Magic Binds (9. Kate Danielsová)

Tak jsem měla dočteno devátý díl Kate hned ten první den. A byla to jízda. Gordonovcům naprosto věřím, takže jistá nevyváženost tempa na kterou si někteří lidé stěžovali beru jako daň za to, že si musí ještě něco nechat do dalšího dílu. Rozuzlení a vysvětlení se nám dostalo docela požehnaně.

Reakce pod čarou (SPOILERY!!!):

Koprcon(y) 2011 - ????

aneb utírání prachu z polozapomenutých blogových útržků reportů 

Koprcon 2011

Zápis se nedochoval. Z fotodokumentace soudím, že šlo o ročník, kde se objevila i má drahá polovička se šéfem a stánek Comicspointu... a že jsme bohužel neměli štěstí na restaurace... ale to je zdá se všechno. :D ... a taky, že ti utopenci v neděli ráno ohromně bodli.

Koprcon 2012

Byl opravdu nezapomenutelný. 

aneb Zombies are coming! Brrrains!

Asi tak by se dal pro mě shrnout jubilejní desátý Koprcon. Ovšem onou zombií nebyli lidé okolo, ale moje maličkost. V sobotu (pravděpodobně) v dopoledních hodinách to došlo tak daleko, že mě přišla politovat jistá dobrá duše s milým „Ty vypadáš jako já se teď cítím.“ Alespoň, že jsem v tom nebyla sama ;)

Je pitomost jezdit na podobné akce, pokud jste unavení. A jak jsem zjistila - nejsem jedna z těch, kteří dokážou probdít noc nad korekturami, jet dvě a půl hodiny a pak následující náročný víkend nějak rozumně fungovat. 

Vyvrcholilo to tím, že jsem si před galavečerem zažila vlastní osobní prudkou alergickou reakci — původce není úplně jistý, ale pravděpodobně se jednalo o slovenskou medovinu pofidérního charakteru. Takže pozor na ně... pokud nechcete skončit s oteklým obličejem, tepem tak 180-200 za minutu a kamuflážním rudým maskováním po těle, s nímž byste snadno splynuli s hromadou čerstvě posbíraných jahod. Takže jsem poslušně polkla prášek a galavečer proležela zabalená do spacáku a zažívala ten podivný pocit, že se vám zvýší tepová frekvence i ve chvíli, kdy zvednete hlavu. 

Pozn.: S Okrasnými Tukovými Prstenci je legrace. Zvlášť, když ti dotyční netuší, o co jde. Nebo to možná nechtěli vědět. Radši. (-zde chybí s kým jsme vlastně toho jistého ARC troopera shippovali-)

A další osudový pár... Ewok a Kirby! :) 

Koprcon 2013

Byl pro mě osobně zkrácený... první měsíc v práci si s dovolenou opravdu nemůžete vyskakovat. Ale i tak bylo příjemně - zvlášť ony sobotní večerní debaty byly fajn. Po dlouhé době jsem měla možnosti si popovídat s Kerou a Locklearem, a jak jinak strávit brzké ranní hodiny, než rozebíráním překladatelského údělu a lingvistických fines? Dobře bylo.

Koprcon 2014

Byl jako vždy příjemný... a přelomový v tom, že odstartoval mou éru zhýčkaného nocležníka. Poprvé jsem měla možnost vyzkoušet si spaní na hotelu... a velmi jsem ocenila možnost hotelové snídaně. Nemuseli jste se tak s prázdným žaludkem a zalepenýma očima vydávat do nejbližšího Alberta... ale jen jste se skulili dolů a bez většího zařizování jste se ze zombie stavu postupně vlivem jídla a kávy probrali. A během cesty z hotelu na místo conání se vám tělesné pochody i mozek probrali natolik, že jste do školy vcházeli s úsměvem.

Jeden ze zádrhelů byl v Anime místnosti... kdy nikdo ze Slováků, kteří to tam obvykle spravují, nedojel... a poslali za sebe jen bednu (počítače). Která se nechtěla bavit s projektorem. Když se po záchranné akci zahrnující zařizování a běhání podařilo data získat, ukázalo se... že anime uvedené v programu tam vůbec nebylo nahrané... a když se z počítače podařilo konečně nějaké rozpohybované obrázky vydolovat, zjistilo se, že tam nejsou české ani slovenské titulky. Prostě bomba. Danajský dar hadra.

Jinak mi z programových linií v paměti moc neutkvělo... až možná na Cosplay. Lana Estari po právu získala cenu pořadatele za svou Red Shirt ze Star Treku. Jen doufám, že to hodinové nehybné ležení na podlaze neodstonala.

V neděli jsem si na organizování úklidu části školy potvrdila, že organizování týmu lidí mi překvapivě jde. Zdá se, že pracovní zkušenosti se osvědčily. :)


A jaký bude Koprcon 2015? Nechme se překvapit!

Ještě žiju... plus report z návštěvy zahraniční výpravy

Zdá se, že blogy v okolí zmírají na úbytě... zčásti nedostatkem času, zčásti tím, že se místo delších článků na blogy se současné příspěvky na ty internety rozmělní na dva statusy a pět fotek na Instagramu.

Ovšem návštěva Oxfordských geeků byla tak úžasná, že je potřeba to někde veřejně vyvěsit. Nebo alespoň pár postřehů.

• Pokud chcete výzvu, zkuste si s Brity zahrát hru „Let's outnice each other“. Je to fuška. :) Zvlášť, když vám kamarádka zasadí hned první drtivý úder tím, že vám jako dárek vnutí hned v autobuse z letiště podpis Hayley Atwellové (protože si pro jeden šla sama o víkendu v Londýně, tak vám taky jeden přibrala... a nechce ho další dny tahat po Praze). A mikinu. V mojí oblíbené barvě. Jen škoda, že budou takováhle vedra většinu srpna - stálo by za to ji vyzkoušet.
• Každý správný turista potřebuje svůj „zombie stone“, aby ho chránil před místními mozkožrouty.
• V Praze byli v podstatě pět dní. Už první den prohlásili, že „to tady neznají, takže i kdybych je chtěla přivést na okraj nějakého útesu, aby z něj spadli, tak nemůžou dělat nic, jen mi věřit“. Postupem času se z útesu vyklubala jáma, posléze jáma s oštěpy trčícími vzhůru, potřenými jedem, a nakonec ještě přibyl oheň a ozubené jezdící disky. Nutno říct, že nakonec byli trochu zklamaní, že na ni nedošlo.
• Kyselé/kysané zelí je ve VB nedostatkové zboží. Asi nějaké při výletu tam povezu v kufru. :D
• GG by měl vydat tu knihu pro děti, co plánuje. Bez legrace.
• Což mě přivádí k dalšímu bodu - mám pocit, že ti dva jsou jeden z těch párů, co souzní tak, že ostatní jen koukají, nebo tiše závidí. No řekněte, dokázali byste se svou drahou polovičkou společně napsat a vydat knihu? 
• „Dawdle“ je rozkošné slovo, podobně jako české loudat se. Jen je ostuda, když vás pak předběhne podobný „dawdler“.

Plusy: Prošla jsem si zas po dlouhé době oblíbená zákoutí Prahy a mohla jsem je ukázat i někomu jinému. Objevila jsem tunel pod Vítkovem, o jehož existenci jsem doteď ani netušila. Na Jiřáku točí výbornou farmářskou zmrzlinu. Za rok znovu a o pár dní déle!

Mínusy: Pro jednou jsem byla ráda za svou netradiční pracovní dobu. Alespoň jsem s nimi mohla dopoledne projít kus Prahy... ovšem pak se z dovolenkového rozjíveného módu do pracovního člověku přepínalo jen velmi těžko. Až zase za rok. Chat na Skypu je sice fajn, ale po podobně božím týdnu vám nevyhnutelně přijde strašně suchý.

Duben se nezadržitelně blíží

Tak už je to tady zase... rok se s rokem sešel a duben bude letos opět... velmi zajímavý. ;)

Po kliknutí na obrázek byste měli být přesměrováni na stránky, a dozvědět se tedy (možná) o čem celá ta záležitost je.

Nová etapa kočičím drápkem :)

Vždycky jsem si tak nějak představovala, že skončím jako ty staré dámy v malém bytě se spoustou koček... a svým způsobem (lehce ironickým) se to začíná vyplňovat... a vzhledem k tomu, že si moje drahá polovička nechává na těch internetech přezdívat Kocour, tak doufám, že budu catlady co nejdéle.

Dneska nám ovšem přibyly do domácnosti dvě šelmy kočkovité... neplánovaně, protože jsme původně vyrazili na umisťovací výstavu jen pro jednu. Tihle dva pánové se nám sice líbili od prvního pohledu (ironií je, že shodou okolností se líbil jeden mně a druhý zas Kocourovi), ale váhali jsme... přeci jen... dvě kočky, že? Ale nakonec jsme se po inspekci celé výstavy rozhodli, že škrábadlo pro ně máme velké tak akorát (a kluci ho zatím s gustem velmi okatě ignorují).

Své prvotní hodiny pobytu v novém domově strávili pod postelí... a ani teď se jim z prostoru postele (tentokrát se upelešili na ní) odtamtud nechce. Velmi zákeřně (a opatrně) jsme jim odstranili „skrýš“, která vznikla tím, že si zalezli pod jeden z polštářů (jo, polštáře z líné pěny, to je blaho!), tak teď doufáme, že se kluci drobátko osmělí dřív, než půjdeme spát...

O vývoji situace budeme nadále informovat...

P.S.: Po celých šestadvaceti letech jsem najednou poprvé v domácnosti, kde mají chlapci přesilu. No teda...

Město kostí...

aneb blbost bývá nesmrtelná...

(pokud jste fanoušky Cassandry Clare, rozhodně nečtěte dále... hrozí nebezpečné zvýšení tlaku)

Párkrát jsem koketovala s myšlenkou přečíst si knižní sérii, ale myslím, že to oželím. No a když tak poslouchám Inferno na polici, asi bych docela trpěla...




Ano, u filmu jsem se často smála, ale bylo to spíš zasmání tohoto typu. Pokud si tak za tepla ještě vzpomenu na seznam největších klišé... (někdo s nimi dokáže pracovat nápaditě, ale tady to bylo k uzoufání... meh.)

• Supertajný spolek superdrsných lovců
• Andělé a démoni
• Nephilim. (Enoch by se obracel v hrobě)
• vlkodlačí motorkáři
• vlkodlaci vs. upíři
• žárlivé přítelkyně... (Jace, Simon, Alec)
• „Jsem tvůj otec!“*
• „Cože, my jsme sourozenci?!“
• Budeme vládnout světu jako otec a syn jedna velká čistokrevná rodina, jupí!
• nadpřirozené bytosti umí ďábelsky pařit
• světelný maják of doom
• kápě jsou cool

A celé chování postav bylo... no, řekněme, že tyhle typy v průměrném slasher hororu umírají jako první. Logických příběhových děr tam bylo tolik, že by jimi projelo několik náklaďáku a možná i nějaká ta zaoceánská výletní loď.

Ale abych si jen nestěžovala... drobnosti, co potěšily:

• Isabelle a.k.a. slečna s bičem se tam zmiňovanou zbraní oháněla docela efektně
• Ono pokud se tam nemluví a lovci tam do sebe buší všemožnými zbraněmi, tak se to dá snést... choreografie bojůvek na jedničku
• (a s tím souvisí) Lena Headey s pánvičkou
• hodný vlkodlačí ne-tak-úplně strýček Aidan Turner (protože prostě Aidan...)
• pobavilo i první setkání s velkým mágem, který by si v tu chvíli mohl potřást tlapou s Erikem Selvigem (Kde jsou moje kalhoty?)

* - Mr. Morgenstern rozhodně vyhrál titul letošního "Nejhoršího psychopatického rodiče postiženého akutním megalomanstvím.

U sestry ve zkratce

• Antideprespívo
• Moře zásadně přiráží a odhaluje.
• ****!

Koutek cizích řečí... 

• "Feel the (h)air going through your nose."
• "Non mi fare incazzare."

Reklama... tak trošku... aneb zatracená POV

Nějak mi to tady zachází na úbytě... v pomyslném šuplíku se tu někdy od ledna práší na zhodnocení uplynulého roku 2012. I přes poměrně dlouhotrvající indispozici během loňska, kdy jsem si místy přála mít dýchací přístroj á la Vader (tracheitida je pěkné svinstvo a strašně ráda se vrací), se toho událo poměrně hodně. Crwecon, Koprcon, výprava do jižních krajů...
Jelikož není čas, tak se práší i na pár (necenzurovaných ;) ) postřehů z letošního brněnského Comics slezu...

Každopádně jsem se rozhodla v rámci pozitivní prokrastinace (nebo překladatelské rozcvičky?) jít s kůží na trh a své neoficiální překladatelské výplody házet sem:

Očima Pána šelem

Momentálně je tam pár bonusových věci (čtěte dvě) ke Kate Danielsové, postupně snad budou přibývat další.

Pokud by se vám chtělo sdílet, sdílejte prosím :) Za trochu reklamy bych byla docela vděčná. :))

Brzy to vypukne...

Duben měsíc drabble 2013 

Taky už se těšíte?

Sněží...

aneb „yet another meaningless post“

Každopádně to vypadá, že už se zima hlásí o slovo...

uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.

Zdroj: http://goldfeesh.tumblr.com/

5000

Nevím, nakolik se dá elektronickým počítadlům věřit, ale náhodou či úmyslně sem zabloudil před nedávnou dobou pětitisící návštěvník. Což je hezké. A těší mě to. Děkuji všem zbloudilým duším za návštěvu :) (snad bych po dlouhé době mohla začít psát i o něčem smysluplném... uvidíme :D)