostí...

aneb blbost bývá nesmrtelná...

(pokud jste fanoušky Cassandry Clare, rozhodně nečtěte dále... hrozí nebezpečné zvýšení tlaku)

Párkrát jsem koketovala s myšlenkou přečíst si knižní sérii, ale myslím, že to oželím. No a když tak poslouchám Inferno na polici, asi bych docela trpěla...




Ano, u filmu jsem se často smála, ale bylo to spíš zasmání tohoto typu. Pokud si tak za tepla ještě vzpomenu na seznam největších klišé... (někdo s nimi dokáže pracovat nápaditě, ale tady to bylo k uzoufání... meh.)

• Supertajný spolek superdrsných lovců
• Andělé a démoni
• Nephilim. (Enoch by se obracel v hrobě)
• vlkodlačí motorkáři
• vlkodlaci vs. upíři
• žárlivé přítelkyně... (Jace, Simon, Alec)
• „Jsem tvůj otec!“*
• „Cože, my jsme sourozenci?!“
• Budeme vládnout světu jako otec a syn jedna velká čistokrevná rodina, jupí!
• nadpřirozené bytosti umí ďábelsky pařit
• světelný maják of doom
• kápě jsou cool

A celé chování postav bylo... no, řekněme, že tyhle typy v průměrném slasher hororu umírají jako první. Logických příběhových děr tam bylo tolik, že by jimi projelo několik náklaďáku a možná i nějaká ta zaoceánská výletní loď.

Ale abych si jen nestěžovala... drobnosti, co potěšily:

• Isabelle a.k.a. slečna s bičem se tam zmiňovanou zbraní oháněla docela efektně
• Ono pokud se tam nemluví a lovci tam do sebe buší všemožnými zbraněmi, tak se to dá snést... choreografie bojůvek na jedničku
• (a s tím souvisí) Lena Headey s pánvičkou
• hodný vlkodlačí ne-tak-úplně strýček Aidan Turner (protože prostě Aidan...)
• pobavilo i první setkání s velkým mágem, který by si v tu chvíli mohl potřást tlapou s Erikem Selvigem (Kde jsou moje kalhoty?)

* - Mr. Morgenstern rozhodně vyhrál titul letošního "Nejhoršího psychopatického rodiče postiženého akutním megalomanstvím.

Mrazivé vzpomínky na Vídeň

Jak se mi taktně pokoušel naznačit ujo Google, dnešní den uplyne sto padesát let od narození Gustava Klimta. Tento pán má u mě svým způsobem vroubek... tak mě napadlo, že by ona slavná výprava do Vídně za vánočními trhy možná stála za zaznamenání, než se mi všechny podrobnosti z hlavy vytratí úplně... jelikož se to událo už před nějakou dobou. 

Onen časový horizont je sporný a děsivý zároveň. Sporný, jelikož pravděpodobně neexistuje jeho obrazová dokumentace, podle které by se dal připomenout... a děsivý, protože jen dokazuje, jak rychle čas běží, vzhledem k tomu, že datace se pohybuje někde mezi dobou, kdy jsme s Miou vymysleli, že se jisté první setkání odehraje ve Vídni v opeře (a bude do toho zatažený i pan Mahler) a dobou, kdy se má milá sestřička rozhodla podniknout přesun k protinožcům (což vylučuje i dobu před loňskými Vánocemi, které už trávila v letním počasí kdesi v Perthu), jelikož na vánoční trhy ve Vídni chtěla právě ona a pak jsem musela jet jako zástup.

Ale abych se dostala k onomu památnému dni... kdy mrzlo až praštělo, rtuť venkovních teploměrů se klepala kolem dvaceti stupňů pod nulou, a naplno jsem pochopila na vlastní chodidla, proč pošťáci v podobném počasí nenosí sněhule ale goretexové trekingové boty... a celou záležitost jsem neodstonala jen díky termosce s horkým čajem a následně výbornému punči.

Nejdražší veřejné toalety ve Vídni

Obejít, co jsme chtěli vidět, se nám díky zimě podařilo v rekordním čase a do doby příjezdu autobusu zbývala ještě nějaká hodina a půl. Takže jsme zamířili do podivně vypadající budovy umístěné hned u místa shromaždiště. Secession. Samozřejmě jsme neočekávali, že půjde o nějaké Muzeum umění, ale Klimt je Klimt a velkými transparenty snad všude po Vídni se hlásalo, že byste návštěvu podobných prostor neměli zmeškat, životní dílo, atd. Snad proto jsme měli přehnané představy, kolik se o Gustávkovi dovíme.

Po chvilce rozčarovaného bloudění jsme zamířili kamsi do sklepních prostor. Tam byla velikánská freska na stěně, očividně ne-až-zas tak úplně dokončená... a to bylo všechno. Za osm euro jsme tak z Klimtova díla viděli opravdu... kus. Jeden. Moderní umění v horních prostorách bylo na můj vkus až příliš moderní (ono vůbec umění 20. století vyjma secese kolem mě prosvištělo a nezanechalo hlubší dojem... zato nad výstavou umění 19. století na Pražském hradě při Muzejní noci jsem si víceméně spokojeně pomlaskávala). A i když komiks/kresba na roli papíru, zabírající celou jednu místnost tak 10x10 metrů, byla zajímavá a výstava snímků zachycených špionážními letadly taky měla něco do sebe... čekala jsem něco víc. Alespoň, že měli čisté toalety (což je pro turistu při úmorném dni plném trajdání po cizím městě nezbytnost... zvláště když pobočky rychlého občerstvení přetékají ostatními kulturymilovnými cestovateli úplně všude).

Mírnou pachuť zklamání na patře jsme pak zajedli smaženým banánem v jediné ještě otevřené restauraci na tržišti vedle, v zoufalé snaze před odjezdem nezmrznout.


Osobně návštěvu Secese hodnotím jako nejdražší návštěvu veřejných toalet ve Vídni. Když už si na Klimta vzpomenete, a budete se chtít pokochat nějakými jeho díly, tak tam rozhodně ne-e.

Tragédie aneb Shakespearovské slavnosti

Shakespearovské slavnosti v Ostravě 2010 

Letos jsem měla možnost ostravský hrad navštívit celkem dvakrát... shodou okolností patřily obě představení k tragédiím. Nejdříve došlo na Romea a Julii a pak na druhý milenecký pár, na Antonia a Kleopatru. Letos se divadelníci rozhodli pojmout klasiku „modernějším stylem“. A jak to dopadlo?

Oproti minulému ročníku nás nemile překvapila změna v hledišti. Pro velký zájem návštěvníků (čti: „hamty hamty“) se totiž rozhodli letos hlediště strukturovat trochu jinak, vyhnat ho do výšky. Takže nejvyšší řada ocelové konstrukce, na které byly lavičky (a která by se hodila spíš někde na stavbu), byla asi 4 nebo 5 metrů nad vrcholkem hradeb... a na diváky tak foukalo. Zezadu a zespoda. Ňamka. Ale aspoň se před představením rozdávaly deky, takže riziko prochladnutí se mírně snížilo.

Romeo a Julie

Romeo má zajímavě řešený kostým...

Ostrava nezklamala. Opět došlo na minimalistické kulisy (když si vzpomenu na divadlo Antonína Dvořáka a Rigoletta, tak to nebylo žádným překvapením). Asi po vzoru West side story si zvolili hranatou konstrukci pokrytou současným graffiti. Fotka se bohužel nevyvedla, ale viděla jsem tam docela dobře nasprejovaný nápis „WOLF“ ... jsem si jistá, že „BAD“ by se tam po chvilce hledání taky někde našlo.

Ke příběhu není moc co dodat – slovy jednoho vtipálka: „Tváří se to zezačátku jako další ze Shakespearových komedií... do chvíle, než Merkutio zaklepe bačkorama ve třetím aktu... a od té chvíle začíná tragédie“ (a nebo, podle druhu diváka, černá komedie)

Zpracování nebylo nijak originální, spíš se jednalo o hodně osekanou klasickou verzi... jedna z úliteb současnosti je ta, že se Julie nepropíchne dýkou, ale podřeže si žíly. Prvek, nad kterým jsme jen nevěřícně kroutili hlavou, se také pojí ke smrti... nebo spíše k Juliině předčasnému pohřbu.
Na jevišti měli jakousi „dřevěnou bednu“ a v ní musela být podle tvaru schovaná vana. Chuděru Julii do ní uložili a asi v nápodobě posledního pomazání jí do vany začali přilévat vodu. V parných dnech to pro herečku v lehkých letních šatečkách muselo být osvěžující... v době, kdy jsme tam byli na představení, ale bylo mezi 16 a 19 stupni Celsia... takže se obávám, že to chudera asi odstonala.

Pokud by vás zajímala doprovodná hudba – pusťte si Machinarium... kapela tří robotů na malém náměstí zněla úplně stejně.

Zážitek večera: O přestávce jsme zašli pro trochu občerstvení a tam u vedlejšího bufetu stál Jan Hájek/Mercutio, už jako zombie (alespoň byl dobře vidět šrám, který se mu tak trochu Jokerovsky táhl přes tvář). A objednával si zrovna něco k jídlu. Got brainz?


Antonio a Kleopatra
Kdo četl nějakou historickou knížku nebo shlédl druhou řadu Říma, tak má jasno. Nebo bude možná mírně zmaten, protože oproti původní hře se v Ostravě neutkali Marcus Antonius s Octaviánem, ale stratég s mottem „Dneska ráno nevstanu, dokud někoho neošukám...“ si to ve hře totiž rozdával ještě s Césarem. Tedy na politickém poli. Na vše ostatní měl Kleopatru.

Antonio a Kleopatra - kulisy

Nejvíc mi z celé hry utkvěly v paměti výstupy Csongora Kassaie (v roli Kleopatřina ?eunucha?), kterak popisuje Kleopatře, jak vypadá Antoniova „další žena“ (César mu vnutil svou sestru pod záminkou stvrzení míru)...
César se proměnil v jakousi komickou, pokřivenou figurku... gesty připomínal Hitlera z Brooksova Springtime for Hitler... prostě takový Nácíček.
Zato Antonia byl pořádný kus :) (přeloženo do fangirlštiny: Ken Aj kaunt jór abs, mistah? Pretty plííís...) a jeho představitel poměrně dobře v tak krátkém časovém úseku vystihl co s mužským dokážou udělat hormony a jak moc se z toho může zhroutit... no pak z toho samozřejmě viní ženu.

Zážitek večera: Na ztemnělé obloze a poměrně hodně blízko proletěl bolit. Jestli to byl meteorit nebo kus záchodového prkýnka z vesmírné stanice, nevím. Ale nádherně a navíc dlouho zářil (15-20 vteřin?), bíle s nazelenalými okraji. Rozpadl se a shořel kdesi nad Vítkovicemi. Akorát jsem z toho byla tak perplex, že jsem si zapomněla cokoliv přát...

Shrnutí: Jak poznamenalo i pár odborníků z branže: "Když se převádí klasika do moderního kabátu, mnohdy to dopadá neslavně." A to je i případ letošních Shakespearovských slavností... Díky tomu, že osekali celý příběh až na dřeň, hodně se z toho vytratily jemnůstky a hra s jazykem, ve které si Shakespeare tak libuje. A pokud se jedná o tragédie... možná jsem cynik, ale v některých momentech mi výkony herců připomínaly jihoamerické telenovely. Porque, Maria???

Kouzlo devítky

A teď nebude řeč o numerologickém významu číslice na konci data nadcházejícího roku. Ale o krátkometrážním animovaném filmu 9 Shanea Ackera. Který se teď rozhodl produkovat Burton jako celovečerní film... a trailer vypadá velmi, velmi příjemně a koukatelně. Wolverine si ve traileru vylámal své kostěné, potažmo adamantiové drápy na dynamice střihu. (IMHO pokud pomineme odkazy na komiksovou předlohu, tak nejvíc cool na celém traileru je Gambit)... a i když se u Devítky jedná vlastně jen o hadráky, trailer je takovým příjemně akčním bonbónkem na konec roku.

Konec další ságy - Hellsing

"Saa, shokun... jigoku o tsukuruzo!"

V letošním roce slavnostně uzavřela svou ságu o polodémonovi jménem Inuyasha mangaka Rumiko Takahashi... a jak možná někteří ví, uzavírá se i další sága - Kouta Hirano se po 94 chapterech* rozhodl uzavřít finálním epilogem svůj projekt Hellsing. Po dlouhých deseti letech. O organizaci za kanálem La Manche, která se zabývá umravňováním upírů a jiných podobných entit, které dělají neplechu ve světě. O organizaci, která má ve svých službách jednoho velmi zvláštního upíra.

Ukázky: (zleva doprava ;) )
O čem sní vampýři? Alucardova verze: I, II (Bruce Willis rulez!) a Cerasina verze: I, II
Hygiena? I, II
Jednoduchý plán I
Základní info I

Royal Order of Protestant Knights a jiní
Japonští manga a anime tvůrci jsou z nějakého neznámého důvodu posedlí evropským náboženstvím. A hojně tyto prvky využívají. Sice to není až taková mutace jako když v Neon Genesis Evangelion udělají z andělů mimozemské útočníky a bojoví roboti mají označení "EVA", ale papež by se jistojistě divil.

Manga se odehrává víceméně v současnosti. Organizace Hellsing dohlíží, aby se na území Albionu nepřemnožovali upíři. A jejich nejmocnější "zbraní" proti násoskám je jiný krvesajec. Alucard. Fanouškové se přeli (kvůli japonskému jazyku kde la,li,lu,le,lo/ra,ri,ru,re,ro je sloučeno v jedno), zda-li mají opravdu co dočinění s Draculou nebo ne. A jak se později ukázalo - zcela určitě ano.

Anglikánská církev a Vatikán, jak víme z historie, to není zrovna láskyplná dvojka. Takže občas agenti Hellsingu narazí na agenty Iscariotu. Tajné vatikánské divize, která má de facto na práci úplně to samé, co Angličané. Jejich nejmilejší zábavou je navážet se právě do ostrovních vampírobijců. Neustanou ani ve chvíli, kdy se zjeví tajuplná organizace jménem Millenium, která na Británii přivolá apokalypsu přímo biblickou...

Děj
Je velmi přímočarý - na to, že manga vycházela 10 let, příběh není příliš spletitý. Jde to jako po másle: zvýšená aktivita upírů => zprávy o tajemné organizaci => odhalení organizace => souboje každý s každým(téměř),krev, krev, krev, upíři a hořící Londýn. Jako bonus humornější epizodky a vložky, aby se člověk v těch potocích krve neutopil.

Postavy
Alucard - nejstarší z vampýrů, který je přiměřeně svému věku a schopnostem znuděný a arogantní. Prožil mnoho životů, má proto mnoho forem(viz. odkaz na wallpaper). Stále nenašel nikoho, kdo by ho porazil, takže každý boj bere jako zábavu a prověření svých schopností. Od "průměrných" násosek se liší tím, že lidská forma je jenom cosi jako zástěrka - může se vesele odhmotnit a existovat jako černé mračno se spoustou "mile"vyhlížejících očiček. A abych nezapomněla, je skoro nezničitelný. Sem tam ale ukáže i lidskou stránku- ukázková situace: Poslední souboj s otcem Andersonem.
Integra Wingates Hellsing - Žena proti které je i Železná lady máslo. Po otci převzala organizaci Hellsing. Jeden z mála opravdových lidí v celém Hellsingu. Pairing Integra a Alucard je docela oblíbený ve fanartech, ale jaké jsou mezi nimi vazby, to není výslovně řečeno. I když, Integra je jediný člověk, kterému Alucard říká "my master". Takže posuďte sami.
Victoria Ceras - jediný "vcelku dochovaný" svědek prvního upířího útoku v manze. Naneštěstí to nepřežila. Je to novopečená upírka a v manze projde jako postava asi největším vývojem ze všech. Zdroj mnoha vtípků. Zvlášť roztomilý je její vztah ke kapitánu Pipovi - stručně vyjádřeno: je uháněna a ani trochu se jí to nelíbí. Ukázková situace - kvůli němu a zdvihání morálky by musela olíbat celou rotu. Při jednom z útoků události naberou takový spád, že vaše oči nezůstanou suché.
Walter C. Dormez - komorník v sídle Hellsingů a jak se zdá, tak také muž s temnou minulostí. Je mu skoro sedmdesát, ale na takového staříka je neobyčejně křepký. Přezdívka "shinigami"* mluví sama za sebe a neobvyklé schopnosti s vlákny, které vypouští z prstů (Spiderman by mohl závidět), také.
Pip Bernardotte - velitel "lidské obranné jednotky" Wild Geese. Názorný příklad, že i "přítula" se může v extrémních situacích projevit jako formát.

Iskariotští
Otec Alexander Anderson - náboženským fanatikům se nemají dávat do rukou zbraně. Vatikánský "uklízeč upírů" je toho jasným důkazem. Stará se o sirotky, ale jakmile před ním vyslovíte slovo upír, začnou se dít nepěkné věci. Byl schopný obětovat svoji lidskost kvůli tomu, aby mohl lépe bojovat.

Obludárium Milénia spoiler: (aneb nacisti přitahují podivná individua)
Rip van Winkle, ostrostřelkyně s úchylkou pro infantilní budíky. Wolf, nejlepší voják a... he, vlkodlak? Runová čarodějka, tvůrkyně iluzí. Schrödinger - osůbka, která je všude a vlastně nikde, což ho činí skvělým poslíčkem. Pojmenován podle jednoho veleznámého paradoxu.

* - anglicky "god of death", česky bych asi použila označení "posel smrti". Shinigami je postava z japonského folklóru, má funkci podobnou naší Smrtce. A anime ji často používá - viz. Zombie Loan, Bleach atd.

Manga, seriál, OVA
Z uvedené trojky je asi nejznámější seriál. Což je trochu paradox, protože s mangou a OVA toho nemá zase tolik společného. Je drobet graficky uhlazenější, taky krve tam neteče zas tolik - a po sedmé epizodě se odklonil od původního příběhu. Abych se přiznala - vyhovuje mi asi nejvíc.
Manga - ještě že je černobílá, jelikož autor oči čtenáře rozhodně nešetří. Ale zase se tam toho o postavách dozvíme víc. Mezi vším tím krveproléváním a politikou si autor najde čas i na vtípky... a překvapivě - i na silné momenty pokud se jedná o vztahy. Označení mezilidské by pro ně asi nebylo nejvýstižnější. Nad Bernardottem a jeho sebeobětováním jsem uronila slzu...
OVÁčka přinesly pár překvapení. O Rip van Winkle jsem byla přesvědčená, že je to chlap. Zarazilo mě, když jsem viděla pár jeho/jejích fanartů v sukni - ale teď už se nedivím. A Schrödinger není slečna s kočičími oušky, ale představitel poměrně vzácných postav - je to neko-boy :). Jinak jsou ale dost drsná, protože do puntíku jsou podle mangy. Nechápu, jak mohlo být 4. OVA nadabováno anglicky - vidět to američtí cenzoři asi je popadne psotník. Místa, která jsem v manze přeskakovala, abych se od vší té krve na monitoru neumazala, jsou tam rozvedená na hranici snesitelnosti.

Fanart
Podařilo se mi narazit na opravdu skvostnou galerii. -=ZDE!=-
Japonských znaků se nelekejte, to nejdůležitější je anglicky.
Menší Equilibrium bonus - pokud bychom přepokládali, že andělé jsou všichni více či méně kravaťáky, tak tento obrázek by přibližně odpovídal mojí představě jednoho nejmenovaného sesmaženého Grigoriho. Jinak tipuju, že to má být Walther zamlada.

Trailery
Oficiální mi přijdou... divné: Posuďte sami.

Filmové postřehy - Ten zelený, Zlo a Bruggy

V Bruggách je hrozná zima, krásné památky a je to "prdel světa, ve které musí i trpaslíci brát drogy, aby to přežili". Je to film o městě plném památek, o svědomí a o životních náhodách. Colinu Farell, Ralph Fiennes, Brendan Gleeson (kdo by v něm hledal Pošuka Moodyho?). Že by část "ostrovní" elity? Ve filmu se sice mluví sprostě (kdo by hledal politickou korektnost, bude lomit rukama), ale dialogy jsou vytříbené a nápadité. Film na víc než jedno shlédnutí... i když pak už konec nemá takovou sílu.

Konečně jsem se dostala k Incredible Hulkovi. Pokud se jedná o comicsy, tak mám spíš nastudovánu sérii o jeho (taktéž) zelené sestřenici. Ale pomiňme teď zelené a zelenomodré řádění. Začátek filmu v Brazilii je v jedné z mých oblíbených lokalit. A tou jsou favely (pokud chcete vidět krásné vzdušné přelety nad nimi i úzké uličky, pusťte si jeden díl CSI/díl Rio/ nebo právě Hulka). Honička v nich měla grády. A také se potvrdilo, že "to co se ve favelách naučíš, v New Yorku jako když najdeš." Scénář mohl být nekonzistentní ale některé momenty stojí za to - jízda taxíkem v New Yorku a následný doktorčin amok... a třeba netradiční "milostná scéna", která je perličkou jinak poněkud poslabší romantické linky. pozn. Nemám ráda vojcly co střílejí do psů. A už je to dlouho, co Tim Roth natočil "Rosenkrantz a Guildernstern jsou mrtvi".

Zlo. Švédský film, který rozhodně není tak zlý, jak jeho název napovídá. Tisícátá první variace na téma "šikana a domácí násilí". Jedna z těch povedenějších.

Hellboy no.ni - poznatky

Spoilery! Spoilery! Spoilery!

Měl určitou menší předehru na ComicsConu v San Diegu. Která, jak si jistě domyslíte, ukázala, jaká jsou komiksoví scénáristé a kreslíři sehraná banda. O Hellboyovi je jedna perlička úplně dole :) Zlatá armáda mi přišla zábavnější než první díl. Z H2 vyloženě čiší radost, jak ten film natáčeli... Doug Jones se při premiéře vyloženě vyblbnul.

- Ale přesto má člověk po dokoukání pocit "To bylo všechno?" Del Toro použil všechna možná klišé, která se dají v mýtech vyhrabat (viz. motiv dvojčat, ultimátní zbraň, která může zničit svět, plivání na hrdiny, kteří chtěli jen pomoct atd.). Některé věci mi přišly trochu samoúčelné.

+ Hellboy - stačí ho vidět, jak netrpělivě poposedává, když si chce skotská obludka dát k obědu kočku. Hellboy kočky taky rád, ale trochu jinak. Jeden z mála hrdinů na plátně, který si záporákovi dovolí říct: "Zkrať to, protože mě fakt uspáváš." a promineme mu to. Někdy to s hláškami přehání(hodně mi to připomíná Danteho z Devil May Cry 3) . Bitku na tržišti bych oželela. A některé náhledy do jeho vztahu s Liz docela taky.
+ Abe - dostal o něco víc prostoru. Divačky se slabostí pro jeho citlivé, blanité, výmluvné pacičky a velké modré oči to Del Torovi jistě prominou. Někdy nad jeho chováním člověk kroutí hlavou (a jednou to byla spadla brada a nevěřícné "whaaat?" Vy víte co myslím.).
+ Nuada - král klasických záporáckých hlášek. Konečně elf jaksepatří. Pardon, ne elf, ale Danaan. Ve scéně v knihovně jde v jednom momentě krásně vidět (účel! účel!) ta dualita - Nuada temnota, Nuala světlo. A už od začátku je jasné, jak to s ním i s jeho sestrou dopadne.
+ Mám asi úchylku pro chlastací scény ve filmech. Návrat Krále to proti Hellboyovi těžce projel. Jsem asi infantila, ale zpívající Abe a Hellboy, pak následně diskutující v podroušeném stavu, mají něco do sebe.
+ Obludy, bytosti a stylizace povšechně. Padající listí ve staré továrně? Strážci s gryfí hlavou? Trh? Johan Krauss? Způsob umírání Danaanů? Anděl smrti? Nádhera. Nádhera a orgie pro oči.
+ "I´m not a baby, I´m a tumor." mě položilo :)

= vizuálně úchvatný film, který si neříká o puštění jako celek, ale jako sestřih na "best of scény" jako jednohubky.

Upozornění: Dávejte si pozor, před kým říkáte, že "pokud by do jedné arény strčili Legolase a Nuadu, Nuada by natrhnul Legolasovi prdel." Někdy to vezmou jako inspiraci. (Jsem zvědavá, jak se s tím San popere :)) až bude mít náladu na kreslení...)

EDIT: Hellboy II boj o to, kdo získá větší návštěvnost, projel s Temným rytířem. Jak by to vypadalo, kdyby se Batman a Hellboy potkali? zjistíte -=zde=-

OT: Smekám klobouk před tím, kdo dělal tohle video. Duel Joker vs. Joker

Dark Knight podruhé...

Been there, seen that! At laaast! A líbilo.
Pár komentářů:
- Alfred je komorník, nevadilo mi, že má na všechno odpověď. To je prostě úloha takových jako je on. Mysterious and reassuring.
- Strašili mě, že mi prozradí, cože vlastně ten trik s tužkou je. Takže jsem měla pocit, že to bude něco velmi zásadního pro film. Jak se to vezme :)
- Herecké obsazení skvělé - z Gary Oldmana je sice opravdu starý muž (a přesto se nad ním dá docela slintat), Aaron Eckhart zazářil už v "Děkujeme za to, že kouříte", teď svoje kvality jen potvrdil. Maggie Gylenhaal měla trochu kruhy pod očima, ale u právničky, která pracuje v městě plném kriminálníků se není co divit. Bale je klasicky slintací - miliardář, který bojuje se zločinem mu jde k duhu líp než zdánlivě bezcitný klerik. A pokud vám chybí jeho hlas, sežeňte si anglicky nadabovanou verzi Howl´s moving castle. (i když je dabing japonských animáků spíše Zet eL O, v tomhle případě nevadí :) )
- Joker - Ledger překvapil. Z hezké tvářičky z Příběhu rytíře (z Patriota jsem viděla posledních 10 min. a pokud se jedná o Bratry Grimmy - tam toho taky neměl co k hraní, krom vykuleného výrazu. Nejzábavnější bylo, když v televizi běžel Návrat do Modré laguny a člověk vidí "mladá léta" některých herců.) se stal postrach jiného rytíře.
Varování - silně subjektivní hodnocení: Pojetí Jokera není ani v komiksech jednotné, každý si ho představuje trochu po svém. Dvě podání ale přicházejí nejvíc na přetřes. Nicholsonův Joker a jeho jsou dva rozdílné typy. Zatímco Nicholson je osoba, která má pouze zkřivený ksicht, ale psychiku jakž takž vpořádku... spíš to vypadá, že se za maskou skrývá "lupič elegán" u kterého je vraždění jen tak mimo - to proto, že ten zelený kouř dělá tak hezký zvuk, když se vypouští. Ledger je "pes co se honí za auty". Vzteklý pes, z jehož kousnutí má člověk opravdu strach. Pokud jde o mě, přikláním se ke skupině, které se víc líbil Ledger. A nejen proto, že mu tak sluší sestřičkovský kostým :). - komiksovost - další sporný bod. Někdo rád holky, jiný vdolky. A to platí i o komiksových tvůrcích. Krásně to jde vidět např. v crossoveru Batman/Planetary: Noc na zemi. Batman je starý dědek - po nočním nebi se prohání od roku 1939. (Osobně ho mám radši nežli poloboha s kudrlinkou, který nosí slipy přes elasťáky - barvičky pěkně veselé, ale ta kombinace, brr). Když porovnáme Burtonovo Art Deco a Gotham Nolanových a celé vyznění filmu... Temný rytíř je ponuré atmosféře komiksu o paleček blíž. Možná o dva a víc.
- závěr- měla jsem pocit, že začátek i konec filmu vyznívají tak trochu do ztracena. Ale to tak u většiny druhých dílů trilogie bývá. Kdybych to porovnala třeba se Dvěma věžemi, předběhne je o víc než jedno máchnutí netopýřích křídel. Jsem zvědavá jak zvládnou třetí díl.
A ještě ke komiksům - náhodou jsem přišla k výtisku Batman:Ticho... a pomalu se na komiksové scéně schyluje k vyvrcholení téhle dějové linie. A taky jsem docela zvědavá, jak skončí Batmanova romance s Catwoman. Sem beznadějná XD. Preview k obálce neuvěřitelného 850. čísla Detective comicsu můžete najít -=zde=-.



Třešnička: Něco pro Sallu a Champbaccu - fanouškovský plakát k 3.dílu Batmana s Hádankářem ;)

Temný rytíř trochu jinak...

Občas se okolnosti, bacily a zastupující za vašeho lékaře spiknou... Takže místo toho, abych teď seděla v autě směr jižní Morava a těšila se na příbuzné a jejich hlídací srnku s čerstvým přírůstkem(možná bude obrazová dokumentace) a blaženě přitom snila, jak půjdu zítra na Temného rytíře, jsem pod antibiotiky a do čtvrtka mám nucený domácí klid. Grrr.

Inspirovalo mě to ale k lovu ve vodách internetu a jedné nejmenované online galerie, kolik fanartů či Batmanem inspirovaných výtvorů vzniklo... a že je jich docela dost.
Daly by se rozdělit do několika kategorií:

Profesionálové se baví:
viz. obrázek - stránka online komiksu Applegeeks. Jak se můžete dočíst, tvůrci fandí Macintoshům. A zatím neztrácejí dech. Kromě Batmanovské stránky a jednoho cosplay obrázku se v comicsu můžete setkat také s dobře mířenými radami, ať už se jedná o hlídání dětí nebo výbuch továrny a také s Forrestem Gumpem (hrdinka komiksu na toto setkání zareaguje velmi, velmi originálně).
Megatokyo - komiks částečně spolupracující s Applegeeks. Mistr kreslíř si vzal na paškál Jokera. A pan kreslíř od Geeksů tomu dodal trochu šťávy.
Dustin Nguyen - nakreslil roztomilou koláž, pro neználky zde i s popisky. (Off topic - bonus - Marvelácká koláž)
Tarkheki - Netopýr a červenka - mé drahé polovičce to přijde perverzní (prý mu to hrozně připomíná ten starý televizní seriál), mě to přijde roztomilééé... prostě Batman a Robin (jen pro jistotu.. i kdyz myslím, že to všichni ví, robin = červenka)

Zlatá střední cesta + crossovery
Joker vás zavede do Imagination landu, kucííí
Kdy se genialita snoubí s šílenstvím? - Death Note a Batman... škoda, že L není ve větším rozlišení
Cosplay je zábava! - do nemocnice už radši nikdy :D (možný spoiler)
Batman plyšový
Joker a domácí video

Jednoduché, ale úsměvné
Naštvaný Batman - pošklebující se Joker nemá chybu
Batman smutní - má roztomilý výraz a je... kulatý

Z.L.O.
Barney the Joker?
Není nic děsivějšího než fanynka
Joker a ježek Soník

a ještě
Laciný vtip na závěr

Krteček - the Dumbening

Jak někteří možná ví, tak máme nachvíli na hlídání malou Cylonku Sarah (© Salla). Všichni členové rodiny se pod nějakou záminkou rozprchli a zůstala jsem na ni sama. I když jsem si myslela, že jsem na tom s péčí o mrňata podobně jako Bábi Zlopočasná, nakonec to nebylo tak zlé. Maraton se ztíženými podmínkami "v-jedné-ruce-vodítko-se-psem-druhé-se-drží-neteř-a-do-toho-ještě-sáček-s-tvrdýma-rohlíkama" k řece za kachnami a zpět jsme taky zvládly bez újmy. Po tom byl čas na o něco méně náročnější program. A trochu mě zarazilo, co všechno se vměstná do kolonky "animovaná tvorba pro děti". Žádný Itchy a Scratchy.. ale i tohle je docela zabijárna: Autobusy v jednom kole. Vidět to jako malá, tak z toho mám trauma. Zlatý pan Kolbaba a Pohádky o mašinkách. Po povinném zkouknutí Medvídků, jsem si připomněla jaké je to dívat se na klasiky české animované tvorby :)

Krteček pana Milera
Překvapilo mě, jak byl Krtek ve svém prvním animáku výřečný. Všechno si zařídil, oběhal, máknul si... I když v těch svých kalhotách na konci vypadal... no, jako z dělného lidu. A jak můžete vidět na obrázku vpravo, byl i víc krtkovatý.
A pak najednou hop a skok v dalších dílech Krtek prodělal něco jako přední lobotomii a trochu se nám zakulatil. Asi aby se víc líbil dětem. Osobně mi z jeho výlevů jako "Jééé" a "Hele, hele!" naskakuje husí kůže. Prý tyto výlevy byly inspirovány Milerovými dětskými léty jeho dcer. Zajímalo by mě proč nastal takovýhle.. dumbening (otupování, ohlupování)... proč? O.o

Krtek na internetu:
Miller (nejen) o Krtkovi (interview)
Milerův Krtek (obrázky)
Manga Krtek (obrázek od kolegy japanisty Althalorna - na PFko do Japonska :) )
Krtek a Morčata na útěku
Krtek v hajz... eh, v koncích (foto)

Zápisky kulturního barbara I. - O andělech, ďáblicích a renesanční literatuře

O víkendu se mi stalo co už dávno ne... koukala jsem v televizi na film, ze své vlastní vůle a ne jakožto pasivní posluchač (který by měl sedět u pc, robotovati na překladech do školy a soustředit se jen a jen na ně.) Asi se na mě blížící se zkouškové začíná podepisovat...

Smlouva s ďáblem - klasická "rádoby romantická a vtipná" komedie o tom, jak hloupý Honza k rozumu a nakonec i k vyhlídce na nějaké to partnerské štěstí přišel. Vpodstatě by si nezasloužila víc pozornosti, nebýt postavy ďábla. Lépe řečeno ďáblice. Když pominu ten fetiš pro červenou (a že to byla pěkná červená :D ) a odmyslím si Elisabeth Hurley(protože ta s tím mým zaujetím nemá pranic společného...) , co mi zbude? Potměšile milý ďábel, ze kterého přímo čiší radost, když může způsobovat nějaké komplikace... a pokud ho požádáte o pomoc, můžete skončit všelijak. Ale nikdy se nepřestane tvářit, jak je hodný... a on vpodstatě dokonce někdy hodný je. Ale jen pokud mu jdete na ruku. K nezaplacení byla scéna, kdy Lucifer naříká nad tím, jak jsou všichni nevděční a že ji ta práce, kterou dělá už spoustu stovek let nebaví... aby se vzápětí ukázalo, že to předstírala, protože něco podobného od ní Elliot(Brendan Fraser) očekával. I když ten popis může vyznívat trochu nemastně neslaně, ďábel byl prostě geniální :) .

A když už jsme se dostali na "Equilibrium" vlnu, ještě malá poznámka. Už si nevybavím, jak se ona nápaditá kniha jmenovala(bohužel ani probrání se 300 názvy ve Vědecké knihovně v Olomouci nějak nepřineslo výsledek), jen vím, že ji napsal český autor, který měl skvělé nápady, co se posmrtného života týká. A zápletky překvapivě taky. Jedna pikantnost - podle autora, když si anděl sundá nebo jen nadzvihne své roucho, kolem se udělá taková zvláštní mlha, ve které není vidět vůbec nic. A když už andílek pociťuje slastné trnutí, tak takové, které se rovnoměrně rozprostře na všechna pírka co jich na křídlech má. Jednu neukojenou nebeskou duši (autor je popisuje jako takové balónky... balónky feminní mají na svém konci jakousi mašličku a maskulinní mají provázky... a můžou se i zašmodrchat do sebe) to poněkud... uvede do hluboké deprese. Bavím se představou, jak by to asi vypadalo, kdyby se podobné podlosti zavedly na Equilibriu... :)

Zamilovaný Shakespeare - americké filmy jsou nepříliš věrné v zobrazování historických skutečností. Proto mě mile překvapilo, že v ZSh měli narážku na Johna Webstera. Tento poznatek není z mé hlavy, ale z hodin paní mgr. Jelínkové (jedna z nejmilejších a nejhodnějších osůbek na katedře) - John Webster proslul svými nechutně morbidními a krvavými renesančními tragédiemi. Tak jestli se někdy budete dívat znovu na Shakespeara in Love, ten malý ušmudlaný klučina, co má rád zapichování a narážení na kůl... ten tam není jen tak.
Jsem možná cynická, ale místy mi to přišlo jako komedie, spíš než-li romantický film. Tak nebo tak - hezké to bylo :) Geoffrey Rush a Judi "M" Dench zářili. Krátce, ale za to intenzivně...

PS:. Některé novely pro dívky by se daly zařadit do škatulky postmodernistická tvorba. Asi záleží na tom, jak moc znáte autora ;)
PPS:. Cinema Bizarre mě utvrdilo v jedné věci. Pánové by se neměli oblékat jako bishouneni z japonského anime pokud nemají sakra mužné rysy. Výsledek je pak spíš rozpačitý - jsou to holčičky s přebytkem testosteronu a nebo androgynní bytosti, které si na lidi jen hrají? I když mám japonskou kulturu a řeč ráda, některé věci by se prostě přejímat neměly...

Irish week (filmotéka)

Breakfast on Pluto - být žena v mužském těle je samo o sobě dost těžké. A být transsexuálem a zároveň nemanželským dítětem v Irsku je docela silné kafe. Zvlášť, když dospíváte, potýkáte se s hledáním své biologické matky, vlastní identity a do toho všeho začíná kolem řádit IRA. Cillian Murphy (kterého jste mohli vidět například v roli Scarecrowa ve filmu Batman začíná) ale dokázal takovouhle roli zahrát tak, že mu uvěříte každé slovo a pohození naondulovanými kučerami. A kontroverzní téma, které by se mohlo tak snadno zvrhnout, tak vyznívá ohromně citlivě, místy vtipně, místy smutně. Určitý podíl na tom má skvělá hudba. Je to nedoceněný poklad, myslím si. Menší roličku si ve filmu zahrál Liam Neeson. Doporučuju se podívat na plakáty k filmu, Murphymu to s blonďatými loknami děsně sluší ;).
Poznámka pro špiónomily a Murphyho fanynky: Je tam i jedna velmi povedená špiónská akce, přesně dle módy 60.let.

The Commitments - další hudebně laděný film, vhodný k nenáročnému pokoukání na dlouhé zasněžené večery. Film o vzestupu a pádu jedné irské kapely... jestli pak poznáte kytaristu? Vyhrál letos Oscara, ale v době natáčení tohohle filmu vypadal podstatně víc mladě. (pozn. To, že tam Glen hraje jsme zjistili, až při koukání na titulky - tedy spíše, zjistila to Šárka... pořád nevíte, proč je vám ten zrzavý kytarista s dlouhými vlnitými vlasy povědomý... a pak se chytáte za hlavu :) )

Magdalene Sisters - oficiální český název je Padlé ženy. A kolem těch se to také točí. I když - padly vůbec? Mladá holka, kterou znásilnil bratranec na svatbě, mladá matka s nemanželským dítětem, děvče, které je moc hezké na sirotčinec. U těch všech bylo rozhodnuto, že zhřešily. Byly odvezeny do asylu řádu svaté Magdalény. Pekla na zemi. Jen o stupeň lepšího než koncentráky. Film u kterého si objímáte kolena, koukáte na plátno a skučíte, protože víte, že u některých scén je moc brzo na to, aby skončily dobře. A u kterého vás poslední věta filmu přímo zatluče do země. BTW - pokud chcete vědět, která že herečka to měla roličku v Soudném dni -=klikněte sem=-

Quiet man - komedie z roku 1952, která se tváří jako vážný film. Irsko je tam zobrazováno jako země leprekónů, vzpurných zrzavých žen a bodrých mužů. "Homeric". Westernům nepřijdu asi na chuť, ani Johnu Waynovi. Klasické scény jako "polibek ve větru" nebo "milenecký pár zmáčený deštěm"... a nebo hospodský sbor... nejsou zrovna můj šálek čaje.

Ne až zas tak soudný den...

To, že půjdu na tento film mi zůstalo až do poslední chvíle skryto, jelikož jsem si mumlání mého drahého přítele o "Důmsdeji" nespojila s recenzí, na kterou jsem narazila v posledním čísle Premiere. Takové filmy nejsou mým šálkem ranní kávy. Opravdu ne. Ale přeci jen - několik postřehů.

- tento film není určen chovatelům králíčků a krav
- tento film není určen lidem se slabými žaludky, kardiakům, těhotným a takové té obvykle sortě ohrozitelné psychicky...
- tento film není určen lidem, kteří se nevyznají v béčkových filmech a postapokalyptických sci-fi typu Šíleného Maxe nebo Útěku z L.A.
- punkáč jako středověký rytíř, jak dojde na chléb a hry, je to ta samá pakáž

K zamyšlení:
- kolik pankáčů na kolech napojených na generátor je nutno k tomu, aby osvětlil jednu koncertovou halu a napájel energií i ozvučení? pozn:. pokud takhle vypadají všechny skotské kulturní akce, potěš koště.
- kde kruci vyrábějí tak dobré papírové talířky, že ani po třiceti letech nevyblednou a nerozpadají se v ruce?
- jestlipak mají všechny Aston Martiny protipancéřovou úpravu?
- Underworld nebo Doomsday, jak dojde na šílené vědce-praotce-samozvané krále, všichni vypadají stejně...

Odpozorováno:
- "Same shit, different dayrules."
- nikdy, nikdy! neberte stopaře. A zvlášť ne pankáče. A pozor na černé pasažéry na střeše.
- jedna věc, co mě na celém filmu potěšila - v roli řidičky jednoho obrněného transportéru má štěk herečka, která se objevila v jedné z hlavních rolích ve filmu Magdalene sisters (bude o něm ještě řeč v reportu z Irish weeku)

Provinilé slasti

Stalo se, že se v městě lžičky, vidličky a nože rušili knihkupectví.

A do ruky se mi tím pádem dostala kniha, kterou bych jinak zřejmě asi nekoupila. Pofidérní název, podivná obálka. Citát hlavní hrdinky: "Já s upíry nechodím, já je zabíjím" na přebalu celkově smíšené pocity korunoval. Ale i přes nízká očekávání jsem byla docela mile překvapena. A ještě více mě překvapilo, když podle série knih spisovatelky Laurel K. Hamiltonové začal v Americe vycházet i komiks.

Ale nepředbíhejme. Krátký úvod do děje - dostáváme se do doby, kdy je vampyrismus v USA naprosto legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Chybí jen krůček k tomu, aby upíři dostali hlasovací právo, což jde ruku v ruce s právní zodpovědností. Ale kdo upíry potrestá, pokud poruší zákon?

---

Lov a exekuce násosků-recidivistů jsou vedlejším zaměstnáním hlavní hrdinky, oživovatelky Anity Blakeové. Není to ovšem žádný samozvaný Blade, pracuje s posvěcením vlády - než je možno krvesajce lovit, je případ prošetřen a až poté je jí v některých případech uděleno povolení zabíjet. Na tom by nebylo nic komplikovaného a její život by šel víceméně hladce, kdyby upíři jednoho dne nepřišli s tím, že chtějí, aby pro ně Anita vyšetřovala záhadné případy vražd v jejich řadách. Oživovatelka nejdřív nesouhlasí, tlakem okolností je však přinucena přistoupit na hru, která začíná nabírat čím dál nebezpečnější obrátky. Lovci, svěcená voda, zombie, kříže, upíři, vyšší upíři, lykantropové, nebezpečí, akce… a pistole schovaná pod tričkem s tučňáky.

Podívejme se knížce o zlodějích rudého moku na příznačný špičák. Za zmínku stojí, že se překladu zhostila osoba nanejvýš povolaná. Lucie Lukačovičová, mezi čtenáři pofiderních časopisů typu Pevnost známá jako autorka fantasy povídek(a jedna z hráčů LARPu inspirovaného hrou Vampire: the Masquerade - Prague by Night). Na výsledku je to vidět.

Kniha samotná je velmi čtivá. Bohužel se nedá říct, že by to bylo díky dechberoucí zápletce či intelektuální hloubce knihy. To ani náhodou. Velká část zábavnosti stojí a padá na charismatu hlavní hrdinky (na podobném principu jako u Kulhánkova Nočního klubu - sledujeme vnitřní monolog postavy. Ta zatím není tak schizofrenická, aby se u ní projevil syndrom Ta druhá, ovšem je docela dost dobře možné, že se u ní s postupem času vyvine.). A že to má Anita v životě těžké - je pomenší, uminutá (praktické, když musíte odolat upířímu hlasu), má pěkně prořízlou pusu a poněkud specifický smysl pro humor. A taky vlastnost stát se objektem tužeb chlapů, co mají špičáky až po límec.

S tím posledním spolu s dvojznačným názvem knihy už by měl kdekterý autor lehce našlápnuto k soft pornu, autorka se však(narozdíl od takové Anne Riceové) drží poměrně zkrátka. V knize dojde sice někde zezačátku na upíří pánský striptýz (sic!) - ale když jde o noční klub a rozlučku se svobodou… no inu, proč ne. Kniha se jmenuje právě podle onoho upírského nočního klubu. Provinilé slasti, v originále Guilty Pleasures(což zní možná trochu líp).

Autorka vytvořila zajímavý, i když po nocích většinou trochu ponurý svět. Podává zprávu podobnou mottu z Mužů v černém: "Jsou mezi námi." Že by byli upíři tak trochu lidi? Podle prodejnosti knihy hádám, že se na překlad dalších dílů série nedostane peněz a ani potřebné pozornosti. I když, kdo by se divil.

Při četbě se nevyhneme mnoha upírským klišé typu "tisíciletá upírská holčička-stařena" (opět bych vzpomněla Riceovou a její Interview s upírem nebo japonské anime Hellsing), upír v košili s krajkovým límcem či svalnatý poskok/svalnatý lovec upírů. A ovládnutí pohledem. "Koukni se mi do očí," to je oblíbená fráze upírů. Vše samozřejmě notně cynicky okomentováno ms. Blakeovou.

Oživovatelka Anita je sice postavička přímo komiksová, ale s politováním musím uznat, že adaptace knihy v komiks se příliš nevyvedla - se zředěním děje a rozfázováním do okýnek ztratil příběh velkou část svého kouzla - tam kde tištěná podoba příjemně lechtala vaši představivost je komiks možná až příliš explicitní. Kresba je vcelku pěkná, barvy příjemné… i když místy jsou kudrlinky vlasů do tváří až příliš vyumělkované.

Jaký je závěr? Pokud někdy ve zkouškovém nebudete mít vyloženě co dělat a vaše mozkové buňky budou potřebovat zklidnit do stavu příjemné otupělosti(plus si přičtěte bodík pro, pokud jste ženského pohlaví), je prima po knize sáhnout. Zavede vás bezpečně a bezbolestně do světa romantiky vábivých neonových světel, cizího a přece tak blízkého světa upírů, vúdú šamanů a vlkodlaků… a bez újmy se opět můžete vrátit zpět.

Sobotní KuKu...

...neboli mimořádný Kusanec Kultury ( a teď nemám na mysli večerní televizní program ;) ).

Začalo to docela nevinně. Telefonátem. Jeden ze známých podcenil záludnost místní autobusové dopravy a tak musel skoro dvě hodiny čekat na další spoj... a protože do města, kde bydlím, zabloudí známí-přespolňáci dost výjimečně, rozhodla jsem se, že se na tu kuriozitu půjdu podívat a nachvilku mu budu dělat společnost.
Shodou okolností v době, kdy se čekalo na autobus, se chystali naproti přes cestu studenti gymnázia k průvodu (kamarád měl odjezd i s muzikou). Ano, byl to...

Majáles Masarykova gymnázia 2006
Ach ta nostalgie, Majáles vzdělávacího ústavu (některými vtipně přezdívaný jako MÚPZIS - Maťův Ústav Pro Ztrátu Inteligenčních Schopností) ve kterém jsem strávila osm let života. Po takové době si vytvoříte k jakékoli instituci určitý vztah. Vezmu to zkrátka - neodolala jsem a šla se podívat.
Letošní téma bylo ovlivněno, jak jinak, Freudem. Téma "realita a sny". A studenti se ho zhostili dobře, slabších míst bylo minimum. Sen naivního trpaslíka (nechali byste si líbit sedm Sněhurek?), taneční vystoupení na téma černá bílá - realita a sny... pro fajnšmejkry dodávám ještě pár hesel : psychoanalýza, nejhranější hudební doprovod - Matrix a I like to move it ... v jednu chvíli zaplesala i srdce fanoušků Hanky Zagorové.

Divadelní dílna 2006
A aby toho nebylo málo, byla jsem ještě ten den dotáhnuta na Divadelní dílnu, která se konala Na Skalkách v Novém Jičíně. Stala se nám půvabná epizodka s hledáním přírodního amfiteátru - zatímco všichni Jičíňáci zvolili kratší cestu přes les, naše Girl squad šla přesně podle šipek a udělala si tak nejmíň kilometrovou okliku. Ale zpět k Dílně samotné. Asi bych měla objasnit - jedná se o přehlídku studentských a experimentálních divadel.

Fyzické básnictví Petra Váši
http://www.petrvasa.cz/
Je to maličko absurdní - když to řeknu hrubě - ještě jsem se nikdy tak dlouho nedívala na někoho, kdo recituje... kroutí se u toho a plácá se přitom do rytmu do prsou nebo do stehen. Taková menší one man show v lese. Tohle nebylo jen strohé recitování básniček... člověk váhá, jestli to vůbec zaškatulkovat do poezie - spíše hraní si se slovy a tím jak se vysloví, rytmem, zvuky, s akustikou a tělem. A má to něco do sebe.

Kurvy
Odnož brněnského Ha-divadla představila kus... který mě příliš nenadchl. Když se řekne Brno, jeden by čekal trochu kvality... Absurdní divadlo na téma - muž, žena, postel, pornografie a pochroumané mezilidské vztahy. Nuda. Moc dlouhé, moc vulgární. Nakonec jsme to vzdali a šlo se debatovat s -dam-em :)

Nepohádka
Soubor Na Okraji zazářilo se svojí krátkou fraškou na stokrát ohrané téma Perníkové chaloupky. Co dostane OSA? ...jenom suché z... no hádejte...

Pohádka mezi paneláky
Benjamínci mezi divadelními soubory. Pan Král versus Přemek Podlaháč.

Postel
Příznivci pornografie, které by mohl nadchnout mnohoslibný název hry, budou zklamaní. Despotický a puntičkářský manžel a jeho zázračně uzdravená žena ležící na posteli... a problémy s předčasně rozeslaným úmrtním oznámením. Umístil se v celorepublikové soutěži studentských divadel.

Bylo docela zima, ale bylo možné se ohřát u ohně nebo vnitřně. Teplým čajem (čajovna v přírodě! :) ) nebo alkoholem... nebo špekáčkem upečeným nad ohněm . Něco málo před desátou jsme se vytratili. Shrnutí na závěr... den zazačátku nic moc a tak nečekaně příjemně se zvrhnul :)